sobota 17. května 2014

NÁMOŘNÍ ROMÁN PATRICKA O'BRIANA "NA VLNÁCH BALTU"




     V nakladatelství Talpress vyšel vloni na podzim již sedmý díl proslulé dobrodružné ságy z napoleonských válek na moři od britského spisovatele Patricka O’Briana, tentokrát v překladu Jany Šimonové, pod názvem Na vlnách Baltu (angl.: The Surgeon's Mate), s originální obálkou od vynikajícího britského malíře-marinisty Geoffa Hunta. Rovněž k tomto dílu - již třetímu v pořadí - jsem dělal odborného námořního poradce a korektora námořní a vojensko-historické terminologie. A stejně jako v předchozím šestém díle nazvaném Válečná štěstěna je vpředu obrázek fregaty s názvy plachet, který jsem připravil s použitím dobové kresby od Serrese. Dle mého názoru je škoda, že do knihy nebyly přidány vysvětlující poznámky k námořním reáliím - čtenářům tak některé uvedené pasáže či detaily mohou být nesrozumitelné.

     Autor románové série Patrick O'Brian dělal ke svým knihám důkladné rešerše - dobové reálie a námořní problematiku popisuje velmi odborně do těch nejmenších detailů. V ději jsou zakomponovány skutečné události, popisované v dobových pramenech - jeho romány jsou dobrodružné, realistické i poučné zároveň. V jeho knihách se nachází poměrně dost námořní terminologie, která je v českém překladu zachována co nejpřesněji.

Kniha vyšla v limitovaném vydání, k dostání pouze u nakladatele.


Anotace nakladatelství ke knize:
Další dobrodružství Jacka Aubreyho, kapitána lodí britského Královského válečného námořnictva, a jeho přítele Stephena Maturina, lékaře, přírodovědce a agenta britské výzvědné služby, začíná v Novém Skotsku v Kanadě, odkud se oba vracejí domů do Anglie. Tou dobou je Spojené království Velké Británie a Irska ve válce jak s Napoleonem tak se Spojenými státy americkými. Po návratu Jack se Stephenem přijímají nabídku vést výpravu do Baltského moře, kde se na strategickém místě nachází ostrov, který je třeba získat pod britskou správu. Po velmi úspěšné misi se při proplouvání Lamanšským průlivem jejich loď dostane do velmi silné bouře a Jack je nucen přistát na nepřátelském francouzském pobřeží v Bretani. Čeká je vězení v pařížském Templu a tentokrát jsou díky Stephenově práci tajného agenta vysvobozeni politickou frakcí, jejímž zájmem je svrhnout Napoleona. Stephen s Jackem obdrží listiny pro krále Jiřího III. a potají nastoupí na loď převážející zajatce zpět do Anglie.



Ukázka z knihy - z kapitoly, kdy britskou poštovní brigu Diligence plující z kanadského Halifaxu do Anglie pronásledují dva americké kaperské škunery:

      Obchodní loď uvolnila refovací pásy na košovkách a pokračovala v plavbě jako by do přátelské náruče. Diligence již vyslala signál, který ji měl varovat před nebezpečím, ona si jej však nevšímala; a popravdě řečeno se v žádném nebezpečí ani neocitla.
      Kaperům se na ni možná sbíhaly sliny, nyní bylo však jisté, že jejich cílem je pouze a jen poštovní loď. Vyostřili na vítr, odklonili se od kurzu neznámé lodi a začali Diligence dohánět; rozhodující moment byl téměř pryč a nyní neznámá loď křížila jejich kýlovou brázdu a mířila do bezpečí.
      „Nás nedostanou,“ řekl Dalgleish a hrozivě se zašklebil; dal rozkaz napnout brámové a královské plachty nehledě na prasklou čnělku, a sám se ujal kormidla, vyostřil na vítr jak nejtěsněji to šlo a pak zase trochu povolil. Diligence zbožňoval a znal ji dokonale; dokázal z ní vytěžit vše co se dalo a ona jej skvěle poslouchala. Jakmile se však vítr ustálil a pronásledování se dostalo do této nové fáze, bylo očividné, že ostře na vítr škunerům nemůže uniknout: rovněž nemůže plout po větru, neboť než opustili obchodní loď, dostali se kapeři po změně kurzu na závětrnou stranu. Hnali se za nimi rychlostí dobrých sedmi uzlů, přičemž poštovní loď plula rychlostí šesti; a bylo zřejmé, že kolem poledne bude pronásledování dovršeno bojem. Pošta již byla vynesena na palubu, kde nyní ležely tři dlouhé a úzké kožené vaky, ke kterým byly přivázány železné ingoty tak, aby se vaky, jakmile budou na poslední chvíli hozeny přes palubu, okamžitě potopily.
Dlouhé hodiny brázdili šedivé vzdouvající se moře. Na západě se začalo zatahovat a těžké mraky zahalily celý horizont; zvedly se vlny i vítr a velmi často posádka zvedala úzkostlivě oči směrem k vyspravené čnělce. Ačkoliv byla čnělka stažena pevným ovazem, spatřili hrozivou prasklinu, jak se rozevírá a stahuje při každém větším náklonu lodi. Bocman přidal několik dalších ovazů, avšak i přesto Dalgleish nemohl provést obrat proti větru a vzdutému moři, aby se dostal více na návětrnou stranu od škunerů, ne s takto prasklou košovou čnělkou; a pokud by obrátil po větru, ocitl by se přímo v jejich rukou.
      „Slávu bitevní vřavy přenechám vám, pane,“ řekl Jackovi, oči upřené na návětrný lem hlavní košové plachty. „Jakmile začnou s palbou, chci rychle odpadnout od větru a zamířit mezi ně.“ Oči na jeho zsinalém, vrásčitém a vousatém obličeji se mu divoce rozsvítily a pokračoval, „Dáme jim co proto, jestli to má být naše poslední bitva.“
Jack přisvědčil: tento manévr byl jedinou zbývající možností, pokud se nechtěli vzdát bez boje, a ačkoliv možnost úspěchu byla uprostřed bílého dne velice vzdálená, bojovat bylo mnohem lepší, než se zbaběle vzdát: cokoliv bylo lepší, než se vzdát.
Spolu s Humphreysem a jejich malou skupinkou postupně uvolňovali karonády na levoboku, vypálili z nich a znovu je nabili: Jack zbožňoval čisté rozpálené dělo, do kterého se naládoval čerstvý prach. Vystřelil z poslední karonády a jak poskočila ve zpětném rázu, najednou se zprudka otočil, neboť zezadu uslyšel strašný řev. Posádka začala náhle skotačit po palubě, plácala se po ramenou, hulákala a jásala. Někdo pustil bulinu hlavní plachty. Diligence odpadla od větru a přímo na jejím boku se objevila Liberty; byla bez předního stěžně, který se zlomil kousek nad stěžňovým palubním průvlakem, a který spolu se všemi plachtami ležel přes její pravoboční příď. Ve chvíli, kdy se na ni podíval, se zhroutila i hlavní košová čnělka, škuner se okamžitě otočil přídí proti větru a jeho uvolněná hlavní plachta zuřivě pleskala v jeho poryvech.
      Uslyšeli však Dalgleishův řev, který je všechny pasoval na zatracené nemotorné hlupáky, „Královské zdviže, královské zdviže, pustit! Tome, Joe, utáhněte sakra ty návětrné ráhnové otěže. Vybírat rohové kasouny tam vpředu! Kasouny, kasouny, bando líná, parchanti zatracený. Popožeňte je, pane Harvey. Nakopněte ty blbce! Ty, Joe, povol ten zatracený šot nebo ti rozbiju hlavu.“
      Všeobecný zmatek, při kterém se o Jacka dvakrát otřel a jednou jej uhodil konec lana – poprvé od té doby, co byl ještě mladým kadetem – a Diligence plula pod redukovanými a uvolněnými plachtami, nápor na její poškozenou čnělku tedy nebyl tak veliký a znovu byl nastolen pořádek. Pan Dalgleish předal kormidlo a když nyní neměl co na práci, jal se spolu s Jackem pozorovat Liberty: ta narazila plnou rychlostí přímo na ledovou kru a napíchla se na ni, a vzhledem k tomu, že její příď již byla hluboce zanořena, měla podle všeho utržený přední vaz pod čárou ponoru. Její posádka se snažila spustit čluny z paluby na vodu a k lodi zamířil i druhý škuner, přímo na druhou stranu od poštovní lodi; vzdálenost, o kterou se přiblížil za hodinu, tak ztratil během pěti minut. Po chvíli plavby směrem na sever provedla poštovní loď obrat a pokračovala v plavbě na zadní vítr; škunery zůstaly daleko za její zádí. „Co myslíte, bude nás ta druhá loď pronásledovat sama?“ zeptal se Stephen.


Webové odkazy:



Žádné komentáře: