![]() |
| Dramatická, poněkud stylizovaná scéna opouštění potápějící se lodi po nárazu na ledovec. Část posádky odplouvá ve člunech, část, pro kterou nebylo v člunech místo, zůstává na palubě. Vlajka na zádi je vzhůru nohama na znamení nouze a žádosti o pomoc. Malíř-marinista Robert Dodd (1748-1816), akvatinta z roku 1790. Obr. British Tars |
HMS Guardian byla dvojpalubová loď Královského
námořnictva s nominální výzbrojí 44 děl. Ještě před dokončením její stavby
skončila válka o americkou nezávislost a v době míru nebyla loď potřebná,
proto byla odstavena do zálohy, aniž byla vystrojena a vyzbrojena. V r.
1789 byla vystrojena en flûte, tj.
válečná loď s redukovanou výzbrojí, určená k transportu zásob, zbraní a vojska.
HMS Guardian byl naložen zásobami pro
osídlence v Botany Bay, britské kolonii v Austrálii. Kvůli nákladu nebyla
na loď instalována děla na dolní dělovou palubu, jen na horní. Náklad tvořilo
osivo, sazenice, zemědělské náčiní, různé nástroje, a také živý dobytek a
drůbež. Kromě toho měla loď převážet cestující a také 25 trestanců,
deportovaných do Austrálie na základě soudního rozhodnutí.
Velitelem lodi
byl jmenován sedmadvacetiletý poručík Edward Riou – jelikož byla loď formálně vedena
jako transportní, nemusel jí velet kapitán s patentem (post-captain). Riou
nastoupil ke Královskému námořnictvu jako dvanáctiletý chlapec, v roce 1776
se jako kadet na HMS Discovery zúčastnil
třetí výpravy kapitána Cooka. Po Cookově smrti přelodil na HMS Resolution. Zkoušky na poručíka složil v roce 1780 a plavil se na několika válečných lodích. Velení na HMS Guardian získal díky protekci rodiny
Townsendů, v době míru bylo mnoho námořních důstojníků na břehu na polovičním platu a získat velení na nějaké lodi bylo považováno za štěstí.
Z Anglie loď
odplula 8. září 1789, na palubě se nacházelo přes 300 osob, z toho 155
členů posádky a 25 trestanců. První úsek plavby k mysu Dobré naděje
proběhl bez mimořádných událostí. V jižní Africe doplnili zásoby potravin a
vody, a naložili další hospodářská zvířata a sazenice. Zde se Riou setkal s poručíkem
Williamem Blighem, se kterým se plavil na třetí Cookově výpravě, kde byl Bligh
navigačním důstojníkem HMS Resolution.
Bligh dorazil do Kapska z Timoru, kde přistál po 3618 mil dlouhé plavbě v otevřeném
člunu po vzpouře a ztrátě své lodi Bounty.
Po doplnění zásob a naložení nákladu se Riou vydal 12. prosince na druhý úsek
plavby do Nového Jižního Walesu v Austrálii. Zamířil na jihovýchod, aby se dostal do oblasti převládajících silných západních větrů. Dvanáctého dne po vyplutí, 24.
prosince, přibližně v pozici 44° jižní šířky a 41° 30' východní délky, asi 1150 mil od mysu Dobré naděje, spatřili
velký ledovec a Riou se rozhodl využít příležitosti a doplnit z ledu zásoby pitné vody, které
kvůli převáženému dobytku a množství sazenic potřeboval velké množství.
Riou připlul
blíž k ledovci, postavil loď do driftu (zastavil) a nechal spustit čluny, které
se vydaly k ledovci nasekat led. Čluny přivážely nasekaný led k lodi po několik hodin a
když byl s nastávajícím soumrakem vytahován poslední člun, objevila se náhle
mlha, která blízký ledovec zcela skryla. Protože v dálce na závětrné straně byly
předtím spatřeny další ledové kry, nechal Riou rozmístit několik pozorovatelů
na příď a na stěžně a ve tmě a mlze opatrně pokračoval v plavbě. Po nějakém
čase se zdálo, že se od ledovce dostatečně vzdálili a nebezpečí pominulo, když
tu hlídka ohlásila podivnou bledou záři přímo před přídí. Riou zavelel otočit
kormidlo zcela vpravo – když se loď otáčela proti větru, těsně minuli vysokou
stěnu ledovce, vyššího než stěžně lodi. Zdálo se, že již unikli nebezpečí, když tu loď s hlasitým praskotem narazila na ponořený výběžek ledovce. Náraz větru stočil
loď uvízlou na ledovci bokem a na vlnách začal trup tvrdě narážet na kru. Údery
přišla loď o kormidlo a došlo k prasknutí žeber a proražení obšívky. Riou nechal
chladnokrevně napnout více plachet a podařilo se mu z ledovce sklouznout na hlubokou
vodu, kde vzápětí zjistili, že proraženým trupem vniká dovnitř voda.
Loď se nyní nacházela v kritické situaci, v nákladovém prostoru naměřili dvě stopy vody (60 cm), která dále stoupala, k tomu zesílil vítr a zvedaly se vlny. Mužstvo začalo okamžitě odčerpávat vodu lodními pumpami. O půlnoci naměřili v nákladovém prostoru již 6 stop vody (1,8 m) a voda stále stoupala. Za úsvitu následujícího dne se pokusili zmenšit průnik vody zavedením lekážní plachty – pod trup v místě poškození natáhli jednu závětrovou plachtu vycpanou cupaninou z lan, která se podtlakem "přisála" k trhlině a tím ji ucpala. Toto opatření mělo dočasný úspěch, před polednem se podařilo odčerpat vodu až na 0,5 m. Odpoledne však lekážní plachta praskla a voda začala opět stoupat. Druhý pokus o zavedení nové lekážní plachty skončil neúspěchem, když se plachta okamžitě roztrhla. O půlnoci 25. prosince bylo v nákladovém prostoru 7 stop vody (2,1 m). Na rozbouřeném moři se loď na velkých vlnách prudce kymácela a nabírala vodu přes palubu. Aby zabránil potopení vydal Riou rozkaz odlehčit loď: posádka začala přes palubu vyhazovat děla, zásoby i živý dobytek. Následující ráno ukázalo zoufalý stav: pomalu potápějící se loď se zanořovala zádí, plachty roztrhány v bouři. Posádka včetně vězňů žádala velitele, aby nechal spustit čluny a vydal rozkaz opustit loď. Riou souhlasil a protože věděl, že ve člunech není místo pro všechny, oznámil, že zůstane na palubě a vyvine veškeré úsilí, aby loď zachránil, a vyzval dobrovolníky, aby zůstali na palubě s ním. Předtím, než čluny odrazily od lodi, napsal Riou krátký dopis Admiralitě a předal jej navigačnímu důstojníkovi Clementsovi, který měl velet barkase (velkému člunu). Loď se rozhodlo v pěti člunech opustit 259 osob, na palubě zůstalo 61 mužů a jedna žena: kromě velitele Rioua to byli 3 kadeti, pomocník ranhojiče, bocman (loďmistr), tesař, 3 vězeňští dozorci, dcera jednoho z dozorců, 30 námořníků a plavčíků a 21 trestanců.
![]() |
| Detail obrazu: uprostřed u levobočního zábradlí stojící poručík Riou pozoruje odplouvající čluny. Jeho postoj vzbuzuje autoritu, odvahu a sebedůvěru, kolem něj panuje chaos. |
![]() |
| Kolorovaná rytina z r. 1809, jedna z řady vyobrazení dramatické situace po nárazu na ledovec a opouštění lodi částí posádky ve člunech. |
![]() |
| Edward Riou (1762-1801), velitel HMS Guardian. Obr. wikipedia |
Když přetížené čluny odplouvaly od Guardianu, byla loď hluboce zanořená a v nákladovém prostoru bylo téměř 5 m vody. O něco ozději se z podpalubí začaly ozývat rány a prohlídkou bylo zjištěno, že se v nákladovém prostoru uvolnily velké sudy a vzpluly, zadržovány dolní palubou. Riou si uvědomil, že loď získala dodatečnou plovatelnost a nechal řádně utěsnit poklopy palubních jícnů. Proraženou obšívkou dna lodi evidentně propadlo do moře značné množství štěrku, který sloužil jako balast (zátěž) a vyrovnávací vrstva pro uložení sudů, což trup také odlehčilo. Riou nechal zavést další lekážní plachtu, tentokrát s úspěchem. Následně dal napnout dolní plachty a pomalu zamířil s lodí zpět k jižní Africe. Posádka se nepřetržitě střídala u lodních pump a odčerpávala vodu prosakující do trupu. Plavba napůl potopeného, hluboce zanořeného Guardianu, který se nyní podobal spíše voru, trvala devět týdnů. Mys Dobré naděje byl spatřen 21. února 1790. Z pobřeží vyslali k lodi velrybářské čluny, aby pomohly odtáhnout loď do Tabulového zálivu. Aby zabránil potopení lodi, Riou s ní najel na pobřežní mělčinu. O pár týdnů později silná bouře vrhla vrak lodi na pobřeží a dokonala tak její zkázu.
Všichni, kdo
zůstali na palubě Guardianu, se zachránili. Z pěti člunů, které odpluly 26.
prosince, se zachránil jen jeden s patnácti osobami – na moři je vyzvedla
francouzská obchodní loď. Ostatní čluny se ztratily na moři. Přeživší trestanci
byli odesláni lodí do Nového Jižního Walesu, ale za jejich přispění k záchraně
jim Riou zařídil prominutí trestu – v Austrálii mohli začít nový život jako
svobodní lidé. Riou se vrátil do Anglie, kde jej námořní soud zprostil viny za
ztrátu lodi. V roce 1791 byl povýšen na kapitána s patentem a po vypuknutí
války s revoluční Francií v r. 1793 velel fregatám. V roce 1799 byl jmenován
velitelem nové 38-dělové fregaty Amazon. V roce 1801 byla jeho loď přidělena k výpravě proti Dánsku, k eskadře kontradmirála Nelsona. Riou byl
zabit při britském útoku na Kodaň 2. dubna 1801, dělová koule ho roztrhla
vedví.
Dramatický příběh plavby a záchrany HMS Guardian se stal inspirací pro spisovatele Patricka O'Briana, který skutečné události upravil a zakomponoval do svého námořního románu "Desolation Island" (česky vyšlo pod titulem "Pochmurný ostrov" v nakladatelství Talpress), pátém dílu románové série z napoleonských válek.
* * *
Technické informace
![]() |
| Originální plán lodi z archívu britské Admirality: bokorys, žebrorys a teoretické linie. Červeně je zakresleno vnitřní uspořádání lodi: paluby, sklady, úvazníky, vratidla a schody. Obr. © National Maritime Museum Grrenwich |
HMS Guardian (Strážce)
loď britského Královského námořnictva
44-dělová dvojpalubová loď 5. kategorie (fifth rate)
třída Roebuck, design sir Thomas Slade (1769)
dřevěná konstrukce
trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním
postavena v loděnici Roberta Batsona v Limehouse
kýl položen v prosinci 1780
spuštěna na vodu 23.3.1784délka (mezi vazy na dolní palubě) 42,67 m; šířka 11,65 m; výška nákladového prostoru 4,98 m
tonáž 896 tun bm (loďařská tonáž, nikoli výtlak)
standardní výzbroj lodí třídy Roebuck:
dolní dělová paluba 20 x 18liberní děla
horní dělová paluba 22 x 9liberní děla (později 12liberní děla)
přední paluba 2 x 6liberní děla
nominální posádka 280 mužů, později 300 mužů (válečná loď); 155 mužů jako transportní loď
Pozn.: záďová a zadoboční galerie Guardianu byly jen na jedné úrovni, na horní dělové palubě, jako u fregaty. Tyto malé dvojpalubníky neměly zadní nástavbu, jako 64-dělové nebo 74-dělové lodi, kde byly záďové galerie na dvou úrovních – na horní dělové palubě a velitelské palubě. Starší lodě třídy Roebuck měly horní galerii falešnou, jen jako dekoraci – viz plán
Po skončení války o americkou nezávislost nebyla rozestavěná loď potřebná, proto po spuštění na vodu nebyla vystrojena a vyzbrojena, ale
přímo odstavena do zálohy (ordinary). V období duben-červen 1789 upravena jako transportní loď pro převoz zásob a odsouzenců do trestanecké kolonie v Austrálii.
V prosinci 1789 narazila v Indickém oceánu do ledovce, napůl potopená
doplula v únoru 1790 do Stolového zálivu (Table Bay) u Kapského města. Dne
12. dubna 1790 silná bouře vrhla loď na pobřeží, vrak prodán na palivové
dříví.
Literatura
- Hepper, David J.: British Warship Losses in the Age of Sail, 1650–1859. Jean Boudriot Publications, Rotherfield 1994. Str. 73-74.
- Winfield, Rif: British Warships in the Age of Sail 1714–1792: Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth 2007. Str. 176 a 182.
Další webové odkazy:
- HMS Guardian na wikipedii (anglicky)
- Edward Riou na wikipedii (anglicky)
- Námořní román "Pochmurný ostrov" v nakladatelství Talpress
- Článek o románech Patricka O'Briana (včetně "Pochmurného ostrova") zde na blogu






Žádné komentáře:
Okomentovat