TRAGÉDIE NOVINÁŘSKÉHO ČLÁNKU O LODI SAINT-PHILIBERT

Výletní parník Saint-Philibert z Nantes. Technické údaje z lodního registru: ocelový (nýtovaný) trup, jedna paluba, elektrické osvětlení; tonáž 189 BRT, 19 NRT; postavena r. 1923 v loděnici Dubigeon v Nantes, délka 105,5 stop (32,16 m); šířka 21,1 stop (6,43 m); boční výška 8,6 stop (2,62 m); rejstříkový přístav Nantes; vlajka Francie; parní stroj 23 k. Údaje z lodního registru z r. 1930 jsou zde.
Foto wikipedia

V úvodním příspěvku tohoto blogu jsem napsal, že časem poukážu na mizerné knihy a články o lodích a námořní historii. Blog se sice primárně věnuje éře plachetnic, ale před několika dny publikovaný článek na webu iDNES.cz v rubrice Technet od novináře Ondřeje Féra (dále jen autor) o tragédii výletního parníku Saint-Philibert v r. 1931, kdy zahynulo více než 500 lidí včetně žen a dětí, je natolik špatný, že jsem se rozhodl provést jeho kritický rozbor zde.

Nejprve si přečtěte inkriminovaný článek na webu iDNES.cz, publikovaný 25.11.2014. Článek naleznete zde

*      *      *

Komentář k novinářskému článku na webu iDNES.cz

Jedná se o typický novinářský článek, kde primární je čtivost a senzace. Katastrofy, nejen lodní, jsou vděčným čtenářským námětem. Autor není odborník, jeho článek obsahuje technické chyby, nepřesnosti a fabulace, jak převzaté z jiných zdrojů, tak vlastní. Co je horší, neověřil ani základní fakta.

Autor: Pobřežní parníček Saint-Philibert se převrátil v bouři nedaleko nanteského pobřeží. Zahynulo okolo pěti set lidí, zachránilo se jen osm pasažérů. Moře ještě dlouhé dny na pobřeží ostrova Noirmoutier vyplavovalo rozbitá těla, mnoho z nich dětských.

Komentář: Autor si sám odporuje: v první větě uvádí, že Saint-Philibert byl pobřežní parníček, o několik řádků dále, že na moře jako říční loď nemohl. Něco jako „nanteské pobřeží“ neexistuje, přístav Nantes je 40 kilometrů ve vnitrozemí, na řece. Moře vyplavovalo mrtvá těla na více místech, nejen na „pobřeží ostrova Noirmoutier“. Sám autor uvádí ostrov Oléron, který se nachází mnohem dál, desítky kilometrů na jih.

Autor: Bylo 18. července 1931 a moře začalo vydávat utonulé z lodi Saint-Philibert.

Komentář: Moře začalo vydávat utonulé z lodi Saint-Philibert již o měsíc dříve, v červnu – viz francouzský tisk z té doby, např. deník L'Ouest-Eclair nebo Le Peuple z 19.6.1931.

Autor: V roce 1923 spustili na vodu nejnovější přírůstek do vcelku podivuhodné sbírky plavidel tvořících flotilu Nanteské paroplavební společnosti.

Komentář: Nic podivuhodného na tom nebylo, jednalo se o celkem standardní lodě.

Autor: Titanik byl dlouhý 268 metrů, Saint-Philibert 32 metrů. To je mimochodem o metr méně, než kolik měřil Titanik v místě nejširšího zakřivení boků. Anglická velkoloď mohla dosáhnout rychlosti přes 22 uzlů, Saint-Philibert měl parní stroj – nebo spíš strojek – s výkonem 22 koní. Výtlak: 189 tun.

Komentář: Šířka Titaniku byla 28 m, délka lodi Saint-Philibert 32 m, což je mimochodem o 4 m více, nikoli o 1 m méně. Z věty „...méně, než kolik měřil Titanic v místě nejširšího zakřivení boků“ vyplývá autorova neznalost konstrukceTitaniku a technického názvosloví. Titanic měl rovnoběžné svislé boky, nikoli zakřivené, a ploché dno. O nějakém zakřivení boků nelze vůbec hovořit. Saint-Philibert neměl výtlak 189 tun, ale hrubou registrovanou tonáž 189 BRT (brutto registrovaná tuna), tj. hrubá prostornost = objem, nikoli hmotnost. 1 BRT = 100 kubických stop = 2,83 m3. Toto by měl autor literatury faktu o lodích vědět. Záměna registrované tonáže a výtlaku je obvyklou a častou chybou laiků. Registr uvádí výkon strojů 23 k, viz odkaz na registr výše. Ze záznamu klasifikační společnosti Lloyd‘s Register je zřejmé, že Saint-Philibert neměl oprávnění plout po moři.

Autor: Saint-Philibert postavili jako výletní plavidlo sladkovodního typu s téměř plochým trupem pro snížení ponoru a tupou přídí.

Komentář: Výraz „plavidlo sladkovodního typu“ je novinářský výraz, nikoli odborný. Z fotografií lodi je naprosto evidentní, že loď měla ostrou, nikoli „tupou příď“. Rovněž nebyla lodí „s téměř plochým trupem“. Autor článku si evidentně fotografie lodi ani neprohlédl.

Autor si plete technické pojmy. Konstrukčně byl samotný trup lodi v pořádku, problémem byla stabilita - na nástavbě již neměla být paluba pro pasažéry. Loď měla stabilitu na hraně bezpečnosti již pro plavbu na řece, jak ukazuje tato fotografie. O tom museli provozovatelé lodi vědět, vina za katastrofu lodi tedy padá i na ně. Foto republicain-lorrain

Jak vidno na fotografii lodi vyzvednuté krátce po tragédii, Saint-Philibert nemá klasický tvar
trupu říční lodi s tupou přídí a plochým dnem. Typický trup říční lodi vypadá takto - viz foto.
Fotografie lodi Saint-Philibert: wikipedia

Stejnou fotografii naleznete ve fotogalerii článku na iDNES, pod číslem 2, s typicky nevalným a nic neříkajícím novinářským popiskem "Saint-Philibert v přístavu", zatímco francouzský popisek uvádí, že jde o foto vraku výletního parníku u mola v Saint-Nazaire. Rovněž je mimo jiné uvedeno, že loď vyplula na osudnou plavbu 14. června 1931. Autor článku se evidentně ani nenamáhal přečíst popisek fotografie, kterou připojil ke svému článku na iDNES. Foto famille-bretet.net

Autor: Francouzská škola navíc v té době prosazovala tak dramatické konstrukční prvky, že nebylo na první pohled zřejmé, zda loď ještě pluje, nebo už se potápí. Nad průběžnou pasažérskou palubou malého parníku se tak tyčila kormidelnická budka a ještě nad ní vysokánský osmimetrový komín.

Komentář: Na lodi Saint-Philibert nic tak atypického není, vypadá naprosto standardně a obyčejně - možno srovnat s fotografiemi jiných lodí níže, nebo s loděmi z jiných zemí. Opět autorova rádoby dramatická fabulace vyplývající z jeho neznalosti lodí. Horní pasažérská paluba na nástavbě není průběžná. Za průběžnou se označuje paluba trupu, vedoucí od přídě k zádi. Autor operuje lodními pojmy, aniž by jim rozuměl.

Autor: Osm let se Saint-Philibert plavil po řece Loiře. Až do osudné červencové neděle roku 1931.

Komentář: Nebylo to „osudné červencové neděle roku 1931“, ale o měsíc dříve, v červnu.

Autor: Patnáctimílová projížďka z ústí Loiry tam, kde se její sladká voda mísí s mořem Atlantiku.....

Komentář: Slovní spojení „moře Atlantiku“ je novinářský nonsens.

Autor: V sobotu 14. července se slavilo výročí dobytí Bastily a začátek Velké francouzské revoluce. V neděli ráno se tkalci, jejich ženy a děti začali naloďovat na palubu Saint-Philibertu.

Komentář: Všechny francouzské zdroje uvádí, že ke katastrofě došlo v neděli 14. června 1931, nikoli 15. července, jak tvrdí autor. Nevěřím, že by ve Francii slavili svátek měsíc předem, autorova věta o oslavách dobytí Bastily atd. je novinářskou fabulací. Mimochodem, 14. července 1931 nebyla sobota, ale úterý.

Autor: Pršelo. Těžké kapky pleskaly o špinavou vodu v nálevkovitém ústí Loiry, ale kapitán Ollive si z toho nedělal těžkou hlavu.

Komentář: Podle dobových svědectví si kapitán Ollive těžkou hlavu z počasí dělal. Jeho fatální chybou bylo, že přesto na moře vyplul.

Autor: Posádka Saint-Philibertu měla před neobvyklou plavbou po slané vodě jiné starosti než si hrát na průvodčí.

Komentář: Mne by zajímalo, jaké „jiné starosti“ to byly, které jim zabránily kontrolovat počet nastupujících pasažérů. Strojníci se starali o parní kotel a strojní zařízení, ale co palubní posádka? Její náplní práce bylo starat se o nástup pasažérů na loď. (Pro informaci, sám jsem na říčních výletních lodích pracoval).

Autor: Loď s dýmajícím vysokým komínem se zmenšovala, dokud z ní nebyla jen nepatrná tečka, která záhy zmizela za obzorem.

Komentář: Opět novinářská fabulace, ve skutečnosti loď nemohla zmizet za obzorem, protože vyplula po řece z Nantes, ale zmizela za zákrutem řeky. Ostatně autor sám dále uvádí, že se loď cestou zastavila v St. Nazaire. Podívat se na mapu zřejmě autora nenapadlo.

Autor: Loď udělala krátkou zastávku ve velkém přístavu St. Nazaire a potom se její tupá příď znovu začala pracně zakusovat do vln Loiry.

Komentář: Nonsens – jednak loď neměla tupou příď, jednak St. Nazaire je na konci ústí řeky Loiry, takže správně má být, že se ostrá příď začala zabořovat do vln Atlantiku, nikoliv vln Loiry.

Autor: Stáčela se stále víc „pod vítr“. To znamená, že se Saint-Philibert nakláněl stále více na pravý bok, zatímco levobok zvednutý z vody vytvářel větší a větší plochu, do které se vichr mohl opírat.

Komentář: Loď se stáčí vlevo neb vpravo, případně na vítr nebo po větru. Autorův výraz „stočit pod vítr“ je novinářský žargón, náklon lodi pod náporem větru není „stáčení“. Levobok nakloněné lodi nevytvářel vůči náporu větru stále větší plochu, autor nezná základní fyzikální jevy ani Archimédův zákon.

Autor: Vzdálenost mezi Noirmoutierem a mysem St. Gildas není velká. Stačilo by jej obeplout a Saint-Philibert by se i s pěti sty lidmi na palubě dostal do závětří. Ale když poblíž mysu začal pomalu a těžkopádně měnit kurz, opřely se živly do jeho levoboku plnou silou.

Komentář: Obeplutím mysu Saint-Gildas by se při západním větru loď do závětří rozhodně nedostala, stačilo by, kdyby se autor podíval na mapu. Poté, co by minula mys, by loď musela pokračovat přibližně stejným kurzem až k mělčině Les Jardinets, protože za mysem Saint-Gildas jsou až k ústí řeky Loiry mělčiny s hloubkou méně než 5 m, zcela odkryté západnímu větru. V nejlepším případě (pokud byl příliv), by mohla změnit kurz o cca 20° vpravo, což by za stávajícího směru větru a vln k její záchraně nestačilo. Na webu jsem nenašel kvalitní námořní mapu úseku mys Saint-Gildas – ústí řeky Loiry, abych mohl poskytnout podrobnější informace (kromě této). Věta „Ale když poblíž mysu začal pomalu a těžkopádně měnit kurz, opřely se živly do jeho levoboku plnou silou“ je nonsens: loď byla vystavena západnímu větru a vlnám již nějakou dobu, opět by stačilo, aby se autor podíval na mapu.

Autor: Lidé se dívali k ústí Loiry zahalené do vířící bouře.

Komentář: Z Nantes k 40 km vzdálenému ústí Loiry není vůbec vidět, brání tomu zákruty řeky. Za nízké oblačnosti s deštěm onoho dne viditelnost jistě nebyla 40 km. O vířící bouři se dobové zdroje nezmiňují.

Autor: Za několik dnů začal jejich mrtvá těla vyplavovat příboj na pobřeží biskajských ostrovů.

Komentář: Ve skutečnosti byla těla vyplavena i na pobřeží pevniny (loď se převrátila blízko mysu Saint-Gildas), nejen na ostrovech, a to i desítky mil od místa katastrofy.

Autor: A jak nás historie učí, ani ta nejmodernější technika nedělá z dnešních lodí o nic bezpečnější kocábky než byly třeba řecké triéry se třemi řadami vesel. Viníkem není moře, vinen je člověk. Vždycky.

Komentář: Autorovo tvrzení, že „ani ta nejmodernější technika nedělá z dnešních lodí o nic bezpečnější kocábky než byly třeba řecké triéry se třemi řadami vesel“, je nutno brát jako laciný novinářský eufemismus člověka, který o námořnickém řemesle a lodích nemá ponětí. Řecké triéry by nevydržely, to co dnešní lodě a na oceán by nemohly vůbec vyplout. Autor napsal: „Viníkem není moře, vinen je člověk. Vždycky.“ Další laciná novinářská formulace. Krátká, úderná, emotivní, takové pěkné zakončení článku. Asi již zapomněl na svůj starší článek o zkáze velrybářské lodi Essex (mimochodem rovněž s řadou nedostatků), kde loď potopila velryba, a nebyla jedinou, která takto skončila. Za mnoho lodních katastrof může lidská chyba, ale ne za všechny. Člověk určitě nemůže např. za obrovské, tzv. fenomenální oceánské vlny, vysoké 20-30 m (např. v Jižním Atlantiku a u pobřeží Jižní  Afriky, ale i jinde), za tropické bouře, za tsunami, za prudké změny počasí a náhlé vichřice, které přišly po bezvětří. Ale to by článek nevyzněl tak hezky dramaticky.

*      *      *

Články na Technetu by měly být technicky správné, autor by měl věnovat psaní větší péči. Takovéto články plné chyb a nesmyslů jsou vůči čtenářům, očekávajícím solidní novinářský přístup, nefér. Autor článku používá lodní technické výrazy, aniž by jim rozuměl, často nevhodně nebo chybně. K psaní technicky zaměřených článků je nutná větší odborná fundovanost, případně odborná korekce.

Kromě řady faktografických chyb a fabulací k nedostatkům článku patří opomenutí a neuvedení snadno dostupných informací, což svědčí o autorově povrchním a nesolidním přístupu k tématu, např.:

Moře v ústí řeky Loiry je mělké, parník Saint-Philibert se potopil v hloubce asi 10 m. Již v srpnu 1931, krátce po ztroskotání, byl ze dna moře vyzvednut. V trupu lodi bylo nalezeno 30 mrtvých těl. Loď byla později přestavěna na nákladní a sloužila až do r. 1976, v r. 1979 byla předána k sešrotování. Kdyby byla tak mizerná, jak tvrdí autor článku, určitě by nestála za opravu a nebyla by v provozu více než 50 let. Na vysokém počtu obětí měl podíl také nedostatek záchranných prostředků.

Saint-Philibert po přestavbě na nákladní loď
pod jménem CASQUETS. Foto Gallica

Loď byla několikrát po prodeji dalším majitelem přejmenována a upravena.
Zde jako SAINT-EFFLAM. Foto Pages 14-18 Forum

V boxu „Proč říční lodě nesmí na moře?“ autor článku chybně uvádí, že „říční lodě by se na moře neměly pouštět z několika důvodů“ - o tom, zda loď může plout na moři, rozhoduje klasifikační společnost, tj. nelze napsat, že „by se neměly pouštět“, ale říční loď bez oprávnění na moře vyplout nesmí (jak autor správně uvedl v nadpisu boxu). Je to stejně chybné, jako by v článku o automobilové dopravě bylo napsáno, že řidiči by neměli jezdit na červenou na semaforu. Důvodů, proč říční loď nemůže na moře je více, autor neuvedl jeden z nejdůležitějších: kromě zmíněné menší strukturální pevnosti nemají zvýšené vodotěsné uzavření palubních otvorů, jako lodě pro plavbu na moři. Tj. u říčních lodí se nepočítá s jejich náklonem a zaplavením části paluby. A lodě nejsou „mořské“, ale námořní. Autor dále píše: „Nástavby říčních lodí bývají vysoké, čímž vytváří velkou plochu. Pokud se do ní opře vítr a vlny na moři, je obvykle ke katastrofě vždycky jen krůček.“ Ve skutečnosti drtivá většina říčních lodí má nástavby nízké, kromě pasažérských, a jak uvedeno výše, na moře nesmí. Vysoké nástavby mívají i námořní lodě, to samotné není rozhodující, ale loď musí mít dostatečnou stabilitu.

Pro srovnání pasažérský parník "Emile Solacroup" téměř stejné velikosti jako "Saint-Philibert" (S-P), od kterého se liší především tím, že nástavba pro cestující je výrazně kratší, cca polovinu délky lodi (u S-P přes 2/3) a pasažérská paluba na nástavbě vzadu je velmi krátká (asi 1/4 paluby na S-P). Tím, že na lodi "Emile Solacroup" bylo váhové těžiště výrazně níže, neměla stabilitní problém jako S-P. Registr z r. 1931 o lodi "Emile Solacroup" z Nantes uvádí mj. tyto údaje: tonáž 157 BRT; délka 31,0 m; šířka 6,0 m; parní stroj 29 koní. Údaje lodi "Saint-Philibert" z téhož lodního registru z r.1930: tonáž 189 BRT; délka 32,16 m; šířka 6,43 m); parní stroj 23 koní. Tato fotografie by zřejmě potěšila dnešní feministky a eurozastánce ženských kvót - všimněte si dvou člunů v popředí, kde veslují a kormidlují pouze bretaňské ženy s typickými čepci  :-)
Foto passion-metrique

Na moře v Bretani vyplouvaly malé pasažérské parníky velikostí podobné jako Saint-Philibert zcela běžně. Na rozdíl od něj neměly se stabilitou problémy, především proto, že jejich nástavba na hlavní palubě byla krátká a pasažérská paluba na nástavbě velmi malá, tj. jejich váhové těžiště bylo výrazně níže.
Foto: del campe (nahoře) a passion-metrique (dole)

Řady podobných chyb, nepřesností, fabulací a neuvedení některých důležitých či podstatných faktů se autor dopustil také ve svých dalších článcích o lodních katastrofách, např. o tragédii velrybářské lodi Essex. Autor se rovněž nenamáhal uvést zdroje, z kterých čerpal - mne osobně by zajímalo, jak přišel na to, že parník ztroskotal o měsíc později, než ve skutečnosti. Takovéto nevalné články nepovažuji za literaturu faktu, ale literaturu pseudofaktů. Pokud stejně nekvalitní přístup obsahují jeho popisy katastrof vydané knižně pod titulem „Lodě na dně oceánu“ (Computer Press), tuto knihu solidním zájemcům o námořní historii rozhodně nedoporučuji. V knize je jedna kapitola věnována parníku Saint-Philibert. Obávám se, že obsahuje všechny nedostatky uvedené výše. Na můj dotaz, zda kniha prošla odbornou námořní korekturou, pan Fér neodpověděl. Tipuji, že neprošla.

Vyhledávání na webu:

Saint-Philibert bateau

Saint-Philibert naufrage

Saint-Philibert tragedy

Webové odkazy:

• Článek o tragédii lodi Saint -Philibert na wikipedii (francouzsky)
• Článek o tragédii lodi Saint -Philibert na wikipedii (anglicky)
• Kniha o tragédii lodi Saint-Philibert (francouzsky)
• Web Pages 14-18 forum (francouzsky)
• Francouzské říční a mořsko-říční lodě na fóru Passions Métrique et Etroite (francouzsky)