DVĚ KRÁLOVSKÉ JACHTY 'ROYAL CAROLINE' Z 18. STOL.

Královská jachta za bezvětří u pobřeží, obraz též prezentován jako "Royal Caroline - pohled od zádě". Malíř-marinista Peter Monamy (1681-1749); olej na plátně, signován, nedatován. Jméno lodi 'Royal Caroline' je zcela jistě chybné, po druhé přestavbě v r. 1733, kdy byla takto přejmenována, jachta vypadala trochu jinak. Jméno 'Carolina', na kterou byla přejmenována v r. 1716, se také uvádělo jako 'Royal Carolina' a je pravděpodobné, že odtud pochází tento omyl. Na obraze není jednoznačně patrná nástavba za hlavním stěžněm, kterou loď získala při přestavbě na královskou jachtu v r. 1716, spíše to vypadá jen na červený pás plachtoviny, který mívaly britské lodě na bocích. Obraz tedy pravděpodobně zachycuje loď před rokem 1714 jako 'Peregrine', přesněji v letech 1707-1714, jelikož červená námořní vlajka s vlajkou unie (Union Jack) v horním žerďovém kantonu byla zavedena až v r. 1707. Královskou vlajku na hlavním stěžni nelze jednoznačně identifikovat, zda se jedná o verzi před nebo po roce 1714. Na druhou stranu se Monamy začal umělecky prosazovat až po r. 1715, nelze tedy vyloučit, že obraz pochází z pozdější doby a malíř nástavbu za hlavním stěžněm namaloval nepřesně. V tom případě by loď představovala královskou jachtu 'Carolina' z období cca 1716-1732, nejspíše po r. 1720. Tomu nasvědčuje i to, že loď nemá na zadním stěžni latinskou plachtu, ale novější vratiplachtu. Monamy namaloval několik obrazů této lodi. Zemřel v r. 1749 předtím, než byla druhá 'Royal Caroline' postavena - ani tento, ani jiný z jeho obrazů tedy nemohou tuto novou loď představovat, jak chybně uvádí některé moderní zdroje.

      V minulém příspěvku jsem se věnoval britské královské jachtě Royal Caroline z roku 1749, která patří k oblíbeným předlohám modelářů lodí 18. století. Tato jachta ale nebyla první Royal Caroline, stejné jméno nesla v letech 1733-1749 loď postavená v r. 1700. Obě jachty se nachází na řadě dobových obrazů, ze kterých modeláři čerpají informace ohledně malování lodi a různých detailů, ale často nepřesné či zavádějící popisy obrazů činí modelářům potíže odlišit jachtu z r. 1749 od její předchůdkyně. Na model jachty z r. 1749 tak často nevhodně aplikují detaily z předchozí lodi. Novější jachta vycházela z plánů a konstrukce starší lodi a obě si byly velmi podobné, ale nebyly totožné. Níže uvedené informace jsou primárně určeny modelářům, ale mohou zaujmout také zájemce o námořní historii v dobách plachetnic obecně.

      Při analýze a datování dobových obrazů jako podkladů ke stavbě modelu je nutno znát dobové plány a modely lodí; historii lodi samotné - v tomto případě dvou lodí stejného jména; vývoj a změny královských vlajek; historické události, mající souvislost s vyobrazením a v neposlední řadě dobu, kdy žil malíř, pokud na obraze není datum vzniku přímo uvedeno. Na paměti je nutno mít fakt, že některé obrazy vznikly mnohem později, než zobrazené události, a že někdy pro starší dobu malíř namaloval nepřesně novější loď, respektive později modifikovanou (přestavěnou) loď. Ačkoli obraz není fotografie, mnohé z nich poskytují velké množství cenných informací o barevném nátěru lodi, výzdobě, takeláži a vlajkách. Za nejhodnotnější jsou považovány obrazy malířů-marinistů, specializujících se na malby a kresby lodí. Jejich hodnověrnost je posuzována podle zachycených detailů konstrukce lodi, výstroje a takeláže.

Na základě všech dostupných podkladů je nutno dobové obrazy srovnat chronologicky podle konstrukčních změn lodi a doplňujících faktografických údajů, nikoli podle data vzniku obrazu či názvu obrazu.

K posuzování dobových obrazů slouží:

• originální plány a dobové modely lodí
• dobové dokumenty (např. předpisy/establishments, loděniční knihy/progress books, deníky, korespondence apod.)
• odborná literatura o britských lodích: konstrukce, takeláž, výstroj a výzbroj, historie lodí
• monografie a studie malířů-marinistů
• katalogy obrazů s odborným komentářem znalců
• kritické statě a články, poukazující na chyby a omyly

K realistickému provedení modelu se nedoporučuje používat různé převzaté informace a vyobrazení z tzv. populárně-naučných článků a pasáží z knih pro širokou čtenářskou obec, neboť tyto se vyznačují velkým množstvím zavádějících nebo zcela chybných informací. V případě stavby modelu jachty Royal Caroline z r. 1749 je žádoucí se vyhnout přebírání prvků z její předchůdkyně, které na nové lodi nebyly. K tomu je nejprve nutno uspořádat a analyzovat dostupné dobové obrazy první jachty.

První jachta Royal Caroline (1733-1749)

Loď byla postavena podle návrhu kontradmirála Peregrina Osbornea (1659-1729), markýze z Carmarthenu, v loděnici Sheerness v r. 1700 a spuštěna na vodu pod jménem Peregrine Galley. Markýz chtěl menší rychlou válečnou loď a zároveň jachtu, která by sloužila k transportu krále, vysokých vládních hodnostářů, generálů a admirálů mezi Anglií a kontinentem. Typově to byla plachetnice s pomocným veslovým pohonem – tato kombinace plachetní lodi s vesly se v Anglii označovala poněkud matoucím názvem galéra (galley).

Technické údaje lodi

nová loď Peregrine Galley, zkráceně nazývána Peregrine

délka na hlavní palubě mezi předním a zadním vazem 26,47 m (86 stop 10 palců)

šířka 6,96 m ( 22 stop 10 palců)

výška nákladového prostoru 3,23 m (10 stop 7 palců)

tonáž 197 tun bm

výzbroj: původně 20 tříliberních děl na lafetách a 12 půlliberních ručních otočných děl (swivels); děla na hlavní palubě nahrazena v r. 1714 šestiliberními kusy

původně dvojstěžník, později upravena na trojstěžník

posádka 50 mužů

Poznámka:
tonáž bm je stará loďařská míra, udává prostornost (burthen) stavitele lodi (Builder's Measurement, zkráceně bm), nikoli výtlak, jak je často chybně uváděno. V polovině 18. stol. se vypočítala ze vzorce:
délka kýlu x šířka x 1/2 šířky : 94 [míry ve stopách, výsledek v prostorových "tunách", tj. tunách bm]

Po rozsáhlé přestavbě v r. 1733 jako Royal Caroline:

délka na hlavní palubě mezi předním a zadním vazem 26,37 m (86 stop 6 palců)

šířka 7,32 m (24 stop 0 palců)

výška nákladového prostoru 4,72 m (15 stop 6 palců)

tonáž 216 tun bm

výzbroj: osm šestiliberních děl na lafetách a půlliberní ruční otočná děla

trojstěžňová loď s plným ráhnovým oplachtěním

posádka 70 mužů

V archívu Národního námořního muzea v Greenwich se dochoval dobový model Peregrine Galley, plány přestavby lodi na jachtu Carolina a plán trupu Peregrine Galley z r. 1733, z doby před přestavbou na jachtu Royal Caroline.

Stručná historie lodi

1700  spuštěna na vodu 21.9. pod jménem Peregrine Galley

1701  v únoru zařazena do stavu Royal Navy jako loď 6. kategorie o 20 dělech, dvojstěžník

1703  předělána na konvenční trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním, částečně předělán interiér lodi

1714  na její palubě připlul do Anglie budoucí král Jiří I.

1716  přestavěna na královskou jachtu a přejmenována na Carolina, na počest manželky syna krále Jiřího I.
          V některých pramenech je loď nazývána Royal Carolina.

1733  rozsáhlé opravy a přestavba, loď přejmenována na Royal Caroline

1749  přestavěna na válečnou šalupu a zařazena do stavu Royal Navy pod jménem Peregrine

1761  koncem prosince se potopila v bouři v Kanále La Manche/Biskajském zálivu

Při posuzování dobových obrazů lodi je nutno zohlednit konstrukční změny po úpravách a přestavbách:

• 1703-1714 válečná loď 6. kategorie Peregrine Galley, zkráceně Peregrine, za vlády královny Anny často používaná jako jachta pro členy královské rodiny a vysoké hodnostáře
• 1716-1732 první přestavba, královská jachta Carolina za vlády krále Jiřího I. do r. 1727, poté krále Jiřího II.
• 1733-1748 druhá rozsáhlá přestavba, královská jachta Royal Caroline za vlády krále Jiřího II.

Anglická válečná loď 6. kategorie (Sixth Rate) při dělovém výstřelu na pozdrav. Malíř-marinista Willem van de Velde mladší (1633-1707); olej na plátně, signován  'W.V.Velde J 1706'. Vyobrazená loď v popředí je pravděpodobně 'Peregrine Galley' z období 1704-1706. Na zádi má červenou námořní vlajku (Red Ensign), která se používala do r. 1707. Na zadním stěžni má loď trojúhelníkovou latinskou plachtu, kterou válečné lodě používaly ještě v druhé polovině 18. stol. Obr. National Maritime Museum Greenwich, London

'Peregrine' a další královské jachty u Greenwiche. Jan Griffier (1652–1718), holandský malíř působící také v Anglii, scény s loděmi maloval vyjímečně. Vznik tohoto obrazu je odhadován na období 1710-1715. Lodě mají na zádi červené námořní vlajky, zavedené v r. 1707. Rovněž zde má loď na zadním stěžni latinskou plachtu.
Obr. National Maritime Museum Greenwich, London

Královská jachta u Greenwiche. Neznámý autor britské malířské školy, olej na plátně, nedatován, oficiální odhad cca r. 1708. Podle královské vlajky královny Anny na hlavním stěžni obraz představuje 'Peregrine' v období 1707-1714. Na obraze jsou matoucí části budov v pozadí, které byly postaveny později, v r. 1718, ty zřejmě byly domalovány později. Zdroj: National Maritime Museum Greenwich, London

Královská jachta 'Peregrine' s doprovodem odpovídá na pozdravný výstřel z hradu Upnor, detail obrazu. Malíř-marinista Peter Monamy (1681-1749); olej na plátně, signován, nedatován. Podle standarty královny Anny na hlavním stěžni byl obraz datován do let 1707-1714, ale loď má již novou nástavbu za hlavním stěžněm, kterou získala při přestavbě na královskou jachtu 'Carolina' teprve v r. 1716. Obraz tedy musel vzniknout později, po r. 1716, pravděpodobně jako upomínka na královnu, která zemřela v r. 1714. Je málo pravděpodobné, že by si tak zkušený malíř lodí a námořních scén jako Monamy spletl královskou standartu. Na obraze je ve skutečnosti loď po první přestavbě jako 'Carolina' a obraz patrně vznikl na objednávku některého z bohatých šlechticů. Jachta má na zadním stěžni čtyřcípou vratiplachtu, nikoli starší latinskou plachtu, což sugeruje vznik obrazu po roce 1720.

Detail zádě z výše uvedeného obrazu Petera Monamyho

*   *   *

Tři různé obrazy jachty 'Carolina' z celkem šesti, jejichž autorem je nizozemský malíř-marinista L. de Man, aktivní v letech cca 1707-1725, řadu let působil v Anglii. Oleje na plátně, signované, nedatované. Horní dva jsou zřejmě raného data po r. 1716, kdy byla 'Peregrine' přestavěna na královskou jachtu. Na obou obrazech má loď na zadním stěžni latinské ráhno, na dolním obraze má novější vratiplachtu, což naznačuje, že obrazy pochází z různých období. Za pozornost stojí fakt, že v letech 1716-1725 měla 'Carolina' trup pod řezbářskými ozdobami natřený modře i červeně. Malíř vynikal pečlivostí a přesností, jeho obrazy poskytují velké množství detailů. Jachta byla většinu času zakotvena v Deptfordu na Temži a malíř, který tam působil, tak měl dostatek času na její důkladné pozorování. Na všech třech obrazech má 'Carolina' na hlavním stěžni plamenec lodi královského námořnictva v aktivní službě (pennant), na vrcholcích předního a zadního stěžně jsou větrné korouhve (weather vanes).

*   *   *

Peter Monamy, královská jachta 'Carolina' za bezvětří. Olej na plátně,
nedatován, odhad r. 1724. Námořní vlajka na zádi, královská vlajka na hlavním
stěžni a vlajka unie na čelenu (Union Jack) nejsou dokončené.
Zdroj: National Maritime Museum Greenwich, London

Peter Monamy, královská jachta 'Peregrine' v ústí Temže, s králem Jiřím I.
na palubě, v září r. 1714. Olej na plátně, signován a datován 1724. Obrazů
s podobným motivem, namalovaných jinými malíři, vzniklo nejméně sedm dalších.

Peter Monamy, královská jachta 'Carolina' v bouři během návratu
krále Jiřího I. do Anglie v lednu r. 1726. Byla to poslední králova plavba
na kontinent. Olej na plátně, signován, nedatován.

*   *   *

Obraz nese název: 'Peregrine', později přejmenovaná na 'Royal Caroline', ve dvou pozicích poblíž pobřeží. Malíř-marinista John Cleveley the Elder (cca 1712-1777), olej na plátně, signovaný, datovaný 1766. Cleveley byl jako malíř aktivní cca od r. 1745. Jak je patrné z  datování obrazu, malíř namaloval loď mnoho let poté, co byla jako královská jachta vyřazena ze služby a přestavěna zpětně na válečnou loď v r. 1749 (potopila se na přelomu roku 1761/62). Cleveley pracoval v deptfordské loděnici jako tesař a obě lodě dobře znal, mohl se dokonce podílet jak na opravách první 'Royal Caroline', tak na stavbě a opravách nové jachty, včetně její úpravy v r. 1761 na 'Royal Charlotte'. Je proto považován za nejkompetentnějšího znalce obou lodí. Původní 'Peregrine' (respektive jachta 'Carolina' po úpravách z r. 1716) před přestavbou na 'Royal Caroline' v r. 1733 ale neznal, v té době byl ještě truhlářským učněm a v loděnici  nepracoval. Název obrazu je proto nepřesný a ve skutečnosti představuje jachtu 'Royal Caroline' z let 1733-1748! Tomu napovídá také provedení trojitých oken zadoboční galerie (quarter gallery) v tzv. palladiánském stylu, který se na anglických lodích začal objevovat po r. 1719. Původní 'Peregrine', respektive 'Carolina' od r. 1716, měla zadoboční galerie v letech 1716-1733 odlišné, jak ukazuje řada dobových obrazů.
Obr. wikipedia

Srovnání trupů jachty 'Peregrine' 1703 ('Carolina' 1716) a nové 'Royal Caroline' z r. 1749. Plán první 'Royal Caroline' po přestavbě v r. 1733 nebyl publikován. Druhý plán shora představuje návrh modifikace, konečný se mj. odlišoval provedením zadobočních galerií a menším počtem oken záďového zrcadla.

Druhá jachta Royal Caroline (1749-1761)

O této jachtě pojednává rozsáhleji předchozí článek zde na blogu, níže jsou uvedeny doplňující informace a komentář především pro modeláře. Jak dříve uvedeno, konstrukce druhé Royal Caroline vychází z první lodi, považované za velmi zdařilou. Obě lodě si byly značně podobné, nová jachta byla o něco málo větší a se lišila v drobnostech. Ke studiu vzhledu nové lodi jsou nejdůležitější tři dobové obrazy od malíře Johna Cleveleye z let 1750 zde a 1752 zde (podrobnější informace o těchto obrazech jsou uvedeny v mém předchozím článku).

Klíčové informace pro modeláře Royal Caroline z r. 1749:
1750  loď spuštěna na vodu v lednu
1761  upravena pro převoz princezny Sophie Charlotty, přejmenována na Royal Charlotte

Thomas Mellish, méně známý malíř-marinista z okruhu Petera Monamyho, aktivní v letech cca 1740-1766. 'Royal Caroline' za bezvětří v ústí řeky, střílí z děl na počest krále. Vlevo je královská bárka s kajutou na zádi (vlevo), která sloužila k přepravě krále mezi břehem a jachtou. Olej na plátně, nedatovaný. Mellish mohl vidět obě jachty 'Royal Caroline'. Modrá barva boků a zádě pod řezbářskou výzdobou sugeruje druhou 'Royal Caroline', některé detaily ale neodpovídají plánu lodi a dalším zdrojům.

Královská jachta za slabého větru při západu slunce, detail obrazu. Malíř-marinista Charles Brooking (cca 1723-1759), olej na plátně, nedatován. Brooking byl aktivní přibližně od roku 1745, mohl vidět obě jachty. Na obraze je patrně druhá 'Royal Caroline' z r. 1749, podle nástavby za hlavním stěžněm. Na druhou stranu, boky lodi vypadají, že by mohly být červené, což by ukazovalo na první 'Royal Caroline' (ex 'Peregrine' / 'Carolina' ). Vzhledem k malému rozlišení obrázku a nejasným detailům nelze jednoznačně určit, o kterou loď se jedná.

Královská jachta střílí na pozdrav. Malíř-marinista Charles Brooking (cca 1723-1759), olej na plátně, nedatován. Na obraze je pravděpodobně druhá 'Royal Caroline', vzhledem k malému rozlišení obrázku nelze učinit přesnější závěr. Obr. wikipedia

Thomas Allen, malíř-marinista z okruhu Petera Monamyho, aktivní v letech
cca 1739-1772. Olej na plátně, nedatován. Druhá 'Royal Caroline' na rejdě
Spithead, obraz považován za poměrně přesné vyobrazení lodi.

Komentář pro modeláře jachty Royal Caroline z r. 1749

Modeláři na základě nepřesných údajů v literatuře a na webu občas obě jachty Royal Caroline zaměňují a chybně aplikují prvky ze starší lodi na novější. Jelikož nebyl publikován plán první Royal Caroline 1733-1748 (ex Carolina, ex Peregrine) po její rozsáhlé přestavbě, odlišení první lodi (RC1) od velmi podobné novější jachty Royal Caroline z r. 1749 vychází z dobových obrazů obou lodí a plánu druhé lodi (RC2).

• Záďové zrcadlo: na RC1 pravděpodobně zůstal původní královský znak se lvem a jednorožcem, jaký měla pod jménem Carolina; RC 2 měla mytologické postavy Neptuna a Téthys.
• RC1 měla horní pás boků pod řezbářskou výzdobou natřený červeně, RC2 modře.
• Provedení boků nástavby za hlavním stěžněm: RC1 ji měla nižší, s ozdobným úzkým modrým pásem - opasnicí (sheer strake) nad všemi třemi bočními okny; u RC2 do ozdobného modrého pásu zasahovala přední dvě okna, nástavba byla vyšší než u RC1.

V monografii pro modeláře se italští autoři Bellabarbe a Osculati dopustili omylu, špatně pochopili zařazení jachty jako lodi královského loďstva 6. kategorie (Sixth Rate) a na její výstroj chybně aplikovali předpisy pro válečné lodě z r. 1745 (angl. Establishments), včetně domněnky, že jachta měla pně stěžňů složené (made mast) "jako o něco málo větší fregata v knize Davida Steela z r. 1794". Zde se ale autoři hrubě spletli, rozdíl mezi pni 36dělové fregaty o 871 tunách a malou Royal Caroline o 232 tunách je značný: ze Steelovy tabulky vyplývá, že 36dělová fregata měla předpisovou délku hlavního pně 89 stop (27,1 m) o průměru 26 palců (66 cm); šalupa s tonáží 300 tun měla délku 63 stop (19,2 m) a průměr 18,5 palců (47 cm). Royal Caroline byla ještě menší, měla tonáž pouhých 232 tun, se svými rozměry odpovídala tzv. nezařazeným lodím (unrated), pro které se rozměry kulatin určovaly podle empirických vzorů, vycházejících z osvědčených proporcí, které Steel uvádí na str. 39 a 40 zde. Pro Royal Caroline vychází podle předpisů z r. 1745 délka hlavního pně 17,1 m, tj. její hlavní peň byl o 10 m kratší, než u zmiňované fregaty! Průměr hlavního stěžně Royal Caroline podle proporcí z r. 1745 činil 44,5 cm, což je o 21,5 cm méně, než u Steelovy fregaty.

Steelova tabulka s rozměry stěžňů, čnělek a ráhen lodí Royal Navy z r. 1794 je zde, výkres složených stěžňových pňů fregaty, na kterou odkazují italští autoři je zde. Kniha Davida Steela The Elements and Practice of Rigging And Seamanship z r. 1794 je k dispozici online zde.

Malá jachta ale nebyla válečnou lodí jako fregata, nebyla určena k boji, ale pouze ke krátkým, maximálně několikadenním plavbám v oblasti kanálu La Manche a Severním moři. Nejdelší plavby Royal Caroline uskutečnila do Weymouthu na jihu Anglie a do ústí Labe. Silné složené stěžňové pně válečné lodi vůbec nepotřebovala, u tak malých lodí se takové stěžňové pně nedělaly.

Jachta byla do 6. kategorie zařazena jen formálně – jak již uvedeno výše, velikostí odpovídala menší tzv. nezařazené šalupě (unrated ship sloop). Nezařazeným lodím Royal Navy veleli poručíci, což v případě královské jachty bylo nemyslitelné, proto byla na loď 6. kategorie "povýšena" (rated) a tak ji mohl velet kapitán (post captain), v případě jachet kapitán šlechtického původu. Jachta spadala přímo pod Admiralitu, která administrativně zajišťovala stavbu lodi, její opravy, výstroj, zásobování a posádku. Její takeláž ale byla od větších válečných lodí 6. kategorie odlišná jak v rozměrech, tak v provedení některých detailů. Modeláři z monografie italských autorů pro Royal Caroline z r. 1749 chybně přejali především latinské ráhno místo vratiplachty s krátkým vratiráhnem, a stěžňové ovazy (mast wooldings).


Stěžňové ovazy (wooldings) na dobových obrazech:

Peregrine/Carolina - dolní stěžně (pně) s ovazy, obrazy z let 1706-1724
1706    Peregrine/6th Rate, van de Velde
1708?  Peregrine/6th Rate, britská malířská škola
1716+  Peregrine/Carolina, P. Monamy, u Upnoru
1716-1720 L. de Man, tři obrazy
1724    Peregrine v ústí Temže, P. Monamy, obraz představuje loď v r. 1714

Carolina 1716-1733 - dolní stěžně (pně) bez ovazů
nedat.  P. Monamy, bezvětří, odhad cca 1724
1726    P. Monamy, v bouři

Royal Caroline 1 a 2 - bez stěžňových ovazů, obrazy z období cca 1740-1766
nedat.  Mellish
nedat.  při západu slunce, Brooking
nedat.  střelba z děla, Brooking
nedat.  Thomas Allen, rejda Spithead
1750    Cleveley, dva obrazy nové lodi na zkušební plavbě, zde a zde
1752    Cleveley, RC2 kotvící na Temži
1761?  Cleveley, dva obrazy z připlutí princezny Charlotty do Harwiche, zde a zde
1766    Cleveley, Peregrine ve dvou pozicích, ve skutečnosti RC1


Závěr:

1. Stěžňové ovazy nemají na žádném dobovém obraze ani první, ani druhá Royal Caroline. Nemá je ani Carolina po r. 1724. Na obraze z r. 1724 Monamy zobrazil loď jako Peregrine v r. 1714, kdy ovazy měla. Pně se vyměňovaly po několika letech kvůli hnilobě nebo po prasknutí např. v bouři. Malá loď jako Royal Caroline neměla takeláž podle předpisů pro 6. kategorii, ale podle menších šalup, kterým odpovídala velikostně. Žádný dostupný zdroj neuvádí, že by jachta měla složené pně, ani pně se zpevňujícími ovazy. Bellabarbeho vývody jsou čiré domněnky, nepodložené žádnými důkazy.
2. Rovněž latinské ráhno na zadním stěžni nemá ani na jediném dobovém obraze žádná jachta po r. 1724: ani Carolina, ani první a druhá Royal Caroline.

Takeláž válečných lodí 6. kategorie (Sixth Rates) o 24 dělech podle předpisů Royal Navy (Establishments) z r. 1745, které Bellabarbe a Osculati chybně použili pro menší jachtu 'Royal Caroline'. Předpisy pro jednotlivé kategorie a typy lodí určovaly jejich velikost, design, konstrukční detaily a také rozměry stěžňů, ráhen a plachet. Tento plán z archívu Admirality (nyní v námořním muzeu) představuje nedokončenou takeláž lodi. Vidět jsou úpony stěžňových pňů (shrouds), počet stěžňových ovazů (wooldings) a latinské ráhno na zadním stěžni.
Obr. National Maritime Museum Greenwich, London

Pro srovnání technických parametrů jachty Royal Caroline 1749 s loděmi 6. kategorie poslouží tato přehledná tabulka, ze které vynikne, jak byla jachta v porovnání s nimi malá. Pro zajímavost jsem přidal údaje o 36-dělové fregatě, kterou zmiňují ve své monografii italští autoři, a navíc údaje nejmenší fregaty Royal Navy HMS Pandora.

Webové odkazy:

• Dobové plány 20-dělové válečné lodě 6. kategorie (Sixth Rate/6th Rate) třídy Squirrel z r. 1755, které vycházely z teoretických linií jachty Royal Caroline z r. 1749
• Dobové plány 20-dělové válečné lodě 6. kategorie Seaford z r. 1753, pro kterou byly vzorem teoretické linie jachty Royal Caroline z r. 1749
• Dobový model 24-dělové válečné lodi 6. kategorie cca z r. 1745 v georgiánském stylu, řemeslně zpracovaný na velmi vysoké úrovni, vhodný ke studiu také pro modeláře jachty Royal Caroline a anglických lodí z poloviny 18. stol. Za pozornost stojí především takeláž včetně svinutých plachet.

Literatura:

• Sergio Bellabarba & Giorgio Osculati: The Royal Yacht Caroline 1749. Conway Maritime Press, London 1989. Kniha ze série Anatomy of the Ship (AOTS), určené zájemcům o konstrukci lodí a modelářům, obsahuje detailní plány a nákresy. Vzhledem k tomu, že se od doby vydání knihy objevily další dobové informace, kniha obsahuje několik chyb a nepřesností. Několika chyb se dopustili rovněž autoři při psaní monografie. Dnešní modelář, který chce postavit model Royal Caroline co nejrealističtěji, by měl tyto nedostatky vzít v potaz.
• Howard I. Chapelle: The Search for Speed Under Sail. Conway Maritime Press, London 1983. Kniha obsahuje rekonstruovaný plán Peregrine Galley jako trojstěžníku a rozsáhlé pasáže o lodi.
• F.B. Cockett: Peter Monamy 1681-1749 and His Circle. Antique Collectors' Club, Woodbridge 2000.
• F.B. Cockett: Early Sea Painters 1660-1730.  Antique Collectors' Club, Woodbridge 1995 (přetisk 2006).
• James Lees: The Masting and Rigging of English Ships of War 1625-1860. Conway Maritime Press, London 1984 (přetisk z r. 2001).
• Ian McLaughlan: The Sloop of War 1650-1763. Seaforth Publishing, Barnsley 2014. Obsahuje foto dobového modelu Peregrine Galley, rekonstrukci plánu lodi jako Peregrine, plán lodi po přestavbě na královskou jachtu Carolina v r 1716, a rozsáhlý popis Peregrine.
• Andrew Peters: Ship Decoration 1630-1780. Seaforth Publishing, Barnsley 2013.
• David Steel: The Elements and Practice of Rigging And Seamanship. London 1794. Kniha je dostupná online zde.
• Timothy Wilson: Flags at Sea. National Maritime Museum Greenwich and Chatham Publishing, London 1999.
• Rif Winfield: British Warships in the Age of Sail 1603-1714. Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth Publishing, Barnsley 2009. Knihy série obsahují přehled všech válečných lodí Královského námořnictva v daném období, jejich technické údaje a stručnou historii každé lodi.
• Rif Winfield: British Warships in the Age of Sail 1714-1792. Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth Publishing, Barnsley 2007.