DOBYTÍ KORZÁRSKÉ LODI 'LE JEUNE RICHARD' 1. ŘÍJNA 1807

Bojový střet britské poštovní lodi 'Windsor Castle', na kterou východně od ostrova Barbados zaútočil francouzský korzárský škuner 'Le Jeune Richard'. Typická dobová ilustrace s údaji o akci od malíře-marinisty Roberta Dodda (1748-1815) z roku 1808, avšak s chybným uvedením jména francouzské lodi jako 'La Genie', které se vyskytuje také na dalších vyobrazeních této akce od jiných autorů. Chyba byla zřejmě způsobena převzetím informace z novin, kde k omylu došlo zkomolením francouzského jména lodi Jeune na Genie. Na britské lodi je vidět ochranná protiabordážní síť, upevněná na bocích, která měla znesnadnit vpád útočníků na palubu. Zde je síť nakreslena dost nízko, obvykle bývala vyšší. Reprodukce takovýchto oslavných pamětních ilustrací byly tištěny v poměrně velkém množství a v tehdejší době byly velmi populární.

      V předchozích článcích o francouzských korzárech zde na blogu jsem uvedl, že útočili jen na civilní obchodní lodě, až na několik málo výjimek slabě vyzbrojených k vlastní obraně a s malými posádkami, a střetům s britskými válečnými loděmi se vyhýbali, a pokud na ně narazili, snažili se uniknout. Ne vždy měli korzáři úspěch, britské posádky civilních lodí nejednou francouzské korzáry odrazily, a v několika případech dokonce korzárské lodě proti značné přesile dobyly v boji a ukořistily. Jednou z nejznámějších takových akcí je dobytí francouzského korzárského škuneru Le Jeune Richard britskou poštovní lodí Windsor Castle.

     Kromě obchodních lodí nepřítele, převážejících náklad nejrůznějšího zboží, měli korzáři spadeno na tzv. poštovní lodě (packets): menší rychlé civilní lodě s malými posádkami a slabou výzbrojí, které často převážely peníze ve zlatě. Přepravovaná pošta obsahovala úřední, soukromé a obchodní dopisy, bankovní dokumenty jako akreditivy, směnky a smlouvy; kromě toho poštovní lodě převážely balíčky, malé zásilky a také menší množství nákladu různého zboží. Rovněž přepravovaly několik pasažérů: vzhledem k vysoké ceně za přepravu to byli obvykle vyšší armádní důstojníci, královští úředníci, diplomaté a obchodníci, někteří z nich občas cestující i s rodinami. Poštovní lodě měly nařízeno, aby se vyhýbaly bojovým střetům a vždy se pokusily před nepřítelem uniknout. V případě, že uniknout nešlo – např. když útočící loď poškodila dělostřelbou její takeláž nebo byla nepřátelská loď rychlejší – měli kapitáni povinnost poštovní vaky, zatížené obvykle dělovými kulemi, hodit do moře, aby se důležitá korespondence nedostala nepříteli do rukou.

      Britské lodě Královského poštovního úřadu (General Post Office) pro transatlantické trasy a Středomoří měly hlavní základnu ve Falmouthu, přístavu na jihozápadě Anglie s dobrým chráněným kotvištěm. Poštovní úřad si k převozu pošty pronajímal soukromé lodě, obvykle na sedm let. Do zámoří poštu převážely obvykle trojstěžňové lodě s plným ráhnovým oplachtěním nebo brigy, dvojstěžníky s ráhnovým oplachtěním na obou stěžních; kratší trasy obsluhovaly menší škunery a kutry. Standardní poštovní lodě pro zámoří měly posádku 28 mužů a ubytování pro 6 pasažérů. Standardní výzbroj sestávala obvykle z šesti 4-liberních nebo 6-liberních dlouhých děl, a obvykle dvou karonád kalibru 6 nebo 9 liber navíc. Některé poštovní lodě měly výzbroj o několik děl větší. Největší poštovní lodě pro Jižní Ameriku měly posádku 36 mužů a byly vyzbrojeny 9-liberními bronzovými děly. V r. 1807 měl poštovní úřad ve Falmouthu k dispozici 27 lodí, které do vzdálenějších destinací vyplouvaly pravidelně jedenkrát měsíčně. Do bližších destinací vyplouvaly poštovní lodě častěji, např. do Lisabonu jednou týdně. Plavba do Lisabonu a zpět trvala až jeden měsíc, plavba do Ria de Janeira a zpět kolem čtyř měsíců.

      Menší poštovní lodě obsluhovaly trasy mezi Anglií, Irskem a Evropským kontinentem: z Harwiche vyplouvaly lodě do přístavů v Severním moři a Baltu; z Weymouthu na Normanské ostrovy; do Dublinu z Liverpoolu nebo Holyheadu či Milford Haven. Poštovní lodě provozovaly kromě Královského poštovního úřadu také další instituce, např. ministerstvo války (War Office). Královské námořnictvo (Royal Navy) posílalo důležité a urgentní depeše vlastními loděmi, jinak stejně jako armáda v zámoří používalo podle situace také poštovní lodě.

Přístav Falmouth v Cornwallu na jihozápadě Anglie, hlavní základna britských poštovních lodí do zámoří: odsud vyplouvaly (a připlouvaly) poštovní lodě do kanadského Halifaxu, Karibské oblasti, Jižní Ameriky a také Středomoří. Přístav, disponující výborným chráněným kotvištěm, byl geograficky ve velmi vhodné poloze: dost daleko na západ od oblasti největšího výskytu malých francouzských korzárských lodí v kanále La Manche, v převládajících západních větrech se snadným přístupem na Atlantik. Do Londýna, vzdáleného 270 mil (435 km), převážely poštu dostavníky – cesta trvala 3-4 dny. Dobový obraz z roku 1806.

      Britská poštovní loď Windsor Castle vyplula z Falmouthu koncem srpna r. 1807 s poštou pro karibské ostrovy. V nepřítomnosti jejího kapitána Suttona lodi velel zastupující kapitán (acting-captain) William Rogers, který předtím na lodi sloužil jako navigační důstojník (sailing master). Loď s posádkou 28 mužů byla k obraně vyzbrojena šesti 4-liberními děly, dvěma 6-liberními stíhacími děly a navíc dvěma 6-liberními karonádami. Na lodi byli rovněž tři pasažéři. Dne 1. října ráno se poštovní loď nacházela východně od ostrova Barbados, když z paluby spatřili na obzoru škuner, který napnul všechny plachty a zamířil k nim. Rogers pro jistotu nechal změnit kurz a pokusil se uniknout, ale cizí loď se přibližovala. Když bylo asi za hodinu jasné, že se jedná o korzára a že mu neunikne, nechal Rogers natáhnout protiabordážní sítě a přinést na palubu ruční zbraně. Osádky nastoupily k dělům a loď se připravila na útok korzárů.

      Vody u karibského ostrova Barbados byly pro francouzské korzáry "bohatým loveckým revírem" – téměř všechny britské lodě plující z Anglie do Karibiku mířily do této oblasti. V těchto vodách křižoval také velmi úspěšný francouzský korzárský škuner Le Jeune Richard, který zde již ukořistil několik britských lodí – během poslední výpravy jich ukořistil šest, včetně jedné poštovní lodi. Ukořistěné lodě byly odesílány s kořistní posádkou nebo doprovázeny do přístavů na ostrovech Martinik nebo Guadeloupe. Škuner byl vyzbrojen šesti 6-liberními dlouhými děly a jedním dlouhým 18-liberním dělem na otočné lafetě uprostřed lodi. Zvláště toto otočné 18-liberní dělo, pokud to stav moře dovoloval, znamenalo pro napadené obchodní lodě velkou hrozbu: jednak pro svoji značnou destruktivní sílu, ve srovnání se 4-liberními a 6-liberními děly, ale především proto, že díky možnosti otáčení mělo daleko větší palebný záměr (úhel), než boční děla. Byl to právě tento korzárský škuner, který onoho rána spatřili z paluby poštovní lodi Windsor Castle, a který k ní nyní mířil pod plnými plachtami.

      Podívejme se nejprve na poměrně stručné oficiální hlášení kapitána poštovní lodi Williama Rogerse, které odeslal z Barbadosu vrchnímu veliteli Královského námořnictva v oblasti, kontradmirálu Cochraneovi:

                                                                             Poštovní loď Windsor-Castle, Carlisle Bay,
                                                                                                            3. října 1807.
SIRE,
jelikož jsem byl na poštovní lodi Windsor-Castle plující z Anglie s poštou pro Barbados a Závětrné ostrovy napaden francouzským korzárem v oblasti spadající pod Vaší pravomoc, dovoluji si Vám oznámit, že jsme měli natolik štěstí a zmocnili se jej po krutém boji, a bezpečně s ním dopluli do tohoto zálivu. Korzárská loď byla spatřena ráno 1. října v pozici 13° 53’ severní šířky a 53° 1’ západní délky; přibližně o půl osmé napnula všechny plachty a zahájila pronásledování poštovní lodi, zatímco bylo vynaloženo veškeré úsílí, abychom se od ní vzdálili. Když se ukázalo, že únik je nemožný, byly vykonány veškeré možné přípravy k obraně a poštovní vaky připraveny ke shození do moře, v případě nutnosti.
      V poledne se škuner dostal na dostřel svých děl, vztyčil francouzskou vlajku a zahájil palbu, kterou jsme opětovali ze záďových děl. Vzájemné ostřelování pokračovalo, než se přiblížil na doslech a my byli hrubým způsobem vyzváni, abychom se vzdali. Když toto bylo odmítnuto, přirazil k našemu boku, zahákoval naší loď a pokusil se o abordáž, kterou jsme odrazili píkami, přičemž bylo zabito osm nebo deset nepřátel. Poté se posádka škuneru pokusila přesekat lana (vrhacích kotvic) a oddálit se, ale tomu zabránilo naše hlavní ráhno, které se zachytilo v jeho lanoví. Na obou stranách pokračoval boj s velkým úsilím; muži přiděleni k vakům s poštou byli připraveni je přesunout podle potřeby nebo odříznout v případě naší prohry. Asi ve tři hodiny jsme na škuner zamířili jednu z našich 6-liberních karonád, nabitou dvěma kartáčovými střelami, se stovkou kulí z mušket, a kterou jsme vypálili v okamžiku, kdy nepřítel zahájil druhý zuřivý pokus dostat se na naší palubu, a zabili jsme a zranili jich velký počet. O něco později jsem využil příležitosti a s pěti muži jsme vyrazili na palubu škuneru, kde se nám podařilo zatlačit nepřítele do podpalubí, a kolem čtvrté hodiny byl škuner zcela náš. Jeho jméno je Jeune Richard, vyzbrojený šesti 6-liberními dlouhými děly a jedním 18-liberním dlouhým dělem, s posádkou 92 mužů na začátku akce, z nichž na palubě se nacházelo 21 mrtvých a 33 raněných. Vzhledem k značné početní převaze zbylých nepřátel bylo nutno vykonat všechna dostupná opatření k zajištění zajatců. Musel jsem je nechat vystupovat z podpalubí nahoru na palubu postupně po jednom a nasazovat jim jejich vlastní železné okovy, jelikož tři z našich mužů byli zabiti a deset těžce zraněno. Přišli jsme o zadní stěžeň a hlavní ráhno, a lanoví na celé lodi bylo značně poškozeno. Je mou povinností se Vám, sire, zmínit, že posádka pouhých dvaceti osmi mužů a plavčíků se chovala nesmírně statečně po celou dobu tohoto nelítostného boje.
                                                                                S úctou atd.
                                                           (podepsán)  W. ROGERS, zastupující kapitán.

      Výše uvedené stručné oficiální hlášení doplňují údaje členů posádky a pasažérů poštovní lodi, které přinášejí více podrobností. Toho dne vál slabý vítr, který odpoledne zcela utichl. Dělostřelecká palba z korzárského škuneru ještě před jeho přiražením k pravoboční zádi poštovní lodi způsobila v její posádce smrt tří mužů a zranění sedmi. Po přiražení k jejímu boku se korzáři pustili do přesekání ochranné protiabordážní sítě napnuté kolem boků poštovní lodi, během čehož britští námořníci probodávali Francouze, kteří přeskočili na síť z korzárské lodi, sráželi je střelbou z mušket, pistolí a trombónů, a poté krátkými šavlemi. Několik zraněných či zabitých korzárů spadlo do vody mezi zaklesnuté lodě. Když se Francouzi po neúspěšném pokusu o stržení protiabordážní sítě pokusili se svou lodí odrazit, britští námořníci znova nabili ruční střelné zbraně a opět vypálili na Francouze. Přestože byli Francouzi houževnatým odporem Britů na chvíli demoralizovaní, neznamenalo to, že nebudou v útoku pokračovat. Kapitán Rogers měl o situaci dokonalý přehled, rozkazy vydával chladnokrevně a posádku v boji povzbuzoval. Každá salva z ručních střelných zbraní, po které se z francouzské lodi ozývaly výkřiky zraněných mužů, dodávala Britům odvahu a dokonce několik zraněných mužů se vrátilo bojovat. Když se Francouzi chystali k druhému pokusu o abordáž a shromáždili se na přídi, v kritickém okamžiku na ně Britové vypálili z jedné z karonád, až po ústí naládované kartáčovými střelami – stovky kulí z mušket a sekaného olova, jimiž byly kartáčové střely naplněny, způsobily v houfu korzárů shromážděných na přídi francouzské lodi hotová jatka a korzáři se v panice po dalším výstřelu stáhli. Přestože kapitánu Rogersovi zbylo sotva deset bojeschopných mužů, rozhodl se využít okamžiku, kdy se část zbylých Francouzů stáhla na záď škuneru, a podnikl s pěti svými muži nevídanou věc – abordáž na korzárskou loď. Britové vtrhli na palubu škuneru, stříleli a divoce sekali šavlemi na všechny strany, a když padl francouzský kapitán (jehož jméno není v dostupných pramenech uvedeno), zbylí korzáři se vzdali a byli zahnáni do podpalubí. Lítý boj na palubě trval jen několik minut. Po boji zbylo 18 Britů, včetně tří pasažérů a lehce raněných členů posádky, kteří se museli postarat o raněné a obsluhu obou lodí. Na korzárskou loď bylo přiděleno několik mužů tzv. kořistní posádky, kteří po téměř tři dny, než lodě dopluly na Barbados, trávili celý čas na palubě a hlídali zajaté Francouze, z nichž asi 30 bylo nezraněno, aby se nepokusili silou zmocnit lodi. Na Barbadosu, kam obě lodě dopluly 3. října, způsobila zpráva o dobytí korzárské lodi s trojnásobnou přesilou mužů, velkou senzaci.

Kapitán William Rogers dobývá 'Jeune Richard', 1. října 1807
Dobový dramatický obraz v romantickém duchu zachycuje okamžik útoku malé skupiny
britských námořníků v čele s kapitánem Rogersem na palubu francouzské korzárské lodi.
Britský malíř Samuel Drummond, olej na plátně z r. 1808. Obr. wikipedia

Kapitán William Rogers, nar. 1783
Portrét čtyřiadvacetiletého velitele poštovní lodi 'Windsor Castle',
namalovaný po návratu lodi do Anglie v r. 1808. Malíř Samuel Drummond,
olej na plátně. Obr. wikipedia

      V Anglii se o senzačním vítězství malé posádky poštovní lodě nad silnější korzárskou lodí dozvěděli v listopadu. V tisku se objevily popisy akce, některé poněkud nadnesené a s vlasteneckým patosem, podobně jako byly oslavné články ve Francii (viz moje články o dobytí HMS Ambuscade nebo východoindické lodi Kent zde na blogu). Bojový střet byl vyobrazen malíři, podle jejichž obrazů či kreseb byly zhotoveny rytiny a vytištěny upomínkové reprodukce, které byly prodávány veřejnosti.

      Posádka Windsor Castle byla oslavována jako hrdinové a muži obdrželi odměnu za ukořistěnou korzárskou loď. William Rogers byl povýšen na řádného kapitána. Všude byl oslavován, od obchodníků z přístavu Tortola (kterým předtím francouzský korzár způsobil škody) obdržel zdobený meč, byl jmenován čestným občanem Londýna a získal velkou finanční odměnu.

      Několik mužů z Windsor Castle na následky svých zranění z boje zemřelo krátce po akci – na lodi nebyl ranhojič a tak zemřeli i ti, kteří by jinak mohli být zachráněni. Plat ranhojiče na poštovních lodích byl tak nízký, že nikoho ke službě na palubě nelákal.

      Windsor Castle, na kterou se vrátil její kapitán R. Sutton, převážela poštu až do roku 1815, kdy ji v krvavém střetu ukořistila americká kaperská loď Roger. Rovněž kapitán Sutton a jeho posádka se statečně bránili, ale v tomto případě ji americká loď ostřelovala děly z dálky. Když přišla o stěžně, neovladatelná rozstřílená loď s řadou členů posádky zabitých nebo raněných se musela početní převaze Američanů vzdát a spustit vlajku. Smutnou ironií osudu je, že k tomu došlo již po skončení války s USA, ale oba kapitáni o tom ještě nevěděli.

Literatura:

• Demerliac, Alain: Nomenclature des navires français de 1800 à 1815. La marine du consulat et du premier empire. Éditions ANCRE, Nice 2003.
• Gardiner, Robert (ed.): The Victory of Seapower. Winning the Napoleonic War 1806-1814. Caxton Editions 2001. Str. 38-40.
• James, William: The Naval History of Great Britain, from the Declaration of War by France in 1793, to the Accession of George IV. Vol. IV. London 1826. Str. 497-499.
• The Naval Chronicle Vol. 18. July-December 1807. London 1807. Str. 512-513. Průvodní dopis kontradmirála Alexandra Cochranea a hlášení velitele poštovní lodi Windsor Castle W. Rogerse.
• The Naval Chronicle Vol. 19. January-June 1808. London 1808. Str. 184-185. Dopis popisující celou akci.
• Norway, Arthur H.: History of the Post-Office Packet Service Between the Years 1793-1815. Macmillan and Co., London 1895.
• Woodman, Richard: Britannia’s Realm. In Support of the State: 1763-1815. A History of the British Merchant Navy, Vol.2. The History Press, Stroud 2009. Str. 223-226, 236, 241-242.

Webové odkazy:

• Dobytí Jeune Richard na wikipedii (anglicky)
• Poštovní lodní služba (Post Office Packet Service) na wikipedii (anglicky)

Vyhledávání na webu
post office packet ships




Starší články o senzačních vítězstvích francouzských námořníků proti britské přesile a oslavných obrazech a článcích v dobovém tisku zde na blogu:

• Dobytí východoindické lodi Kent korzárem Robertem Surcoufem - článek z 01.11.2015
• Boj korvety La Bayonnaise proti HMS Ambuscade z 18.05.2015