 |
| Americká fregata USS Constitution - poměrně zdařilá filmařská přestavba pro film "Old Ironsides" z r. 1926 |
NĚMÉ FILMY 1915-1926
Pokračování série článků o námořních filmech z napoleonských válek přináší přehled němých filmů od počátku kinematografie, přesněji od r. 1915, až do r. 1926. V té době bylo natočeno 7 černobílých filmů: z toho tři jsou akční/dobrodružné, dva jsou historické biografie (Nelson 1918 a 1926) a dva filmy romantická melodramata zaměřená především na milostný vztah lady Hamiltonové a Nelsona. Jeden ze tří dobrodružných filmů je francouzský (Surcouf), další se odehrává za války USA proti berberským pirátům 1801-1805 (Old Ironsides).
Melodramata "The Romance of Lady Hamilton" (1919) a "Lady Hamilton" (1921) nejsou námořní filmy v pravém slova smyslu, námořních reálií je zde velmi málo, bitva u Trafalgaru je zobrazena jen zkratkovitě - nicméně lady Hamiltonová a její vztah k Nelsonovi měly vliv na některé události: přemluvila královnu Marii Karolínu, aby povolila zásobování Nelsonových lodí v přístavech Neapolského království, starala se o Nelsona po bitvě u Abúkíru nebo Nelsonova účast při potlačení republikánského povstání v Neapoli.
Filmy:Pokračování série článků o námořních filmech z napoleonských válek přináší přehled němých filmů od počátku kinematografie, přesněji od r. 1915, až do r. 1926. V té době bylo natočeno 7 černobílých filmů: z toho tři jsou akční/dobrodružné, dva jsou historické biografie (Nelson 1918 a 1926) a dva filmy romantická melodramata zaměřená především na milostný vztah lady Hamiltonové a Nelsona. Jeden ze tří dobrodružných filmů je francouzský (Surcouf), další se odehrává za války USA proti berberským pirátům 1801-1805 (Old Ironsides).
Melodramata "The Romance of Lady Hamilton" (1919) a "Lady Hamilton" (1921) nejsou námořní filmy v pravém slova smyslu, námořních reálií je zde velmi málo, bitva u Trafalgaru je zobrazena jen zkratkovitě - nicméně lady Hamiltonová a její vztah k Nelsonovi měly vliv na některé události: přemluvila královnu Marii Karolínu, aby povolila zásobování Nelsonových lodí v přístavech Neapolského království, starala se o Nelsona po bitvě u Abúkíru nebo Nelsonova účast při potlačení republikánského povstání v Neapoli.
- Midshipman Easy (1915)
- Nelson (1918)
- The Romance of Lady Hamilton (1919)
- Lady Hamilton (1921)
- Surcouf (1925)
- Nelson (1926)
- Old Ironsides (1926)
_______________________________________________________________________________________
Midshipman Easy
Velká Británie 1915, dobrodružný, č/b, němý
Dobrodružný film podle románu kapitána Fredericka Marryata "Midshipman Easy" z r. 1836 (česky vyšel pod titulem „Kadetova dobrodružství na moři“). Bližší informace o filmu se mi nepodařilo dohledat.
Informace na IMDb (anglicky)
_______________________________________________________________________________________
Nelson
Velká Británie 1918, historický / drama, č/b, němý, 7 kotoučů
Oslavný životopisný film podle jedné z prvních biografií Nelsona z r. 1813, jejímž autorem je Robert Southey. Motivace pro vznik tohoto filmu byla propagandistická - oslava britského královského námořnictva, bojujícího za I. světové války. Důležitost námořnictva v úvodu filmu vysvětluje admirál Fremantle a zvídavého chlapce nabádá k přečtení Nelsonova životopisu od Southeye. Film je vyprávěn jako vzpomínky na epizody z Nelsonova života, od jeho dětství až po smrt v námořní bitvě u Trafalgaru 21. října 1805. Postava Nelsona je zjednodušená a idealizovaná, zdůrazněny jsou jeho pozitivní vlastnosti a činy. Mezititulek o jeho ženě Frances uvádí, že Nelson "jako mnozí géniové toužil po vřelém vztahu, který mu jeho upjatá žena nemohla poskytnout", což připravuje scénu pro lady Hamiltonovou. Ta je zprvu zobrazena jako lehkomyslná koketující manželka britského velvyslance u neapolského dvora, po seznámení s Nelsonem "prozře" a jako správná vlastenka horlivě podporuje britské námořnictvo. Po návratu Nelsona z bitvy u Abúkíru podporuje Nelsona osobně a stará se o něj, ale jeho milenkou se stává až po smrti manžela sira Hamiltona. Nelson je zobrazen jako laskavý nadřízený, který dbá o blaho svých posádek. Jak se blíží bitva u Trafalgaru, záběry střídají pohled na Emmu, lady Hamiltonovou doma v Anglii a Nelsona na lodi: Emma u okna do zahrady myslí na Nelsona; Nelson u lodního okna myslí na Emmu; Nelson píše svůj poslední dopis Emmě; Emma líbá Nelsonův dopis; Nelson líbá medailonek s podobiznou Emmy. Zobrazen je vlastenecký projev Nelsona, jeho slavný vlajkový signál "Anglie očekává, že každý muž splní svoji povinnost" a nadšení námořníků poté. Smrt Nelsona je ukázána ve stylu Devisova obrazu. Umírající Nelson drží medailonek s portrétem Emmy. Film končí záběry na moderní bitevní lodi Royal Navy, která udržuje Nelsonovu tradici.
Další informace o filmu se mi nepodařilo dohledat.
Informace o filmu na webu IMDb (anglicky)
_______________________________________________________________________________________
 |
| Herečka Malvina Longfellow |
Velká Británie 1919, historický / drama, č/b, němý, 7 kotoučů
Film o milostné aféře Nelsona a Lady Hamiltonové, na motivy historického fiktivního románu Douglase Sladena "The Admiral. The Love Story of Lord Nelson and Lady Hamilton", ve kterém je patrný moderní přístup k úloze ženy a lady Hamiltonová není zatracována jako hříšnice, jak tomu bylo dříve. Herečka Malvina Longfellow, která představoval lady Hamiltonovou ve filmu "Nelson" z r. 1918, ji hrála také v tomto filmu. Bližší informace o filmu se mi nepodařilo dohledat.
Informace o filmu na webu IMDb (anglicky)
_______________________________________________________________________________________
(Lady Hamilton)
Německo 1921
historický / romantický / drama
č/b, němý, 8 kotoučů
hodnocení na IMDb 6,7
Romantický film, soustřeďující se především na život Emmy, pozdější lady Hamiltonové, a na její milostný vztah s admirálem Nelsonem.
Krásná a okouzlující Emma Lyonová, dívka z chudých poměrů, se díky šťastným okolnostem setká s bohatým sirem Williamem Hamiltonem, který se do ní zamiluje a ožení se s ní. Pro Emmu je to manželství bez lásky - její starší manžel je nadutý diplomat. Emma odjíždí s manželem k neapolskému dvoru, kde se díky svému šarmu a kráse stává dvorní favoritkou. Je veřejným tajemstvím, že Emma je zamilovaná do admirála Nelsona, ale její manžel sir Hamilton tento vztah toleruje, protože se obává ztráty svého postavení, kdyby se proti britskému hrdinovi postavil. Když neapolský král v obavě před revoluční Francií žádá Británii o podporu, nedostane žádné záruky. Vystrašený král vykáže britského velvyslance od dvora. Zničený Hamilton viní za své problémy Emmu a Nelsona a chce se pomstít. Osobně se Nelsonovi nedokáže postavit, zařídí proto na Admiralitě, aby Nelsona odeslala pryč na moře. Zbaví Emmu titulu a postavení, ta však ničeho nelituje, umírajícího Hamiltona opouští a vrací se do Anglie, aby se setkala se svojí láskou. Emma, která porodí Nelsonovo dítě, zůstává bez prostředků a čeká na Nelsonův návrat z bitvy u Trafalgaru. Do Anglie dorazí zprávy, že britské loďstvo v bitvě zvítězilo, ale admirál Nelson padl. Bývalá lady Hamiltonová zkolabuje na ulici plné davů oslavujících velké vítězství, ale nikdo ji nevěnuje pozornost......
Film byl natočen na motivy historických románů německého spisovatele Heinricha Vollrata Schumachera: Liebe und Leben der Lady Hamilton z r. 1910 (česky vyšel pod titulem „Láska a život Lady Hamiltonové“), a Lord Nelsons letzte Liebe z r. 1911 (česky: „Poslední láska lorda Nelsona“). První díl a začátek druhého dílu Schumacherovy historické fikce vychází z románů Alexandra Dumase staršího, které se odehrávají v Neapoli za napoleonských válek v letech 1798-1800: La San Felice (1864), vydaného ve třech částech: 1/ La San Felice; 2/ Emma Lyonna; 3/ Le Destin de la San Felice. V češtině vyšlo jako „La San Felice“, též pod titulem „Hrdina nilský“; román vyšel také rozdělený do dvou částí: „La San Felice“ a „Emma Lyona“. Na trilogii La San Felice navazuje Dumasův román Souvenirs d’une favorite z r. 1865 (česky „Paměti milostnice“, též pod titulem „Lady Hamiltonová“) - dějově související s románem La San Felice. Dumasovi šlo v jeho dílech především o zábavu než o historickou přesnost, a zdůrazňoval vše, co mohlo jeho příběh dramaticky oživit.
Schumacher má, na rozdíl od Dumase, pro Emmu více pochopení, vidí ji jako oběť okolností a ukazuje její znechucení nad lesbickými návrhy Arabelly Kellyové a neapolské královny. Nelson je zobrazen jako čestný a laskavý muž, který lady Hamiltonové pomůže vybřednout ze zkorumpovaného a prohnilého prostředí neapolského dvora, aby žila důstojněji. Pod vlivem Nelsona se z Emmy stává vlastenka. Poprvé v historické fikci je Nelsonova účast v potlačení neapolské republikánské revolty obhajována a veškerá vina za spáchaná zvěrstva je připisována neapolskému králi. Schumacher ale Nelsona viní, že příkazem k popravě admirála Carraciolla zašel příliš daleko, a na rozdíl od dřívějších popisů se zde lady Hamiltonová snaží Nelsona zastavit. Nelsonova manželka Frances je představena jako nepříjemná a panovačná žena, na rozdíl od morálně napravené, citlivé, chápající a milující Emmy.
Dochované části filmů v německém a ruském archívu se v některých scénách od sebe liší navzájem a také od původního scénaře. Verze z ruského archívu je více romantická.
Bitva u Trafalgaru je představena krátce a schematicky, použité modely „lodí“ připomínají plovoucí krabice od bot, scény na otevřené palubě jsou na moderní kašírované lodi, nemající se skutečnými loděmi z napoleonských válek prakticky nic společného. Scéna Nelsonovy smrti byla inspirována Devisovým obrazem z r. 1807. Stejně jako v britském filmu z r. 1918 drží umírající Nelson v ruce medailonek s portrétem Emmy.
Historická přesnost/hodnověrnost: částečná
Lodě: modely příšerné, moderní plachetnice nedobová
Námořní reálie: minimum, slabé, nerealistické
Bojové scény: krátké, velmi zjednodušené, nerealistické
Kostýmy: částečně nerealistické
Několik záběrů z ruské kopie filmu:
 |
| Vášeň Nelsona a Emmy lady Hamiltonové tvoří podstatu filmu |
 |
| Nerealisticky vysoký Nelson, sir William Hamilton, britský velvyslanec u neapolského dvora, a Emma |
 |
| Nelsonova podoba je vystižena poměrně slušně, až na to, že pásku přes oko nikdy nenosil, a zraněné oko měl pravé, ne levé |
Ukázka filmu na youtube:
Webové odkazy:
Stránka věnovaná režisérovi filmu Conradu Veidtovi
Informace o filmu na IMDb (anglicky)
Informace o filmu Nekorunovaná královna na české wikipedii
_______________________________________________________________________________________
Francie 1925
dobrodružný, č/b, němý, 8 kotoučů (částí)
Epizody ze života legendárního francouzského korzára Roberta Surcoufa, natočené podle dobrodružného románu Arthura Bernèdea. Film byl v ČSR promítán v r. 1926.
Názvy jednotlivých částí (kapitol):
1. Le Roi des Corsaires (Král korzárů)
2. Les Pontons anglais (Anglické vězeňské pontony)
3. Les Fiançailles tragiques (Tragické zásnuby)
4. Un Cœur de héros (Srdce hrdiny)
5. La Chasse à l’homme (Štvanice)
6. La Lettre à Bonaparte (Dopis Bonapartovi)
7. La Morsure du serpent (Ušknutí hada)
8. La Réponse de Bonaparte (Bonapartova odpověď)
Někdy je název filmu uváděn podle první části: "Surcouf, le roi des corsaires"
Román vypráví o dobrodružném životě Robert Surcoufa, slavném francouzském korzárovi ze Saint-Malo, který za napoleonských válek úspěšně přepadal anglické obchodní lodě a díky kořisti se stal bohatým mužem. V knize nechybí útoky na lodě, exotické země, únos, pokus o vraždu, zrada, odvážné záchranné akce, láska, Napoleon a britský ministerský předseda Pitt. V češtině vyšel román v r. 1926 v nakladatelství Sfinx pod titulem „Surcouf, lev oceánu“ s ilustracemi ze stejnojmenného filmu. Před časem jsem knihu viděl v antikvariátu a letmo ji prolistoval: text ani fotografie z filmu mne nezaujaly (a cena 600 Kč odradila od zakoupení).
Historická přesnost/hodnověrnost filmu, bojové scény a kostýmy nehodnoceny - film jsem neviděl. Jelikož předlohou filmu je barvitý dobrodružný román Arthura Bernèdea „Surcouf“, který je směsí fikce a skutečných událostí, lze předpokládat, že film je ve stejném duchu.
Názvy jednotlivých částí (kapitol):
1. Le Roi des Corsaires (Král korzárů)
2. Les Pontons anglais (Anglické vězeňské pontony)
3. Les Fiançailles tragiques (Tragické zásnuby)
4. Un Cœur de héros (Srdce hrdiny)
5. La Chasse à l’homme (Štvanice)
6. La Lettre à Bonaparte (Dopis Bonapartovi)
7. La Morsure du serpent (Ušknutí hada)
8. La Réponse de Bonaparte (Bonapartova odpověď)
Někdy je název filmu uváděn podle první části: "Surcouf, le roi des corsaires"
Román vypráví o dobrodružném životě Robert Surcoufa, slavném francouzském korzárovi ze Saint-Malo, který za napoleonských válek úspěšně přepadal anglické obchodní lodě a díky kořisti se stal bohatým mužem. V knize nechybí útoky na lodě, exotické země, únos, pokus o vraždu, zrada, odvážné záchranné akce, láska, Napoleon a britský ministerský předseda Pitt. V češtině vyšel román v r. 1926 v nakladatelství Sfinx pod titulem „Surcouf, lev oceánu“ s ilustracemi ze stejnojmenného filmu. Před časem jsem knihu viděl v antikvariátu a letmo ji prolistoval: text ani fotografie z filmu mne nezaujaly (a cena 600 Kč odradila od zakoupení).
Historická přesnost/hodnověrnost filmu, bojové scény a kostýmy nehodnoceny - film jsem neviděl. Jelikož předlohou filmu je barvitý dobrodružný román Arthura Bernèdea „Surcouf“, který je směsí fikce a skutečných událostí, lze předpokládat, že film je ve stejném duchu.
Podle fotografií jsou lodě jsou nedobové, filmařsky nerealisticky kašírované moderní plachetnice, úroveň úprav velmi slabá.
 |
| Článek o filmu Surcouf ve filmovém časopise z r. 1925 |
 |
| Pro film byl kašírován typický francouzský dřevěný bark z počátku 20. století (bark je trojstěžník s příčnými ráhnovými plachtami na předním a hlavním stěžni a předozadním oplachtěním na zadním stěžni, kde je pouze vratiplachta a vrcholová plachta). Loď má jiné proporce a rozměry, zcela odlišnou záď, podivnou nerealistickou "boudu" přidělanou na zádi, moderní takeláž s ocelovými lany, dělené košové plachty, ukotvení úpon přímo na bocích místo na úponových lavicích aj. Tato divadelně stylizovaná loď nemá se Surcoufovou La Confiance prakticky nic společného. Foto timedesign |
 |
| Na fotografii lodi upravené pro film je dobře vidět kašírovaná nerealistická zadní nástavba, rovné boky a takeláž moderní plachetnice z. 20. stol. Zcela nerealistická je vlajková žerď z vnějšku zádě, jeden z mnoha absurdních filmařských nápadů. |
 |
| Model lodi britské východoindické společnosti "Kent" údajně použitý ve filmu |
Webové odkazy:
Informace o filmu a obsah částí 1-8 na webu Pathé (francouzky)
Stručný obsah jednotlivých částí (chapitre) je v záložce Résumé
Informace o filmu na webu IMDb (anglicky)
Stručný obsah románu Surcouf od Arthura Bernèdea (francouzsky)
Stručný obsah jednotlivých částí (chapitre) je v záložce Résumé
Informace o filmu na webu IMDb (anglicky)
Stručný obsah románu Surcouf od Arthura Bernèdea (francouzsky)
_______________________________________________________________________________________
Velká Británie 1926
historický / drama, č/b, němý, 80 minut
hodnocení IMDb 6,3
Oslavný životopisný film podle jedné z prvních biografií od Roberta Southeye z r. 1813, rozsáhlejší verze filmu z r. 1918. Ukazuje chronologicky život a kariéru admirála Horatia Nelsona, od jeho dětství až po smrt v bitvě u Trafalgaru. Část dochované kopie filmu je značně poškozená.
Filmové scény provází mezititulky a dopisy s informacemi, a zobrazují: násilné odvody k námořnictvu prováděné verbířskými oddíly (press gang); Nelsonovo narození, dětství a dospívání; první plavbu na lodi; boje v Karibiku; setkání s budoucí první ženou Frances (Fanny) Nisbet; rodinný život; začátek francouzské revoluce; setkání s Emmou Hamiltonovou; boje na Korsice včetně zranění oka; bitva u mysu Sv.Vincenta proti španělské flotě v r. 1797; útok na Santa Cruz de Tenerife, kde přišel o pravou ruku; rekonvalescence doma v Anglii; pátrání po Napoleonovi ve Středomoří; pobyt v Neapoli, setkání s Hamiltonovými a královským dvorem; bitva u Abúkíru a vítězství nad Francouzi v r. 1798; návrat do Neapole a pokračování vztahu s Emmou, lady Hamiltonovou; návrat do Anglie, kde je vítán jako hrdina; separace od manželky Frances; bitva u Kodaně v r. 1801; návrat do Anglie a rodinný život s Emmou a dcerou. Británii hrozí Napoleonova invaze a Nelson se vrací na moře – celých 28 minut filmu je věnováno bitvě u Trafalgaru: příprava k bitvě, Nelson povzbuzuje námořníky; vyvěšení slavného vlajkového signálu „Anglie očekává, že každý muž vykoná svoji povinnost“; bitva proti spojené francouzsko-španělské flotě; Nelson je zasažen francouzským odstřelovačem; bitevní vřava a poslední chvíle Nelsona; Nelson umírá, ale ještě před smrtí se dozvídá o britském vítězství.
Historická přesnost/hodnověrnost: slušná, některá filmařská zjednodušení
Lodě: modely (na špatné kopii nejsou prakticky vidět), upravená část paluby modernější lodi; kulisy a technika matte (malované pozadí); filmařské provedení - kulisy nepříliš realistické.
Námořní reálie: některé detaily nerealistické, např. dělové koule poskládané do pyramidy a k tomu hned za dělem, kde by překážely zpětnému rázu; nerealisticky malé vlajky a nesprávné provedení Nelsonova signálu „Anglie očekává, že každý muž splní svou povinnost“; námořníci se před bitvou stále pohybují a předstírají nějakou činnost, i když je to zbytečné; filmaři se spletli a Nelson má osleplé levé oko, místo pravého
Bojové scény: zjednodušené, většinou statické záběry na část paluby
Kostýmy: částečně korektní, některé nedostatky
Záběry z filmu:
 |
| Nelson a dcera Horatia - chvíle štěstí doma v Merton Place |
 |
| Nelson promlouvá s námořníky na dělové palubě HMS Victory před bitvou u Trafalgaru |
 |
| Ve filmu je malý Nelson zpodobněn poměrně věrohodně |
 |
| Nelsonova smrt v podpalubí HMS Victory v bitvě u Trafalgaru. Scéna je inspirovaná Devisovým obrazem. |
Ukázka filmu na youtube - 4. kotouč s bitvou u Trafalgaru:
Webové odkazy:
Video na youtube - 3. kotouč
Informace o filmu a části filmu na webu filmové společnosti Pathé
Informace o filmu na webu IMDb (anglicky)
_______________________________________________________________________________________
USA 1926
Paramount Pictures
drama, č/b, němý, 111 minut
hodnocení IMDb 7,0
Film volně čerpá z americké námořní historie v době války USA proti berberským pirátům, nejedná se však o přesné zobrazení událostí. Oslavuje americké námořnictvo, má melodramatickou milostnou zápletku, ale také humorné scény.
Obsah filmu:
V r. 1798 se vláda USA rozhodne místo platby výpalného berberským pirátům, aby nepřepadali americké obchodní lodě ve Středomoří, vyslat do oblasti válečné lodě a vyčistit moře od těchto lupičů. Do Středomoří mají vyplout fregaty USS Philadelphia a nová USS Constitution (pozn.: USS je zkratka z United States Ship = loď Spojených států).
Mladý muž (ve filmu nemá jméno, jen přezdívku "komodor") z venkovské farmy se po přečtení plakátu vyzývajícího k zápisu do posádky nové fregaty USS Constitution rozhodne odejít k námořnictvu. V přístavní hospodě ho bocman (loďmistr) z obchodní lodě Esther zláká na její palubu. Loď odplouvá do Itálie. Na lodi pluje Esther, dcera majitele (loď je pojmenována po ní), která se mladému muži zalíbí. Na Středozemním moři loď přepadnou berberští piráti z Tripoli. Americká posádka bude prodána do otroctví, za kapitána má být požadováno výkupné, a loď Esther je určena jako dar jako dar sultánovi včetně dívky Esther, která má skončit v sultánově harému. Mladíkovi a několika mužům posádky se podaří uprchnout, předtím však slíbí Esther, kterou piráti drží v kajutě na lodi, že se pro ni vrátí.
Při útoku na Tripoli uvízne americká fregata Philadelphia na mělčině a je obsazena sultánovými muži. Poručík Stephen Decatur žádá komodora Prebleho o svolení proklouznout na rejdu přístavu a vyhodit fregatu Philadelphia do vzduchu, aby ji berberští piráti nemohli po stažení z mělčiny použít proti nim. Zničit chtějí také obchodní loď Esther, která je zakotvena poblíž. Na palubu USS Constitution se dostane mladík z lodi Esther a prosí komodora Prebleho, aby loď, na které je držena dívka Esther, do vzduchu nevyhazovali.
USS Constitution vpluje na rejdu a začne ostřelovat přístavní pevnost. Na rejdě je napadena tripolskou fregatou, odrazí její pokus o abordáž, po těžkém boji zvítězí a tripolskou fregatu potopí. Poručík Decatur na menší felúce přirazí k zakotvené americké obchodní lodi, po krátkém boji se jí zmocní a osvobodí vězněnou americkou posádku. Mladík, který plul s Decaturem na felúce, vtrhne do kajuty a dívku Esther zachrání před machometánem, který ji chce zabít. Americká námořní pěchota a námořníci se v člunech vylodí na pobřeží, Tripolis dobudou a nad městem zavlaje americká vlajka. Mladý muž zůstane s dívkou na lodi Esther, která pokračuje v plavbě do Itálie.
Bojové sekvence byly natáčeny na širokoúhlý formát - tehdy se jednalo o převratnou technickou novinku. Ve filmu účinkovalo přes 2 000 statistů. Ačkoliv není vše zcela přesné, celková imprese z bojových scén je dobrá. Velmi dobře je ukázáno velké množství kouře z dělostřelby, obsluha děl je předvedena lépe, než v jiných filmech. Jedna z tripolských dělových koulí se odrazí od boku fregaty Constitution a námořník, který to spatří, zvolá: „Tahle fregata má železný boky!“ (angl.: iron sides). Přezdívku „Železnoboká“ (Old Ironsides) ale fregata získala až za války 1812. Část vstupného z premiéry filmu byla věnována na restaurování skutečné fregaty Constitution, která je dnes nejstarší plovoucí válečnou lodí v aktivní službě.
Záběry z filmu s komentářem:
Ukázka bojových scén z filmu na youtube:
Ve filmu byly použity skutečné lodě z tzv. Hollywood fleet - Hollywoodské flotily, což byly vysloužilé dřevěné plachetnice, které ve dvacátých letech minulého století levně skupoval filmový producent Cecil B. DeMille. Staré obchodní plachetnice byly předělány a upraveny tak, aby pokud možno hodnověrně představovaly lodě z požadované doby pro potřeby daného filmu, nejednalo se tedy o plnohodnotné a přesné přestavby. Od těchto kašírovaných lodí bylo pouze požadováno, aby dokázaly plout za dobrého počasí na krátkou vzdálenost od pobřeží, obvykle jen za denního světla, pro potřeby filmařů. Oblíbeným místem pro filmování byl ostrov Santa Catalina v Kalifornii, 35 km jihozápadně od Los Angeles.
Pro film "Old Ironsides" byly na fregaty z počátku 19. století celkem zdařile upraveny dvě staré obchodní plachetnice: na fregatu USS Constitution byla upravena dřevěná loď Llewellyn J. Morse z r. 1877, a na tripolskou fregatu pak barkentina S. N. Castle z r. 1886. Kromě nich byla ve filmu použita obchodní loď (Esther) a téměř dvě desítky menších lodí a člunů.
Webové odkazy:
hodnocení IMDb 7,0
Film volně čerpá z americké námořní historie v době války USA proti berberským pirátům, nejedná se však o přesné zobrazení událostí. Oslavuje americké námořnictvo, má melodramatickou milostnou zápletku, ale také humorné scény.
Obsah filmu:
V r. 1798 se vláda USA rozhodne místo platby výpalného berberským pirátům, aby nepřepadali americké obchodní lodě ve Středomoří, vyslat do oblasti válečné lodě a vyčistit moře od těchto lupičů. Do Středomoří mají vyplout fregaty USS Philadelphia a nová USS Constitution (pozn.: USS je zkratka z United States Ship = loď Spojených států).
Mladý muž (ve filmu nemá jméno, jen přezdívku "komodor") z venkovské farmy se po přečtení plakátu vyzývajícího k zápisu do posádky nové fregaty USS Constitution rozhodne odejít k námořnictvu. V přístavní hospodě ho bocman (loďmistr) z obchodní lodě Esther zláká na její palubu. Loď odplouvá do Itálie. Na lodi pluje Esther, dcera majitele (loď je pojmenována po ní), která se mladému muži zalíbí. Na Středozemním moři loď přepadnou berberští piráti z Tripoli. Americká posádka bude prodána do otroctví, za kapitána má být požadováno výkupné, a loď Esther je určena jako dar jako dar sultánovi včetně dívky Esther, která má skončit v sultánově harému. Mladíkovi a několika mužům posádky se podaří uprchnout, předtím však slíbí Esther, kterou piráti drží v kajutě na lodi, že se pro ni vrátí.
Při útoku na Tripoli uvízne americká fregata Philadelphia na mělčině a je obsazena sultánovými muži. Poručík Stephen Decatur žádá komodora Prebleho o svolení proklouznout na rejdu přístavu a vyhodit fregatu Philadelphia do vzduchu, aby ji berberští piráti nemohli po stažení z mělčiny použít proti nim. Zničit chtějí také obchodní loď Esther, která je zakotvena poblíž. Na palubu USS Constitution se dostane mladík z lodi Esther a prosí komodora Prebleho, aby loď, na které je držena dívka Esther, do vzduchu nevyhazovali.
USS Constitution vpluje na rejdu a začne ostřelovat přístavní pevnost. Na rejdě je napadena tripolskou fregatou, odrazí její pokus o abordáž, po těžkém boji zvítězí a tripolskou fregatu potopí. Poručík Decatur na menší felúce přirazí k zakotvené americké obchodní lodi, po krátkém boji se jí zmocní a osvobodí vězněnou americkou posádku. Mladík, který plul s Decaturem na felúce, vtrhne do kajuty a dívku Esther zachrání před machometánem, který ji chce zabít. Americká námořní pěchota a námořníci se v člunech vylodí na pobřeží, Tripolis dobudou a nad městem zavlaje americká vlajka. Mladý muž zůstane s dívkou na lodi Esther, která pokračuje v plavbě do Itálie.
* * *
Bojové sekvence byly natáčeny na širokoúhlý formát - tehdy se jednalo o převratnou technickou novinku. Ve filmu účinkovalo přes 2 000 statistů. Ačkoliv není vše zcela přesné, celková imprese z bojových scén je dobrá. Velmi dobře je ukázáno velké množství kouře z dělostřelby, obsluha děl je předvedena lépe, než v jiných filmech. Jedna z tripolských dělových koulí se odrazí od boku fregaty Constitution a námořník, který to spatří, zvolá: „Tahle fregata má železný boky!“ (angl.: iron sides). Přezdívku „Železnoboká“ (Old Ironsides) ale fregata získala až za války 1812. Část vstupného z premiéry filmu byla věnována na restaurování skutečné fregaty Constitution, která je dnes nejstarší plovoucí válečnou lodí v aktivní službě.
Záběry z filmu s komentářem:
 |
| USS Constitution útočí na severoafrické Tripoli, hnízdo berberských pirátů. Scény byly natáčeny u ostrova Santa Catalina poblíž Los Angeles. Manévry lodí byly koordinovány rádiem z letadla kroužícího nad místem natáčení. |
 |
| Na palubě USS Constitution |
 |
| Pohled z hradeb Tripoli na útočící USS Constitution |
 |
| Ukázka poměrně zdařilé přestavby obchodní lodě "Llewellyn J. Morse" z r. 1877 na filmovou fregatu USS Constitution. Na rovné boky trupu obchodní lodě byla upevněna dodatečná vnější tvarovaná žebra a nová obšívka - trup tak získal oblé a vkleslé boky, charakteristické pro válečné plachetnice 18. stol. Pro srovnání - boky skutečné USS Constitution |
 |
| Protivník - tripolská fregata Alger. Na tuto fregatu byla celkem slušně přestavěna barkentina "S.N. Castle" z r. 1886. Ve filmu obě fregaty plují jen pod dolními ráhnovými plachtami, ve skutečnosti se jako bojové plachty používaly košovky (o ráhno výše), a dolní plachty byly svinuty, jednak aby během dělostřelby nedošlo k jejich vznícení od hořící koudele vyletující z hlavní děl, a také z důvodu obtížnější obsluhy během manévrování lodi a přestavování ráhen. |
 |
| Na palubě tripolské fregaty - machometáni bojují jako diví, až se jim kouří z turbanů :-) |
 |
| Tripolská fregata úmyslně naráží do americké lodi.... |
 |
| ..... aby provedla abordáž přes příď a po čelenu. Útok odráží americká námořní pěchota i námořníci. Scény abordáže jsou dobré, vypadají poměrně autenticky. |
 |
| Abordáž je odražena, tripolská fregata se vzdálí, ale je rozstřílena americkou fregatou a začíná se pomalu potápět. Přeživší posádka skáče přes palubu, na lodi zbavené stěžňů navíc vypukne požár..... |
 |
| .....krátce poté následuje výbuch prachárny a požár se rozšíří. Ve vodě je vidět posádka, která plave pryč od lodi ..... |
 |
| ......jejíž osud je zpečetěn. Nejedná se o žádné triky, filmaři nechali potopit skutečnou loď. Ta byla již ve velmi špatném technickém stavu a tak toho filmaři využili. |
 |
| Film končí happy endem: na zachráněné americké obchodní lodi "Esther", pokračující v plavbě do Neapole, se Esther, zachráněná dcera majitele lodi, chystá políbit svého zachránce, mladého námořníka u kormidla. |
Ukázka bojových scén z filmu na youtube:
Historická
přesnost/hodnověrnost: nevyrovnaná, fakta volně upravená pro film
Lodě:
solidní filmařské konverze dřevěných obchodních lodí z konce 19. stol., menší lodě a čluny, modely
Námořní
reálie: poměrně dobré
Bojové
scény: poměrně dobré, místy chaotické
Kostýmy:
částečně dobré, některé nerealistické a nedobovéVe filmu byly použity skutečné lodě z tzv. Hollywood fleet - Hollywoodské flotily, což byly vysloužilé dřevěné plachetnice, které ve dvacátých letech minulého století levně skupoval filmový producent Cecil B. DeMille. Staré obchodní plachetnice byly předělány a upraveny tak, aby pokud možno hodnověrně představovaly lodě z požadované doby pro potřeby daného filmu, nejednalo se tedy o plnohodnotné a přesné přestavby. Od těchto kašírovaných lodí bylo pouze požadováno, aby dokázaly plout za dobrého počasí na krátkou vzdálenost od pobřeží, obvykle jen za denního světla, pro potřeby filmařů. Oblíbeným místem pro filmování byl ostrov Santa Catalina v Kalifornii, 35 km jihozápadně od Los Angeles.
 |
| Les stěžňů - z provozu vyřazené staré plachetnice americké společnosti Alaska Packers Association se sídlem v San Francisku, zabývající se převozem a zpracováním ryb. Tato společnost vlastnila a provozovala v letech 1891-1927 desítky plachetnic. Řada z nich byla ve dvacátých letech minulého století levně zakoupena filmovými producenty a předělána pro různé filmy s námořní tématikou. Foto z období 1918-1925. Zdroj: Texas Tech University Libraries |
Pro film "Old Ironsides" byly na fregaty z počátku 19. století celkem zdařile upraveny dvě staré obchodní plachetnice: na fregatu USS Constitution byla upravena dřevěná loď Llewellyn J. Morse z r. 1877, a na tripolskou fregatu pak barkentina S. N. Castle z r. 1886. Kromě nich byla ve filmu použita obchodní loď (Esther) a téměř dvě desítky menších lodí a člunů.
 |
| Trojstěžňový plnoplachetník "Llewellyn J. Morse" z r. 1877 na fotografii z r. 1918 |
 |
| "Llewellyn J. Morse" na plavbě do New Orleans. Olej na plátně 1878, britský malíř-marinista Samuel Walters (1811-1882) |
 |
| Barkentina "S.N. Castle" z r. 1886, která byla pro film předělána na tripolskou fregatu a v závěru filmu skutečně potopena |
Webové odkazy:
Informace o filmu na wikipedii (anglicky)
Informace o filmu na webu Silents are golden (anglicky)
Fotogalerie - skutečná USS Constitution z r. 1797
Informace o filmu na webu Silents are golden (anglicky)
Fotogalerie - skutečná USS Constitution z r. 1797
_______________________________________________________________________________________
Literatura:
- Czisnik, Marianne: Admiral Nelson - Image and Icon. Volume I. Ph.D. thesis, University of Edinburgh 2003.
- Lubbock, Basil: The Down Easters. American Deep-water Sailing Ships 1869-1929. Brown, Son & Ferguson, Glasgow 1929.
- Martin Tyrone G.: A Most Fortunate Ship: A Narrative History of Old Ironsides. str. 345
- Parrill, Sue: Nelson's Navy in Fiction and Film: Depictions of British Sea Power in the Napoleonic Era. McFarland & Co Inc, Jefferson 2009.
- Sugden, John: 'Lord Nelson and the Film Industry', Nelson Dispatch, 2 (1985).
Předchozí články o námořních filmech z napoleonských válek:
První část - nejlepší filmy
Druhá část - TV seriály
Třetí část – TV seriál Hornblower
Další část pojednání o námořních filmech z napoleonských válek přinese přehled a komentáře šesti černobílých zvukových filmů z let 1929-1950 v chronologickém pořadí.
Žádné komentáře:
Okomentovat