![]() |
| Vor Medúzy (Le Radeau de la Méduse) Nesmírně působivý, slavný dramatický obraz francouzského malíře Théodora Géricaulta (1791-1824), olej na plátně 491 x 716 cm, namalovaný v romantickém duchu v letech 1818-1819, v současnosti vystavený v pařížském muzeu Louvre. Obraz zachycuje zoufalý stav pološílených trosečníků z francouzské fregaty La Méduse (Medúza), třináctého dne plavby na improvizovaném nouzovém voru, kdy ze 151 lidí přežilo posledních patnáct, v okamžiku, kdy na obzoru spatřili loď, která je pak zachránila. Na obraze pracoval mladý Géricault s přestávkami 18 měsíců, pročetl knihu s popisem událostí od přeživších trosečníků a osobně se s nimi setkal. Nechal si zhotovit model voru a sám si vyrobil figurky z vosku v různých pozicích, aby co nejvěrněji zachytil postavy na voru. Také studoval výrazy šílených lidí v blázinci, aby byl jeho obraz co nejdokonalejší po všech stránkách. (Otevřením obrázků na nové kartě nebo v novém okně získáte u většiny ilustrací větší rozlišení, než poskytuje prohlížeč blogu). Obr. wikipedia |
V těchto červencových dnech uplynulo 200 let od námořní tragédie, která ve své době způsobila obrovský skandál, hluboce otřásla nejen francouzskou veřejností a měla politickou dohru. Kvůli nekompetentnosti velitele francouzské fregaty La Méduse, který zavinil ztroskotání lodi na písečných lavicích Arguin u západoafrického pobřeží, a opustil vor se 153 trosečníky, který nechal napospas osudu, v důsledku čehož zemřelo strašlivou smrtí 138 lidí. Ztroskotání a dramatický osud trosečníků z fregaty La Méduse je považován za jednu z nejostudnějších tragédií éry plachetnic, podobně jako je pro moderní dobu potopení Titaniku.
Dne 17. června roku 1816 vyplula fregata francouzského válečného námořnictva La Méduse z přístavu Rochefort a zamířila do přístavu Saint-Louis, hlavního sídla francouzské kolonie Senegal. Spolu s fregatou vyplul konvoj dalších tří lodí: zásobovací loď Loire, válečná briga Argus a korveta Écho. Cílem výpravy bylo převzít zpět od Angličanů kolonii Senegal v souladu s podmínkami Pařížské mírové smlouvy z r. 1815. Na palubách lodí konvoje cestovali nově jmenovaný francouzský guvernér Senegalu plukovník Julien-Désiré Schmaltz s manželkou a dcerou, státní úředníci, vojenská posádka 265 mužů, obchodníci, osadníci, včetně 21 žen a 8 dětí - celkem 365 osob, z nichž 240 bylo naloděno na fregatě La Méduse. Fregata vyplula na expedici s redukovanou výzbrojí 14 děl, tzv. en flûte.
Kapitánem fregaty La Méduse a velitelem senegalské námořní divize (chef de la division navale du Sénégal) byl jmenován vikomt Hugues Duroy de Chaumareys (1763-1841), šlechtický emigrant, který v roce 1790 uprchl do Anglie a v roce 1795 se zúčastnil vojenské expedice royalistů, která se za britské podpory vylodila v zálivu Quiberon. Po restauraci Bourbonů se vrátil do Francie, kde v roce 1815 získal z politických důvodů dekret kapitána, ačkoli na moři nesloužil dvacet let, a díky protekci získal velení fregaty La Méduse. Na palubě fregaty se v době vyplutí z Francie nacházelo celkem celkem 398 osob, z toho 240 cestujících.
Guvernér Schmaltz chtěl doplout do Saint-Louis co nejrychleji a přesvědčil kapitána de Chaumareys, aby plul do Senegalu nejkratší trasou, blízko afrického pobřeží. Fregata La Méduse byla z lodí konvoje nejrychlejší a navzdory rozkazům, aby konvoj plul společně, se ostatním lodím 23. června vzdálila a ztratila s nimi vizuální kontakt. Chaumareys pověřil jednoho z cestujících, filosofa Richeforta, navigací lodě, přestože ten k tomu neměl žádné zkušenosti. Fregata plula poměrně blízko afrického pobřeží, ostatní lodě konvoje pluly dále na otevřeném moři. Richefort chybně identifikoval nízká oblaka na obzoru jako Cap Blanc, Bílý mys a fregata změnila kurs. Nikdo na palubě si nebyl vědom, že kalkulovaná pozice lodi je chybná a že se La Méduse nachází nebezpečně blízko rozsáhlé písečné lavice Arguin u pobřeží dnešní Mauretánie, plné mělčin.
![]() |
| Fregata La Méduse při plavbě ostře na vítr, tzv. na levém halsu. V pozadí vlevo je škuner s ráhnovými plachtami na obou stěžních, vpravo je briga. Autor ilustrace Jean-Jérôme Baugean (1764-1819) se specializoval na kresby lodí, které zobrazoval s velkou přesností. Obr. wikipedia |
![]() |
| Mapa zálivu Arguin s rozsáhlými písečnými mělčinami. Zdroj wikipedia |
Dne 2. července 1816 vplula fregata La Méduse do mělkých vod a jak kapitán Chaumareys, tak Richefort zcela ignorovali výstražná znamení - bílé příbojové vlny v dálce a změnu zbarvení vody, zkalené bahnem. Poručík Maudet se rozhodl sám změřit hloubku olovnicí - naměřených 32 metrů nahlásil kapitánovi, který si až v tuto chvíli uvědomil možné nebezpečí. Chaumareys vydal rozkaz obrátit loď proti větru, ale bylo již příliš pozdě a loď uvízla na mělčině, 43 mil (80 km) od pobřeží. K nehodě došlo za přílivu a pevně uvízlou loď se tak nebylo možno dostat na hlubší vodu. Kapitán Chaumareys odmítl hodit přes palubu 14 těžkých děl po třech tunách, loď odlehčit a znova se pokusit ji dostat z mělčiny. S odlivem loď pevně nasedla na dno. Po zjištění, že se loď nepodaří dostat z mělčiny bez odlehčení, padl nejdříve návrh, aby byli cestující a posádka převezeni na africký břeh ve člunech, což by se muselo provést nadvakrát - v šesti člunech fregaty bylo místo pouze pro 250 osob. To by ale znamenalo opustit loď, což Chaumareys odmítl. Rovněž odmítl další návrh odlehčit loď vyházením nákladu přes palubu, stále doufal v záchranu lodi i cenného nákladu a úspěšné zakončení mise. Důstojníci navrhli postavit velký vor a vyložit na něj část nákladu, odlehčenou loď stáhnout na hlubší vodu, čímž by se náklad zachránil a loď by mohla pokračovat v plavbě do Senegalu. Tento návrh byl přijat a 3. července ráno se posádka pustila do horečnaté práce.
Práce na voru dlouhém 20 m a širokém 7 m, sestaveném z lodních kulatin, ráhen a dřevěných trámů, nazvaném La Machine, pokračovaly poměrně rychle. Dne 4. července začal sílit vítr a zvedl vysoké vlny, trup fregaty se naklonil a zdálo se, že se rozlomí. Vlny utrhly kormidlo. Na lodi narůstala panika. Ráno 5. července kapitán rozhodl o okamžitém opuštění vraku. Na vor se v panice nahrnulo 151 osob, především vojáků, 230 osob nastoupilo do šesti člunů - kapitán, většina důstojníků a cestujících. Čluny vzaly vor do vleku a zamířily k pevnině. Sedmnáct mužů se rozhodlo zůstat na palubě fregaty. Ve spěchu, ve kterém opouštěli loď, na vor naložili jen málo potravin a vody - vzali pouze jeden pytel sucharů, dva sudy s pitnou vodou a šest sudů s vínem. Vor se pod tíhou značně zanořil a trosečníci na něm byli často po pás ve vodě. Vlečení napůl potopeného přetíženého voru, který byl neovladatelný, se na rozbouřeném moři po chvíli ukázalo jako velmi obtížné a posádky člunů se začaly obávat o vlastní život - bylo jasné, že dotáhnout vor k desítkám mil vzdálenému pobřeží nezvládnou a zahynou všichni. Ve člunech se rozhodli odhodit vlečná lana a ponechat vor svému osudu. Čluny, ve kterých byli kapitán de Chaumareys, guvernér Schmaltz a jeho rodina, zamířily k africkému pobřeží. Po přistání na břehu se většina lidí vydala na jih do Saint-Louis, několik jich zemřelo během pochodu.
Na bezvládně driftujícím voru se za bouřlivého počasí vyvíjela situace následovně:
- 6. července - v noci umírá 20 mužů, na následky polámaných nohou, uvízlých v konstrukci voru, několik je spláchnuto velkými vlnami do moře.
- Noc z 6. na 7. července - za noční bouře se skupina vojáků zmocní sudů s vínem, opije se a začnou ničit vor. Mezi dvěma skupinami trosečníků se strhne zuřivý boj šavlemi, umírá 65 mužů, mnoho dalších je zraněno. Sudy s vodou a část sudů s vínem byly hozeny do moře, na voru zůstaly jen 2 sudy vína pro 62 mužů.
- 7. července - první akt kanibalismu, z mrtvých těl na voru jsou odřezány kusy masa a zhltnuty hladovými trosečníky.
- 8. července - dalších 12 mrtvých. Na voru uvízne hejno létajících ryb, které zažene krutý hlad.
- Noc z 8. na 9. července - další bitka trosečníků, po níž zůstává 20 mrtvých a několik raněných.
- 11. července - dva vojáci, přistiženi jak kradou víno, jsou na místě zabiti. 13 zraněných nebo vysílených mužů je na rozkaz důstojníků ostatními shozeno do moře, aby pro ně zbylo více vína k přežití.
- 17. července - vor náhodou objeví briga Argus a zachrání 15 pološílených dehydrovaných trosečníků na pokraji smrti - důstojníků, úředníků a šlechticů, a jen jediného řadového vojáka.
Briga Argus odplula s trosečníky z voru do Saint-Louis, kde pět z nich zemřelo na následky utrpení během několika dní po zachránění.
![]() |
| Stavba voru Medúzy po ztroskotání fregaty. Rytina z knihy o známých ztroskotáních (Zurcher & Margollé, Les Naufrages célèbres, Paris : Hachette, 3e édition, 1877). Autor ilustrace Jules Noël. Obr. wikipedia |
![]() |
| Ztroskotání fregaty La Méduse na mělčině v zálivu Arguin, dobová ilustrace. Čluny odplouvají od vraku a vlečou přeplněný vor s cestujícími. Obr. wikipedia |
![]() |
| Čluny odhazují vlečná lana, opouští vor a ponechávají zoufalé trosečníky svému osudu. Předloha rytiny: malíř-marinista Antoine Léon Morel-Fatio (1810-1871). Obr. wikipedia |
![]() |
| Stylizovaná ilustrace vražedného boje na voru. Litografie z roku 1818, malíř Hippolyte Lecomte (1781-1857). Obr. wikipedia |
![]() |
| Plánek voru z fregaty La Méduse, jak vypadal v době záchrany trosečníků. Frontispis z publikovaného popisu událostí: Alexandre Corréard and Jean-Baptiste Savigny: Relation complète du naufrage de la frégate La Méduse faisant partie de l'expédition du Sénégal en 1816. Ilustrace podle skicy, zhotovené jedním z přeživších trosečníků, J. Corréardem. Obr. wikipedia |
![]() |
| Rekonstrukce voru v námořním muzeu v Rochefortu. Foto: wikipedia |
Následné události
De Chaumareys se rozhodl zachránit zlato, které převážela fregata a k vraku vyslal skupinu mužů, aby zlato vyzvedla. Po připlutí k vraku 4. září zjistili, že na palubě fregaty jsou téměř dva měsíce po ztroskotání stále naživu tři muži ze sedmnácti, kteří se rozhodli zůstat.
Část přeživších trosečníků se domů do Francie vrátila za pomoci anglických námořníků, francouzské úřady v Senegalu se k ničemu neměly. Henri Savigny, přeživší ranhojič z fregaty, předal po návratu do Francie úřadům podrobnou písemnou zprávu o událostech. Úřady se k celé záležitosti chovaly laxně a snažily se nejprve vše ututlat. Zpráva byla ale tajně předána protibourbonskému tisku a 13. září 1816 publikována. Záležitost vyvolala ve Francii politický skandál, za viníka byl označován samotný král, za to že povýšil na kapitána zcela nekompetentního člověka jen na základě toho, že byl šlechticem. Když se již mezinárodně známá ostudná záležitost nedala dále ignorovat, byl kapitán de Chaumareys postaven v únoru 1817 před námořní soud, který se konal na palubě vlajkové válečné lodi kotvící v Rochefortu. Soudu předsedal kontradmirál L. de la Tullaye, přísedícími bylo sedm kapitánů válečného loďstva. De Chaumareys byl soudem zproštěn viny za opuštění konvoje a za selhání při pokusu o stažení lodi z mělčiny, ale byl shledán vinným za nekompetentnost při navigaci lodě a najetí na mělčinu, za opuštění fregaty dříve, než loď opustili všichni cestující, za ztrátu lodi a za opuštění voru. I když mu za tato obvinění hrozil trest smrti, byl 3. března 1817 odsouzen pouze ke třem letům vězení, ztrátě všech královských vyznamenání a řádu čestné legie, propuštěn z královského námořnictva a zbaven hodnosti námořního důstojníka. Mírný trest byl udělen evidentně na politickou objednávku a vyvolal veřejné pohoršení. Celý námořní soud byl považován pouze za divadlo pro veřejnost. V roce 1818 byl potichu odvolán z funkce guvernér Schmaltz.
Savigny a další přeživší trosečník, geograf Alexandre Corréard, pak napsali knihu s podrobným popisem událostí, která vyšla v roce 1817 a byla vzápětí přeložena do několika jazyků. Tragický osud trosečníků pak inspiroval malíře Théodora Géricaulta k namalování monumentálního obrazu Vor Medúzy - bez jeho slavného díla by zřejmě tragédie trosečníků z fregaty La Méduse zapadla do zapomnění, jako většina dávných tragických událostí. O něco později byl ve Francii přijat zákon, že důstojníci budou povyšováni na základě zásluh a odsloužené doby, nikoli podle šlechtického původu.
Po propuštění z vězení v roce 1820 se de Chaumareys uchýlil na zámeček své matky v Bussière-Boffy (chateau de Lachenaud), kde po zbytek života žil v ústraní a činil pokání za své činy. Postupně upadal do dluhů a když po jeho smrti zámeček a nemovitosti zabavili věřitelé, spáchal jeho syn sebevraždu.
V roce 1980 objevila francouzská průzkumná archeologická expedice vrak fregaty La Méduse a vyzdvihla z něj řadu artefaktů, které jsou vystaveny v námořním muzeu v Paříži.
* * *
Technické informace
![]() |
| Dobový model fregaty La Renommée třídy Pallas, sesterské lodi fregaty La Méduse. Renommée byla postavena v r. 1805 v Nantes |
La Méduse
loď francouzského válečného námořnictva
fregata třídy Pallas (62 lodí)
trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním
dřevěná konstrukce, design konstruktér Jacques-Noël Sané
spuštěna na vodu v roce 1810 v loděnici v Paimboeuf
délka hlavní dělové paluby 46,93 m; šířka 11,91 m; ponor 5,63 m; výtlak 1390 tun
posádka 340 mužů válečný stav, 260 mužů mírový stav
nominální výzbroj třídy Pallas 44 děl, hlavní kalibr 18liberní dlouhá děla (po roce 1810)
výzbroj: hlavní dělová paluba 28 x 18liberní děla
přední a velitelská paluba 16 x 24liberní a 2 x 18liberní karonády
Za napoleonských válek byla fregata vyslána v roce 1811 do Indického oceánu, poté sloužila v Atlantické (Ponantské) flotě, v roce 1814 se zúčastnila výpravy do Karibiku. V roce 1816 ztroskotala na mělčině v zálivu Arguin u pobřeží dnešní Mauretánie.
Literatura
- Demerliac, Alain: Nomenclature des navires français de 1800 à 1815. La marine du consulat et du premier empire. Éditions ANCRE, Nice 2003.
- Savigny J. B. Henry, and Corréard, Alexander: Narrative of a Voyage to Senegal in 1816; Undertaken by Order of the French Government, Comprising an Account of the Shipwreck of the Medusa, the Sufferings of the crew, and the Various Occurences on Board the raft... London 1818.
- Winfield, Rif and Roberts, Stephen: French Warships in the Age of Sail 1786-1861. Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth Publishing, Barnsley 2015. Kniha obsahuje přehled všech francouzských válečných lodí v daném období, jejich technické údaje a stručnou historii každé lodi.
Webové odkazy:
- Vor Medúzy na wikipedii (anglicky)
- Různé ilustrace voru Medúzy na wikipedii
- Fregata La Méduse na wikipedii (anglicky)
- Krátké video o voru La Méduse
- Dlouhý TV dokument o voru La Méduse na youtube










5 komentářů:
Zdravím,
zaprvé děkuji za další zajímavý článek. Zadruhé bych se chtěl zeptat, jak to je s překladem Aubreye a Maturina; v některém ze starších člnáků jste psal, že u dalších dílů už korekturu překladu dělat nebudete, podle nakladatelství však pracujete na revizi překladu prvního dílu. Tato informace mě samozřejmě a potěšila a doufám, že i přes vaše dřívější oznámení budete pokračovat i na dalších dílech. Zatřetí jedna drobnost: jaký je český termín pro lana ke kasání vratiplachty (brails)? Děkuji.
pro Pavla:
Zdravím,
v těchto dnech dokončuji korekturu 1. dílu Velitel šalupy, protože jsem ji slíbil už před pár lety; předpokládám, že 2. opravené vydání vyjde ve 4. kvartálu. Původně jsem chtěl skončit 8. dílem Jónská mise, ale byl jsem požádán, abych ještě udělal 9. díl Přístav zrady (asi nenašli jiného korektora námořní terminologie). Další pokračování od 10. dílu dál ani opravu starších dílů 2-4 už dělat nebudu, a to z několika důvodů. Ty hlavní jsou, že na lodi k tomu nemám čas a podmínky (po práci si chci večer odpočinout a ne se iritovat korekcí zpackaného překladu někoho, kdo za to dostal zaplaceno; řadu věcí je třeba ověřit v literatuře a většinu knih nemám v pdf). Další je, že ověřování neexistujících pojmů v češtině zabírá hodně času, kterého je na lodi málo a doma je rodina a jsou i jiné záležitosti, čímž nezbývá čas na jiné aktivity, především na vlastní blog. V současnosti mám rozdělaných přes 30 článků (v různé fázi rozpracovanosti) a další desítky námětů, které čekají na zpracování.
Nyní se měsíc zabývám téměř každý den několik hodin korekcí Velitele šalupy (je tam cca dva tisíce oprav). Křížkův "překlad" je opravdu místy zoufalý a nesmyslný. S tím souvisí další důvod pro ukončení korektury dalších dílů: se stávající překladatelkou dále spolupracovat nehodlám - přestože jsem ji před zahájením spolupráce upozornil, že pseudolodní názvosloví, které použil v prvních čtyřech dílech překladatel L. Křížek, je z velké části nepoužitelné a aby na něj zapomněla, zhotovila si anglicko-český "námořní slovníček" podle Křížka a neustále tyto patvary dávala do svých překladů, přestože jsem ji na řadu věcí upozorňoval, že je to špatně, někdy i několikrát. Takže v podstatě několik let zápasím s odstraňováním Křížkových rádobynámořnických výtvorů. Dalším důvodem jsou jisté podivnosti - nakladatel tvrdí, že mi poslal text Velitele šalupy třikrát, ale já jej ani jednou nedostal, až po více než čtyřech měsících se to napočtvrté podařilo. Takže jeden soubor ve wordu se ke mně dostával od prosince 2015 do dubna 2016! Námořníci jsou pověrčiví a tak soudím, že Neptun nechtěl, abych na korekci překladu pokračoval a zajistil zmizení souboru :-) Text Velitele šalupy jsem pak dostal v nejméně vhodnou dobu, kdy jsem byl zaneprázdněn a mohl se tomu začít věnovat až v červnu. No a pak si člověk na webu přečte povzdech nakladatelství, že "ty odborné korektury jsou zdlouhavé".
Takže jsem se po pečlivém zvážení rozhodl, že každá legrace jednou musí skončit, že něco musí přes palubu, a tím je korekce románů Patricka O'Briana, přednost dostává vlastní tvorba. Vycházel jsem z této úvahy: čtenářů O'Briana je málo, asi tak 500 (spíš méně), a z tohoto malého počtu drtivou většinu správná námořní terminologie vůbec nezajímá - že slunce V Křížkově "překladu" vychází ráno na jihu, že Španělsko je na jižní polokouli, že se loď někam žene za bezvětří, že briga Sophie si majestátně pluje přístavem bez plachet a bez vlečení čluny (překladatel vynechal, že veslovali pomocí dlouhých vesel), že Sophie je o 7 metrů delší, než v angl. originále, že na lodi nejsou pochozí lávky, ale palubní ochozy, zkrátka že v anglickém originále jsou stovky věcí jinak, než v českém "překladu". Majoritní skupině čtenářů jde především o dobrodružný děj, těm stačí, že lodě po sobě střílejí z děl, nikoli o to, zda spadla přední košová čnělka (v originále), zatímco Křížek nechal zřítit celý přední stěžeň, nebo že anglické Huzzay, Huzzay (hurá, hurá) přeložil jako "Ty kurvo, ty kurvo!". Těch, které zajímá i ta námořní stránka, je odhadem cca 100, což je méně, než čtenářů mého blogu - takže mi jednoznačně vychází, že lepší bude psát články na blog, než opravovat nesmysly v překladech.
Nabídku nakladatelství, abych další díly O'Briana přeložil sám, jsem nepřijal - jednak nemám čas ani na korekturu, natož chuť se minimálně půl roku zabývat překladem dobrodružného románu. Překlad krásné literatury mne navíc vůbec neláká, dávám přednost odborným textům.
kpt.KL
ad brails = vratiplachtový kasoun, kasoun vratiplachty, krátce jen kasoun, je-li z kontextu jasné, že jde o vratiplachtu. Funkce tohoto lana je stejná, jako u dalších kasounů, tj. přitažení lemu plachty ke stěžni/ráhnu. Čeština nemá krátké názvy pro tato lana, jako angličtina (buntline = kasoun dolního lemu plachty, leechline = kasoun bočního lemu, boční kasoun), nebo němčina. V češtině je ještě termín rohový kasoun (clewline n. clew-garnet) pro lano či kladkostroj, přitahující nahoru k ráhnu dolní roh ráhnové plachty - námořníci toto lano nazývají gejtava.
Velice děkuji za odpovědi. To, že již v korekturách pokračovat nebudete mě mrzí, ale vaše důvody chápu. Jen podotýkám, že patřím do té stovky, kterou správná terminologie zajímá – proto jsem si také přeložené knihy začal kupovat až od 6. dílu.
Co se týče lodní terminologie, tak ta bude zde na blogu - mezi rozpracovanými tématy mám i pár, týkajících se O'Brianových románů: články o brize Sophie a fregatě Surprise, včetně schémat oplachtění a dalších technických záležitostí, např. manévrů apod., a dále článek o středomořských lodích z jeho románů. Další velké téma do budoucna je série článků o knihách o plachetnicích v češtině a lodní terminologii, brzy dodělám články o českých překladech knih kapitána Marryata, kde budou srovnány různé překlady s komentářem k správnosti lodní terminologie, dále mám v plánu např. rozbory některých obrazů malířů-marinistů. Pokud bych překládal O'Briana sám, na blog by již nezbyl čas vůbec, a to ani v případě, kdybych byl v důchodu - nejsem profi-překladatel, který zvládá 8 stran za den.
Okomentovat