Lodě a čluny slouží obvykle k různým prospěšným účelům: válečné k ochraně a boji, obchodní k převozu zboží a osob, rybářské k rybolovu, jachty k trávení volného času, specializované k různým pracím. Za Velké francouzské revoluce, v období jakobínského teroru, byly čluny a lodě použity také k hromadným popravám skutečných i domnělých nepřátel republiky, mužů, žen i dětí.
Události v Nantes – takzvané „Topení v Nantes“ (Les noyades de Nantes), je označení pro sériii hromadných poprav utopením, ke kterým došlo v období mezi listopadem 1793 a únorem 1794 v době jakobínského teroru. Zatčení a uvězněni lidé, kteří nedávali dostatečně najevo podporu revoluci nebo byli podezřelí ze sympatií k royalistům, zejména katoločtí kněží a jeptišky, byli na přímý rozkaz vyslance konventu Jeana-Baptista Carriera utopeni v řece Loiře. Než bylo Carrierovo šílené vraždění zastaveno, zahynulo na jeho příkaz více než 4 000 lidí, včetně nevinných rodinných příslušníků, ženy a děti nevyjímaje. Samotný Carrier tento způsob popravy utopením nazýval „národní koupelí“.
 |
| Jean-Baptiste Carrier |
Ačkoli šlechta, katoličtí duchovní a sympatizanti království (royalisté) byli tvrdě pronásledováni již od roku 1791, revoluční šílenství a násilnosti vypukly v nevídané síle po vydání tzv. zákona o podezřelých (Loi des suspects) z 17. září 1793. Byl to ve skutečnosti dekret Výboru veřejného blaha schválený Národním konventem, rozšiřující pravomoce revolučních tribunálů, zaměřený proti kontrarevoluci. Dekret oslaboval občanská práva a zavedl premisu, že podezřelý musí dokázat svoji nevinu (v právním státě je tomu naopak – obžaloba musí dokázat vinu podezřelému). Zavedení „zákona“ a zatýkání bylo svěřeno revolučním výborům, nikoli právním institucím, a k zatčení stačilo vágní obvinění z „podezřelého chování“.
Boje ve Vendée a okolních regionech měly za následek odeslání tisíců osob do vězení v Nantes. Nedostatek potravin, epidemie tyfu a nutnost živit tisíce vězňů byly pro město obrovskou přítěží. K řešení situace byl do Nantes vyslán zástupce konventu Jean-Baptiste Carrier – měl zajistit potraviny pro revoluční vojsko a civilní obyvatelstvo, zajistit pořádek a potlačit royalistické povstání.
Na podzim roku 1793 po mnoha úmrtích na tyfus vypukla v Nantes panika, že se nemoc nezvládnutelně rozšíří z vězňů na obyvatelstvo města. Ve snaze zabránit šíření epidemie se úřady rozhodly přemístit vězně z města na předměstí, do obrovského skladiště kávy, nyní prázdného, a na lodě kotvící v přístavu.
V noci 16. listopadu 1793 byla na oficiální příkaz upravenou říční bárku odvedena skupina 90 kněží. Bárka odplula doprostřed řeky, kde byly otevřeny dnové poklopy a duchovní utopeni. Další noc bylo takto popraveno 70 kněží, jen jedinému se podařilo doplavat na břeh a uniknout. Dělostřelec jménem Wailly, který měl službu na dělovém člunu La Samaritain, popsal zoufalé výkřiky topících se kněží a náhlé ticho, které nastalo poté, co je pohltila řeka. Při druhé masové popravě bylo utopeno 58 donaha vysvlečených kněží – tentokráte ale bárka odplula dále od přístavu, až k ústí řeky do moře.
Večer 4. prosince 1793 se sešel Carrier s klíčovými členy Revolučního výboru Nantes a dohodl vykonání dalších poprav utopením, tentokrát více než 300 osob. Carrier prosazoval radikální proces, který nazval „vertikální deportací“ – místo komplikovaného odesílání vězňů do izolovaných věznic na ostrovech měli být vězni odvezeni na říčních člunech po řece k vesnici Chantenay a tam utopeni. Popravy měly být vykonány tajně a v noci. Jedinou starostí, kterou projevili někteří členové revolučního výboru byla obava, že těla utopených po několika dnech vyplavou na hladinu. Tyto „obavy“ se pak skutečně naplnily.
Další poprava utopením 129 vězňů byla vykonána v noci z. 14. na 15. prosince 1793. Oddíl podnapilých členů popravčí jednotky, neschopný či neochotný se zdržovat čtením jmen osob určených k popravě, vyváděl z cel náhodně vybrané vězně, obíral je o peníze a cennosti, vězně poutal po dvou k sobě a k nohám jim přivazoval těžké kameny. Vězni byli naloženi na člun a uprostřed řeky vyházeni do vody.
Dne 23. prosince 1793 bylo popraveno přes 800 „royalistických sympatizantů“ všech věkových kategorií a pohlaví. Doprostřed řeky byli odváženi na dvou člunech a postupně utopeni. Dle některých zpráv si rozvášnění revolucionáři údajně libovali v ponižování, které žertovně nazývali „podvodní manželství“ – donaha svlečení kněz a jeptiška byli svázáni dohromady, vystaveni nějaký čas publiku a poté utopeni. Tento způsob popravy byl revolucionáři také nazýván „republikánský křest“ nebo „republikánské manželství“. Podle některých svědectví byly takto údajně popravovány dvojice nejen z řad duchovenstva.
Popravy z období od 29. prosince 1793 do 18. ledna 1794 jsou nazývány „topením na galiotách“ (Noyades des galiotes) – v důsledku blokády francouzského pobřeží loděmi britského Královského námořnictva kotvilo v Nantes několik holandských galiot. Tyto menší obchodní lodě byly na Carrierův příkaz vyvázány přímo u nábřeží vedle bývalého skladiště kávy, nyní vězení, aby vězni mohli být snadno odvedeni na jejich paluby. Kolik „popravčích plaveb“ na galiotách bylo vykonáno se přesně neví, počet obětí – mužů, žen a dětí – se odhaduje na 200-300 při každé takové „plavbě“, ale s největší pravděpodobností bylo těchto plaveb více. Přinejmenším jedna z lodí byla úmyslně potopena na řece Loiře, s vězni drženými v podpalubí a kryty nákladového prostoru pevně zajištěnými, aby nemohli uniknout.
Poslední hromadná poprava utopením byla vykonána 27. února 1794 v zálivu Bourgneuf. Podle záznamů čtených před Národním konventem vykonání popravy nařídil adjudant-général Lefèbvre a zemřelo při ní 41 osob, včetně slepého starce, 12 žen, 12 dívek a 15 dětí, z nichž deset bylo ve věku 6-10 let, a pět mladších dětí.
Přesný počet obětí poprav utopením není znám, podle dostupných neúplných informací se odhaduje na více než 4 800 osob, z toho nejméně 1 800 popravených na přímý rozkaz Carriera; ostatní oběti byly utopeny na příkaz dalších členů Revolučního výboru a Revolučního tribunálu v Nantes.
Na přímé rozkazy J. B. Carriera byly vykonány nejen hromadné popravy utopením v Nantes, ale také hromadné popravy zastřelením 1 800-2 600 osob v lomu Gigant nedaleko Nantes. Carrier se přímo podílel na dalších represívních aktech na základě zákona o podezřelých. Na začátku roku 1794 byl Carrier odvolán do Paříže a později obviněn členy Revolučního výboru Nantes z řady zločinů: hromadných poprav civilistů utopením a zastřelením, masakrování žen a dětí, okrádání a činů hrabivosti, a podílu na zhoršení utrpení obyvatel Nantes. V listopadu byl Carrier souzen a po vyslyšení všech stran jednomyslně odsouzen k trestu smrti a gilotinován 16. prosince 1794. Během soudu všechna obvinění popřel.
Hrůzné události v Nantes jsou jednou z nejhanebnějších kapitol francouzské revoluce. V posledních letech ve Francii sílí hnutí za oficiální označení systematického vyvražďování obyvatel Vendée jako genocidy, plánované a nařízené revolučním Výborem veřejného blaha a schválené Národním konventem v Paříži 1. října 1793.
 |
Les Noyades de Nantes en 1793. Vyvádění vězňů, strhávání šatů a odvádění na "popravčí" čluny. Obraz z roku 1882, Joseph Aubert (1849-1924). Musée d'art et d'histoire, Cholet. |
 |
| Vraždění "nepřátel republiky" na řece Loiře. Druhým způsobem bylo vyvážení odsouzenců doprostřed řeky v obyčejných člunech a jejich svržení do vody. Ty, kteří se snažili dostat zpět do člunů, zabíjeli republikáni údery vesel, sekali šavlemi nebo strkali pod hladinu pomocí bidel; nešťastníky, kteří se pokusili uplavat, prostě stříleli. http://brigandsdubocage.blogspot.cz/2012/11/figure-de-vendee-labbe-massonnet.html |
 |
| Přístavní skladiště kávy v Nantes přeměněné na vězení "nepřátel republiky" v době působení J. B. Carriera |
 |
| Typická holandská galiota, menší dvojstěžňová obchodní loď pro pobřežní plavbu. Několik takových galiot bylo upraveno k hromadným popravám "nepřátel republiky" |
 |
| Text na pamětní desce bývalého přístavního skladiště a vězení nepřátel republiky v Nantes: "Bývalé skladiště kávy. V období teroru v zimě 1793-1794, v průběhu mise J. B. Carriera (který byl odsouzen k smrti revolučním tribunálem v Paříži a gilotinován 16. prosince 1794), zde bylo vězněno 8 až 9 tisíc obyvatel Vendée, Anjou a krajů Nantes a Poitou - mužů, žen a dětí. Téměř všichni zahynuli. Oběti hladu a tyfu byly postříleny poblíž lomu Gigant nebo utopeny v Loiře. Obětmi tohoto teroru se stali rovněž někteří obyvatelé Nantes." http://en.wikipedia.org/wiki/File:Entrepot_des_cafes.jpg http://www.vendee-chouannerie.com/Hommage-aux-victimes-des-Noyades-de-Nantes_a170.html |
 |
| Hic ceciderunt - zde zahynuli. Tabule na "nábřeží smrti" připomíná místo hromadných poprav topením v řece Loiře. http://www.vendee-chouannerie.com/Hommage-aux-victimes-des-Noyades-de-Nantes_a170.html |
 |
| Pietní shromáždění k uctění památky obětí jakobínského řádění v Nantes – průvod na nábřeží smrti |
 |
| Vzpomínka na hrůzné události v Nantes je stále živá, připomínají ji různé upomínkové předměty, včetně potisků triček (např. fy Zazzle) |
Zdroje:
Carrier, E. H. (ed.): Correspondence of Jean-Baptiste Carrier (People's representative to the Convention) during His Mission in Brittany, 1793-1794. John Lane, London 1920.
Doyle, William: The Oxford History of the French Revolution. Oxford 2003, str. 257
Carrier, E. H. (ed.): Correspondence of Jean-Baptiste Carrier (People's representative to the Convention) during His Mission in Brittany, 1793-1794. John Lane, London 1920.
Doyle, William: The Oxford History of the French Revolution. Oxford 2003, str. 257
Lallié, Alfred: Les Noyades de Nantes. Nantes 1879.
Lenotre, G.: Les Noyades de Nantes. Paris 1912.
video na youtube o genocidě ve Vendée:
Žádné komentáře:
Okomentovat