KNIHA "PLAVČÍKEM NA MOSHULU"

"Moshulu" v Belfastském zálivu v září 1938

Kvalitních knih o plachetnicích vydaných v češtině není mnoho. Jednou z nich je vzpomínková kniha Erica Newbyho na jeho plavbu na čtyřstěžňovém barku Moshulu v r .1938-39. V anglickém originále má kniha název "The Last Grain Race" (Poslední obilní závod), v češtině byla vydaná pod titulem "Plavčíkem na Moshulu". Newby knihu napsal o 17 let později, již jako zkušený novinář a spisovatel, podle deníku, který si během plavby vedl.

Devatenáctiletý Newby, poslíček v reklamní agentuře, který snil o dobrodružném životě, se nechal najmout jako plavčík na jednu z posledních velkých plachetnic - ocelový čtyřstěžňový bark Moshulu finského rejdařství Gustava Ericsona, v té době největší ze zbylých nákladních plachetníků nazývaných "windjammer". Nezkušený nováček Newby, jediný Angličan mezi drsnými seveřany a jeden z nejmladších členů posádky, formou deníku líčí každodenní život a práci na palubě lodi během plavby z Belfastu kolem mysu Dobré naděje do Austrálie v balastu (prázdná loď jen se zátěží), a zpáteční plavby s nákladem obilí kolem mysu Horn do irského Queenslandu. Každý rok nákladní plachetnice na australské trase soutěžily o nejrychlejší plavbu s nákladem obilí do Evropy, v tzv. "obilných závodech". Newby se na Moshulu zúčastnil posledního závodu obilných lodí v historii. Poutavě napsaná kniha se čte jako román, věcný styl vyprávění je protkán suchým britským humorem. Kniha končí vyloděním Newbyho v Queenslandu v červnu 1939, krátce před vypuknutím 2. světové války.

Newbyho kniha je stále populární, od r. 1956 se dočkala několika vydání a v současnosti je již považována za klasiku námořní literatury.

V českém vydání knihy bylo 36 fotografií, které obsahuje anglický originál, z nepochopitelných důvodů nahrazeno stylizovanými ilustracemi (linoryty), vhodnějšími pro beletrii či poezii. Český čtenář tak byl ochuzen o snímky zachycujících život na lodi během plavby. Rovněž obálkou knihy se český vydavatel nevyznamenal - místo převzetí kresby z anglického originálu, fotografie barku Moshulu  nebo jiné vhodné ilustrace velkého ocelového čtyřstěžňového barku z doby před 2. světovou válkou je na obálce českého vydání jachtař na malé jachtě ze sedmdesátých let.

Kniha obsahuje nákres oplachtění lodi s názvy jednotlivých plachet a části pohyblivého lanoví. České popisky jsou správné až na chybné označení plachtových zdviží (halliards) jako topenant. Námořní terminologie v knize je přeložena do češtiny celkem zdařile, až na nějaké nepřesnosti. V níže uvedené ukázce z českého překladu knihy by například námořník nikdy neřekl „nahoře v lanoví" nebo „do lanoví", ale „nahoru na stěžeň" nebo prostě „nahoru", s uvedením úkonu, který se má provést.


Ukázka z 4. kapitoly knihy, kde Newby popisuje svůj první den na palubě lodi:

   Druhý důstojník byl hubený muž s vodovýma očima a špatnou náladou. Na moři se ukázalo, že je daleko lepší, než se mi toho rána zdálo. Nenáviděl přístavy a neměl rád, když loď vypadala jako právě teď. Nevybral jsem si k příchodu na palubu zrovna nejšťastnější okamžik, a tak, když mi vynadal, proč jsem se okamžitě nehlásil na zádi, na mě najednou vybafl: „Už jsi někdy byl nahoře v lanoví?“
   „Ne, pane.“
   Stáli jsme na střední palubě u hlavního stěžně. Ukázal na dolní úpony hlavního stěžně, které vyztužovaly stěžeň, a řekl prostě: „Tak nahoru.“ Stěží jsem věřil svým uším. Představoval jsem si to všechno tak, že nejdřív dostanu nejméně den nebo dva, abych se s lodí seznámil a zvykl si, ale ve skutečnosti jsem byl do svého nového povolání uveden takto. Podíval jsem se na důstojníka. V očích mu ošklivě zablýsklo a já si uvědomil, že víc než lanoví se bojím jeho. Když se zabiju, bude to jeho vina, ne moje, říkal jsem si, ale byla to pramalá útěcha. Přesto jsem se ho zeptal, jestli bych si mohl vzít jiné boty, protože ty, které mám na nohou, mají klouzavé podrážky.
   „Jiné boty? Nahoru!“ Začínal být netrpělivý.
   Moshulu byl tou dobou největší a nejvyšší plachetník v aktivní službě. Vrcholovou čnělku hlavního stěžně měl třiašedesát metrů nad kýlem. Pustil jsem se k pravobočnímu lanoví hlavního stěžně, které bylo  na nábřežní straně, ale zavolání důstojníka mě zarazilo.
   „Babord, na levobok. Jestli sletíš, můžeš spadnout do doku. Na moři vždycky používáme návětrný lanoví, to je na tý straně, odkud fouká vítr. Nikdy závětrný. A když dostaneš rozkaz, budeš ho opakovat.“
   „Do lanoví,“ řekl jsem.
   První část výstupu se zdála být docela lehká. Spodní hlavní úpony, které vyztužovaly stěžeň, byly ze silných drátěných lan, vyrobených z tlustých ocelových drátů , a prvních pět stupnic byly ocelové tyče, upevněné příčně přes čtyři stěžňové úpony tak, že tvořily jakýsi žebřík, po kterém mohlo nahoru šplhat několik mužů najednou. Stupnice nad nimi, to byly už jenom dřevěné tyče připevněné ke dvěma středním úponám a čím blíž ke „koši“, který byl ve výšce šestadvaceti metrů, tím se prostor pro nohy mezi úponami zužoval, až konečně úplně nahoře měl člověk s tak velkým chodidlem jako já potíže nohu mezi úpony vůbec strčit. Ale nejdřív jsem musel vylézt na hlavní ráhno. Bylo ocelové, na obou koncích se zužovalo, v rozpětí měřilo dvatřicet metrů, ve středu mělo průměr pětasedmdesát centimetrů a vážilo přes pět tun. Ke stěžni bylo připevněno pomocí čepu a zajišťovacího řetězu, které umožňovaly, aby se ráhno pomocí kladkostrojů, umístěných na obou koncích, mohlo pohybovat v horizontální rovině ze strany na stranu. Této operaci se říkalo „přestavování“.

************

Čtyřstěžňový ocelový bark "Moshulu".
Foto wikimedia

Technické údaje lodi:
typ: čtyřstěžňový bark, nákladní loď
postaven v r. 1904 loděnicí Alex. Wm. Hamilton & Co., Glasgow, Skotsko, pro německé rejdařství G. H. J. Siemers & Co. z Hamburku,
trup: ocelová žebra, ocelová nýtovaná obšívka
délka celková s čelenem 121,8 m
délka na palubě 109,4 m
délka mezi svislicemi 102 m
šířka 14,3 m
boční výška od kýlu k hlavní palubě 8,5 m
výška od kýlu po vrchol stěžně 63 m (54,5 m od hlavní paluby po vrchol stěžně)
ponor 7,4 m
hrubá prostornost 3 120,51 BRT
čistá prostornost 2 695,83 NRT
nosnost 5 300 DWT
výtlak 6 750 tun
paluby: 2 průběžné ocelové paluby; paluby přední, střední a zadní nástavby
pohon: plachty
4 ocelové stěžně a ráhna, pevné lanoví a část pohyblivého lanoví z ocelových lan
34 plachet o ploše 4 180 m², 18 ráhnových plachet, předozadní: 2 vratiplachty a vrcholová plachta, 13 kosatek a stěhovek
četné vrátky a navijáky pro usnadnění obsluhy ráhen a plachet (a minimalizaci počtu posádky)
pomocné stroje pro pohon vrátků a navijáků: 1 x parní 6 hp a 1x diesel 10 hp
nejvyšší dosažená rychlost pod plachtami: 17 uzlů (31 km/hod)

záchranné čluny: 4

posádka: 26-35 mužů (kapitán, 2 důstojníci, 1 stevard, 1 loďmistr, 1 plachtař, 1 strojník, 1 kuchař, 18-27 kvalifikovaných námořníků I. a II. tř., lodníků a plavčíků)

Pozn.: většina údajů převzata z německých zdrojů

V r. 1940 uskutečnil bark Moshulu poslední plavbu z Argentiny do Norska, kde byl zkonfiskován německými okupanty. Po válce sloužil nějaký čas jako plovoucí skladiště obilí. V r. 1970 byl zakoupen americkou gastronomickou společností, odvlečen do New Yorku a upraven na plovoucí restauraci. V současnosti Moshulu slouží jako plovoucí restaurant ve Philadelphii v USA.

                            

                        Obálka prvního vydání z r. 1956
                        nakladatelství Secker & Warburg

Obálka českého překladu knihy
 s naprosto nevhodnou fotografií
jachtaře na moderní malé jachtě.

Obálka anglického vydání z r. 1985
nakladatelství Secker & Warburg
s obrazem barku "Moshulu" od vynikajícího
amerického malíře Carla G. Everse

Další obraz "Moshulu" od amerického malíře-marinisty Carla G. Everse. Majestátní bark plující na zadní vítr na sklonku dne před západem slunce.

Několik fotografií lodi z minulosti .........

Pod německou vlajkou a původním jménem "Kurt". Zdroj wikimedia

Dvojité kormidelní kolo před navigační nástavbou, tzv. mapovnou (chartroom). V popředí vpravo je vrátek zdviže hlavního košového ráhna (haliard winch). 

Při plavbě v bouřlivých vodách "řvoucích čtyřicítek" byla paluba kolébající se lodi zaplavována vlnami. Pro ochranu námořníků před spláchnutím do moře byla na palubě natažena záchytná lana, slangově nazývaná "štormlajny". Na snímke je vidět námořníka, kterému se podařilo vyhoupnout na záchytné lano a nevykoupat se ve zpěněné vodě na palubě.

Na palubě windjammeru - posádka šplhá na křížový stěžeň
(třetí od přídě) svinout dolní plachtu

Jedním z oblíbených kousků námořníků bylo usednout na vrcholku stěžně. Na snímku pózuje námořník I. třídy (A.B.) Berndt Hilbertin. Riskantní počin, ale úžasný pocit, shlížet z výšky dolů - stejný kousek jsem provedl jako kadet na školní plachetnici "Dar Pomorza", kde to ale bylo o něco snazší, protože pod vrcholkem stěžně byly držáky rádiové antény, za které se dalo chytit.

Bark Moshulu v současnosti:

"Moshulu" dnes - plovoucí restaurant ve Philadelphii
Foto: tugster

Nasvícený restaurant "Moshulu" v noci
Foto Moshulu restaurant

Literatura:
Newby, Eric: Plavčíkem na Moshulu. Nakladatelství Orbis, Praha 1974.
Newby, Eric: The Last Grain Race. Secker & Warburg, London 1985 (přetisk z r. 1956).

Webové odkazy:
Informace o knize na wikipedii (anglicky)
Informace o barku Moshulu na wikipedii (anglicky)
Video na youtube
Video Alana Villierse se záběry z lodi Grace Harvar z r. 1935 na youtube
Další záběry z ráhnových plachetnic z 30. let 20. stol.

Restaurant „Moshulu“ve Philadelphii