 |
| Soubor originálních prvních výtisků námořních kronik z let 1799-1818 se prodává za 15 000 USD. |
The Naval Chronicle – Námořní kronika – bylo britské periodikum, které vycházelo jako dvouměsíčník v letech 1799 až 1818. Dvakrát do roka byla kronika vydávána jako vázaná publikace, zachycující období leden-červen a červenec-prosinec daného roku. Celkem vyšlo 40 dílů, obsahujících více než 20 000 stran. Původně periodikum pro námořní důstojníky, kroniky obsahovaly širokou škálu informací a dokumentů o Royal Navy a loďstvech ostatních účastníků válečného konfliktu. Okamžitě od svého počátku byly považovány za spolehlivý, rozsáhlý a kvalitní zdroj informací o námořních záležitostech. Z obsahu kronik hojně čerpaly tehdejší noviny a časopisy a šířily převzaté informace po celém britském impériu. Námořní kroniky začala postupem času číst i širší veřejnost. Výtisky námořních kronik si nechal posílat také Napoleon, který je údajně studoval s velkým zájmem (Napoleon anglicky neuměl, zřejmě si nechal dělat vybrané překlady).
Kroniky obsahovaly vydavatelovy komentáře námořních událostí; rekapitulace za předchozí období dvou měsíců; korekce a doplnění dříve publikovaných informací; zpravodajské informace o silách a válečných přípravách nepřítele; státní dokumenty a zprávy; hlášení velitelů Admiralitě; popisy bitev a střetnutí; seznamy padlých a raněných; seznamy zajatých a ukořistěných lodí; vlastní ztráty; zápisy z válečných soudů; biografie námořních důstojníků; námořnické anekdoty, vzpomínky a kuriozity; služební i soukromou korespondenci námořníků; odborné statě o technické a námořní problematice – včetně stavby a konstrukce lodí, hydrografie, taktiky apod.; dopisy redakci psané evidentně námořníky pod pseudonymem; články z různých novin; historické eseje; oslavné básně; dopisy čtenářů kronik; retrospektivní informace od zahájení války s Francií v roce 1793; seznamy povýšených důstojníků a přidělené lodě; převelení na jiné lodě; svatby, narození dětí a úmrtí; seznamy námořníků povýšených do šlechtického stavu a udělení řádů a vyznamenání. Občas uváděly názory nepřátel, především Francouzů, včetně citací francouzských dokumentů a novin, zejména deníku Le Moniteur – zajímavé je tak srovnání francouzských a britských textů, týkajících se stejné události: okamžitě vynikne střízlivější a realističtější popis Britů nad často afektovaným a nezřídka překrouceným popisem Francouzů. Zajímavá je i poměrně tvrdá kritika vlastních neúspěchů, na rozdíl od Francouzů, kteří své námořní debakly zatajovali. Některé mateiály jsou pochopitelně britsky tendenční, což se projevuje především v dopisech redakci. Kroniky se rovněž věnovaly poddůstojníkům a prostým námořníkům a obsahovaly také ilustrace: portréty významných osobností, vyobrazení bitev a bojových střetnutí, námořní mapy apod.
Z námořních kronik čerpala náměty řada spisovatelů dobrodružné námořní literatury, jako autor ságy o Hornblowerovi C. S. Forester, nebo Dudley Pope, Alexander Kent či Patrick O’Brian. Námořní kroniky patří k základním zdrojům studia britské námořní historie, dobových reálií, názorů a způsobu myšlení lidí v období napoleonských válek. Jsou dostupné pouze v angličtině.
Kroniky obsahovaly vydavatelovy komentáře námořních událostí; rekapitulace za předchozí období dvou měsíců; korekce a doplnění dříve publikovaných informací; zpravodajské informace o silách a válečných přípravách nepřítele; státní dokumenty a zprávy; hlášení velitelů Admiralitě; popisy bitev a střetnutí; seznamy padlých a raněných; seznamy zajatých a ukořistěných lodí; vlastní ztráty; zápisy z válečných soudů; biografie námořních důstojníků; námořnické anekdoty, vzpomínky a kuriozity; služební i soukromou korespondenci námořníků; odborné statě o technické a námořní problematice – včetně stavby a konstrukce lodí, hydrografie, taktiky apod.; dopisy redakci psané evidentně námořníky pod pseudonymem; články z různých novin; historické eseje; oslavné básně; dopisy čtenářů kronik; retrospektivní informace od zahájení války s Francií v roce 1793; seznamy povýšených důstojníků a přidělené lodě; převelení na jiné lodě; svatby, narození dětí a úmrtí; seznamy námořníků povýšených do šlechtického stavu a udělení řádů a vyznamenání. Občas uváděly názory nepřátel, především Francouzů, včetně citací francouzských dokumentů a novin, zejména deníku Le Moniteur – zajímavé je tak srovnání francouzských a britských textů, týkajících se stejné události: okamžitě vynikne střízlivější a realističtější popis Britů nad často afektovaným a nezřídka překrouceným popisem Francouzů. Zajímavá je i poměrně tvrdá kritika vlastních neúspěchů, na rozdíl od Francouzů, kteří své námořní debakly zatajovali. Některé mateiály jsou pochopitelně britsky tendenční, což se projevuje především v dopisech redakci. Kroniky se rovněž věnovaly poddůstojníkům a prostým námořníkům a obsahovaly také ilustrace: portréty významných osobností, vyobrazení bitev a bojových střetnutí, námořní mapy apod.
Z námořních kronik čerpala náměty řada spisovatelů dobrodružné námořní literatury, jako autor ságy o Hornblowerovi C. S. Forester, nebo Dudley Pope, Alexander Kent či Patrick O’Brian. Námořní kroniky patří k základním zdrojům studia britské námořní historie, dobových reálií, názorů a způsobu myšlení lidí v období napoleonských válek. Jsou dostupné pouze v angličtině.
Současná vydání námořních kronik
V letech 1998-1999 vydalo britské nakladatelství námořní literatury Chatham Publishing, ve spolupráci s nakladatelstvím Stackpole, pětidílný výběr z námořních kronik, který připravil renomovaný historik Dr. Nicholas Tracy, autor několika knih o námořních válkách v dobách plachetnic. Dr. Tracy vybral a upravil z obrovského množství informací, které obsahuje čtyřicet originálních svazků, ty nejzajímavější a nejvýznamější. Události z let 1793-1798 uvedl v samostatném prvním díle výběru, na rozdíl od původních kronik, kde byly uváděny retrospektivně. Konsolidovaný výběr má přes 1 900 stran textu, rejstřík pro všech pět svazků je obsažen v pátém díle. Jednotlivé díly byly od té doby vydány několikrát, jak v dražší vázané, tak v levnější brožované verzi.
V roce 2010 připravilo nakladatelství university v Cambridgi digitální přetisk originálu prvního vázaného výtisku všech čtyčiceti svazků námořních kronik v nezměněné podobě, bez jakýchkoliv zásahů. Brožované výtisky jsou tištěny přímo na požádání (printed on demand). Na rozdíl od většiny ostatních nakladatelství nabízejících přetisk starých publikací na požádání, věnovali v Cambridgi digitálnímu záznamu větší pozornost a jejich výtisky neobsahují špatně oskenované stránky s téměř nečitelným textem, nebo stránky posunuté či nakřivo vytištěné, jako je to běžné jinde. Poněkud slabší kvalita rytin a obrázků je způsobena nižší kvalitou samotných originálů.
V popisu jednotlivých dílů je uveden jejich stručný obsah.
Na Amazonu lze najít několik nekvalitních vydání kronik různých pofiderních nakladatelů, jejichž případnou koupi bez prohlédnutí na základě vlastní špatné zkušenosti rozhodně nedoporučuji. Na určité nedokonalosti skenování je sice upozorněno v popisu knihy (product description), ale mizerných a takřka nečitelných stran tam bývá hodně, v jednom případě to byla takřka polovina!
Vlastní volný překlad několika vybraných ukázek z námořních kronik:
Zpráva o hrdinském útěku Britů ze španělského zajetí (díl 15, leden-červen 1806, str. 185-186):
Dne 8. února připlul do Whitehavenu španělský lugr Barbarossa pod velením pana Pattersona, ze španělského přístavu St. Andero v provincii Biskaj, kterýžto opustil asi ve tři hodiny ráno minulou neděli. Loď měla původně plout pod velením kapitána Pedra de Orovmandii do Vera Cruz v Mexickém zálivu, v Novém Španělsku. Její cílový přístav byl změněn následujícím způsobem: dvacet šest anglických zajatců se tísnilo v tvrzi poblíž místa, kde byl lugr Barbarossa připravován k plavbě. Ti se rozhodli z vězení uprchnout a pokusit se odplout na lugru domů. Když nadešel čas k útěku, většina se plánu zalekla, protože jej považovala za příliš nebezpečný. Jedenáct mužů ale v záměru setrvalo: čtyři z nich pocházeli z Whitehavenu, včetné zmíněného pana Pattersona, který byl důstojníkem na obchodní lodi Curwen z Workingtonu kapitána Shipparda, zajaté před nějakým časem; dále to byl lodní tesař ze stejné lodi a dva další muži. V neděli 2. února mezi druhou a třetí hodinou ranní uprchli z vězení, vnikli na palubu lugru, přesekli kotevní lano a propluli kolem dvou dělostřeleckých baterií, z jedné je dokonce pozdravili, a vypluli na volné moře. Následujícího dne přišli v bouři o dva stěžně, ale pokračovali odhodlaně v plavbě a s jistou dávkou štěstí dopluli v pořádku do Whitehavenu. Náklad lodi byl oceněn na 25 000 liber šterlinků, loď v to nepočítaje; ta může vynést odhadem přinejmenším dalších 800 liber. Barbarossa měl po vyložení nákladu ve Vera Cruz odplout do Západní Indie, vyzbrojený deseti dlouhými děly, a s posádkou sedmdesáti mužů přepadat anglické lodě.
Zpráva o útěku francouzských válečných zajatců z vězeňské lodi (díl 19, leden-červen 1808, str. 285-286):
Brzy ráno ve čtvrtek 7. dubna uprchlo jedenáct Francouzů z vezeňské lodi Vigilant, kotvící v Portsmouthu, a to tak, že vydlabali otvor v jednom z bočních poklopů, přeplavali k Amphitrite, lodi odstavené v záloze, předělávané jako příbytek pro jednoho z vrchních dozorců. Tam si oblékli dlouhé pláště veslařů jeho člunu, spustili člun na vodu, odpluli a zmocnili se jednoho z nejlepších neozbrojených člunů v přístavu, sloužícímu k obsluze bójí. Okamžitě zvedli kotvu a odpluli z přístavu, kolem páté hodiny ranní, a pravděpodobně se dostali do Cherbourgu nebo Le Havre večer téhož dne. Odplouvající člun spatřilo několik osob, ale nikdo neměl podezření, v jakých rukou se nachází. Na palubě byli tři muži [z anglické posádky – pozn. překl.], které uprchlíci vzali sebou do Francie. Člun, po všech stránkách ve výborném stavu, je ceněn na více než 1 000 £. Za člunem byla vyslána jachta komisaře, ale útěk byl objeven příliš pozdě, aby bylo pronásledování úspěšné, a tak se jachta po několika hodinách vrátila zpět.
Zajatí francouzští důstojníci nebyli v Anglii drženi ve vězení jako mužstvo, ale pobývali volně v určených místech na čestné slovo (parole). Smírčím soudcům v hrabství Middlesex byl rozeslán následující úřední oběžník (díl 25, leden-červen 1811, str. 460). Zdá se, že pro některé nové francouzské námořní důstojníky, kteří pocházeli z lidu, nemělo čestné slovo stvrzené podpisem takový význam, jako pro důstojníky šlechtického původu.
Pane,
bylo zjištěno, že francoužští váleční zajatci mají zvyk utíkat z míst určeného pobytu, s úmyslem uprchnout [ze země]. K bezpečnému pohybu po kraji používají obvyklá potvrzení [parole certificate], která dostávají od úřadu pro transportní služby, a z kterých nejprve chemicky odstraní názvy a popisy míst pobytu a osob, zapsaných ručně do prázdných předtištěných formulářů, a posléze je vlastnoručně vyplní údaji tak, aby vyhověly jejich potřebám. Byl jsem pověřen jeho milostí vévodou z Portlandu, zástupce koruny a hlavního smírčího soudce hrabství Middlesex, abych vám oznámil, že všechny propustky v rukou Francouzů, bez ohledu na to, zda jsou opatřeny úřední pečetí, mají býti považovány za padělky, a jejich držitelé nemají nárok na žádnou ochranu.
S úctou Váš oddaný služebník
Henry Collingwood Selby
tajemník smírčího soudu hrabství Middlesex
Hlášení britských kapitánů o zajetí nepřátelských kaperských lodí (angl. privateers) byla obvykle velmi stručná, viz kopie dopisu kapitána Burdetta z H.M.S. Maidstone viceadmirálu Sawyerovi (díl 29, leden-červen 1813, str. 79):
Sire, H.M.S. Maidstone, na moři, 17. října 1812
Mám tu čest Vás informovat, že dnes odpoledne, na zeměpisné šířce 41 stupňů 30 minut sev. a délce 66 stupňů 48 minut záp. v oblasti St. George’s Bank, loď Jeho veličenstva pod mým velením, doprovázená lodí Spartan, zajala americkou kaperskou brigu Rapid, čtrnáct děl (karonády různých kalibrů a dvě dlouhé šestiliberky), s posádkou 84 mužů, po devítihodinovém pronásledování (při čerstvém větru), během něhož hodila přes palubu osm svých děl a odřízla člun na zádi.
Zjistil jsem, že vyplula před třemi dny z Portlandu, ale nezískala žádnou kořist. Loď má měděnou obšívku a měděné svorníky [ve skutečnosti bronzové - pozn. překl.], je plně zásobená včetně proviantu na tři měsíce křižování po moři, které, jak jsem se dozvěděl z instrukcí majitelů lodi kapitánovi, mělo začít v oblasti mezi Azorami, Madeirou a Kapverdskými ostrovy, následně pokračovat u Cayenne [Francouzská Guyana - pozn. překl.] a poté se měla vrátit na návětrnou stranu Barbadosu.
S úctou atd.
George Burdett, kapitán.
Některé z anekdot si utahovaly také z Francouzů, jako například tato (díl 15, leden-červen 1806, str. 102):
Admirál Missiessy (v kronice chybně uvedeno Miessesey), jež velí rochefortské eskadře, nyní prodlévající v Západní Indii, se narodil v Toulonu, kde byl jeho otec velitelem námořního dělostřelectva. V současnosti je stár 50 let. Hodnosti námořního poručíka dosáhl na začátku revoluce. Je aktivním a podnikavým důstojníkem, ačkoli talentem nijak zvlášť nevyniká. Následující anekdota o jeho intelektuálních schopnostech mu jistě na cti nepřidá. Missiessy sestavil pod patronací pana de Chabert systém námořních signálů, který byl vydán královskou tiskárnou, ale ani patronovi, ani jeho chráněnci se nepodařilo přesvědčit žádného námořního velitele, aby jej vyzkoušel v praxi. Mezi mnoha signály, které vytvořil, se objevil i tento: Nočním signálem k přerušení bitvy jsou tři výstřely z děl.
K překladu dalších ukázek z námořních kronik se vrátím někdy v budoucnu.
The Naval Chronicles jsou volně ke stažení nebo nahlédnutí (v různých formátech):
http://www.historicnavalfiction.com/general-hnf-info/naval-facts/the-naval-chronicle
Žádné komentáře:
Okomentovat