NÁMOŘNÍ ROMÁNY PATRICKA O'BRIANA

Patrick O'Brian (1914 - 2000)

     Britský spisovatel Patrick O'Brian (dále jen POB), vlastním jménem Richard Patrick Russ, je znám především pro svoji dvacetidílnou románovou námořní ságu z období napoleonských válek - 21. díl zůstal nedokončen. Dvacítka románů vznikala v průběhu třiceti let: 1969-1999. Přestože se jedná o historickou fikci, jeho romány jsou známy důkladnými faktografickými rešeršemi a podrobným popisem dobových reálií, života a společenských zvyklostí z počátku 19. století. Romány mají výrazný literární styl, připodobňovaný k spisovatelce Jane Austenové, a také humor. Pro překladatele jsou oříškem některé slovní hříčky a úmyslně zkomolená přísloví, které POB rád používal. Náměty pro řadu příhod svých hrdinů čerpal z Námořních kronik (Naval Chronicles), dobových dokumentů z námořních archívů a inspiroval se skutečnými postavami, jako Thomas Cochrane, William Hoste a Frederick Marryat. V románech jsou zakomponovány skutečné historické události, někdy jako pozadí či kostra příběhu, jindy jsou jeho hrdinové jejich přímými účastníky. Knihy jsou prošpikovány námořnickým žargonem a odbornou námořnickou terminologií, které ponechává často bez vysvětlení, což suchozemcům činí určité potíže v porozumění. Občas POB čtenáře-suchozemce seznamuje s některými námořnickými výrazy prostřednictvím některého námořníka, vysvětlujícího daný pojem nechápavému nováčku a suchozemci na lodi, doktoru Maturinovi.

     V přístupu k románové sáze jsou kritici poměrně hluboce rozděleni. Někteří POB vyčítají rozvláčný a zdlouhavý literární styl, který je méně akční a kompaktní v porovnání s jinými námořními dobrodružnými romány; že v některých dílech při popisu skutečných historických událostí svými literárními hrdiny nahrazuje skutečné osoby - například ve čtvrtém pokračování, nazvaném „Výprava na Mauritius" (The Mauritius Command); že některé události jsou překombinované, někdy předvídatelné, a že hlavní postavy postrádají hlubší charakterizaci. Kritici se ale málokdy shodnou, a milionům čtenářů románů POB to je zcela jistě jedno.

     Knihy o námořních dobrodružstvích kapitána Aubreye a jeho přítele doktora Maturina byly přeloženy do řady jazyků. Především v anglosaském světě existují kluby fanoušků, provozujících několik webových stránek, kde se kromě debat o románové sérii POB věnují také historickým reáliím z počátku 19. století, britskému námořnictvu a životu na lodích té doby. Námořní romány POB jsou pozitivně vnímány také oficiálními institucemi – POB byl široce uznáván jako odborník na problematiku Královského námořnictva za doby admirála Nelsona; přednášky o románech POB a světě Královského námořnictva za napoleonských válek pořádalo například muzeum Royal Navy. Lektorem byl historik dr. Colin White, autor několika knih o Nelsonovi a královském námořnictvu té doby. Renomovaný autor Brian Lavery vydal ve spolupráci s National Maritime Museum v Greenwichi průvodce námořním světem POB.

Odkazy na weby věnované POB a jeho románové sáze v angličtině:

• Wikipedia - Patrick O'Brian
• Wikipedia - Aubrey/Maturin series
• The Dear Surprise
• WikiPOBia
• The Gunroom
• Bruce Trinque

Anglické knihy vydané jako průvodci k románům POB a námořním reáliím té doby:

• King, Dean: A Sea of Words: Lexicon and Companion for Patrick O'Brian's Seafaring Tales.
• King, Dean: Harbors and High Seas: Map Book and Geographical Guide to the Aubrey/Maturin Novels of Patrick O'Brian.
• O'Neill, Richard: Patrick O'Brian's Navy: The Illustrated Companion to Jack Aubrey's World.
• Lavery, Brian: Jack Aubrey Commands. An Historical Companion to the Naval World of Patrick O'Brian.

Scéna z filmu Master and Commander: úvodní duel HMS Surprise a Acheronu

     V roce 2003 natočil australský režisér Peter Weir film Master and Commander: The Far Side of the World, inspirovaný zápletkou z pořadí desáté knihy ságy POB, a některými scénami z dalších dílů. U nás byl promítán pod názvem Master & Commander: Odvrácená strana světa. Tento film považuji zdaleka za nejlepší z dob plachetnic a jeden z nejlepších námořních filmů vůbec.

Obrázek Geoffa Hunta k úmrtí Patricka O'Briana. Jeho oblíbená fregata HMS Surprise střílející z levobočních děl, s napůl spuštěnou vlajkou a s ráhny neuspořádaně skloněnými pod různými úhly (tzv. skantovanými, angl. cockbilled) na znamení smutku.

Romány POB v češtině

     Série začala vycházet v roce 2000 v nakladatelství Talpress. První čtyři díly přeložil Leonid Křížek. Knihy vycházely ve velkém časovém odstupu přibližně dvou let mezi jednotlivými díly a v roce 2007 byla série po vydání 5. dílu přerušena. K slabšímu prodeji knih zřejmě přispěla nedostatečná propagace a také poněkud dětinské ilustrace na obalech českého vydání, na rozdíl od vynikajících ilustrací anglických originálů od předního britského malíře marinisty Geoffa Hunta. Setkal jsem se s názory několika lidí, že je nekvalitní obálky odradily, aby se na knihu vůbec podívali, v domnění, že se jedná o dětské knížky a nikoliv o solidní historickou námořní literaturu. Křížkovy překlady bohužel neprošly odbornou námořní korekturou a obsahují velké množství nepřesností, chyb i vyložených nesmyslů.

Díl pátý: Pochmurný ostrov

     Překladu pátého pokračování se ujala Simona Kučerová. Kvůli velkému množství odborné námořní terminologie požádala o pomoc Námořní úřad ministerstva dopravy, kde ji odkázali na mne – a tak jsem se dostal k literární činnosti. Pro tento román jsem dělal námořního poradce a korektora a také zhotovil dvě ilustrace s popisky: plánek lodi s názvy plachet a podélný řez lodí s názvy částí a prostorů, pro lepší pochopení čtenářů. V románu velí kapitán Aubrey 50dělové lodi HMS Leopard, převážející do Austrálie odsouzené vězně. V jižním Atlantiku je pronásledována silnější holandskou lodí (viz obrázek na obálce anglického originálu), která ji znemožní plout do Kapského města pro zásoby. Po srážce s ledovcem daleko na jihu je Leopard poškozen, část posádky pomalu potápějící se loď opouští v člunech. Leopard se zbytkem posádky a vězni ale dopluje na ostrov Desolation (v Kerguelenách) v jižním Indickém oceánu. Posádce se podaří loď provizorně opravit a doplnit zásoby vody a potravin. Román obsahuje špionážní zápletku a jako vždy nechybí femme fatale.

     Nějak se stalo, že nakladatelství opomenulo uvést v tiráži mé jméno jako odborného poradce a korektora a také autora dvou kreseb :-(  Dlužno ještě dodat, že za český název knihy mohu já osobně – když jsme s paní překladatelkou přemýšleli, jaký název zvolit, nejvíce se nabízející překlad anglického titulu "Desolation Island" jako „Pustý ostrov" jsme zavrhli jako nicneříkající: pustý může být i tropický ostrov s bujnou vegetací. Nejvhodnější z možností se mi zdál název „Pochmurný", vystihující bezútěšný vzhled ostrova. K tomu napomohly vlastní vzpomínky na výpravu do Antarktidy – všechno kolem mělo různé našedlé odstíny a působilo pochmurným, skličujícím dojmem:

Vánoce na Jižních Shetlandách, na ostrově Krále Jiřího. V pozadí je ostrůvek Dufayel v zátoce Ezcurra. Je polární den, blíží se jedenáctá hodina večer.

Obálka českého vydání

Obálka anglického vydání
s ilustrací od Geoffa Hunta

Názvy plachet trojstěžňové lodi s příčným ráhnovým oplachtěním.
HMS Leopard, moje vlastní ilustrace pro „Pochmurný ostrov"

Ukázka z knihy "Pochmurný ostrov", kdy je daleko na jih od Kapského Města Jackův padesátidělový Leopard pronásledován holandskou řadovou lodí Waakzaamheid o 74 dělech:

      

      Tak pluli do dalšího otočení hodin, a o úderu zvonu Jack přešel na záďovou nástavbu, kde přikrčen za ozdobným brlením sledoval Waakzaamheid. Ve chvíli, kdy zaostřil na jeho příďovou nástavbu, sebou trhl nečekaným úlekem, neboť tam, v zorném poli jeho dalekohledu, stál holandský kapitán, a hleděl přímo na něj. Jeho vysoká, hřmotná postava byla nezaměnitelná, stejně jako osobité držení hlavy: Jack již svého nepřítele dobře znal. Nyní však měl na sobě, místo obvyklého světle modrého, černý kabát. „Rád bych věděl,“ pomyslel si Jack, „zda je to jen podivná shoda náhod, nebo jsme zabili nějaké jeho příbuzné? Snad ne synka, Bože chraň.“ 

      Holanďan nyní mírně dotahoval, a ve zbývajícím, docela jasném světle - v těchto šířkách byly totiž večery mnohem delší a obě lodě již vypluly ze špatného počasí na severu – byl Jack schopen rozeznat, co jsou zač ty podivné trojúhelníky. Další teď byl na přední brámové čnělce – šlo o bouřkovou stěhovku zavěšenou za halsový roh.

    „Pokud dovolíte, pane,“ řekl kadet, mladý Hillier, „bocman říká, že všechno je přichystané a jestli by mohl dostat četu chlapů.“ 

      A musela to být pořádná četa, neboť Jackův plán spočíval v posílení zadních stěhů silnými kotevními lany, ničím menším, námaha byla takto přenesena na trup a vyztužené stěžně dokázaly vydržet nesmírný tlak plachet naplno vystavených větru; napnutí lan tak, aby posloužily svému účelu, si však žádalo nesmírnou sílu. Jednou, když byl třetím důstojníkem na Theseu, napínali ve spěchu hlavní plachtu, aby se vzdálili od závětrného pobřeží Penmarks, a přitom vál tak silný jihozápadní vítr, že se šotu musely chopit dvě stovky mužů, než se jej podařilo náležitě upevnit. On neměl k dispozici dvě stovky schopných mužů, měl však o trochu více času než kapitán Thesea, jemuž pod závětrným bokem lodi již pěnily příbojové vlny. 

      Rozhodně jím však nesměl plýtvat – Holanďan nebyl ani tři míle daleko a každých pět minut urazil další míli, a co víc, nemohl si dovolit žádnou chybu – ztráta stěžně na takovém moři znamenala jistou zkázu. 

      „Napínací kladkostroj k halsovým průvlakům,“ zavolal, hlasitě a zřetelně. „Veďte to na záď k otvírací kladce rovnou k nejzadnějšímu palubnímu oku a volně kupředu. Pohněte sebou, vy tam, pohněte. Podejte tu otvírací kladku, Craigu.“ Zjevný zmatek se během pěti minut změnil v řád: zpola utopená bocmanova parta se vydrápala z halsových průvlaků zpátky na palubu, a celá posádka se shromáždila uprostřed, podél ochozů a na horní palubě a postavila se k silným lanům.

„Vpředu i vzadu, ticho na palubě,“ vykřikl Jack. „Pravobok, připravit. Na povel všichni táhnout, a pěkně zvesela, jako bulinu. Hej, rup, hej, zajistit. Levobok, chyťte se toho. Hej, rup. Hej, zajistit.“ 

      A tak to pokračovalo na obou stranách: krátké, prudké zatáhnutí, od halsových průvlaků k zádi, a přes otvírací kladky k přídi, a kotevní lana se stejnoměrně utahovaly, stále pevněji a pevněji, jejich působení bylo pečlivě vyvažováno, dokud je vítr obě nerozezníval stejným tónem, a ony nezískaly pevnost oceli, zajišťujce stěžně výjimečnou silou.

      „Zajistit.“ zakřičel Jack naposled. „Dobrá práce, chlapi. Jste připraven, pane Lane?“ 

      „Připraven, pane, připraven.“ 

      „Uvolnit plachtu. Hlavní brámovou, teď.“ 

      Ráhno vyjelo vzhůru, stěžeň snesl námahu bez zasténání a příďová vlna Leoparda se zvýšením rychlosti ještě vzrostla. Následovala horní blinda, po ní, aby zmenšili tendenci lodi nořit se přídí do vln, skasali hlavní plachtu, aby všechen vítr zachytila přední plachta: loď nyní plula lehčeji, nic ji nebrzdilo, a viditelně se Holanďanovi vzdalovala, přestože ten uvolnil ref přední košovky. 

      Jako šílení se hnali prázdným, rozbouřeným mořem, pod jasným, podvečerním nebem. Obě lodě pluly na hranici svých možností: první, která ztratí důležité ráhno nebo plachtu, prohraje závod té noci. Slunce zapadalo, za hodinu a čtyřicet minut vyjde měsíc, krátce po úplňku. V doznívající záři oblohy a následně v jasném měsíčním světle bude malá šance provést nepozorovanou kličku, přesto půl hodiny před východem měsíce nařídí natočit se k větru tak, aby vál jednu čárku za levoboční zádí, takže bude moci napnout kosatky a přední stěhovky, a získat tak dalšího půl uzlu, možná víc. Když vzal v úvahu všechny okolnosti, rozhodl se vydat signál k snesení hamaků: levoboční hlídka mohla ulehnout, pro případ pohotovosti oblečená, nebyl důvod držet je na bojových stanovištích, chvějící se za pevně zavřenými střílnami: rozhodující okamžik, pokud k němu dojde, byl ještě vzdálen. Možná na ně čekal kdesi daleko na východě. Zažil už stíhání trvající osmačtyřicet hodin. 

* * * * * * * *

Díl šestý: Válečná štěstěna

Obálka anglického originálu

Šestý díl (v angl. originále "The Fortune of War") vyšel v r. 2013, překladatelkou byla opět Simona Kučerová. Rovněž na této knize jsem spolupracoval jako odborný námořní poradce a korektor námořní terminologie. Román přímo navazuje na předchozí díl: provizorně opravený Leopard dopluje do Holandské Východní Indie, odkud se naši hrdinové vydávají zpět do Anglie jako cestující na palubě kurýrní lodi. Mezitím začala válka USA a Velké Británie. Po zkáze kurýrní lodi jsou Aubrey a Maturin zachráněni britskou fregatou Java, která se krátce poté utká v proslulém souboji s americkou těžkou fregatou Constitution. Aubrey a Maturin se dostávají do amerického zajetí v Bostonu, odkud musí po čase uprchnout v malém člunu, aby si zachránili život. Na palubě HMS Shannon se stávají účastníky jejího souboje s americkou fregatou Chesapeake. Dramatické ztroskotání, dvě krvavé bitvy popsané podle skutečných událostí, špionážní zápletka a samozřejmě femme fatale. Podařilo se mi přemluvit nakladatele, aby na obal českého vydání použil originální ilustraci vynikajícícho současného malíře marinisty Geoffa Hunta - nevalné dětinské obálky prvních pěti dílů knihám moc neprospěly. Pro knihu jsem připravil dobový obrázek fregaty s českými názvy oplachtění.

      Dle mého názoru je škoda, že do knihy nebyly přidány vysvětlující poznámky k námořním reáliím - čtenářům tak některé uvedené pasáže mohou být nesrozumitelné. Autor dělal k románům důkladné rešerše a v knihách se nachází poměrně dost námořní terminologie, která je v českém překladu zachována co nejpřesněji. Kniha vyšla v limitovaném vydání, je k dostání pouze u nakladatele.

Obálka knihy s anotací na zadní straně (vlevo)

Dobový obrázek fregaty s popisem oplachtění

Ukázka z knihy "Válečná štěstěna", kdy britská fregata Jeho veličenstva Java zpozoruje u brazilského pobřeží neznámou loď. Jak se později ukáže, je to americká těžká fregata Constitution:

      Java opsala dlouhou, hladkou křivku a ustálila se na levobočním halsu, stejně jako neznámá loď. William také provedl obrat po větru, neboť jejich kurzy se do doby, než obeplují jižní mys, více méně shodovaly, byl však pomalý a Java, která napínala brámové plachty a vytahovala královská ráhna, ho nechala daleko za sebou.

      Java přese všechno měla na palubě dostatek zkušených námořníků a bylo to znát: královská ráhna mířila rychle nahoru. Jack si zašel do podpalubí pro svůj dalekohled a když se úpony dostatečně vylidnily od zvědavců, vydal se nahoru na stěžeň, aby se podíval na vzdálenou loď. Zastavil se v hlavním koši – ačkoliv podle váhy lodního hospodáře zhubl čtyři kameny, připadal si nesmírně těžký: navzdory vykrmování v posledních dnech se mu síla zjevně ještě nevrátila. Z hlavního koše však kvůli košové plachtě neviděl nic, a tak po chvíli šplhal dál. Konečně se dostal na saling a zjistil, že je zborcen potem. „Byla by ze mě pěkná placka, kdybych tam mezi ně dolů najednou spadl,“ prohodil při pohledu na vzdálenou a zdánlivě úzkou palubu, na níž se hemžily barevné tečky: červené kabáty námořních pěšáků, bílé košile chvátajících námořníků, modré kabáty důstojníků a pastorova čerň, vše zřetelně prokresleno jasným slunečním světlem. Nebezpečí pádu však nebylo příliš velké, neboť tento vzdušný prostor důvěrně znal již tak dlouho, že se pohyboval jistě jako opice: bez přemýšlení zaujal pohodlnou pozici, kterou se naučil v dobách, kdy jako mladý kadet vykonával trest na vrcholku stěžně a uchopil dalekohled. Java se nakláněla v ostrém severovýchodním větru, plula rychlostí přes devět uzlů a když Jack rozložil dalekohled do plné délky, napadlo ho, jak dlouho ji ještě Lambert bude držet pod královskými plachtami. Trochu se nakláněla dopředu, jako všechny francouzské lodě, co se na nich kdy plavil, a on sám by v této chvíli dal přednost dolním a košovým závětrovkám, ale to byla Lambertova věc. Jistě věděl, jak se svou lodí plout, a také jak s ní bojovat.

      Přikrčil se, aby viděl pod pevně napnutým obloukem přední brámové plachty, zachytil cizí loď do zorného pole a dlouze a upřeně se na ni zadíval.

      Ano, byla to fregata, o tom nemohlo být pochyb. Nacházela se na pravoboční přídi Javy na stejném halsu a mířila na otevřené moře, a on tak nemohl spočítat její střílny, chvíle zkoumání však prozradila, že střílny má vysoko – dalo se předpokládat, že je to těžká, robustní loď. A přestože plula pod královskými plachtami, nijak se pod sílícím větrem nenakláněla: další známka svědčící o těžké lodi. Pravděpodobně plula tak rychle, jak jen mohla, nicméně soudě podle široké, rozvířené brázdy ta rychlost nebyla příliš vysoká. Po nějaké době ji Java musela dostihnout. Na druhou stranu stále ještě nenapnula dolní levoboční závětrovky, oblohové či jiné přídavné plachty: Java ve skutečnosti nepronásledovala prchající loď, ale loď, která se ji snažila odlákat od pevniny a od Williama, jež mohl být jejím doprovodem, další válečnou lodí – která ji vábila daleko na volné moře, kde bylo dost prostoru. Jack přikývl: byl to rozumný tah. Neznámý kapitán vedl svou loď dobře.

      Ovšem Lambert také. Objevily se přední a hlavní závětrovky odshora dolů, a Jack na svém vyvýšeném stanovišti ucítil, jak Java odpověděla nádherným, dychtivým výpadem vpřed: byla to skvělá loď, a nejen to, byla to mnohem lepší loď než ubohá, stará, potlučená Guerrière, jejíž chatrná žebra držela pohromadě jen barva a tmel, s příliš mnoha děly a příliš malou posádkou..Zdálo se mu, že na loď pomalu dotahují a za tři nebo čtyři hodiny se k ní dostanou na dostřel děla. Pokud to bude Američan – a Jack v hloubi duše cítil, že to Američan opravdu je – pokusí se zjistit, co v něm vězí. Uvědomil si, jak silně mu tluče srdce: stěží udržel svůj dlouhý dalekohled v klidu. V takovém stavu by neměl jít do boje, ačkoliv byl pouhý pasažér – chladnokrevnost zde byla nade vše. Otázka zněla: skutečně se schylovalo k boji? Doháněla Java nepřítele a pokud ano, jak rychle? Složil dalekohled a sešplhal na palubu hbitě jako plavčík – dřívější pocit tíže byl ten tam – aby se připojil k Chadsovi na příďové palubě. První důstojník a Babbington se právě činili se svým sextanty: měřili úhel vymezený vrcholem stěžně stíhané lodi a natahovali se přitom přes okraj nakloněné paluby. Vodní tříšť z příďové vlny je skropila pokaždé, když se Java zhoupla, ale jejich výsledky byly přibližně stejné. Vzdálenost mezi Javou a cizí lodí se zmenšovala, ale jen o něco málo než míli za hodinu. Při této rychlosti, zvlášť pokud napne další plachty, ji nedostihnou před západem slunce. Kromě toho nejistota přetrvávala: byl to vůbec Američan?

      „Musíme předpokládat, že ano,“ řekl Chads, „i kdybychom kvůli tomu měli přijít o jedno nebo dvě ráhna.“ Znepokojeně se podíval vzhůru na prohýbající se bidélce závětrovek.

Webové odkazy:

• Kniha v nakladatelství Talpress
• Předchozí díly románové ságy v nakladatelství Talpress