pátek 25. července 2014

NELSONOVO FIASKO NA TENERIFE 25. ČERVENCE 1797

ROZPRACOVÁNO
Útok britské eskadry na přístav Santa Cruz de Tenerife. Jeden z několika romantických obrazů španělského malíře, vyznačujících se značnou faktografickou nepřesností. Lodě jsou stylizované a technicky nepřesné a ve skutečnosti akce takto vůbec neproběhla. Je s podivem, že takto zavádějící moderní obrazy se nacházejí ve vojenském historickém muzeu a matou tak neznalou veřejnost. Malíř Esteban Arriaga (1922-2009), olej na plátně z r. 1996. Museo Histórico Militar de Canarias (Almeida), Santa Cruz de Tenerife. Zdroj: Cuentos y Leyendas


     Nezdařený útok britské eskadry pod velením kontradmirála Horatia Nelsona (1758-1805) na španělský přístav Santa Cruz na ostrově Tenerife v červenci 1797 mu kromě vojenského debaklu přivodil těžké zranění, v jehož důsledku přišel o pravou ruku. Na fiasko měla vliv řada příčin: nedostatečné a nepřesné informace Britů o španělské obraně, podcenění lokálních podmínek (vítr a mořský proud, místa vylodění, terén), podcenění nepřítele a také příliš velká sebedůvěra včetně chybných rozhodnutí. Vlivný geostratég, pedagog a námořní historik kapitán A. T. Mahan ve své knize o Nelsonovi v úvodu kapitoly o akci na Tenerife doslova napsal:
„Příliš mnoho úspěchů je zcela nežádoucí, občasný výprask je dobrý pro muže – i národy."

     Následující článek byl zpracován především podle britských a španělských dobových dokumentů: služební i soukromé korespondence, lodních deníků a vzpomínek účastníků.

      Po námořní bitvě u mysu Sv. Vincenta 14. února 1797, v níž sice britská flota pod velením admirála Jervise porazila španělskou flotu, ale vítězství po zajetí pouhých čtyř nepřátelských lodí bylo považováno za neuspokojivé, zaútočili Britové na španělský přístav Cádiz, kam doplula většina lodí uniknuvších po bitvě. Série útoků na Cádiz se nezdařila a Britové zahájili zdlouhavou a úmornou námořní blokádu tohoto přístavu. Na základě zpráv, že na Tenerife, jednom z Kanárských ostrovů, se zastavují španělské lodě se stříbrem z Ameriky a cenným nákladem z Filipín, aby se nestaly snadnou kořistí britských lodí, křižujících v oblasti mezi Gibraltarem a mysem Sv. Vincenta, tam admirál Jervis v dubnu a květnu vyslal dvě fregaty na průzkum. Čluny z britských fregat se během nočních přepadů zmocnily dvou lodí, kotvících na rejdě přístavního města Santa Cruz – jednu menší fregatu Královské Filipínské společnosti Príncipe Fernando ukořistily čluny HMS Terpsichore (kapitán Bowen, který se později zúčastní útoku na Santa Cruz s Nelsonem) a HMS Mahonesa 17. dubna 1797; a jednu francouzskou válečnou korvetu, brigu La Mutine, ukořistily čluny HMS Lively a HMS Minerve 29. května. V hlášení o ukořistnění La Mutine kapitán Hallowell z HMS Lively uvedl, že ze zakotvené velké filipínské fregaty (San José alias La Princesa) odváží čluny její náklad na břeh a že loď má odstrojenou takeláž.

      Čerstvě povýšený kontradmirál Nelson navrhl admirálu Jervisovi zaútočit na Tenerife a zmocnit se jak cenného nákladu velké lodi Filipínské společnosti, tak přístavního města Santa Cruz. Odhadoval, že mohou získat kořist obrovské hodnoty 6-7 milionů liber šterlinků. Kromě toho by Británie zároveň mohla získat významnou strategickou základnu. Nutno dodat, že kromě slávy by úspěšná akce znamenala rovněž vysoké kořistné, především pro Jervise, Nelsona a vyšší důstojníky.

      V dopise admirálu Jervisovi z 12. dubna 1797 Nelson poukázal na to, že pouhá námořní akce je poměrně nejistá záležitost z důvodu silných proudů a nestálému větru poblíž vysokého hornatého pobřeží, proto navrhl společnou akci s armádou a použít 3700 vojáků, nacházejících se na transportních lodích z Elby, včetně jejich polních děl a moždířů. Nelson v dopise předpokládal, že generál De Burgh tuto iniciativu může odmítnout a trvat na vykonání rozkazu, aby jeho vojáci pluli do Lisabonu. Nelson jako další možnost navrhl použít 600 mužů královského dělostřelectva a požádat o 1000 vojáků guvernéra Gibraltaru generála O’Haru, ale ten se k této iniciativě rovněž stavěl odmítavě. Pokud by plán získal podporu armády, byl si Nelson jist, že Santa Cruz bude dobyto během tří dnů. Věděl, že okolní kopce nejsou opevněny a že k rychlé kapitulaci Španělů může přispět přerušení dodávky pitné vody, přiváděné do města z hor dřevěným akvaduktem. Poté, co bylo zřejmé, že vojáky navíc nezíská, doufal v posilu 200 námořních pěšáků a další děla a střelivo navíc, a na základě zpráv o slabé španělské obraně o úspěchu akce nepochyboval.

      Admirál Jervis doufal, že španělská flota po opravách v Cádizu vypluje na moře a že se s ní utká v bitvě, ale měsíce plynuly a nic se nedělo. Po obdržení zprávy, že do Santa Cruz připlula bohatě naložená loď z Manily, se rozhodl odkládaný útok provést a na Tenerife vyslat eskadru pod Nelsonovým velením s cílem ukořistit španělskou loď s cenným nákladem a dobýt přístavní město Santa Cruz. Na základě informací o vojenské síle a výzbroji v Santa Cruz, které měl Jervis k dispozici, se akce zdála být poměrně snadno proveditelná. K provedení akce si Nelson mohl vybrat lodě i muže dle svého uvážení.

      Nelsonova eskadra, která odplula k Tenerife 15. července 1797, sestávala z tří 74-dělových řadových lodí Theseus (vlajková loď, kapitán Miller), Culloden (kapitán Troubridge) a Zealous (kapitán Hood); fregat Seahorse (38 děl, kapitán Fremantle), Emerald (36 děl, kapitán Waller) a Terpsichore (32 děl, kapitán Bowen); kutru Fox (12 děl, poručík Gibson) a malého člunu (poručík Crompton), na kterém se nacházel jediný moždíř k ostřelování přístavu horní skupinou úhlů – tento člun je v britských dokumentech uváděn jako dělový (gun boat) nebo bombardovací (mortar boat). Nelson měl k dispozici téměř 400 palubních děl a přes 3 000 mužů. Eskadra připlula na dohled Tenerife v podvečer 20. července a přes noc se zdržovala ve zdálenosti 30-36 mil od ostrova, aby nebyla spatřena. HMS Leander, starý dvojpalubník o 50 dělech, se k eskadře připojil až 24. července, v den zahájení hlavního útoku na Santa Cruz.

Řadová loď HMS Theseus kotvící před Cádizem v r. 1797, jako součást blokádní floty admirála Jervise. Akvarel Thomase Butterswortha. Zdroj: National Maritime Museum, Greenwich


Britský plán útoku
vypracoval Nelson po poradě s ostatními kapitány, konané 17. července na palubě vlajkové lodi Theseus. Velitelem nočního útoku byl jmenován kapitán Thomas Troubridge z HMS Culloden. Fregaty se za tmy měly přiblížit k pobřeží a vylodit 1000 mužů severovýchodně od přístavu poblíž opevnění Castillo de Paso Alto, a obsadit baterii a okolní výšiny. V případě odhalení blížících se člunů a zahájení španělské palby měl bombardovací člun začít ostřelování města z moždíře. Řadové lodě měly za úsvitu vplout do přístavu, zajmout obchodní lodě a zabavit jejich náklad. Guvernérovi nebo vojenskému veliteli Santa Cruz měl být předán Nelsonův dopis s podmínkami kapitulace požadující vydání veškerého nákladu z lodě Královské Filipínské společnosti, včetně dalšího zboží španělské koruny vyloženého na břeh, pod hrozbou zničení Santa Cruz a dalších měst na ostrově a uvalení vysoké válečné kontribuce. Pokud by byly požadavky splněny, žádné další kontribuce neměly být požadovány. Toto ultimátum bylo datováno 20. července, den před zahájením plánovaného útoku, a do města ho měl poslat Troubridge, pokud by se mu nepodařilo město dobýt bezprostředně po výsadku. Na rozmyšlení a odpověď dal Nelson Španělům půl hodiny, ale Troubridge byl oprávněn časovou lhůtu prodloužit dle situace a svého uvážení.

      Téhož dne na palubě Thesea probral kapitán Troubridge s Nelsonem poslední detaily akce. Ta měla proběhnou ve dvou fázích: po vylodění na pláži u Valle Seco měly jednotky obklíčit a obsadit opevnění Paso Alto, namířit děla baterie na molo a na město, a pokud by se nevzdalo, mělo 1 000 mužů vzít město ztečí. Každá řadová loď měla pro výsadek poskytnout 200 mužů, fregaty po 100, tj. celkem 900, důstojníky v to nepočítaje, a k tomu navíc oddíl 80 mužů královského dělostřelectva. Kapitáni lodí se mohli zúčastnit vylodění na břeh, nebo zůstat na svých lodích, Nelson ponechal rozhodnutí na nich. Všichni kapitáni se rozhodli výsadku zúčastnit.

Nelsonův vlastnoruční náčrtek prvního útoku s označením španělských baterií. Vlevo: město s citadelou (Town ε Citadel); molo (Mole). Vpravo: výšiny (Heights); pevnost na severovýchodě s 26 děly (Fort in NE of 26 guns); zakotvené lodě (Ships at anchor).


Panoramatický pohled na Santa Cruz de Tenerife. Zdroj: wikipedia (Upozornění - velikost fotografie na wikipedii způsobuje zamrznutí prohlížečů. Zde na blogu je fotografie výrazně zmenšena pro snadné načítání). Přístav Santa Cruz se nachází vlevo. Kliknutím pravým tlačtkem na obrázek a otevřením v novém okně / nové záložce se fotografie otevře větší, než v prohlížeči blogu.


Španělská obrana Santa Cruz


     Guvernérem a vojenským velitelem španělských Kanárských ostrovů byl osmašedesátiletý generálporučík Antonio Gutiérrez de Otero y Santayana (1729-1799), zkušený voják a veterán několika válek, který se jako důstojník také zúčastnil bojových střetů, v nichž byly dvakrát poraženy britské jednotky  – v r. 1770 na Malvínách (Falklandy) a v r. 1782 na Menorce. Funkci guvernéra souostroví vykonával od r. 1791. Správním střediskem a sídlem guvernéra bylo přístavní město Santa Cruz na ostrově Tenerife. Město chránily dvě pevnosti a 14 menších opevnění a dělostřeleckých baterií, jejichž výzbroj sestávala z 84 děl různých kalibrů a 7 moždířů. Gutiérrez se od vyhlášení války snažil o navýšení počtu vojenských jednotek na ostrově, ale marně. Byl si vědom, že útok nepřítele bude veden na správní středisko Santa Cruz a snažil se proto zlepšit obranyschopnost ostrova. Z hlediska obrany byl ostrov Tenerife v r. 1793 rozdělen na pět oblastí, které mělo střežit a bránit pět regimentů milicí. Velitelé oblastí zodpovídali za výcvik milicí a také za udržování hlídek na strážních věžích, které měly varovat obyvatelstvo před nepřítelem. Po nájezdech britských fregat v dubnu a květnu 1797 Gutiérrez očekával další britský útok a nechal proto v rámci omezených možností opravit opevnění a obranné zdi, a posílit dělostřelecké baterie.

      V r. 1797 regulérní vojenskou posádku tvořil Kanárský pěší batalion o síle 247 mužů, který sloužil rovněž k výcviku oddílů domobrany (milicias), povolávaných do zbraně v případě ohrožení. Kromě tohoto batalionu se na Tenerife nacházel oddíl 110 pěších myslivců (cazadores provinciales z městečka La Laguna) a 387 dělostřelců z vojenských veteránů a milicí. Po vyhlášení války byly v Santa Cruz dodatečně umístěny dva pěší oddíly rekrutů dobrovolníků (60 mužů), které měly původně odplout na Kubu (Bandera La Habana y Santiago de Cuba). Zbytek sil tvořily milice, složené z obyvatel města a venkovanů – pastevců a rolníků, kteří byli ozbrojeni píkami, srpy a noži. Posilou Španělům bylo 110 námořníků z francouzské korvety La Mutine, kterou ukořistili Britové při nájezdu v květnu 1797. Celkem měl Gutiérrez k dispozici podle dochovaných dokumentů 1669 mužů ve zbrani.


Santa Cruz de Tenerife, 22. července 1797 ráno. Generál Gutiérrez a další důstojníci pozorují z přístavní pevnosti San Cristóbal výsadek Britů severovýchodně od opevnění Paso Alto. Olej na plátně, Pedro de Guezala y García, 1951. Obr.: elcanario


První britský útok – 22. července

     V dopoledních hodinách 21. července byly z britských řadových lodí, nacházejících se 10-12 mil východně od Santa Cruz, spuštěny na vodu čluny s připravenými žebříky ke zteči pobřežních opevnění a všichni muži určení k výsadku – námořní pěšáci a námořníci s výstrojí a výzbrojí – byli přepraveni na fregaty. Po poledni fregaty napnuly plachty a zamířily k Santa Cruz, čluny z řadových lodí a bombardovací člun byly fregatami vlečeny. Řadové lodě následovaly fregaty s odstupem několika mil, aby nebyly z ostrova spatřeny. Jelikož kapitán Bowen byl jediný, který měl osobní zkušenost a znalost oblasti, přesunul se velitel invazních sil kapitán Troubridge na fregatu Terpsichore a ta pak vedla útočnou eskadru. Vrchním velitelem všech námořních pěšáků vyslaných z jednotlivých lodí byl kapitán Oldfield. Blíž k pobřeží se britské fregaty měly vydat v noci, aby nebyly zpozorovány Španěly a moment překvapení ztracen. Asi 3 míle severovýchodně od Santa Cruz čluny s přibližně 500 muži měly plout těsně podél břehu k místu vylodění, nacházejícím se asi 1,5 míle od přístavního mola. Britové předpokládali, že se pevnosti Paso Alto zmocní rychle a bez výstřelu, a že těsně před úsvitem se řadové lodi objeví k překvapení Španělů před Santa Cruz.

      Akce ale ve skutečnosti neprobíhala podle plánu: kvůli silnému protiproudu připluly fregaty k pobřeží později, nástup mužů do člunů začal teprve půl hodiny po půlnoci 22. července a trval déle, a britské čluny se dostaly k určenému místu vylodění na pobřeží teprve před 4. hodinou ráno. Krátce nato byly invazní čluny zpozorovány Španěly a město varováno výstřely a vyzváněním. Za úsvitu, když byl moment překvapení ztracen, vydal kapitán Troubridge rozkaz k návratu člunů k fregatám a společně s kapitánem Bowenem a kapitánem námořní pěchoty Oldfieldem se urychleně vydali za Nelsonem na palubu HMS Theseus konzultovat další postup. Troubridge navrhl, aby se o vylodění pokusili znova i za denního světla a obsadili kopec nad pevností. Nelson souhlasil a krátce poté se na vlajkové objevily signály, aby fregaty zakotvily poblíž plánovaného místa vylodění a čluny se připravily k výsadku. Fregaty zakotvily v 9 hodin ráno o něco dále od pevnosti Paso Alto, blíž k pláži Bufadero. Nelson zamýšlel připlout s řadovými loděmi ke břehu a zahájit na podporu výsadku palbu na pobřežní baterii, ale kvůli bezvětří u pobřeží a silnému protiproudu se mu to nepodařilo.

      Britové zahájili druhý pokus o vylodění na pobřeží kolem 10. hodiny dopoledne, na hranici dostřelu z baterie Paso Alto. Na zakotvené fregaty vypálila děla z opevnění dále na východ (San Andrés), HMS Emerald odpověděla výstřelem, Španělé spustili vlajku a palbu na britské lodě již neobnovili. Vylodění britští námořníci a námořní pěšáci se kolem poledne vydali vzhůru na strmý skalnatý kopec na východ od baterie. Během pomalého a obtížného výstupu spatřili na protějším kopci přes údolí shromažďovat se španělské obránce – Gutiérrez po vyhlášení poplachu vyslal posily: k pevnosti Paso Alto oddíl francouzských námořníků z korvety La Mutine a 200 mužů na kopec nad pevností, aby zabránily postupu Britů. Velitel zajišťovacího odřadu markýz de las Palmas Chirino nechal na místo přesunout také 4 polní děla. Další španělské jednotky se vydaly z městečka La Laguna na výšiny, aby zastavily případný postup Britů na město obchvatem přes vnitrozemí. K těmto jednotkám se později připojilo asi 500 civilistů v čele se starostou Taganany.

      Vzájemné ostřelování z mušket a několika děl malého kalibru přes údolí však bylo pro velkou vzdálenost neúčinné. Výstup na kopec v horkém odpoledni byl pro britské jednotky vyčerpávající, muži sebou navíc neměli dostatek vody a trpěli žízní. Celkem se na kopci postupně shromáždilo na 900 Britů – hlavní síly zůstaly na nižším hřebenu a pobřeží, na vyšší vzdálenější hřeben byl vyslán oddíl pod velením kapitána námořní pěchoty Darbyho, pro případ španělského útoku. Britští důstojníci se po poradě rozhodli nechat muže odpočinout a poslali pro zásoby vody a jídla z fregat. Poté zamýšleli postupovat po hřebenech do vnitrozemí a dostat se ke Španělům obchvatem z boku. Na protější kopec obsazený Španěly to bylo vzdušnou čarou asi 600 m, obchvat po hřebenech byl odhadován na 2 míle (3,7 km). V dané situaci si Troubridge uvědomil, že měli nepřesnou mapu a informace, a že vylezli na špatný kopec – místo aby se nacházeli na kopci přímo nad baterií Paso Alto, oddělovalo je od něj hluboké údolí Valle Seco. Úmorné vedro v slunečním žáru bez možnosti skrýt se ve stínu, únava, hlad a především žízeň způsobily, že se Britové úmyslu na těžký pochod v obtížném terénu po hřebenech vzdali a zůstali na pozicích až do večera, kdy Troubridge vydal pokyn k ústupu. V osm hodin večer byli všichni muži v člunech a v deset hodin zpátky na fregatách. V důsledku vedra a vyčerpání zemřeli 2 muži, 2 se zřítili ze skály a zahynuli. Několika mužům se udělalo nevolno po vypití zatuchlé vody z dešťových kaluží v údolí.

      Španělé ostřelovali pobřeží po celý den i večer za tmy, aby odradili nový britský útok. Bombardovací člun vystřelil na baterii Paso Alto několik granátů, vzájemné ostřelování však nezpůsobilo žádné škody.

Skicu panorama zálivu Santa Cruz a pozici britských lodí 22. července 1797
vykonal poručík William Webley, druhý důstojník HMS Zealous.

Pohled na záliv Santa Cruz a první útok Britů 22. července: vlevo město s molem; kroužkem je označena pevnost Castillo de Paso Alto; španělská vlajka označuje obránce na kopci nad Paso Alto, britská vlajka pozice Britů na protějším kopci východně - od Španělů je odděluje hluboké údolí Valle Seco. Zdroj: etenerife

      23. července nad ránem Španělé zjistili, že se v noci Britové vrátili na lodě. Na pobřeží pak zadrželi jednoho námořníka, irského dezertéra z kutru Fox. V 7 hodin ráno se Troubridge dostavil na palubu vlajkové lodi a informoval Nelsona o neúspěšné akci. V 9 hodin Theseus signalizoval, aby fregaty zvedly kotvy a připojily se k řadovým lodím dále od pobřeží, a v poledne byli muži přepraveni z fregat zpět na své lodě. Toho dopoledne byl na palubě fregaty Seahorse vyslechnut sluha francouzského konzula, bývalý pruský voják a dezertér, kterého ze břehu přivedl kapitán Oldfield. Z němčiny překládala Betsy Fremantlová, žena kapitána Seahorse. Prus Brity informoval, že v Santa Cruz je pouhých 300 vojáků, z nichž 50 jsou Holanďané a Němci, kteří přejdou na britskou stranu. Dále, že ve městě je 200 ozbrojených Francouzů, početná městská milice a na poplašné vyzvánění se měla do města dostavit domobrana složená z rolníků z okolních vesnic. O městské milici se vyjádřil, že nebudou schopni se včas shromáždit a vesničané že dorazí k městu, až již bude dobyto. Shromáždění kapitáni se rozhodli, že o všem musí ihned zpravit Nelsona, který svolal všechny kapitány na válečnou poradu na palubě HMS Theseus.

      Po odplutí britských fregat odvolal generál Gutiérrez jednotky z výšin a od Paso Alto zpět do města, na místě ponechal jen 30 mužů. Britská eskadra pak pomalu zamířila k jihu až k oblasti Candelaria a Barranco Hondo (asi 10 mil jižně od Santa Cruz), což u Španělů vyvolalo dojem, že by se Britové mohli pokusit o výsadek v těchto místech a na pobřeží byla činěna obranná opatření. Nelson však na útok jižně od Santa Cruz vůbec nepomýšlel, posádky po nezdařeném prvním vylodění odpočívaly a nabíraly síly na další útok.

      Přes nezdar prvotního plánu nechtěl Nelson výpravu ukončit, aniž by se pokusil o přímý útok na město. Uvěřil informacím pruského dezertéra, že dobýt město bude snadné. Nelson se rozhodl, že druhý útok povede osobně. Plně si uvědomoval nebezpečí celé akce, ale také spoléhal na své příslovečné štěstí. Cítil, že ustoupit bez dalšího pokusu o útok by bylo horší, než porážka v boji. Své pochybnosti vyjádřil v dopise Jervisovi z 24. července, kde napsal, že buď dobude slávy, nebo bude mrtev (doslova, že jeho hlava bude buď pokryta věncem vítězů, nebo věncem pohřebním). Později pak napsal:
„Ačkoli jsem cítil, že druhý útok je naše poslední zoufalá naděje, čest naší vlasti tento útok vyžadovala, jakož i to, abych mu velel. Vůbec jsem neočekával, že se vrátím.“
      Nový Nelsonův plán počítal s předstíraným výsadkem prakticky na stejném místě v podvečer a přepravou děl ze zakotvených lodí eskadry na pobřeží na pláž Bufadero mimo dostřel pevnosti Paso Alto, k odvedení pozornosti nepřítele, od kterého očekával, že k Paso Alto přesune část vojáků a domobrany z města, zatímco skutečný útok bude proveden nočním výsadkem přímo ve městě, u přístavního mola. Bombardovací člun měl ostřelovat Paso Alto a kopec nad ním, aby nepřítele přesvědčil, že k vylodění invazních britských sil dojde v této oblasti. Za tmy se měly britské síly vrátit zpět na čluny, vyrazit k Santa Cruz a vylodit se severovýchodně od mola. Jedna z lodí měla pokračovat v ostřelování baterie Paso Alto z moře, zatímco bombardovací člun měl odplout s ostatními čluny k městu a v případě zahájení palby obránců na blížící se invazní čluny zahájit ostřelování města, což mělo vyvolat paniku domobrany a obyvatel. Pruský dezertér, který se nabídl jako průvodce, měl plout s Nelsonem.

      24. července před polednem se k eskadře připojil HMS Leander (50 děl, kapitán Thompson), jehož 40 námořních pěšáků bylo vítanou posilou pro vylodění, jakož i jeho čluny navíc k přepravě invazních sil. Na palubě vlajkové lodi se konala další válečná porada, pruský dezertér byl vyslechnut podruhé a definitivní plán útoku schválen. Britská eskadra zakotvila u pobřeží kolem 18. hodiny – nejblíže k městu zakotvil HMS Zealous, nejdále pak HMS Theseus. Z časových důvodů upustil Nelson od předstíraného vylodění na pláž Bufadero, útok měl předstírat jen bombardovací člun. Nástup jednotek do člunů měl začít v 22:30 a odplutí směrem k městu v 23:00 hodin. Muži, kteří se nevešli do člunů, se měli nalodit na kutr Fox, který měl následovat vyloďovací čluny co nejblíže ke břehu. Po prvním výsadku se měly čluny ihned vrátit ke kutru a přepravit na břeh zbývající muže. K přepravě jednotek Britové použili rovněž šalupu z Gran Canarie (balandra), zadrženou HMS Zealous předchozího dne.

      Jakmile britská eskadra zamířila na stejné místo, kde předtím kotvily fregaty, bylo Gutiérrezovi jasné, že za stávajících okolností se Britové o obchvat a útok na Santa Cruz od vnitrozemí přes La Lagunu nepokusí, že vylodění na pláži Bufadero bude pouze předstírané a že Nelson provede hlavní útok přímo na střed města, s vyloděním na plážích po obou stranách pevnosti San Cristóbal. Jak napsal v dopise ministru války, pohyby nepřítele „jej neošálily“.


*  *  *  *  *


Santa Cruz a jeho obrana: baterie a opevnění na pobřeží byly spojeny linií obranných zdí (silná černá čára). Z plánu jsou rovněž patrné slabiny obranné linie - nechráněná místa. Na pláži de la Carnicería (u jatek) se vylodily oddíly kapitánů Millera a Wallera, které pronikly suchým korytem (Barranco de Santos) do města. Vpravo nahoře je akvadukt, přivádějící pitnou vodu z hor do města (Canalizaciones de agua potable).
Zdroj: Miniaturas Militares


Druhý britský útok – noc z 24. na 25. července


     Britský bombardovací člun začal večer 24. července ostřelovat opevnění Paso Alto, zatímco španělské baterie pálily kartáčové střely na pláž, aby zamezily očekávanému vylodění Britů a také ostřelovaly zakotvené lodě. Podle Španělů ostřelování moždířem britského bombardovací člunu bylo zcela neúčinné – ze 43 vypálených střel zasáhla pevnost pouze jedna a ani ta žádnou škodu nezpůsobila.

      Ve 22:30 hodin do člunů eskadry nastoupilo 600-700 mužů, 180 mužů bylo na palubě kutru Fox a 70-80 v ukořistěném španělském člunu. Čluny z jednotlivých lodí se nejprve shromáždily u HMS Zealous. Za temné noci a slabého větru pak flotila člunů, rozdělená do šesti divizí, zamířila ve 23:00 hodin k Santa Cruz. První divizi velel samotný Nelson a k ruce měl kapitány Bowena a Fremantla. Dalším divizím veleli kapitáni Troubridge, Miller, Hood, Thompson a Waller. Místem určeným k vylodění byla pláž na severovýchod těsně u mola (Playa de la Alameda). Pro případ, že by se čluny rozdělily a vylodění proběhlo na více místech, bylo určeno jako místo setkání (rendezvous) všech oddílů na hlavním náměstí (Kašnové náměstí – Plaza de la Pila).
Pozn.: některé publikované materiály uvádějí, že Nelson plánoval vylodění útočníků ze všech člunů na schodech na východní straně mola, ale žádný britský pramen nic takového nezmiňuje. Z vojenského hlediska by to byl naprostý nesmysl – takové postupné vyloďování tisícovky mužů z tří desítek člunů by zabralo mnoho času a čekající čluny by byly po dlouhou dobu vystaveny zničující španělské křížové dělostřelbě z baterií i palbě z mušket oddílů na molu a pobřeží.

Kapitán Miller z HMS Theseus popisuje ve svém hlášení nástup do jeho člunů a odplutí takto:

      V určený čas jsem nechal muže nastoupit do člunů a ty, co se do nich nevešli, por. Davise s jeho rotou a částí třetí roty (celkem téměř 70 mužů) jsem odeslal na kutr Fox. Náš malý člun [jolly boat] měl kutr doprovázet s několika dalšími muži. Zanechal jsem písemné příkazy pro noční a ranní službu na lodi a po zaznění zvonu jsme odpluli k HMS Zealous v následujícím pořadí a počtu:

      Pinasa, do které jsem nastoupil já, por. Hawkins, kadet pan Amie a asi 20 mužů 1. roty, plula jako první; velký člun - barkasa [launch] s kpt. Oldfieldem, poručíky Beattym a Hullem a 60 námořními pěšáky, jako další; poté jola [yawl] s por. Wetherheadem a částí jeho roty (asi 20 mužů), a kutr s kadetem panem ... a stejným počtem mužů jako v prvním člunu, dohromady asi 120 mužů.

      Aby se čluny jednotlivých divizí nerozptýlily, pluly za sebou spojeny lany. Vesla byla obalená plátnem, aby v nočním tichu nebyla slyšet (tj. obaleny byly dříky vesel v místě havlenek). V čele flotily pluly čluny kontradmirála Nelsona a kapitána Bowena, jehož gig plul nejblíže pobřeží. Miller uvádí, že noc byla tak tmavá, že nebyli schopni rozpoznat žádné objekty na břehu.


 ROZPRACOVÁNO




Mapa přístavu Santa Cruz s označením míst vylodění Britů (červeně) a míst nočních bojů ve městě 25. července. Původní plánek: wikimedia

Maketa přístavu Santa Cruz, jak vypadalo v r. 1797 - část mezi řečištěm Barranco de Santos (zcela vlevo) a molem, dávající lepší představu o místech vylodění Britů a bojů se španělskými obránci. Dobře patrné jsou kamenitý břeh a pláže.

Molo v Santa Cruz de Tenerife, plán z r. 1787.





Zraněný kontradmirál Nelson při nočním útoku na Santa Cruz de Tenerife. Malíř Richard Westall na tomto romantickém stylizovaném obraze zachytil okamžik, kdy člun najel na pláž při vyloďování a Nelson po zásahu kulí klesl do člunu, kde jej v náručí drží jeden z námořníků. Po zásahu ještě stačil převzít svůj meč do levé ruky. Nad Nelsonem stojí poručík Josiah Nisbet, jeho nevlastní syn, který mu ovázal roztříštěnou pravou paži a zastavil krvácení. Vlevo stojící ve vodě je kapitán Thompson, napřahající ruce směrem k Nelsonovi. Muži v červených kabátcích jsou námořní pěšáci, v rukou svírají abordážní kopí. V černé tmě jsou v pozadí vidět další čluny útočicích Britů. Vlevo je vidět záblesk střelby Španělů z pobřežního opevnění. Malíř se setkal s účastníky akce, vyslechl jejich popis události, a portréty mužů ve člunu vykonal podle nich. Richard Westall (1765-1836): Nelson wounded at Tenerife, 24 July 1797 (Nelson zraněn na Tenerife, 24. července 1797). Olej na plátně, datovaný r. 1806.  Obr. wikipedia


Dominikánský klášter v Santa Cruz

Nástup vítězů a spořádaný odchod poražených britských jednotek, Kašnové náměstí (Plaza de la Pila). V pozadí je pevnost Sv. Kryštofa (Castillo San Cristóbal). Olej na plátně, Nicolás Alfaro y Brieva, 1848.

Španělské bronzové dělo “El Tigre” – Museo Castillo de San Cristóbal, Plaza de España v Santa Cruz de Tenerife. Dle legendy kartáčová střela z tohoto děla zasáhla Nelsona při nočním útoku v člunech, v důsledku zranění mu byla amputována pravá ruka. Zdroj: wikipedia

Britská vlajka útočného oddílu z fregaty Emerald ukořistěná Španěly, Museo Militar Regional de Canarias, Santa Cruz. Zdroj: Los Legítimos

Španělský dělový člun z konce 18. stol. Podobný, o něco menší člun, který ukořistili u Cádizu, použili Britové při útoku na Tenerife. Kolorovaný lept ze série portrétů španělských válečných lodí; Augustín Berlinguero, 1790.

Přehled britských ztrát v Nelsonově prvním hlášení o neúspěšném útoku, odeslaném admirálu Jervisovi na fregatě Emerald bezprostředně po akci. Hlášení je nepřesné a také chybí utonulí muži z kutru Fox. V druhém hlášení bylo opraveno. Vpravo dole je Nelsonův podpis. Zabití a zranění důstojníci jsou uvedeni zvlášť, v dolní části dokumentu.

Druhé, opravené britské hlášení o ztrátách při útoku na Santa Cruz de Tenerife, sepsané dne 28. července 1797. Celkové ztráty vyčísleny na 257 mužů, z toho: 44 zabitých v akci (killed, 28 námořníků a 16 námořních pěšáků); zraněných 105 (wounded, 90 námořníků a 15 námořních pěšáků); utopených 97 (drowned); pohřešovaných 5 (missing).



Literatura:
Jako primární zdroje pro článek byly použity sborníky španělských a britských dobových dokumentů Fuentes Documentales del 25 de Julio de 1797 (z r. 1997) a dodatky Addenda. Fuentes Documentales del 25 de Julio de 1797 (z r. 2008). Jako sekundární zdroje byly použity knihy La Gesta del 25 de Julio de 1797 (z r. 1997) a La Historia del 25 de Julio de 1797 a la luz de las Fuentes Documentales (z r. 1999). Ostatní zdroje byly použity jako kontrolní a doplňující.
  • Adkin, Mark: The Trafalgar Companion: A Guide to History's Most Famous Sea Battle and the Life of Admiral Lord Nelson. Aurum Press, London 2005.
  • Luis Cola Benítez y Daniel García Pulido: La Historia del 25 de Julio de 1797 a la luz de las Fuentes Documentales. Santa Cruz de Tenerife 1999.
  • Callo, Joseph F.: The Battle of Santa Cruz: A Critical Transition. Trafalgar Chronicle 2009, The 1805 Club, London.
  • Kolektiv autorů: La Gesta del 25 de Julio de 1797. Ayuntamiento de Santa Cruz de Tenerife. Organismo Autónomo de Cultura, Tenerife 1997.
  • Lewis, Michael: A Social History of the Navy 1793-1815. Chatham Publishing, London 2004.
  • Mahan, Alfred Thayer: The Life of Nelson. Vol. I. Sampson Low, Marston and Co., London 1897.
  • Miranda, Carlos Vila: El ataque de Nelson a Tenerife: La versión inglesa. Anuario de Estudios Atlánticos, núm. 51, 2005, p. 285-313, Cabildo de Gran Canaria.
  • Miranda, Carlos Vila: Nelson en Tenerife. Str. 77-91.
  • The Naval Chronicle Vol. III – From January to July 1800, str. 178-180.
  • The Naval Chronicle Vol. XVII – From January to July 1807, str. 18-20.
  • Pedro Ontoria Oquillas, Luis Cola Benítez y Daniel García Pulido: Fuentes Documentales del 25 de Julio de 1797. Santa Cruz de Tenerife 1997.
  • Pedro Ontoria Oquillas, Luis Cola Benítez y Daniel García Pulido: Addenda. Fuentes Documentales del 25 de Julio de 1797. Santa Cruz de Tenerife 2008.
  • Sugden, John: Nelson: A Dream of Glory. Jonathan Cape, London 2004.
  • White, Colin: The Nelson Encyclopedia. Chatham Publishing, London 2002.
  • Colin White: 1797. Nelson's Year of Destiny. Cape St Vincent and Santa Cruz de Tenerife. Portsmouth Royal Naval Museum Publications, Sutton Publishing, 1998.


Webové odkazy:



Vystavil v
Štítky: , , ,

Žádné komentáře:

Okomentovat