MALÍŘ-MARINISTA JACK SPURLING (1870-1933)

Slavný americký tzv. extrémní klipr "Flying Cloud" (Letící oblak) pod plnými plachtami včetně závětrových (studding sails). Loď, kterou v r. 1851 postavil proslulý bostonský loďař (stavitel lodí) Donald McKay, vykonala několik rychlých plaveb na trase New York - San Francisco. V r. 1854 ustanovila rekord na této trase: 89 dní a 8 hodin. Obraz Jacka Spurlinga.

Jack Spurling, plným jménem John Robert Charles Spurling, narozený 12. prosince 1870, projevoval již od dětství velký umělecký talent ve zpěvu a kreslení. Jako malý kluk se potloukal v londýnských východoindických docích a kreslil nákladní plachetnice, vyvázané u nábřeží a byl rozhodnut vydat se na některé z nich na moře. V sedmnácti letech se nalodil jako plavčík na dřevěný trojstěžník Astoria, plující do Šanghaje s nákladem uhlí. Po pádu z košového ráhna strávil přes pět měsíců v nemocnici v Singapuru. Před jistou smrtí ho zachránilo, že spadl na ráhnovou otěž (lano k otáčení ráhen), která zmírnila jeho dopad na palubu. Když se vyléčil, vrátil se na moře a plavil na plachetnicích rejdařství Devitt and Moore. Po získání diplomu 2. důstojníka pracoval na parnících rejdařství Blue Anchor Line.

Po sedmi letech na moři se vrátil do Londýna a začal se živit zpěvem na divadelních prknech. Po celou dobu se také věnoval malování obrazů plachetnic. Jeho obrazy zaujaly Fredericka Hooka, vydavatele populárního námořního časopisu "Blue Peter", který několik z nich publikoval. Spurlingovy "portréty" lodí vyvolaly mezi čtenáři značnou odezvu a tak Hook Spurlinga najal, aby pro časopis maloval pravidelně. Oslovil také Basila Lubbocka, kronikáře a historika plachetnic, autora několika knih, aby ke každému Spurlingovu obrazu napsal článek s historií dotyčné lodě. Jack Spurling a Basil Lubbock takových historií vytvořili několik desítek a vydali je rovněž knižně, v třídílném svazku Sail: The Romance of Clipper Ships a později jako výběr The Romance of the Clipper Ships. Selected from "Sail". Od r. 1925 byly tyto knihy vydány několikrát, naposled v r. 1972. Rovněž byl vydán nový výběr pod názvem The Best of Sail v r. 1975. Spurlingovy obrazy lodí z obálek časopisu byly také publikovány jako samostatně prodejné reprodukce. Díky časopisu "Blue Peter" se Spurlingovy obrazy lodí stály známé po celém světě, jeho dílem se inspiroval mj. proslulý malíř-marinista Montague Dawson.

Mezi čtenáři časopisu "Blue Peter" byly nejoblíbenější čajové a "vlněné" klipry, které Spurling maloval s neobyčejnou zručností a přesností (sám se na nich několik let plavil). Vydavatel časopisu dokonce vypsal odměnu 10 000 liber tomu, kdo najde na Spurlingových obrazech chybu v takeláži lodi. Tato odměna údajně nebyla nikdy vyplacena.

Jack Spurling maloval především britské a americké klipry - čajové, pasažérské a vlněné (přepravující čerstvě střiženou vlnu z Austrálie do Evropy), a také poslední velké britské nákladní plachetnice - windjammery i parníky. Jeho obrazy (kvaše, akvarely a oleje na plátně) dosahují na dnešních aukcích ceny až 50 000 dolarů.

Jako malíř-samouk nedosahuje Spurling dokonalosti malířů, studujících techniku malby dlouhá léta na akademiích - na některých jeho obrazech je vidět, že měl nedostatky v pochopení perspektivy a umění stínování, tj. relaci mezi polohou slunce a stíny. Kritici rovněž poukazují na to, že jím zobrazené lodě mají pro danou sílu větru příliš mnoho plachet; nebo že pohyblivé lanoví je namalováno příliš detailně a výrazně, a že ve skutečnosti by ze vzdálenosti, v jaké jsou lodě zobrazeny, nebylo vidět vůbec nebo jen v náznacích. Další kritické připomínky se týkají zjednodušeného schématického moře nebo častého vyobrazení lodí v příliš dokonalých světelných podmínkách. Podobné výhrady mají kritici umění také vůči Montague Dawsonovi, kterého Spurlingovo dílo inspirovalo k vlastní tvorbě. Spurling sám o svých obrázcích říkal, že představují lodě takové, jaké jsou, že chtěl zachytit krásu a romantiku plachetnic, a uměleckými konvencemi se nezatěžoval. Bývalý námořník Spurling jistě nepatří mezi malíře-velikány, ale jeho obrazy jsou bezpochyby atraktivní, a to jak svojí dynamikou, tak technickou přesností zobrazených lodí.

Ukázky obrazů a kreseb Jacka Spurlinga jsem pro srovnání a zajímavost doplnil fotografiemi několika skutečných lodí.

Astoria, první loď na které se Spurling vydal na moře jako šestnáctiletý plavčík, na jeho vlastním obraze.

Britský pasažérský klipr "Sobraon", plující řadu let na lince Londýn - australské Sydney a Melbourne. "Sobraon" byla jednou z lodí, na které sloužil mladý Spurling. Klipr, postavený v r. 1866 ve skotském Aberdeenu a pojmenovaný po anglo-sikhské bitvě u Sobraonu v Pandžábu, byl největší plachetnicí s kompozitním trupem, tj. železnou kostrou a dřevěnou obšívkou. V letech 1866-1891 byl klipr provozován na australské trase (Londým - Sydney a Melbourne, později Plymouth - Melbourne). V letech 1892-1911 loď sloužila jako stacionární polepšovna pro mladistvé v Sydney, v letech 1911-1927 jako stacionární školní loď australského námořnictva pod jménem HMAS "Tingira". Snaha několika lidí zachránit vyřazenou loď jako národní památník byla pro nedostatek financí neúspěšná. Zchátralá loď byla rozebrána na kusy v r. 1941. Technické údaje: délka 64,6 m; šířka 12,2 m; výška nákladového prostoru 8,2 m; tonáž 2131 BRT.
Zdroj fotografie: wikimedia

Obálka časopisu "Blue Peter" z r. 1928, se Spurlingovým obrazem britského železného čtyřstěžňového barku "Falls of Halladale", který byl postaven v r 1886.

Americký "Dreadnought" (Neohrožený) z r. 1853. Rychlostí proslulá poštovní loď (packet ship), plující na pravidelné transatlantické lince mezi New Yorkem a Liverpoolem. Kromě pošty převážela cestující a také různý náklad. Na přední košové plachtě má znak rejdařství Red Cross Line - označování plachet symboly rejdařských společností bylo pro tuto dobu typické. V letech 1853-1863 lodi velel proslulý kapitán Samuel Samuels. Jeho autobiografické vzpomínky vyšly knižně pod titulem "From Forecastle to Cabin"

Další slavný americký klipr "Sovereign of the Seas" (Vládce moří), postavený v r. 1852 bostonským loďařem Donaldem McKayem. Tento tzv. extrémní klipr, považovaný za McKayovo mistrovské dílo, jako první překonal vzdálenost 400 mil za den.

Britské klipry "Ariel" a "Taeping" pod plnými plachtami, v závěrečné fázi Velké čajové regaty r. 1866, kdy připluly k lodivodské stanici v Dungeness po více než tříměsíční plavbě z Číny s několikaminutovým odstupem. Strhující finiš obou kliprů v kanále La Manche zachytil na plátně také malíř-marinista Montague Dawson - pro srovnání zde

Britský čajový klipr "Titania", postavený v r. 1866. Klipr měl trup kompozitní konstrukce, tj. železnou kostru s dřevěnou obšívkou. Loď byla provozována na trase Londýn - Čína do r. 1882, po změně majitele na trase Hudson Bay - Vancouver. V r. 1894 byla prodána italskému vlastníkovi, kterému sloužila do r. 1910, kdy byla rozebrána na kusy. Technické údaje: délka 61,0 m; šířka 11,0 m; výška nákladového prostoru 6,4 m; tonáž 879 NRT.

Britský železný klipr "Patriarch", postavený v r. 1869 v Aberdeenu pro proslulé rejdařství White Star Line, které mj. vlastnilo slavný klipr "Thermopylae". Plnoplachetník s charakteristickým zeleným trupem rejdařství byl nasazen na australskou linku k přepravě pasažérů a nákladu vlny. V třicet metrů dlouhé zadní nástavbě se nacházely kabiny pro 40 cestujících první třídy. Klipr byl provozován na australské lince do r. 1897; o rok později byl prodán norskému rejdaři a převážel různé náklady po celém světě. V r. 1912 ztroskotal na pobřeží Kuby. Technické údaje lodi: délka 67,7 m, šířka 11,6 m, výška nákladvého prostoru 6,8 m; tonáž 1405 BRT. Železné stěžně lodi představovaly konstrukční novinku: nebyly klasicky dělené, ale dolní peň s košovou čnělkou tvořily jeden kus a brámová čnělka byla teleskopická, tj. dala se spouštět dovnitř košové čnělky. Loď byla považována za šťastnou, na rozdíl od mnoha jiných kliprů nikdy nepřišla o stěžně a na železnou loď byly neobvykle "suchá", tj. na rozbouřeném moři nebyla její paluba tak často zaplavována vlnami.

Pro srovnání "Patriarch" na dobové fotografii.

Britský kompozitní klipr "Torrens", postavený v r. 1875 pro přepravu pasažérů na trase Londýn - Adelaide v Jižní Austrálii. Na lodi sloužil v letech 1891-93 jako první důstojník pozdější slavný spisovatel Joseph Conrad. V r. 1906 byla prodána italskému rejdařství, ale krátce poté najela na břeh a byla prodána k sešrotování. Místo rozebrání lodi na kusy ji ale janovská firma opravila a loď se plavila až do r. 1910, kdy opět narazila na skaliska. Poškození bylo natolik rozsáhlé, že se další oprava již finančně nevyplatila a loď byla odvlečena na vrakoviště k rozebrání. Technické údaje: délka 67,7 m; šířka 11,6 m; výška nákladového prostoru 6,55 m; tonáž 1335 BRT, 1276 NRT.

Další Spurlingův obraz klipru "Torrens", tentokráte pod plnými plachtami.

"Torrens" na dobové fotografii. Zdroj: wikimedia

Britský ocelový plnoplachetník "Cromdale" plující na zadoboční vítr. Loď byla postavena v r. 1891 v Glasgow pro aberdeenské rejdařství Donaldson Rose & Co. a je označována jako poslední "vlněný klipr". Ztroskotala v mlze u mysu Lizard v Cornwalu v r. 1913. Technické údaje: délka 82,8 m; šířka 12,2 m; výška nákladového prostoru 7,1 m; tonáž 1903 BRT a 1849 NRT. Loď již nemá klasický čelen složený ze dvou kusů (čelenový peň a čnělka), ale krátký čelen z jednoho kusu, tzv. bodcový čelen (spike bowsprit).

"Cromdale" na dobové fotografii. Zdroj wikimedia

Plnoplachetník "Piako" s železným trupem byl postaven v r. 1876 pro novozélandské rejdařství New Zealand Shipping Co. z Christchurch. 

Železný plnoplachetník "Sophocles", při plavbě na zadoboční vítr. Postaven v r. 1879 pro Aberdeenské rejdařství White Star Line, jejichž lodě mívaly jména z řeckých dějin a charakteristické zelené trupy s bílými stěžni a ráhny. "Sophocles" již nebyl kliprem, ale měl plnější tvar trupu pro převoz většího množství nákladu.

Britský čtyřstěžňový bark "Port Jackson" na rozbouřeném moři. V sílícím bouřlivém větru posádka redukuje plachtoví, tj. svinuje přední horní košovou a hlavní dolní brámovou plachtu. Železná loď byla postavena v r. 1882 pro přepravu cestujících a nákladu na trase Londýn-Sydney. Na zpáteční plavbě z Austrálie převážela náklad vlny, odtud označení těchto lodí jako "vlněné klipry" (wool clippers). V r. 1906 byla loď prodána rejdařství Devitt & Moore, které ji do r. 1916 provozovalo jako školní a nákladní loď. V r. 1917 ji v Atlantiku potopila německá ponorka (asi 180 mil západně od irského skaliska Fastnet Rock), na plavbě z Buenos Aires do Corku. Kapitán a 13 mužů zahynulo, 15 mužů bylo zachráněno britským torpédoborcem.

Port Jackson - detail obrazu

Železný plnoplachetník "Argonaut" pro přepravu australské vlny (wool clipper) pod plnými plachtami. Loď byla postavena v r. 1876 v Glasgow pro rejdařství A. & J. Carmichael z Greenocku a jejich Golden Fleece Line. V r. 1898 byla prodána portugalskému rejdaři. Potopena německou ponorkou v r. 1917.  Technické údaje: délka 77,5 m; šířka 11,8 m; výška nákladového prostoru 7,1 m; tonáž 1563 BRT, 1488 NRT. Obraz ve velkém rozlišení zde

"Argonaut" na dobové fotografii. Zdroj wikimedia

Britský železný plnoplachetník "Old Kensington" vyvázaný kotevním řetězem na úvazné bóji. Klipr byl postaven v r. 1874 pro australskou "vlněnou" linku. V r. 1900 byl prodán německému rejdaři z Brém, v r. 1909 již není v rejstříku lodí uveden. Dobře patrný je krátký bodcový čelen z jednoho kusu. Obraz ve velkém rozlišení zde

Old Kensington - detail obrazu

"Old Kensington" na dobové fotografii. Zdroj wikimedia

Britský železný klipr "Golden Fleece" (Zlaté rouno) vyvázaný na úvazné bóji. Obraz představuje loď z pozdější doby, kdy původní velké jednodílné brámové plachty (single topgallants) byly rozděleny na dvě menší - dolní a horní brámové (double topgallants). Dělení brámových plachet se dělalo pro snadnější obsluhu stále méně početnou posádkou. Loď byla postavena v r. 1869 v Glasgow pro rejdařství A. & J. Carmichael z Greenocku a jejich Golden Fleece Line. Loď ztroskotala v r. 1885 na útesech ostrova Fly u australského Queenslandu. Technické údaje: délka 69,9 m; šířka 11,2 m; výška nákladového prostoru 6,8 m; tonáž 1257 BRT.

Obraz ve velkém rozlišení zde

Fotografie skutečné lodi pro srovnání. Snímek pochází z dřívější doby než Spurlingovo vyobrazení lodi výše, kdy "Golden Fleece" měla ještě klasické jednodílné brámové plachty (single topgallants).

Britský železný plnoplachetník "Waimate" při plavbě na zadní vítr. Loď byla postavena v r. 1874 pro liverpoolské rejdařství British Eastern Shipping Co. pod jménem "Hindostan". V r. 1875 byla prodána londýnskému rejdařství  New Zealand Shipping Co. a přejmenvána na "Waimate". V r. 1896 byla loď prodána švédskému rejdaři; zmizela na moři beze stopy v r. 1898. po vyplutí z australského Newcastle do Chile.  Technické údaje: délka 66,9 m; šířka 10,7 m; výška nákladového prostoru 6,3 m; tonáž 1156 BRT a 1123 NRT.

Pro srovnání se Spurlingovým obrazem - skutečná "Waimate" na dobové fotografii. Na některých řekách a rejdách lodě nekotvily, ale byly vyvázány vlastním kotevním řetězem na tzv. úvaznou bóji (mooring buoy). Nejvyšší královská ráhna na všech stěžních a hlavní oblohové ráhno jsou spuštěny na palubu.

Literatura:

• Lubbock, Basil a Spurling, Jack: The Best of Sail. Patrick Stephens Limited, Cambridge 1975.

Reprezentativní výběr z původního třísvazkového vydání z dvacátých let 20. stol. Sail: The Romance of the Clipper Ships, obsahuje historie a vyobrazení 36 lodí. Bohužel, kvalita reprodukcí není příliš dobrá, řada z nich je mírně neostrá a několik je oříznuto tak, že chybí vrcholky stěžňů. Slabší kvalita reprodukcí je v obou vydáních nakladatele Patrick Stephens Limited, jak v brožovaném z r. 1975, tak ve vázaném z r. 1972.

• Lubbock, Basil: The Colonial Clippers. Brown, Son & Ferguson Ltd., Glasgow 1975 (přetisk původního vydání z r. 1921).

Webové odkazy:

• Galerie Spurlingových obrazů na anglické wikimedii
• Přehled lodí postavených v Aberdeenu (anglicky)
• Klipr Torrens (anglicky)
• Článek o malíři Montague Dawsonovi