BRITSKÁ KRÁLOVSKÁ JACHTA 'ROYAL CAROLINE' 1749

Jachta 'Royal Caroline'. Na hlavním stěžni je plamenec Královského námořnictva, označující loď v aktivní službě. Jeden ze dvou obrazů, zachycující nedokončenou loď na zkušební plavbě v na přelomu února a března 1750. Olej na plátně, John Cleveley the Elder (cca 1712-1777), obraz z r. 1750.

Jachta Jeho veličenstva Royal Caroline byla ve své době největší britskou královskou jachtou. V letech 1750-1771 sloužila jako hlavní jachta britských králů Jiřího II. a jeho vnuka Jiřího III. Loď byla pojmenována na počest Karoliny z Ansbachu, manželky krále Jiřího II. Nádherně zdobená jachta je dodnes oblíbená mezi modeláři z celého světa a patří k nejčastěji stavěným modelům lodí z 18. století.

Historie lodi

V r. 1749 bylo rozhodnuto postavit novou královskou jachtu náhradou za starou loď, postavenou v r. 1700 jako Peregrine Galley, upravenou na královskou jachtu Carolina v r. 1716, přestavěnou v r. 1733 a přejmenovanou na Royal Caroline. Stará jachta se nacházela ve špatném stavu a vyžadovala rozsáhlé opravy. Admiralita požadovala, aby byla nová jachta postavena v co nejkratším termínu. Jméno Royal Caroline převzala nová jachta, stará loď byla přestavěna na válečnou šalupu, přejmenována na Peregrine a vrácena Královskému námořnictvu. Po přestavbě sloužila ještě jedenáct let, na přelomu roku 1761-1762 se potopila v bouři v Lamanšském průlivu nebo Biskajském zálivu s celou posádkou. Část dřevořezeb, obložení stěn, nábytku a výstroje byla ze staré lodi přemístěna na novou jachtu.

      Původní odhadovaná cena nové lodi činila 9 910 liber, nakonec se vyšplhala na 12 390 liber. Cena za dřevořezby se zvýšila z kalkulovaných 906 liber na 1 100 liber z důvodu jejich většího počtu, vyšší pracnosti a použití kvalitnějšího dřeva, než na obyčejných válečných lodích. Četné dřevořezby - basreliéfy, vlysy, ornamenty a sochy byly pozlaceny 120 tisíci zlatými plátky v celkové ceně 900 liber. Zlacení a nátěr lodi přišel celkem na 1 521 liber.

      Kvůli rostoucím nákladům bylo zlacení, nábytkářské a čalounické práce přerušeny. Loď byla spuštěna na vodu 29. ledna 1750, osazena stěžni, vystrojena a odeslána na dvoutýdenní zkušební plavbu v Doverské úžině. Jejím prvním kapitánem byl sir Charles Molloy, který předtím velel první Caroline. Portréty lodi na zkušební plavbě namaloval tesař z deptfordské loděnice a malíř John Cleveley, který na nich zachytil loď s nedokončenou výzdobou. Po návratu ze zkušební plavby byly dodělány některé nezbytné věci a již 17. dubna 1750 se král Jiří II. nalodil u Harwiche na první z mnoha plaveb do Nizozemí. Z důvodu dohadování o ceně mezi Admiralitou a Námořní správou bylo zlacení lodi a dodělávky výzdoby dokončovány až v červenci 1750.

      Novou jachtu Royal Caroline používal král Jiří II. až do r. 1755, kdy sloužila ke krátkým soukromým plavbám jeho samého a členů královské rodiny v pobřežních vodách, a také k oficiálním diplomatickým plavbám mezi Anglií, Holandskem a Německem. Na evropský kontinent jachta vyplouvala z Greenwiche, Harwiche nebo Gravesendu, obvykle do nizozemského Hellevoetsluis, odkud král pokračoval v cestě kočárem. Na zpáteční plavbě se král vylodil obvykle u Harwiche, někdy v Margate. Přeplavba mezi Anglií a kontinentem trvala 1-2 dny. Na plavbách krále doprovázeli vysocí hodnostáři dvora a Admirality, za kterou se obvykle zúčastnil první lord Admirality.

      Po roce 1755 byla loď odstavena až do r. 1761, kdy ji nechal jeho vnuk a následník trůnu král Jiří III. upravit pro převoz jeho nastávající manželky princezny Charlotty Meklenbursko-Střelické z Německa do Anglie. Jachta byla na její počest přejmenována na Royal Charlotte. Flotile jachet a válečných lodí, která odplula pro princeznu, velel admirál lord George Anson, který se plavil na Royal Charlotte. Na zpáteční plavbu konvoj lodí vyplul z německého Stade 28. srpna 1761 a krátce nato se dostal do silné bouře, se kterou se potýkal několik dní. Do Harwiche konvoj doplul 6. září 1761 a nastávající královna byla nadšeně přivítána. Řada lodí z konvoje byla v bouři značně poškozena, ale Royal Charlotte neutrpěla žádné vážnější škody.

      Poté byla jachta opět odstavena v záloze až do prosince r. 1763. Provozována byla v letech 1764-1777, s přestávkami v letech 1783-1793. V r. 1771 převzala roli hlavní královské jachty nově postavená Princess Augusta, jachta Royal Charlotte sloužila hlavně královým potomkům. V letech 1789-1805 král Jiří III. používal loď na krátké plavby do Weymouthu na jižním pobřeží Anglie, kde jako letní sídlo používal rezidenci svého bratra, vévody z Gloucesteru. Král velmi rád plachtil za každého počasí a co je zajímavé, plavby na jachtách si oblíbily také královna Charlotta a mladé princezny, jak vyniká z jejich soukromé korespondence. Královna si zvláště oblíbila jachtu Royal Charlotte.

      V r. 1797 se na jachtu nalodil král se svojí suitou, aby vykonal návštěvu floty na kotvišti v Nore po bitvě u Camperdownu, kde chtěl vyznamenat admirála Duncana, ale silný protivítr přeplavbě do ústí Temže zabránil. Pro loď to byla poslední ceremoniální akce. Oficiálně byla v aktivní službě do r. 1814, ale většinu času byla odstavená v Deptfordu. V r. 1804 se hlavní královskou jachtou stala nová loď Royal Sovereign, která byla o něco větší a také rychlejší. Královská rodina přestala jachtu používat od r. 1806. Royal Charlotte pomalu chátrala a její kariéra skončila v r. 1820, kdy byla po 70 letech od spuštění na vodu vyřazena ze stavu Královského loďstva a rozebrána na palivové dříví.

      Na jachtě se ve velení vystřídala řada kapitánů, z nichž většina později dosáhla admirálských hodností. K nejvýznamnějším z nich patří sir William Cornwallis, který lodi velel v letech 1783-1787. Později sloužil v Karibiku a Indickém oceánu, v r. 1793 byl povýšen na kontradmirála a největší slávy dosáhl během blokády Brestu za napoleonských válek.

Variace na předchozí obraz 'Royal Caroline' - zde posádka kasá hlavní
plachtu v sílícím větru. Vlajka na hlavním stěžni označuje přítomnost krále
nebo člena královské rodiny na palubě, na předním stěžni je vlajka Admirality.
Olej na plátně, John Cleveley the Elder, 1750.

Plán královské jachty 'Royal Caroline' z knihy Af Chapmana Architectura Navalis Mercatoria z r. 1768.
Zdroj: Sjöhistoriska museet - ChapmanNet

'Royal Caroline' kotvící na řece Temži u Greenwichské nemocnice
a invalidovny pro námořníky, detail obrazu. Olej na plátně,
John Cleveley the Elder, 1752.

Technické údaje jachty Royal Caroline
Trojstěžňová loď s plným ráhnovým oplachtěním, největší britská královská jachta. Plány jachty navrhl Joseph Allin, inspektor královského námořnictva, který vycházel z trupu první Royal Caroline (ex Peregrine Galley), nová jachta byla o něco větší a tvar trupu se mírně lišil. Stavbu lodi řídil mistr loďařský John Hollond. Jachta byla postavena v královské loděnici v Deptfordu na Temži. Příkaz ke stavbě lodi byl vydán 22. srpna 1749, spuštění na vodu se konalo 29. ledna 1750.

Délka na hlavní palubě 90 stop 1 palec (27.46 m); šířka 24 stop 7 palců (7.49 m); výška nákladového prostoru (podpalubí) 11 stop (3.4 m); tonáž 232 11/94 tun bm (prostornost, nikoli výtlak). Výzbroj tvořilo 8 čtyřliberních dlouhých děl na lafetách a 8 půlliberních ručních otočných děl. Posádka čítala 70 mužů, z toho 36 bylo řadových námořníků.

Královská jachta Royal Caroline (HMY = His Majesty Yacht) byla administrativně zařazena do Královského loďstva (Royal Navy) a klasifikována jako loď 6. kategorie (6th Rate), nebyla však válečnou lodí - měla jen lehkou výzbroj, neodpovídající lodi její velikosti, určenou k obraně před korzáry a k slavnostním pozdravným výstřelům.

Jako neválečná loď plula vždy s eskortou dalších jachet a válečných lodí na její ochranu. Vykonávala jen krátké plavby, většinu času kotvila na Temži, nebo byla odstavená v záloze. Na oceánské plavby nikdy nevyplula.

Royal Caroline byla rychlá loď a její design byl považován za velmi zdařilý. Z teoretických linií jejího trupu vycházela konstrukce několika o něco větších válečných šalup, např. HMS Seaford v r. 1754, HMS Deal Castle v r. 1756 a Squirrel v r. 1755, a také větších lodí, např. fregat třídy Richmond o 32 dělech. Díky častým plavbám na kontinent byla jachta známá a v navštívených přístavech obdivována. Její plány se např. dochovaly v námořních archívech Dánska, Švédska a Francie a byly publikovány v několika dobových pojednáních o lodích.

Královská jachta 'Royal Charlotte' uprostřed, v doprovodu dalších jachet a člunů u přístavu Harwich 6. září 1761, přivážející princeznu Charlottu Meklenbursko-Střelickou do Anglie ke svatbě s mladým králem Jiřím III. Jachta - původně 'Royal Caroline', postavená v r. 1750 - byla narychlo upravená a přejmenovaná na počest nastávající manželky krále. Olej na plátně, malíř-marinista John Cleveley the Elder, 1761.

Royal Charlotte (ex Royal Caroline), detail obrazu. Jachta vykonávala
plavby obvykle jen pod dolními a košovými plachtami, brámové plachty
se používaly zřídka, jen za stálého dobrého počasí a slabého větru - kvůli
bočnímu náklonu lodi a nepohodlí pro královskou rodinu a doprovod.

Bohatě zdobená záď 'Royal Charlotte', detail obrazu.

Originální plán 'Royal Charlotte' z archívu britské Admirality; nedatován,
cca 1761, kdy měla být jachta upravena pro převoz princezny Charlotty
Meklenbursko-Střelické do Anglie. Úpravy interiéru jsou vyznačeny
zeleným inkoustem. Na nedávno zveřejněném plánu jsou rovněž mj. vidět
příďové latríny pro mužstvo a konstrukce klounového roštu. Modeláři navíc
ocení zakreslení palubníků (příčných trámů, nesoucích paluby), které
v modelářských plánech a Bellabarbeho knize (viz níže) zcela chybí a jim nezbývá
než improvizovat s umístěním spojů a dřevěných hřebů palubních fošen (treenails).
Zdroj: © National Maritime Museum, Greenwich, London

Jachtu Royal Caroline/Charlotte vyobrazil na několika svých plátnech malíř-marinista John Cleveley starší (the Elder), který žil v letech cca 1712-1777. Od r. 1726 se učil se truhlářem a později začal pracovat v královské loděnici v Deptfordu, kde byla Royal Caroline postavena, a sám na její konstrukci zřejmě pracoval. Základům malování se pravděpodobně naučil od některého z loděničních malířů a postupně se pomalu zlepšoval, seriózněji se malování věnoval až po třicítce. Maloval portréty lodí, scény z loděnice, spouštění lodí na vodu, námořní bitvy a královské jachty při slavnostních událostech. Byl přesvědčen, že malováním by se neuživil a proto až do své smrti pracoval v deptfordské loděnici jako lodní tesař. Jako malíř-samouk se na svých obrazech dopouštěl některých chyb, zejména v perspektivě, na druhou stranu jsou jeho obrazy ceněny pro technickou přesnost vyobrazení lodí včetně mnoha detailů, svědčících o jeho dokonalé znalosti lodí. Obrazy zhotovoval obvykle na zakázku, některé v šibeničním termínu, což se projevilo nedokončením či opomenutím některých detailů, např. chybí některé lano či jiný technický prvek.


Plavbu a slavnostní připlutí princezny Charlotty do Anglie v září 1761 na jachtě Royal Charlotte vyobrazilo několik malířů, např.:

Richard Wright
http://collections.rmg.co.uk/collections/objects/11896.html

Dominic Serres
http://collections.rmg.co.uk/collections/objects/11897.html
http://collections.rmg.co.uk/collections/objects/148343.html

John Cleveley the Elder (starší)

http://www.allposters.com/-sp/Arrival-of-Princess-Charlotte-at-Harwich-in-September-1761-Posters_i12123091_.htm

Literatura:

• Rif Winfield: British Warships in the Age of Sail 1714-1792. Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth Publishing, Barnsley 2007. Kniha obsahuje přehled všech válečných lodí Královského námořnictva v daném období, jejich technické údaje a stručnou historii každé lodi.
• Sergio Bellabarba & Giorgio Osculati: The Royal Yacht Caroline 1749. Conway Maritime Press, London 1989. Kniha ze série Anatomy of the Ship (AOTS), určené zájemcům o konstrukci lodí a modelářům, obsahuje detailní plány a nákresy. Vzhledem k tomu, že se od doby vydání knihy objevily další dobové informace, kniha obsahuje několik chyb a nepřesností. Dnešní modelář, který chce postavit model Royal Caroline co nejrealističtěji, by měl tyto chyby vzít v potaz. Na některé nedostatky upozorňuji v mé technické rešerši na Modelfóru, další jsou řešeny ve vláknech modelářů, stavitelů modelu Royal Caroline, a které jsou prezentovány rovněž na Modelfóru: zde, zde a zde.

Další webové odkazy:
Royal Caroline na wikipedii (anglicky)
Obraz Royal Caroline od Johna Cleveleye z r. 1750 (anglicky)
Moje rešerše podkladů pro stavbu modelu Royal Caroline na Modelforu