DIORAMA "OSUD PANDORY"

Fregata "Pandora" těsně před nárazem na korálový útes, 29. srpna 1791

Před léty jsem na francouzském webu historika a modeláře Gérarda Delacroix objevil několik fotografií velmi působivého dioramatu nazvaného "Osud Pandory". Model britské fregaty HMS Pandora v měřítku 1:64 postavil italský modelář Tiziano Gollini. Diorama představuje plující fregatu těsně před osudným nárazem na korálové útesy u severovýchodní Austrálie, poblíž Torresovy úžiny.

Fregata se vracela do Anglie z několikaměsíčního pátrání po vzbouřencích z lodi Bounty na polynéských ostrovech. Trestné výpravě se podařilo zajmout 14 vzbouřenců na Tahiti - ti byli umístěni do zhotoveného vězení na velitelské palubě, o půdorysu 3,3 x 5,4 m a vysokém  1,5 m. Posádka lodi nazvala toto vězení "Pandořinou skříňkou".

Další fotografie dioramatu jsou na webu Gerarda Delacroix


      Pro pořádek nutno dodat, že Golliniho provedení dioramatu neodpovídá přesně skutečnosti - Pandora neplula pod plnými plachtami, ale manévrovala poblíž útesů, aby mohla vyzvednout člun, který mezi útesy pátral po bezpečném průlivu k proplutí. Protože již nastával soumrak, chtěl se kapitán po vyzvednutí člunu vzdálit na noc od útesů na volné moře a pokusit se proplout za denního světla, během manévrování však loď asi v 19:20 narazila na podmořský útes a pevně na něm uvízla. Silný proud začínajícího přílivu ji nejdříve posunul dále na útes, kde došlo k proděravění trupu. Posádka začala loď odlehčovat vyhazováním výstroje a kapitán měl v úmyslu využít probíhající příliv ke splavnění lodi. Kolem půlnoci loď sklouzla na druhou stranu útesu na hlubší vodu a zakotvila. Poškozeným dnem loď rychle nabírala vodu, horečná práce u čerpadel, vyhození děl k odlehčení lodi ani pokus ucpat díry v trupu pomocí lekážní plachty ale nebyly úspěšné, navíc se v noci porouchalo jedno čerpadlo. Voda v podpalubí stoupala rychleji, než posádka stačila jedním čerpadlem odčerpávat. Nad ránem následujícího dne se loď naklonila a bylo jasné, že ji nelze zachránit. Za úsvitu byl vydán rozkaz opustit loď a krátce nato se Pandora potopila. Posádka se slitovala a otevřela vězeňskou celu, z 14 vězňů se tak zachránilo 10. Z posádky fregaty se zachránilo 89 mužů, 31 zahynulo. Potopení lodi přežilo 89 členů posádky Pandory a 10 vězňů z Bounty. Přeživší muži se nejdříve ve čtyřech člunech uchýlili na nedaleký nízký písečný ostrůvek, kde přečkali 3 dny. Jelikož na ostrůvku nebyla pitná voda, trosečníci se vydali v otevřených člunech na 1 200 mil vzdálený Timor v Holandské východní Indii, kam dopluli po 18 dnech strastiplné plavby v úmorném vedru. Po pěti týdnech odpluli zbývající muži do Batávie a odtud do Anglie. Několik mužů vyčerpaných plavbou v člunech zemřelo na indonéských ostrovech a několik dalších během plavby do Anglie. Ze 135 členů posádky Pandory, kteří vypluli 7. listopadu 1790 z Anglie na trestnou výpravu za vzbouřenci z Bounty do Pacifiku, se v létě roku 1792 domů vrátilo 78.

      Ale vraťme se ke Golliniho Pandoře: vězeňská cela na palubě - "Pandořina skříňka" - na jeho modelu chybí. Rovněž zlacené ozdoby na přídi a zádi a vyřezávané zdobení boků lodi neodpovídá skutečnosti - v té době se lodě nepozlacovaly již desítky let; pásy na bocích nebyly zdobeny řezbami, ale malováním reliéfů, postav a symbolů žlutou barvou na modrém podkladu. Jelikož byla Pandora v letech 1783-1790 odstavená v záloze a do aktivní služby zařazena v r. 1790 narychlo, měla boční pásy s největší pravděpodobností pouze natřené modře a červeně. Tato fakta samozřejmě neubírají nic na dramatičnosti a působivosti tohoto nádherného dioramatu, s perfektně vytvarovanými plachtami a spoustou figurek námořníků a námořních pěšáků v akčních pozicích.



Další webové odkazy:

• HMS Pandora na wikipedii (anglicky)
• Plavba HMS Pandory - popis kpt. Edwardse a lékaře G. Hamiltona (anglicky)