HMS VICTORY U TRAFALGARU - BAREVNÉ SCHÉMA TEHDY A DNES

HMS Victory, stav před zahájením rozsáhlé rekonstrukce v roce 2012.
Foto: wikipedia

     Základním účelem historických muzejních lodí je zachovat a veřejnosti prezentovat stav, výstroj a u válečných také výzbroj z doby jejich aktivní služby, případně jen z určitého období jejich dlouholeté služby. Muzea jsou vedena snahou o co největší autentičnost těchto historických lodí, která je ale často konfrontována s vysokými finančními náklady na jejich údržbu – proto v některých oblastech nejsou použity dobové pracovní postupy, konstruční prvky, materiály a součásti výstroje lodi, ale nahrazeny moderními materiály a postupy, včetně barev.

     V případě barev jsou nedokonalé dobové druhy běžně nahrazeny moderními, se snahou dodržet autentické dobové barevné odstíny. Důvody pro použití moderních syntetických barev jsou dva – jejich lepší ochrana natřených konstrukcí a delší životnost, a tím také nižší finanční náklady na obnovu nátěrů.

     Moderní materiály a postupy se používají také při rekonstrukci a údržbě HMS Victory, jediné dochované válečné řadové lodi z 18. stol. HMS Victory, umístěná v suchém doku v Portsmouthu, je dodnes formálně v aktivní službě jako vlajková loď prvního lorda Admirality (dříve druhého lorda Admirality). V roce 1921 měla být zchátralá HMS Victory vyřazena ze stavů válečného loďstva a rozebrána na kusy. Po kampani za její záchranu rozhodla britská vláda o zachování lodi a rekonstrukci do stavu z r. 1805, kdy se zúčastnila slavné bitvy u Trafalgaru a na její palubě padl námořní hrdina, viceadmirál Nelson. V letech 1922-1929 proběhla rekonstrukce, kdy bylo také určeno barevné schéma lodi podle tehdy dostupných dobových pramenů. Některé chyby v barevném provedení interiéru lodi byly odstraněny v průběhu let, jak byly postupně objevovány dodatečné dobové dokumenty.

Dnešní barevné schéma lodi pochází z rekonstrukce z 80. let minulého století, kdy však došlo k dvěma odchylkám od autentičnosti externích nátěrů:

1. Žluté okrové pásy na trupu přes dělové střílny mají chybný odstín chromové žluti, tmavší a s nádechem do oranžova: chromová žluť se začala používat až kolem roku 1820; oranžový nádech žlutého okru je charakteristický pro francouzské lodě, britské lodě v té době používaly světlejší odstín. Dnešní HMS Victory tak má paradoxně nátěr typický pro francouzské lodě.
2. Na žádost Admirality, která pořádá na palubě Victory různé oficiální akce, byly dřevěné přepážky kabin admirála a kapitána namořeny a nalakovány: tyto úpravy jsou ale charakteristické pro pozdější viktoriánské období, za Nelsonových časů se přepážky natíraly barvou – vně žlutou a bílou uvnitř.

     Britské archívy obsahují statisíce dokumentů a značná část ještě nebyla prozkoumána, takže se stále objevují další informace, které někdy upravují nebo dokonce mění dosavadní představy. Za neúplným prozkoumáním obrovského množství dokumentů v archívech (nejen britských) je několik příčin: nedostatek financí muzeí na zaplacení pracovníků a provedení úplné katalogizace a digitalizace, časová náročnost pátrání v dokumentech a zpracování informací, a rovněž malý zájem o zkoumání technických dokumentů – badatelé se soustřeďují na význačné události a osobnosti a technické detaily je většinou příliš nezajímají.

     Mnoho dokumentů týkajících se britských válečných lodí z 18. stol. v archívech objevil a zpracoval námořní historik Peter Goodwin, kurátor HMS Victory v letech 1991-2011. Mezi jinými to jsou dobové doklady o nátěrech britských lodí z 18. stol., včetně dokumentů týkajících se přímo HMS Victory v době trafalgarské kampaně. Goodwin objevil dobové doklady příjmů a výdajů barev na HMS Victory, včetně popisu míst, kde byly na lodi použity. Na základě těchto nedávno objevených dokumentů sepsal Goodwin zprávu a doporučení pro technickou komisi HMS Victory, jak opravit  barevné schéma nátěrů při další restaurátorské rekonstrukci (ta byla zahájena v r. 2011), aby byly více autentické a odpovídaly dobovým dokumentům.

     Za Goodwinova působení byly na základě objevených dokumentů např. v r. 1993 mj. změněny vnitřní nátěry boků dolní a střední dělové paluby – z předchozí neautentické okrové žluté na bílou. Podle nalezeného výkazu lodního tesaře HMS Victory z 18. srpna 1805 bylo k bílení skladů a dolní a střední paluby použito směsi 436 l (12 bushels) vápna a 5,4 kg rybího klihu (12 liber). Boky horní dělové paluby zůstaly žluté – na této částečně otevřené palubě vystavené působení počasí byly vnitřní boky natřeny odolnější olejovou barvou. Bílení vápnem se používalo z několika důvodů: ke zvýšení jasu v tmavém podpalubí, kde byla ubytována většina posádky; k ničení bakterií a plísní; a z finančních důvodů – vápno bylo levné a tak se prostory mohly bílit častěji.

Střední dělová paluba (middle gun deck) HMS Victory s novým, autentičtějším nátěrem - místo původního bílení vápnem byla z praktických důvodů použita matná tlumená bílá barva.
Foto: wikipedia

     Podnětem k dalšímu bádání a pátrání po dobových dokumentech byly kritické připomínky k barevnému provedení HMS Victory kolem roku 2005, kdy byly nátěry lodi obnoveny k oslavám 200. výročí bitvy u Trafalgaru. Nejvíce kritických připomínek se týkalo tmavších žlutých pásů s oranžovým nádechem na bocích lodě – předtím měla loď žluté okrové pásy světlejší.

     Záznam lodního tesaře HMS Victory ze dne 14. září 1805 uvádí, že k nátěru vnějších boků lodi po opravách těsnění koudelí, ubytovacích prostor poddůstojníků a důstojníků (gunroom & officers apartments) a velitelské paluby (quarter deck) bylo použito následující množství barev a materiálu: žlutá 350 liber, černá 150 liber, bílá 450 liber, lněný olej 47 galonů, a také 20 štětců (libra=0,4536 kg; gallon=4,546 l). V té době byly na válečné lodě dodávány barvy ve formě pigmentu (prášku) nebo pigmentové pasty v malých soudcích, nebo již hotové namíchané. Jako pojivo pigmentů se používal lněný olej. Žádný tesařův záznam o výdeji barev a natíraných místech nezmiňuje lak (varnish). Z jiných dokumentů víme, že vnitřní stěny přepážek důstojnických a poddůstojnických ubytovacích prostor se natíraly obvykle bíle, někdy světle šedě nebo světle modrošedě. Vnější čelní strana přepážek kajut zadní nástavby a kajut na horní dělové palubě byla rovněž natřena olejovou barvou kvůli působení počasí – nejpravděpodobněji žlutým okrem, ve stejném odstínu jako vnitřní pažení na příslušných palubách.

     Ve dnech 31. srpna až 6. září 1805 bylo dle výkazů lodního tesaře dodáno na HMS Victory 422 liber (191,4 kg) bílého pigmentu a 696 liber (315,7 kg) pigmentu žlutého okru. Vzhledem k tomu, že kabiny a vnitřní přepážky byly natřeny bíle, zbývá na směs žluté a bílé pro nátěr boků a vnitřního pažení horní a velitelské paluby asi 300-350 liber bílého pigmentu, což v podstatě vylučuje Nelsonem doporučený poměr 1:6 (žluté k bílé), a to i přesto, že stěžňové pně byly natřeny čistým žlutým okrem - na směs na boky a pažení mohlo zbýt cca 500-600 liber žluté, což dává aktuální stav barev na palubě v poměru žlutá k bílé 1,5:1 až 2:1.

     Důležitější než seznam dodaných barev je však výše uvedený seznam barev skutečně vydaných k nátěru 14. září, ze kterého po odečtení odhadovaného množství bílé barvy použité na vnitřní prostory zbývá k směsi se žlutou cca 350 liber, tj. poměr žluté k bílé cca 1:1 (350 liber bílé k 350 librám žluté).

     Současný odstín žlutého okru vnějších boků HMS Victory byl vybrán odborníky z Victoria and Albert Museum pro plánovanou velkou rekonstrukci v 80. letech minulého století. Kromě praktických experimentů s pigmenty z počátku 19. stol. byly zkoumány desítky dobových obrazů a tzv. admiralitních modelů lodí. Z dostupných podkladů bylo zřejmé, že odstíny žlutého okru byly různé a dost odlišné. Experti z muzea nakonec doporučili sytý odstín chromové žluti s oranžovým nádechem, kterým je HMS Victory natřena dodnes. Dřívější odstín byl ale podle pamětníků světlejší.

     Teprve o řadu let později byl objeven dopis tajemníka námořní komise Williama Marsdena z 6. prosince 1805, kde uvádí, že komisař Middleton předložil návrh Lorda Nelsona, aby byly lodě ve flotě natírány 3x ročně a vlajkové lodě 4x ročně, a použitá barva byla smíchána v poměru 6 dílů bílé na 1 díl žluté. Z několika záznamů očitých svědků víme, že lodě v Nelsonově flotě měly pásy přes dělové střílny od tmavě žluté po světle žlutou. Nelson sám v jednom dopise zmiňuje, že dodaný okrový pigment měl příšerný odstín a že musel být smíchán s bílým. Nelson se pokusil zavést unifikovaný nátěr lodí v jeho eskadře již v r. 1798. Z r. 1805 rovněž pochází Nelsonovo doporučení natírat vnější plochy poklopů dělových střílen černě – tomuto způsobu se pak začalo říkat „Nelsonova šachovnice“ (Nelson’s chequer).

     Po shromáždění dobových písemných zmínek o nátěrech lodí žlutým okrem provedl Goodwin praktické pokusy ve spolupráci s malířem Gordonem Frickersem. Ten požádal tradiční výrobce barev o pigmenty používané kolem r. 1800 a smíchal je s bílou barvou. Výsledkem jeho pokusů je několik palet s barvami nanesenými na různé podklady, např tato:

 Dolní řada Frickersovy palety představuje možné odstíny světle žluté barvy vzniklé smícháním dobových pigmentů okru s bílou v poměru 1:6, prostřední řada v poměru 1:3. Na lodích v Nelsonových časech se používal také samotný žlutý okr nebo siena (horní řada), nebo směsi okru s bílou v různém poměru (prostřední a dolní řada). 
Zdroj: Frickers.co.uk

Druhá Frickersova paleta dobových barev a odstínů směsí okrů s bílou. Dolní řada představuje odstín žluté k bílé v poměru 1:3, řada nad ní 1:6. Zdroj: Frickers.co.uk

Pro svůj obraz obraz lodí v Gibraltaru použil Frickers světlý odstín (pale yellow) – na paletě výše první zleva v dolní řadě. Zdroj: Frickers.co.uk

     Ze shromážděných dobových pramenů zmiňujících nátěry lodí v Nelsonových časech dále vyplývá, že kolem r. 1798 se vnitřní boky řadových lodí nenatíraly tradiční červenou barvou (red ochre). Lafety děl, které Admiralitě dodávala Zbrojní správa (Board of Ordnance), byly natřené červeně a na lodích přetírány z estetických důvodů žlutou barvou. Lafety děl ve velké kajutě kapitána nebo admirála se také natíraly světle šedou barvou. Červená není vůbec uvedena v seznamu barev dodaných na HMS Victory v srpnu až září 1805, což přináší otázku, zda byly vůbec červeně natřeny vnitřní strany poklopů a rámy dělových střílen, když vnitřní boky byly bílé a žluté. Nicméně zde je třeba dalších dobových důkazů, které toto potvrdí nebo vyvrátí. Z dostupných informací se jeví, že červená byla stále hojně používána na menších lodích a jako první byla „vytlačena“ z lodí řadových.

     Záznamy tesaře HMS Victory uvádí rovněž barvy použité k nátěru člunů: bílá, černá, žlutá, zelená a pruská modř. Poslední dva pigmenty byly dodány v malém množství (zelená 2,25 kg a modrá 0,45 kg) a byly použity na admirálskou bárku. Na základě těchto poznatků byl nátěr člunů na dnešní HMS Victory změněn, aby byl v souladu s dobovými údaji.

     Dnešní HMS Victory je udržovaná ve stavu co nejvíce odpovídajícímu podobě lodi z r. 1805, ale již není – pochopitelně – ve stoprocentně přesném technickém stavu. Loď byla několikrát přestavěna a upravována, původního dřeva v trupu je asi 15 %. Rozsáhlé opravy lodi poškozené v bitvě u Trafalgaru byly provedeny v letech 1806-1808, velkou rekonstrukcí prošla v letech 1814-1816, kdy byla vyměněna řada starých konstrukčních prvků za novější. V letech 1922-1929 byla rekonstruována a restaurována do přibližného stavu z r. 1805 (konstrukční prvky uvnitř trupu vyměněné v letech 1814-1816 ale byly ponechány), další rozsáhlou rekonstrukcí prošla v 80. letech minulého století. Část konstrukčních prvků jako např. zpevňující rožníky (kolena) v podpalubí jsou dnes připevněny jen jako kamufláž a neplní svoji důležitou pevnostní roli. Řada konstrukčních prvků není připevněna dobovými železnými nebo bronzovými svorníky, ale moderními ocelovými šrouby. Trup pod čárou ponoru není pokryt měděným plátováním, ale dřevěná obšívka je pouze natřená barvou. Některé neautentické chyby byly v dalších letech odstraněny, např. tabule z pozdější doby se jménem lodi na zádi byla nahrazena namalovaným jménem. Autentické nejsou otevřené paluby – rovné fošny se na na lodích začaly používat později – v té době byly zakřivené, kopírující boky lodi, zužující se směrem k přídi a zádi a spojované tvz. hákováním. Kvůli nežádoucímu namáhání a deformaci trupu jsou na lodi odlehčené repliky děl. Dřevěné stěžňové pně (dolní části stěžňů) a čelenový peň byly nahrazeny ocelovými, na údržbu finančně nákladné lanoví již není konopné ale ze syntetických lan, kladky mají místo bronzových kotoučů plastové. Na druhou stranu je velká péče věnována zpřístupnění veřejnosti co největšího počtu vnitřních prostor lodi a vytvořením dobové atmosféry instalací výstroje a řady předmětů.

     Velkou zásluhu na tom má Peter Goodwin, kurátor HMS Victory v letech 1991-2011. Goodwin sloužil v Britském královském námořnictvu (Royal Navy) jako strojní důstojník na jaderných ponorkách. Po odchodu od námořnictva absolvoval studium námořní historie na universitě St Andrews. Je autorem několika knih o konstrukci lodí 18. stol. a britském loďstvu v dobách admirála Nelsona a řady odborných článků. Byl odborným námořním poradcem pro TV seriál Hornblower a film Master and Commander: Odvrácená strana světa.

Nekryté paluby britské řadové lodi z poloviny 18. stol. - schéma zakřivených palubních fošen na přední (forecastle) a velitelské palubě (quarterdeck). Dobový originální plán.
Zdroj: National Maritime Museum Greenwich, London.
http://collections.rmg.co.uk/collections/objects/382907.html

Horní paluba (upper deck) britské řadové lodi z 18. stol. - ukázka zakřivených palubních fošen. Dobový originální plán. Zdroj: National Maritime Museum Greenwich, London.
http://collections.rmg.co.uk/collections/objects/382649.html

Prameny:

• Goodwin, Peter: HMS Victory 1765-1812 (First rate ship of the line). Haynes Publishing, Sparkford 2012.
• Goodwin, Peter: The Application and Scheme of Paintworks in British Men-of-War in the Late Eighteenth and Early Nineteenth Centuries. The Mariner's Mirror, Volume 99:3 (August 2013). Society for Nautical Research, London.
• Laughton, L. G. Carr: Old Ship Figure-heads and Sterns. Dover Publications, New York 2001 (přetisk orihinálu z r. 1925). Jedná se první solidní vědeckou studii dekorací starých plachetních lodí, určenou širší veřejnosti. Od té doby ale bylo nalezeno mnoho dalších dobových dokumentů a provedeny vědecké výzkumy nově objevených vraků a zachovaných historických lodí, včetně analýz pomocí moderních přístrojů.

Odkazy:

• Peter Goodwin (anglicky)
• Kniha P. Goodwina HMS Victory 1765-1812 z nakladatelství Haynes (anglicky)
• Fotogalerie na wikipedii
• Fotogalerie na webu modelships.de