HMS INDEFATIGABLE vs DROITS DE L’HOMME, 13. LEDNA 1797

Dramatický boj britských fregat HMS Indefatigable a HMS Amazon s francouzskou 74-dělovou řadovou lodí Droits de l'Homme během bouřlivé noci z 13. na 14. ledna 1797 u pobřeží Bretaně. Britský malíř-marinista Thomas Luny (1759-1837), olej na plátně.

      Po potlačení povstání ve Vendée a uzavření míru se Španělskem se v roce 1796 rozhodla revoluční Francie vyslat do Irska velký expediční armádní sbor – Expédition d'Irlande – na podporu irských nacionalistů a jejich povstání proti britské nadvládě. Na základě jednání s irskými republikány francouzské Direktorium dospělo k závěru, že nejlepší strategií války proti Británii bude invaze do Irska, která následně vyvolá všelidové povstání na celém ostrově, jenž přinutí Brity Irsko opustit. Direktorium chtělo vítězství v Irsku a vznik Irské republiky ideologicky využít k propagandě republikánských ideí a k přípravě velké invaze do samotné Anglie. Vrchním velitelem expedičních sil by jmenován úspěšný generál Lazare Hoche, vítěz nad povstalci ve Vendée. Vojsko se shromažďovalo u přístavu Brest, odkud je do Irska měla přepravit flota válečných a transportních lodí pod velením viceadmirála Morarda de Galles. Francouzská flota sestávala celkem z 43 lodí: z 17 řadových lodí (jedné 80-dělové, ostatní 74-dělové), 13 fregat, 6 korvet a 7 transportních lodí. Na každou řadovou loď mělo být naloděno 600 vojáků, na fregaty po 250 a na transportní lodě po 400 vojácích - celkem přes 18 000 vojáků. Původní plán Direktoria počítal s 25 000 vojáky. Místem vylodění francouzských sil byl určen záliv Bantry (Bantry Bay) na jihozápadním pobřeží Irska. Kvůli finančním problémům a problémům se zásobováním se přípravy invaze protáhly z léta až do začátku zimy.

Mapa oblasti. Zdroj wikipedia

      Po dlouhých průtazích vyplula flota z Brestu na moře 15. prosince 1796. O francouzských přípravách k vyplutí Britové věděli, jejich blokádní flotu však bouřlivé počasí přinutilo vyhledat úkryt u anglického pobřeží, a před Brestem zůstaly jen fregaty. Aby zmátl britské fregaty Pobřežní eskadry hlídkující před Brestem, chtěl francouzský admirál nejprve plout na jih průlivem Raz de Sein, který byl plný mělčin a skalisek a kam vyslal korvety, aby vyvěšením světel a střílením signálních světlic vyznačovaly bezpečný plavební kanál ostatním lodím. Přípravy se protáhly do podvečera 16. prosince a tak de Galles na svůj plán rezignoval a signalizoval, aby flota zamířila přímo na Atlantik. Část lodí signálům ve tmě a zhoršené viditelnosti neporozuměla a zamířila k Raz de Sein podle původního plánu. Průlivem proplula v noci eskadra viceadmirála Bouveta s devíti řadovými loděmi, šesti fregatami a jednou transportní lodí, 74-dělová řadová loď Séduisant ztroskotala na skalisku s velkou ztrátou na životech – na lodi bylo 1210 mužů (600 posádka, 610 vojáci), v počtu obětí se prameny se liší: podle jedněch se utopilo 680 mužů, podle jiných bylo zachráněno jen 60 mužů. Bouřlivé zimní počasí flotu rychle rozehnalo a k Irsku francouzské lodě mířily v malých skupinách nebo individuálně. Vlajkovou loď viceadmirála de Gallese, fregatu Fraternité, pronásledovala britská fregata daleko na Atlantik. Kvůli silným větrům a časté mlze dorazilo 33 francouzských lodí, nyní pod velením Bouveta, k irskému pobřeží 21. prosince a zakotvilo v zálivu Bantry. Po čtyři dny jim bouřlivé počasí znemožnilo vylodění vojáků na břeh, a když 24. prosince vítr zeslábl, svolaná válečná rada rozhodla o vylodění za úsvitu následující dne. V noci však přišla prudká bouře, kotvy lodí nedržely a lodě byly snášeny směrem ke skalnatému pobřeží, a tak musely přetnout kotevní lana a vyplout na otevřené moře, aby unikly jisté zkáze. V bouřlivém větru se srazila největší 80-dělová řadová loď Indomptable s fregatou Résolue a obě lodi byly vážně poškozeny. Bouře trvala čtyři dny a 29. prosince se Bouvet rozhodl neúspěšnou misi ukončit a vydal rozkaz k návratu do Brestu. Lodě v dohledu jej následovaly, několik lodí mimo dohled se vydalo k náhradnímu místu setkání u řeky Shannon, a když zjistily, že v pokračujícím bouřlivém počasí je vylodění vojáků nemožné, odpluly zpět do Francie. Fregata Fraternité s vrchními veliteli expedice viceadmirálem de Gallem a generálem Hochem na palubě připlula k zálivu Bantry teprve 30. prosince a když zjistila, že tam žádné francouzské lodě nejsou, odplula zpět do Brestu.

      Irská expedice skončila naprostým debaklem, Francouzi přišli o dvanáct lodí a tisíce mužů. Několik lodí přišlo v bouři o stěžně a byly poškozeny, několik ztroskotalo nebo se potopilo, několik bylo zajato. Opožděná reakce na informace o vyplutí Francouzů a špatné počasí, v němž bylo rovněž poškozeno několik jejich lodí, zabránilo Britům včasnému vyslání floty, jinak by francouzské ztráty byly nepochybně větší – nezkušené francouzské posádky neměly proti britským velkou šanci. Několik francouzských lodí uniklo střetu s Brity a pravděpodobnému zajetí díky mlze. Z třinácti fregat se do francouzských přístavů postupně vrátilo devět; dvě ztroskotaly na pobřeží, jedna se potopila a jedna byla zajata Brity. Z šesti korvet se do Brestu vrátilo pět, jedna byla zajata britskou fregatou. Ze sedmi transportních lodí se vrátily jen dvě: Britové zajali čtyři lodě, jedna z nich byla pak zničena; jedna se potopila v bouři. Více než 2000 Francouzů se utopilo, několik tisíc jich bylo zajato a odvezeno do Anglie. Co se týče řadových lodí, z celkového počtu sedmnácti přišli Francouzi o dvě – čtrnáct se vrátilo mezi 1. a 13. lednem 1797 do Brestu a jedna připlula do Rochefortu. Kromě výše zmíněné Séduisant, která ztroskotala den po vyplutí z Brestu, 74-dělová loď Droits de l'Homme ztroskotala na bretaňském pobřeží za dramatických okolností, které se staly legendou.

Francouzská kotva neúspěšné irské expedice z r. 1796,
nalezená v zálivu Bantry. Foto wikipedia

      Droits de l'Homme, které velel komodor Jean-Baptiste Raymond de Lacrosse, připlula s Bouvetem do zálivu Bantry, poté se vydala k řece Shannon a v následné bouři se oddělila a zůstala sama. Během křižování u irského pobřeží zajala dvě britské kaperské brigy, které s malou kořistní posádkou odeslala do Francie. Na Droits de l'Homme se tísnilo téměř 1300 mužů, včetně 550 vojáků a generála Jeana Humberta. Jelikož u irského pobřeží nespatřila žádné francouzské lodě a na palubě začaly docházet zásoby a voda, vydala se 9. ledna zpět do Brestu. Dne 13. ledna 1797 – kdy do Francie již dorazily až na dvě všechny zbylé francouzské lodě – se ve 13:00 hodin na mlhavém východním obzoru objevily dvě evidentně nepřátelské fregaty. Krátce předtím na Droits de l'Homme spatřili jiné dvě lodě na západě, které Lacrosse považoval za britské. Vzhledem k tomu, že se na jeho přetížené lodi tísnil příliš velký počet mužů a ve velkých vlnách rozbouřeného moře nemohl otevřít střílny baterie na dolní dělové palubě, protože hrozilo zaplavení vodou a potopení lodě, nechtěl riskovat střet proti přesile čtyř lodí a zamířil na jih. Dvě britské fregaty – 44-dělová Indefatigable, kapitán sir Edward Pellew, a 36-dělová Amazon, kapitán Robert Carthew Reynolds – které se vracely k Brestu obnovit hlídkování po doplnění zásob v Anglii, zamířily k francouzské lodi.

      Druhé dvě lodi zmizely z dohledu – dle britských archívů se v té době v dané oblasti žádné jiné britské lodě nevyskytovaly, jednalo se tak s největší pravděpodobností o francouzské fregaty Révolution a Fraternité, vracející se do Brestu z neúspěšné irské expedice. Pellew se rozhodl francouzskou loď odříznout od pobřeží a zabránit jí plout do Brestu. Počasí se dále zhoršovalo a vítr sílil. V 16:15 na francouzské lodi praskla otěž hlavní košové plachty a hned nato se zlomily hlavní a přední košové čnělky, což loď značně zpomalilo a bez horních plachet, které by ji stabilizovaly, se loď začala na rozbouřeném moři kymácet ještě více. Když to Pellew uviděl, přiblížil se a když se ujistil, že se jedná o francouzskou řadovou loď a že nemůže otevřít poklopy střílen dolní dělové paluby a ohrozit jej 36-liberními děly, místo aby se držel na hranici dostřelu, přiblížil se ještě blíž. Na rozbouřeném moři mohla Droits de l'Homme střílet z baterie 18-liberních děl na horní dělové palubě a její palebná síla tak byla zredukována na úroveň standardní fregaty – dělová paluba fregaty byla výš nad hladinou, než dolní paluba řadové lodi. Tím, že se francouzská loď bez horních plachet prudce kolébala na vysokých vlnách, nemohla ani dobře mířit a pálit. V 17:30 se Indefatigable přiblížila k zádi francouzské lodi a zahájila palbu ze svých 24-liberních děl. Droits de l'Homme provedla obrat, začala pálit na Indefatigable z 18-liberních děl horní dělové paluby a z děl menších kalibrů na přední a velitelské palubě. Protože lodě byly velmi blízko, zahájili francouzští vojáci rovněž střelbu z mušket. Pellew se pokusil proplout před přídí Droits de l'Homme ve snaze o tzv. podélný průstřel (raking) – příď a záď lodí té doby byly konstrukčně slabší než boky a dělové koule letící palubou nepřátelské lodi podél její osy způsobovaly masakr a ničily děla. Lacrosse Pellewův úmysl zpozoroval včas a snažil se Indefatigable taranovat – ani jeden manévr se ale nezdařil. Dělostřelba Droits de l'Homme byla málo účinná a na britské lodi nezpůsobila velké škody, většina dělových koulí proletěla vedle ní do moře.

      Obě lodi manévrovaly vedle sebe a pokračovaly ve vzájemném ostřelování. V průběhu boje se na palubě Droits de l'Homme roztrhlo jedno dělo a zranilo a usmrtilo mnoho mužů. V 18:45 se přiblížila druhá britská fregata Amazon na dostřel pistole a zblízka zahájila palbu na francouzskou loď. Lacrosse se snažil manévrovat tak, aby se nedostal do křížové palby z obou stran. Palba pokračovala do 19:30, kdy se britské fregaty stáhly, aby mohly opravit způsobené škody. O hodinu později se opět přiblížily, obě pluly před přídí francouzské lodi zleva a zprava, opakovaně se natáčely a zasypávaly nepřítele šikmými salvami. Ve 22:30 se francouzská loď nacházela v těžké situaci – na její palubě bylo mnoho zabitých a raněných a po britské palbě se zřítil zadní stěžeň. Britské fregaty se nyní přesunuly k zádi Droits de l'Homme a pokračovaly v ostřelování, zatímco francouzská loď odpovídala již jen sporadicky. Když Francouzi vyčerpali zásoby dělových koulí, nechal Lacrosse pálit na britské lodě výbušné střely – jejich přesnost byla v bouřlivém větru ještě horší, ale palba alespoň přinutila britské lodě, aby se vzdálily. Téměř neovladatelná francouzská loď již nepředstavovala větší nebezpečí, britské fregaty se držely mimo palebný úhel jejích děl a pokračovaly v ostřelování. Sporadická střelba pokračovala celou noc a bouřlivý vítr hnal lodě k francouzskému pobřeží. Ráno 14. ledna ve 04:20 na Indefatigable spatřili na závětrné straně na východě pobřeží vzdálené asi 2 míle (3,7 km).

      I když byly britské lodě dost poškozené dělostřelbou i počasím, měly dostatek plachet a mohly manévrovat. Pellew na radu bretaňského lodivoda otočil Indefatigable na jih a signalizoval nebezpečí Reynoldsovi, který Amazon otočil na sever v domnění, že před nimi je ostrov Ushant a že má dost prostoru k manévrům. Jak se ukázalo později, bouřlivý vítr lodě snesl do zálivu Audierne. Fregata Amazon nedokázala dostatečně vyostřit na silný západní vítr a protože neměla dostatek místa k vykonání obratu, v 05:00 ráno narazila na mělčinu u pobřeží, kde pevně uvízla. Pellewovi se podařilo s Indefatigable provést obrat před mysem a skalisky Penmarch a z nebezpečného zálivu se dostat na volné moře. Před obratem po větru nechal vyspravit poškozenou takeláž, aby manévr mohl bezpečně provést.

      Droits de l'Homme byla téměř neovladatelná a v době spatření pevniny byla pobřeží blíž, než britské lodě. Posádka učinila zoufalý pokus otočit loď na jih, během kterého se zlomil peň předního stěžně i čelen, a loď se tak stala zcela neovladatelnou. Lacrosse se pokusil o poslední možnost zachránit loď a nechal hodit jedinou zbylou kotvu – o dvě kotvy přišli v zálivu Bantry a jedna byla zničena britskou palbou. Kotva loď zmítanou ve velkých příbojových vlnách neudržela a Droits de l'Homme v 07:00 ráno narazila na písčitou mělčinu u pobřeží poblíž městečka Plozévet. Hned po rozednění se na pláži shromáždily davy přihlížejících. O uvízlý trup Droits de l'Homme se tříštily mohutné vlny.

      O dvě míle severněji se posádka fregaty Amazon pokoušela spustit čluny ve snaze dostat se na břeh. Reynoldsovi se podařilo na Amazonu udržet disciplínu a posádka narychlo zhotovovala vory z náhradních kulatin. Šest mužů rozkazy neuposlechlo a v panice se pokusilo odplout v malém člunu – příbojové vlny ale člun smetly a všech šest se utopilo. Celá britská posádka včetně zraněných v boji se zachránila, na břeh se dostali v 09:00, kde se vzdali francouzským úřadům.

      Situace na Droits de l'Homme byla zoufalá – velké vlny smetly mnoho mužů z paluby, pokusy o spuštění člunů se nezdařily a čluny byly smeteny vlnami. Rovněž na francouzské lodi začala posádka zhotovovat vory z trosek a náhradních kulatin, ale i ty byly smeteny vlnami až na jeden, z něhož se několik mužů zachránilo na břehu. Žádná pomoc z pevniny nebyla možná a trosečníky čekala hrůzná noc, během níž vlny rozbily záď a zaplavovaly vnitřek lodi. Ráno 15. ledna byl ke břehu vyslán malý člun – devět britských zajatců z kaperské lodi Cumberland se nabídlo, že dostane člun s trosečníky na břeh, což se jim v silném a nebezpečném příboji podařilo a člun přistál na pláži. Během dne se ale vlny opět zvedly a další pokusy dostat se na břeh na malých vorech skončily neúspěchem. Ráno 16. ledna ovládla vyhladovělé a prochladlé muže na palubě vraku panika. Vítr zeslábl a moře se trochu uklidnilo a ke břehu byl vyslán velký vor se zraněnými muži, dvěma ženami a šesti dětmi. Asi 120 nezraněných mužů se v panice vrhlo na vor, který tak byl značně přetížen a velká vlna jej převrátila a všichni utonuli. K večeru začali někteří trosečníci podléhat vyčerpání žízní, hladem a chladem. Někteří v zoufalství pili vlastní moč nebo mořskou vodu. Ráno 17. ledna se vítr ztišil a moře trochu zklidnilo a na záchranu trosečníků připlula válečná briga Arrogante. V bezpečné vzdálenosti od mělčiny byly spuštěny čluny. Během dne se k ní přidal kutr Aiguille.

      Mnoho trosečníků na vraku Droits de l'Homme bylo již tak zesláblých, že se nedokázali dostat do člunů a mnozí spadli do vody a utonuli. 17. ledna bylo v několika malých člunech zachráněno jen 170 mužů. Když se ráno 18. ledna vrátily čluny k vraku, našly již jen 140 přeživších, přibližně stejný počet zemřel během noci. Jako poslední opustili vrak komodor Lacrosse a generál Humbert. Zachránění muži byli převezeni do Brestu, kde dostali jídlo, oblečení a bylo jim poskytnuto zdravotní ošetření. Britští zajatci z kaperské lodi Cumberland byli propuštěni a přepraveni do Anglie jako výraz vděku za snahu o záchranu francouzských trosečníků.

      Přesný počet obětí na Droits de l'Homme je obtížné určit, dostupné zdroje uvádějí značně rozdílné údaje. Z asi 1300 osob na palubě bylo v boji zabito 100 mužů, zachráněno z vraku bylo 310 mužů, což dává počet obětí asi 900. Francouzské zdroje uvádí, že část trosečníků zachránily rybářské čluny z okolních vesnic. Na menhiru u Plozévet je nápis, který na něj nechal v roce 1840 zhotovit jeden ze zachráněných důstojníků, a který uvádí 600 zahynuvších. Na Amazonu byli v boji zabiti 3 muži a 15 zraněno, při pokusu o únik z vraku se utopilo 6 mužů. Na Indefatigable bylo v boji zraněno 18 mužů, zabit nebyl nikdo. Vraky Droits de l'Homme a Amazonu byly rozbity příbojovými vlnami na kusy krátce poté.

      Kapitán Reynolds a důstojníci z Amazonu byli vyměněni za francouzské válečné zajatce v Anglii o několik týdnů později. Námořní válečný soud zprostil kapitána Reynoldse a jeho důstojníky viny za ztrátu lodi. Reynolds byl krátce poté jmenován velitelem velké fregaty Pomone. První poručíci obou britských fregat byli povýšeni na komandéry a posádkám byla vyplacena odměna za zničení francouzské lodi, tzv. „odměna za hlavu“ (head money), vyplácená podle počtu posádky v boji zničené nepřátelské lodi. Pellew zůstal velitelem Indefatigable a Pobřežní eskadry fregat další rok, během kterého ukořistili řadu francouzských obchodních lodí. Později se stal admirálem, byl povýšen na peera a stal se lordem Exmouthem, a na sklonku napoleonských válek byl vrchním velitelem Středomořské floty. Reynolds zahynul v roce 1811 na HMS St. George. Lacrosse nebyl za ztrátu lodi souzen, později byl povýšen na kontradmirála. Generál Humbert pokračoval ve vojenské kariéře a v r. 1798 vedl další neúspěšnou invazi do Irska, při které byl zajat Brity.

Jean-Baptiste Raymond de Lacrosse (1760-1829), velitel Droits de l'Homme.
Portrét je z pozdější doby, kdy již byl admirálem. Obr. wikipedia

Sir Edward Pellew (1757-1833), kapitán fregaty Indefatigable a velitel
Pobřežní eskadry fregat. Portrét z r. 1797. Malíř Thomas Lawrence,
olej na plátně. Zdroj wikipedia

Pobřeží Bretaně s označením místa ztroskotání Droits de l'Homme
a Amazonu v zálivu d'Audierne. Zdroj wikipedia, vlastní úprava.

Menhir (stojící kámen) na pobřeží u Plezévet, za který bylo přivázáno lano,
člunem zavezené ke ztroskotané lodi, k záchraně trosečníků na palubě.
Dobová ilustrace.

Opravený menhir dnes: pamětní nápis nechal zhotovit v r. 1840 britský
major Pipon, vězeň na palubě Droits de l'Homme a jeden ze zachráněných.

*      *      *

Technické informace

Dobový model francouzské 74-dělové řadové lodi Duquesne v námořním muzeu
v Toulonu. Loď Droits de l'Homme byla stejné třídy, jako Duquesne. Foto wikipedia

Droits de l'Homme (Práva člověka)

74-dělová řadová dvojpalubová loď, trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním

pojmenovaná podle revoluční Deklarace práv člověka a občana z r. 1789

spuštěna na vodu v r. 1794 v loděnici v Lorientu

třída Téméraire (107 lodí), v tom podtřída Duquesne (46 lodí)

délka 55,87 m; šířka 14,90 m; ponor 7,26 m; výtlak cca 3000 tun

výzbroj:
dolní dělová paluba 28 x 36-liberní děla
horní dělová paluba 30 x 18-liberní děla
velitelská a přední paluba 16 x 8-liberní děla a 4 x 36-liberní obusiery

nominální posádka 690 mužů

*      *      *

HMS Indefatigable pronásleduje francouzskou řadovou loď Droits de l'Homme.
Britský malíř-marinista Geoff Hunt, olej na plátně. Zdroj artmarine

HMS Indefatigable (Nezdolná)

44-dělová těžká fregata, loď 4. kategorie (fourth rate)
razée, tj. seříznutá z původně 64-dělové lodi třídy Ardent

trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním

postavena v loděnici Henry Adamse v Bucklers Hard v r. 1784 jako 64-dělová dvojpalubová řadová loď 3. kategorie (third rate), třída Ardent (7 lodí), design sir Thomas Slade (navrhl rovněž HMS Victory)

po dokončení loď odstavena do zálohy do r. 1794

září 1794 - únor 1795: přestavba na fregatu, horní dělová paluba seříznuta

délka 48,80 m (mezi vazy na dělové palubě); šířka 13,54 m; výška nákladového prostoru 4,0 m (jako fregata)

tonáž 1384 tun bm (prostornost, nikoli výtlak)

výzbroj jako fregata:

dělová paluba, tj. hlavní baterie: 26 x 24-liberní děla

velitelská paluba (quarterdeck): 8 x 12-liberní děla a 4 x 42-liberní karonády

přední paluba (forecastle): 4 x 12-liberní děla a 2 x 42-liberní karondy

posádka 310 mužů, později 327 (jako fregata)

V letech 1795-1799 byl jejím velitelem slavný kapitán sir Edward Pellew, jeden z nejúspěšnějších britských námořních velitelů. Fregata byla součástí tzv. Pobřežní eskadry (Inshore Squadron) operující v Lamanšském průlivu, kde zajala řadu francouzských obchodních a korzárských lodí a několikrát se střetla s válečnými loděmi francouzského námořnictva, vždy vítězně. Za její nejslavnější bojovou akci je považováno pronásledování a zničení francouzské řadové lodi Droits de l'Homme. Fregata byla úspěšná rovněž pod velením kapitána Henry Curzona v letech 1799-1800. V době amienského míru byla v letech 1801-1802 odstavena do zálohy. Po obnovení války s napoleonskou Francií byl jejím velitelem další úspěšný kapitán, sir Graham Moore. Fregata se mj. účastnila bitvy na rejdě Basque u ostrova Aix v r. 1809. Vyřazena z aktivní služby v r. 1815 po skončení napoleonských válek a v r. 1816 rozebrána na kusy (broken up) v Chathamu.

Fregatu Indefatigable proslavil ve svých dobrodružných námořních románech o Hornblowerovi spisovatel C. S. Forrester, vystupuje rovněž v televizním seriálu Hornblower (článek o seriálu zde na blogu).

HMS Indefatigable - srovnání trupu původní dvojpalubové lodi s přestavbou na fregatu, s použitím originálních plánů z archívu britské Admirality. Zdroj The Art of Age of Sail

HMS Indefatigable po seříznutí na fregatu, originální plán z archívu britské Admirality. Zdroj zde

Add caption. Foto The Art of Age of Sail

*      *      *

HMS Amazon

36-dělová fregata, loď 5. kategorie (fifth rate)
třída Amazon (4 lodě), design William Rule

trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním

postavena v loděnici Wells & Co. v Rotherhithe v r. 1795

délka 43,65 m (mezi vazy na dolní palubě); šířka 11,68 m; výška nákladového prostoru (depth of hold) 4,11 m

tonáž 933 tun bm (prostornost)

nominální výzbroj: 36 děl (dodatečné karonády se do nominální výzbroje nezapočítavaly)

aktuální výzbroj: dělová paluba 26 x 18-liberní děla; velitelská paluba (quarterdeck) 6 x 32-liberní karonády a 8 x 9-liberní děla; přední paluba 2 x 32-liberní karonády a 2 x 9-liberní děla

nominální posádka 264 mužů

Fregata byla součástí tzv. Pobřežní eskadry (Inshore Squadron) sira Edwarda Pellewa. Ztroskotala na bretaňském pobřeží v lednu 1797, když společně s fregatou Indefatigable pronásledovala v bouři francouzskou řadovou loď Droits de l'Homme. Velitelem během krátké kariéry lodi byl kapitán Robert Carthew Reynolds.

Literatura

• Clowes, William Laird: The Royal Navy, A History from the Earliest Times to 1900, Volume IV. Chatham Publishing 1997 (přetisk z 1900).
• Gardiner, Robert, ed.: Fleet Battle and Blockade. Caxton Editions 2001 (přetisk z 1996).
• Henderson, James: Frigates, Sloops and Brigs. Pen and Sword Books 2005.
• James, William: The Naval History of Great Britain, Vol. II. London, vydání z r. 1826. Str. 15-
• The Naval Chronicle VIII, July – December 1802. London 1802. Str. 465-469.
• Woodman, Richard: The Sea Warriors. Constable Publishers 2001.

Webové odkazy

• Článek o střetu fregat Indefatigable a Amazon s Droits de l'Homme na wikipedii (anglicky)
• Francouzská řadová loď Droits del'Homme na wikipedii (anglicky)
• Řadové lodě třídy Téméraire na wikipedii (anglicky)
• Fotogalerie - řadová loď Duquesne, třída Téméraire, dobový model v námořním muzeu v Toulonu
• Francouzská expedice do Irska roku 1796 na wikipedii (anglicky)