neděle 24. ledna 2016

SRÁŽKA HMS 'GUARDIAN' S LEDOVCEM 24. PROSINCE 1789


Dramatická, poněkud stylizovaná scéna opouštění potápějící se lodi po nárazu na ledovec. Část posádky odplouvá ve člunech, část, pro kterou nebylo v člunech místo, zůstává na palubě. Vlajka na zádi je vzhůru nohama na znamení nouze a žádosti o pomoc. Malíř-marinista Robert Dodd (1748-1816), akvatinta z roku 1790.
Obr. British Tars


      HMS Guardian byla dvojpalubová loď Královského námořnictva s nominální výzbrojí 44 děl. Ještě před dokončením její stavby skončila válka o americkou nezávislost a v době míru nebyla loď potřebná, proto byla odstavena do zálohy, aniž byla vystrojena a vyzbrojena. V r. 1789 byla vystrojena en flûte, tj. válečná loď s redukovanou výzbrojí, určená k transportu zásob, zbraní a vojska. HMS Guardian byl naložen zásobami pro osídlence v Botany Bay, britské kolonii v Austrálii. Kvůli nákladu nebyla na loď instalována děla na dolní dělovou palubu, jen na horní. Náklad tvořilo osivo, sazenice, zemědělské náčiní, různé nástroje, a také živý dobytek a drůbež. Kromě toho měla loď převážet cestující a také 25 trestanců, deportovaných do Austrálie na základě soudního rozhodnutí.

      Velitelem lodi byl jmenován sedmadvacetiletý poručík Edward Riou – jelikož byla loď formálně vedena jako transportní, nemusel jí velet kapitán s patentem (post-captain). Riou nastoupil ke Královskému námořnictvu jako dvanáctiletý chlapec, v roce 1776 se jako kadet na HMS Discovery zúčastnil třetí výpravy kapitána Cooka. Po Cookově smrti přelodil na HMS Resolution. Zkoušky na poručíka složil v roce 1780 a plavil se na několika válečných lodích. Velení na HMS Guardian získal díky protekci rodiny Townsendů, v době míru bylo mnoho námořních důstojníků na břehu na polovičním platu a získat velení na nějaké lodi bylo považováno za štěstí.

      Z Anglie loď odplula 8. září 1789, na palubě se nacházelo přes 300 osob, z toho 155 členů posádky a 25 trestanců. První úsek plavby k mysu Dobré naděje proběhl bez mimořádných událostí. V jižní Africe doplnili zásoby potravin a vody, a naložili další hospodářská zvířata a sazenice. Zde se Riou setkal s poručíkem Williamem Blighem, se kterým se plavil na třetí Cookově výpravě, kde byl Bligh navigačním důstojníkem HMS Resolution. Bligh dorazil do Kapska z Timoru, kde přistál po 3618 mil dlouhé plavbě v otevřeném člunu po vzpouře a ztrátě své lodi Bounty. Po doplnění zásob a naložení nákladu se Riou vydal 12. prosince na druhý úsek plavby do Nového Jižního Walesu v Austrálii. Zamířil na jihovýchod, aby se dostal do oblasti převládajících silných západních větrů. Dvanáctého dne po vyplutí, 24. prosince, přibližně v pozici 44° jižní šířky a 41° 30' východní délky, asi 1150 mil od mysu Dobré naděje, spatřili velký ledovec a Riou se rozhodl využít příležitosti a doplnit z ledu zásoby pitné vody, které kvůli převáženému dobytku a množství sazenic potřeboval velké množství.

      Riou připlul blíž k ledovci, postavil loď do driftu (zastavil) a nechal spustit čluny, které se vydaly k ledovci nasekat led. Čluny přivážely nasekaný led k lodi po několik hodin a když byl s nastávajícím soumrakem vytahován poslední člun, objevila se náhle mlha, která blízký ledovec zcela skryla. Protože v dálce na závětrné straně byly předtím spatřeny další ledové kry, nechal Riou rozmístit několik pozorovatelů na příď a na stěžně a ve tmě a mlze opatrně pokračoval v plavbě. Po nějakém čase se zdálo, že se od ledovce dostatečně vzdálili a nebezpečí pominulo, když tu hlídka ohlásila podivnou bledou záři přímo před přídí. Riou zavelel otočit kormidlo zcela vpravo – když se loď otáčela proti větru, těsně minuli vysokou stěnu ledovce, vyššího než stěžně lodi. Zdálo se, že již unikli nebezpečí, když tu loď s hlasitým praskotem narazila na ponořený výběžek ledovce. Náraz větru stočil loď uvízlou na ledovci bokem a na vlnách začal trup tvrdě narážet na kru. Údery přišla loď o kormidlo a došlo k prasknutí žeber a proražení obšívky. Riou nechal chladnokrevně napnout více plachet a podařilo se mu z ledovce sklouznout na hlubokou vodu, kde vzápětí zjistili, že proraženým trupem vniká dovnitř voda.

      Loď se nyní nacházela v kritické situaci, v nákladovém prostoru naměřili dvě stopy vody (60 cm), která dále stoupala, k tomu zesílil vítr a zvedaly se vlny. Mužstvo začalo okamžitě odčerpávat vodu lodními pumpami. O půlnoci naměřili v nákladovém prostoru již 6 stop vody (1,8 m) a voda stále stoupala. Za úsvitu následujícího dne se pokusili zmenšit průnik vody zavedením lekážní plachty – pod trup v místě poškození natáhli jednu závětrovou plachtu vycpanou cupaninou z lan, která se podtlakem "přisála" k trhlině a tím ji ucpala. Toto opatření mělo dočasný úspěch, před polednem se podařilo odčerpat vodu až na 0,5 m. Odpoledne však lekážní plachta praskla a voda začala opět stoupat. Druhý pokus o zavedení nové lekážní plachty skončil neúspěchem, když se plachta okamžitě roztrhla. O půlnoci 25. prosince bylo v nákladovém prostoru 7 stop vody (2,1 m). Na rozbouřeném moři se loď na velkých vlnách prudce kymácela a nabírala vodu přes palubu. Aby zabránil potopení vydal Riou rozkaz odlehčit loď: posádka začala přes palubu vyhazovat děla, zásoby i živý dobytek. Následující ráno ukázalo zoufalý stav: pomalu potápějící se loď se zanořovala zádí, plachty roztrhány v bouři. Posádka včetně vězňů žádala velitele, aby nechal spustit čluny a vydal rozkaz opustit loď. Riou souhlasil a protože věděl, že ve člunech není místo pro všechny, oznámil, že zůstane na palubě a vyvine veškeré úsilí, aby loď zachránil, a vyzval dobrovolníky, aby zůstali na palubě s ním. Předtím, než čluny odrazily od lodi, napsal Riou krátký dopis Admiralitě a předal jej navigačnímu důstojníkovi Clementsovi, který měl velet barkase (velkému člunu). Loď se rozhodlo v pěti člunech opustit 259 osob, na palubě zůstalo 61 mužů a jedna žena: kromě velitele Rioua to byli 3 kadeti, pomocník ranhojiče, bocman (loďmistr), tesař, 3 vězeňští dozorci, dcera jednoho z dozorců, 30 námořníků a plavčíků a 21 trestanců.


Detail obrazu: uprostřed je stojící navigační důstojník (sailing master) Clements, snažící se udržet rovnováhu v kymácejícím se člunu na vzdutém moři. V ruce drží oktant, navigační přístroj pro měření výšky nebeských těles, velmi důležitý pro přežití posádky člunu. Zobrazení muži jsou na chladné počasí v arktických vodách nedostatečně oblečení, ve skutečnosti měli pravděpodobněji teplé oblečení.

Detail obrazu: uprostřed u levobočního zábradlí stojící poručík Riou pozoruje
odplouvající čluny. Jeho postoj vzbuzuje autoritu, odvahu a sebedůvěru,
kolem něj panuje chaos.

Kolorovaná rytina z r. 1809, jedna z řady vyobrazení dramatické situace
po nárazu na ledovec a opouštění lodi částí posádky ve člunech.

Edward Riou (1762-1801), velitel HMS Guardian.
Obr. wikipedia



      Když přetížené čluny odplouvaly od Guardianu, byla loď hluboce zanořená a v nákladovém prostoru bylo téměř 5 m vody. O něco ozději se z podpalubí začaly ozývat rány a prohlídkou bylo zjištěno, že se v nákladovém prostoru uvolnily velké sudy a vzpluly, zadržovány dolní palubou. Riou si uvědomil, že loď získala dodatečnou plovatelnost a nechal řádně utěsnit poklopy palubních jícnů. Proraženou obšívkou dna lodi evidentně propadlo do moře značné množství štěrku, který sloužil jako balast (zátěž) a vyrovnávací vrstva pro uložení sudů, což trup také odlehčilo. Riou nechal zavést další lekážní plachtu, tentokrát s úspěchem. Následně dal napnout dolní plachty a pomalu zamířil s lodí zpět k jižní Africe. Posádka se nepřetržitě střídala u lodních pump a odčerpávala vodu prosakující do trupu. Plavba napůl potopeného, hluboce zanořeného Guardianu, který se nyní podobal spíše voru, trvala devět týdnů. Mys Dobré naděje byl spatřen 21. února 1790. Z pobřeží vyslali k lodi velrybářské čluny, aby pomohly odtáhnout loď do Tabulového zálivu. Aby zabránil potopení lodi, Riou s ní najel na pobřežní mělčinu. O pár týdnů později silná bouře vrhla vrak lodi na pobřeží a dokonala tak její zkázu.

      Všichni, kdo zůstali na palubě Guardianu, se zachránili. Z pěti člunů, které odpluly 26. prosince, se zachránil jen jeden s patnácti osobami – na moři je vyzvedla francouzská obchodní loď. Ostatní čluny se ztratily na moři. Přeživší trestanci byli odesláni lodí do Nového Jižního Walesu, ale za jejich přispění k záchraně jim Riou zařídil prominutí trestu – v Austrálii mohli začít nový život jako svobodní lidé. Riou se vrátil do Anglie, kde jej námořní soud zprostil viny za ztrátu lodi. V roce 1791 byl povýšen na kapitána s patentem a po vypuknutí války s revoluční Francií v r. 1793 velel fregatám. V roce 1799 byl jmenován velitelem nové 38-dělové fregaty Amazon. V roce 1801 byla jeho loď přidělena k výpravě proti Dánsku, k eskadře kontradmirála Nelsona. Riou byl zabit při britském útoku na Kodaň 2. dubna 1801, dělová koule ho roztrhla vedví.

      Dramatický příběh plavby a záchrany HMS Guardian se stal inspirací pro spisovatele Patricka O'Briana, který skutečné události upravil a zakomponoval do svého námořního románu "Desolation Island" (česky vyšlo pod titulem "Pochmurný ostrov" v nakladatelství Talpress), pátém dílu románové série z napoleonských válek.


*       *       *


Technické informace


Originální plán lodi z archívu britské Admirality: bokorys, žebrorys a teoretické linie. Červeně je zakresleno vnitřní uspořádání lodi: paluby, sklady, úvazníky, vratidla a schody. Obr. © National Maritime Museum Grrenwich

HMS Guardian (Strážce)
loď britského Královského námořnictva
44-dělová dvojpalubová loď 5. kategorie (fifth rate)
třída Roebuck, design sir Thomas Slade (1769)
dřevěná konstrukce
trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním
postavena v loděnici Roberta Batsona v Limehouse
kýl položen v prosinci 1780
spuštěna na vodu 23.3.1784
délka (mezi vazy na dolní palubě) 42,67 m; šířka 11,65 m; výška nákladového prostoru 4,98 m
tonáž 896 tun bm (loďařská tonáž, nikoli výtlak)
standardní výzbroj lodí třídy Roebuck:
   dolní dělová paluba 20 x 18liberní děla
   horní dělová paluba 22 x 9liberní děla (později 12liberní děla)
   přední paluba 2 x 6liberní děla
nominální posádka 280 mužů, později 300 mužů (válečná loď); 155 mužů jako transportní loď

Pozn.: záďová a zadoboční galerie Guardianu byly jen na jedné úrovni, na horní dělové palubě, jako u fregaty. Tyto malé dvojpalubníky neměly zadní nástavbu, jako 64-dělové nebo 74-dělové lodi, kde byly záďové galerie na dvou úrovních – na horní dělové palubě a velitelské palubě. Starší lodě třídy Roebuck měly horní galerii falešnou, jen jako dekoraci – viz plán

Po skončení války o americkou nezávislost nebyla rozestavěná loď potřebná, proto po spuštění na vodu nebyla vystrojena a vyzbrojena, ale přímo odstavena do zálohy (ordinary). V období duben-červen 1789 upravena jako transportní loď pro převoz zásob a odsouzenců do trestanecké kolonie v Austrálii. V prosinci 1789 narazila v Indickém oceánu do ledovce, napůl potopená doplula v únoru 1790 do Stolového zálivu (Table Bay) u Kapského města. Dne 12. dubna 1790 silná bouře vrhla loď na pobřeží, vrak prodán na palivové dříví.




Literatura
  • Hepper, David J.: British Warship Losses in the Age of Sail, 1650–1859. Jean Boudriot Publications, Rotherfield 1994. Str. 73-74.
  • Winfield, Rif: British Warships in the Age of Sail 1714–1792: Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth 2007. Str. 176 a 182.


Další webové odkazy:



Žádné komentáře: