 |
| Tento velmi působivý dobový obraz představuje jednu z mnoha nočních přepadových akcí britských člunů za napoleonských válek, zde útok námořníků a námořních pěšáků z fregat 'Doris', 'Beaulieu' a 'Uranie' na francouzskou korvetu 'La Chevrette', kotvící v zátoce Camaret před přístavem Brest, pod ochranou pobřežní baterie. Dramatická scéna zobrazuje začátek krvavé akce, kdy útočící britské čluny obklopují příď korvety a jejich posádky šplhají na palubu, houževnatě bráněnou francouzskými námořníky a vojáky. Jeden britský námořní pěšák a dva námořníci již byli sraženi střelbou Francouzů, vlevo nahoře se dva francouzští námořníci chystají na útočící čluny hodit ruční granáty. Na obraze jsou vidět vesla britských člunů obalená plachtovinou, aby jejich skřípění nebylo v noci slyšet a nepřítel nebyl varován o blížícím se nepříteli příliš brzy. Obraz z roku 1802, olej na plátně 152 x 165 cm, malíř Philippe-Jacques de Loutherbourg (1740-1812). Obr. wikipedia |
Jedním z nejdůležitějších úkolů britského Královského námořnictva byla blokáda hlavních francouzských přístavů, aby nepřátelské eskadry nemohly vyplout na moře a ohrožovat britský námořní obchod a britské kolonie. Po mnoho let měli Britové rovněž velké obavy z možné francouzské vojenské invaze do Anglie a primárním úkolem tak bylo zabránit této invazi tím, že znemožní spojení francouzských eskader z různých přístavů se španělskou flotou, které by získaly rozhodující námořní převahu a umožnily přeplavbu invazních člunů s vojáky přes kanál La Manche na anglické pobřeží, kde by slabá britská armáda neměla proti francouzské žádnou šanci.
Britská námořní blokáda spočívala v tom, že před klíčovými francouzskými přístavy křižovaly eskadry britských válečných lodí – řadové lodě se obvykle držely o něco dále od pobřeží, zatímco menší lodě jako fregaty, válečné šalupy (sloop-of-war), brigy a kutry se přibližovaly k francouzským břehům na dostřel pobřežních děl. Za nepříznivého nebo slabého větru či bezvětří, které znemožňovaly vyplutí francouzských lodí na moře, britské lodě často před francouzskými přístavy kotvily. Nekonečně dlouhou a nudnou blokádu si posádky britských lodí zpestřovaly menšími bojovými akcemi: nočními útoky ve člunech na pobřežní telegrafní stanice, malé pobřežní baterie a na francouzské lodě, kotvící blízko břehu pod ochranou těchto dělostřeleckých baterií. Přepadová akce člunů, jejímž cílem bylo zmocnit se zakotvené nepřátelské lodě, se nazývala "cutting out action", doslova "odříznutí" nepřátelské lodi, tj. po provedení abordáže a ovládnutí paluby přepadené lodi útočníci přeřízli (cut = přeříznout, přeseknout) kotevní lana, napnuli plachty a odpluli na volné moře. Takovéto přepadové akce prováděli Britové poměrně často: pomáhaly udržovat bojového ducha, úspěšná akce odříznutí válečné lodi nepřítele znamenala povýšení – veliteli přepadových oddílů bývali obvykle poručíci a kadeti, nemluvě o finanční odměně. Pro poručíka to znamenalo povýšení na komandéra (commander) a získání velení vlastní lodě. Za ukořistěnou loď se vyplácelo tzv. kořistné (prize money), za zajetí námořníků a vojáků z válečných lodí a korzárů odměna "za hlavu" (head money). Úspěšné přepadové akce rovněž podkopávaly morálku nepřítele. Britové byli při těchto přepadových akcích obvykle úspěšní, někdy byli odraženi a někdy za úspěch draze zaplatili. Jednou z takových krvavých akcí bylo přepadení francouzské korvety La Chevrette.
* * *
V létě roku 1801 na rozkaz admirála Cornwallise, vrchního velitele floty Anglického průlivu (Channel fleet, někdy nazývané Lamanšská flota), byly tři britské fregaty Doris (36 děl), Beaulieu (40 děl) a Uranie (38 děl) vyslány k bretaňskému pobřeží, aby hlídaly nepřátelské lodě v přístavu Brest. Jednoho červencového dne, když fregaty Doris a Beaulieu zakotvily asi tři míle na jiho-jihovýchod od majáku na mysu St. Mathieu, tak, aby mohly vidět dovnitř do Brestského zálivu, zjistily, že na okraji nedaleké zátoky Camaret kotví francouzská trojstěžňová korveta o dvaceti dělech. Korveta La Chevrette kotvila v dostřelu pobřežních dělostřeleckých baterií v pozici, kterou její kapitán považoval za zcela bezpečnou. Britové na fregatách se po pečlivém pozorování 20. července rozhodli, že v noci podniknou přepadovou akci ve člunech a korvety se zmocní, protože usoudili, že mají velkou šanci na úspěch. Velitelem přepadové akce byl určen poručík Woodley Losack z admirálovy lodi, který se přihlásil jako dobrovolník. Britské čluny mířící k zátoce se ale nedržely spolu, ve tmě se rozptýlily a ztratily vzájemný kontakt. Některé se tak ještě během hluboké noci vrátily zpět k fregatám. Ostatní čluny, které čekaly na jejich připlutí před zátokou Camaret, byly za úsvitu přinuceny se rovněž vrátit – moment překvapení byl ztracen, Francouzi je spatřili.
 |
| Mapa pobřeží Bretaně, s vyznačením místa akce. Zdroj wikipedia, vlastní úprava |
Ráno zvedla korveta kotvu a přesunula se hlouběji dovnitř zátoky Camaret, kde zakotvila blízko břehu pod ochranu dvou dělostřeleckých baterií, kde byla lépe chráněna, než na předchozím kotvišti. Na korvetu se nalodil oddíl vojáků a celkový počet mužů na palubě dosáhl počtu 339 (nominální posádka čítala 145 mužů). V očekávání dalšího nočního útoku Francouzi nabili pravoboční děla kartáčovými střelami, levý bok lodi byl chráněn ze břehu. Poblíž korvety v ústí zátoky navíc zakotvil dělový člun se dvěmi 36-liberními děly. Na britský útok se rovněž připravily pobřežní baterie. Kapitán korvety Chevrette nechal odpoledne vztyčit velkou francouzskou vlajku a pod ní britskou. Ke dvěma britským lodím se mezitím připojila další, fregata Uranie, a posádky všech tří fregat pojali francouzské gesto jako provokaci, a rozhodli se „obrátit pořadí vlajek na korvetě“.
O půl desáté večer dne 21. července vyrazilo k nočnímu přepadu patnáct člunů s asi 280 muži, ze tří fregat a 74-dělové řadové lodi HMS Robust, která připlula během dne. Akci opět velel poručík Losack, který se po spatření francouzského člunu, jenž považoval za hlídkový člun z korvety Chevrette, vydal za ním. Když se francouzský člun otočil a zamířil k pobřeží, začalo jej kromě Losackova pronásledovat pět dalších britských člunů, aby Francouzům zabránili spustit poplach. Ostatních deset britských člunů pomalu pokračovalo směrem k zátoce Camaret, vzdálené šest mil, kde měli počkat na Losacka. Poručík Maxwell poučen neúspěchem z předchozí noci, způsobeným rozptýlením člunů, které se v temné noci navzájem ztratily, vydal jasný rozkaz, aby se čluny držely těsně u sebe. Když se Losackovy čluny dlouho nevracely, rozhodl v pořadí druhý velící důstojník poručík Keith Maxwell z fregaty Beaulieu, že noc již pokročila a déle čekat nemohou, a rozhodl se, že zaútočí sami, byť jejich počet v desíti člunech nyní činil jen 180 mužů. Jeho plán útoku byl následující: po přiblížení, pokud je Francouzi spatří, budou námořní pěšáci střílet z mušket na francouzskou posádku Chevrette, čluny co nejrychleji přirazí z obou stran k přídi korvety, muži se vrhnou na palubu do boje, čety zkušených námořníků vyšplhají na stěžně a uvolní plachty, určení muži přeseknou kotevní lana a kormidelní poddůstojník z fregaty Beaulieu převezme kormidlo. Britové neměli ani potuchy, že na palubě korvety je nyní přes 300 mužů, připravených k obraně.
Slabý vítr ustal a nastalo bezvětří, Měsíc zapadl, obloha byla čistá, bez mraků. V jednu hodinu v noci se čluny přiblížily k Chevrette a když Britové neodpověděli na výzvu z korvety, aby se identifikovali heslem, zahájili Francouzi v temné bezměsíčné noci palbu z mušket. Vzápětí zahájili střelbu z mušket také vojáci z nedalekého břehu. Čluny z Beaulieu poručíka Maxwella přirazily na pravoboční přídi a zádi korvety a muži se vrhli na palubu. Ostatní čluny přirazily na levoboční přídi korvety. Francouzi, vyzbrojeni střelnými zbraněmi, šavlemi, sekyrkami a píkami zuřivě odráželi britský pokus dostat se na palubu a někteří se dokonce sami vrhli do britských člunů. Přes houževnatý odpor Francouzů se ale Britům podařilo velmi rychle vniknout na palubu korvety, kde pokračoval boj muže proti muži, převážně šavlemi. Přestože několik mužů z čet určených k uvolnění plachet na stěžních bylo zabito nebo zraněno, nahoru se dostal dostatek mužů. Když ale chtěli vstoupit na ráhna, zjistili, že na nich nejsou šlápnice – ty Francouzi zvedli a přivázali k ráhnům, aby se nedaly použít. Britští námořníci museli po ráhnech přeběhnout a i přes tuto překážku se jim podařilo plachty rychle uvolnit. Navzdory zuřivému odporu přesily Francouzů Britové loď ovládli během krátké chvíle a podařilo se jim uvolnit tři košové plachty a přední plachtu, a rovněž přeříznout kotevní lana zvenčí ze člunů. Slabá bríza vanoucí od břehu a odliv začaly loď unášet ze zátoky ven na moře.
Jakmile Francouzi spatřili, že je loď pod plachtami a odplouvá na moře, část z nich začala skákat přes palubu do vody, část složila zbraně a vzdávala se, a část seběhla dolů do podpalubí. Britové zcela ovládli příď a velitelskou palubu na zádi, poslední odpor kladla skupina Francouzů na středolodí. Přestože zuřivý boj na palubě trval krátce, jen několik minut, byla celá paluba pokryta spoustou těl mrtvých a zraněných. Francouzi, kteří uprchli do podpalubí, se ale nevzdali hned a ještě chvíli pokračovali v zuřivé střelbě na palubu nad nimi přes palubní jícny a průlezy. Nakonec i oni kapitulovali. Na pomalu odplouvající loď zahájily palbu děla pobřežních baterií, především kartáčovými střelami, ale i koulemi, avšak díky sílící bríze a odlivu se loď brzy dostala za hranici dostřelu pobřežních děl. Teprve v tuto chvíli k Chevrette dorazilo šest člunů poručíka Losacka, který opět převzal celkové velení. Za úsvitu se připojil britský pronajatý kutr Telemachus, který se držel mezi pomalu odplouvající Chevrette doprovázenou čluny z britských lodí a břehem tak, aby palbou odrazil francouzské čluny, které by chtěly připlout korvetě na pomoc.
Britské ztráty byly značné: zabiti byli poručík námořní pěchoty, jeden kadet, sedm námořníků a dva námořní pěšáci; zraněni byli dva poručíci (z nichž jeden později zemřel), pomocník navigátora, tři kadeti, 42 námořníků a 9 námořních pěšáků. Jeden námořní pěšák utonul, když barkasa z Beaulieu dostala zásah nepřátelskou dělovou koulí a potopila se. Celkově britské ztráty činily 11 zabitých, 57 zraněných a jeden pohřešovaný (utopený námořní pěšák z barkasy). Francouzské ztráty byly mnohem větší: zabiti byli kapitán a dva poručíci, tři kadeti, jeden armádní poručík, 85 námořníků a vojáků; zraněni byli jeden poručík, čtyři kadeti a 57 námořníků a vojáků; celkem 92 zabitých a 62 zraněných. Celkově bylo v akci zabito 104 mužů (včetně utonulého námořního pěšáka) a zraněno 119. Cena zaplacená za jednu malou a bezvýznamnou korvetu byla příliš vysoká a neadekvátní. Kořistní posádka poté odplula s korvetou do Anglie.
* * *
Korveta francouzského válečného námořnictva Chevrette byla spuštěna na vodu v loděnici v Bordeaux v roce 1794 pod jménem Montagne (na Chevrette byla přejmenována v květnu 1795). Dostupné dobové údaje uvádí, že Chevrette byla „podobná jako korveta Bonne Citoyenne“, tj. trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním; délka na hlavní palubě 36,5 m; max. šířka 9,1 m; výška nákladového prostoru 2,6 m; výzbroj 20 x 8-liberních dlouhých děl; nominální posádka 145 mužů. V době britského útoku byla naložena vojenskými zásobami pro Senegal a poté měla plout na ostrov Guadeloupe v Karibiku. V zátoce Camaret čekala na příznivý vítr. Po ukořistění Brity nebyla korveta zařazena do stavů Královského námořnictva, jak to bylo obvyklé – v té době již probíhala britsko-francouzská jednání o ukončení válečného stavu a Admiralita v očekávání brzkého uzavření míru o loď neměla zájem. Předběžná mírová dohoda byla podepsána v Londýně 30. září 1801, finální, tzv. Amienská mírová smlouva teprve 25. března 1802.
Za ukořistění válečné lodi nepříteli přímo „pod nosem“ byl poručík Losack, oficiálně velitel přepadové akce, povýšen do hodnosti komandéra (commander). Když se ale admirál Cornwallis o něco později dozvěděl podrobnosti o průběhu celé akce z hlášení kapitánů lodí, jejichž posádky se přepadu zúčastnily, nařídil 9. srpna 1801 důkladné prošetření záležitosti, které se konalo na palubě řadové lodi Mars. Výsledkem bylo okamžité povýšení poručíka Maxwella do hodnosti komandéra. Losackovi, který se samotného boje vůbec nezúčastnil a na výsledku akce neměl nejmenší podíl, však vyšší hodnost již zůstala.
Zbývá dodat vysvětlení, proč se Britům podařilo francouzskou loď tak snadno dobýt, přestože na její palubě byl velký počet námořníků a vojáků a měli nad Brity převahu 339 mužů proti asi 180. Paluba nevelké lodi byla totiž Francouzi přecpaná a když Britové zaútočili na příď a záď korvety, většina francouzských vojáků a námořníků ve střední části lodi neměla proti komu bojovat. Když pak Britové příď a záď obsadili, zatlačili jejich obránce do středu lodi, kde vznikla taková tlačenice, že se muži mohli sotva hýbat, natož ohánět zbraní. Francouzi rovněž doplatili na příliš velkou sebejistotu, že s posádkou posílenou vojáky a pod ochranou pobřežních baterií jim nic nehrozí.
 |
| Noční člunový přepad korvety 'Chevrette'. Celkový pohled na začátek britského útoku z větší vzdálenosti. Skotský malíř-marinista John Christian Schetky (1778 – 1874) |
 |
| Údajná kresba přepadení korvety 'La Chevrette', jejíž autorství je připisováno rovněž Loutherbourgovi. Dvacetidělová 'La Chevrette' ale byla trojstěžňovou lodí, nikoli brigou, menším dvojstěžníkem na obrázku, nicméně tato ilustrace velmi dobře vystihuje bojovou vřavu na palubě přepadené lodi. |
Literatura
- James, William: The Naval History of Great Britain, from the Declaration of War by France in 1793, to the Accession of George IV. Vol. III. London 1837. Str. 148-152.
- The Naval Chronicle Vol. 7, January - July 1802. London 1802. Str. 320 - 324.
- Winfield, Rif and Roberts, Stephen: French Warships in the Age of Sail 1786-1861. Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth Publishing, Barnsley 2015. Kniha obsahuje přehled všech francouzských válečných lodí v daném období, jejich technické údaje a stručnou historii každé lodi.
Webové odkazy
Žádné komentáře:
Okomentovat