BOJ LA BAYONNAISE PROTI HMS AMBUSCADE, 14.12.1798

"Boj Bayonnaise proti Ambuscade, 1798"

Velmi působivý, akcí nabitý obraz, který namaloval v roce 1801 francouzský malíř-marinista Louis-Philippe Crépin (1772-1851), olej na plátně 246 x 345 cm. Obraz zachycuje okamžik po úmyslném nárazu francouzské korvety 'Bayonnaise' (vlevo) do boku britské fregaty 'Ambuscade' a následnou odhodlanou abordáž francouzských vojáků a námořníků na britskou loď. Po krátkém zuřivém boji na palubě se Britové, kteří přišli o všechny důstojníky, vzdali. Vítězství malé korvety nad větší a silněji vyzbrojenou fregatou způsobilo ve Francii senzaci a vyvolalo obrovské nadšení. Ačkoli se jednalo o ojedinělé vítězství, tato jedna z nejkrvavějších epizod anglo-francouzské námořní války měla na veřejné mínění značný povzbudivý dopad, posílený navíc státní propagandou. Proporce lodí na obraze neodpovídají přesně realitě, korveta je namalována o něco menší a britská fregata větší. Originál tohoto velkého plátna se nachází v námořním muzeu v Paříži. Kliknutím na obrázky pravým tlačítkem myši a otevřením odkazu v novém okně či panelu získáte větší vyobrazení, než v prohlížeči blogu. Obr. wikipedia

      Dne 14. prosince roku 1798 po sedmé hodině ráno ohlásila hlídka na palubě fregaty Jeho veličenstva Ambuscade, že daleko za zádí spatřila loď, mířící z volného moře přímo k nim. Vál mírný severo-severozápadní vítr, bylo jasné počasí a dobrá viditelnost. Britská 32-dělová fregata stála v driftu v Biskajském zálivu asi 90 mil od pobřeží Île de Ré, v pozici, kde se měla setkat s jinou 32-dělovou fregatou Stag. Nikdo na velitelské palubě nepochyboval, že je to Stag a nevěnoval blížící se lodi pozornost. Úkolem eskadry britských fregat bylo křižovat u západního francouzského pobřeží, útočit na korzárské lodi, zajímat obchodní lodě nepřítele a získávat informace o pohybu francouzských válečných lodí. Ambuscade byla menší fregata, jejíž výzbroj sestávala z 26 dvanáctiliberních dlouhých děl na hlavní palubě, čtyř šestiliberních děl a čtyř osmnáctiliberních karonád na velitelské palubě vzadu, a dvou šestiliberních děl a dvou osmnáctiliberních karonád na přední palubě. Dodatečné karonády se do klasifikace výzbroje lodi nezapočítávaly. Byla to již starší loď, postavená před 25 lety. Kapitán Henry Jenkins převzal velení lodi před několika měsíci, v dubnu téhož roku. Během posledních několika dní zajala Ambuscade dvě menší francouzské lodě – obchodní brigu a rybářský lugr, chasse-marée, které odeslala do Anglie s kořistní posádkou. Z Ambuscade byla odvelena četa zkušených námořníků včetně druhého důstojníka. Místo plného stavu 220 mužů měl kapitán Jenkins na palubě jen 190 mužů, z toho velkou část nezkušených, nedávno naloděných suchozemců a nezvykle velký počet plavčíků, chlapců ve věku 11-16 let. Na palubě fregaty se nacházel francouzský lodivod a 30 francouzských námořníků z dvou ukořistěných lodí.

     V osm hodin se důstojníci a mužstvo odebrali do podpalubí na snídani, na palubě zůstala jen nezbytná strážní služba. Před devátou hodinou, když se druhá loď přiblížila na dostřel děl, náhle změnila kurz, otočila se po větru, který se mezitím stáčel k severu, napnula všechny plachty a zamířila k západu zpět na volné moře, pryč od britské fregaty. Na palubě Ambuscade si uvědomili, že se jedná o nepřátelskou loď, nikoli o očekávaný Stag, byl vyhlášen bojový poplach a za chvíli fregata vyrazila za cizí lodí pod všemi plachtami. Aby mohla fregata během pronásledování plout co nejostřeji na vítr, nechal kapitán Jenkins odnést do podpalubí hamaky, které byly přes den normálně uložené v hamakových sítích podél boků lodi a zvyšovaly tak boční plochu trupu vůči větru. Na zvlněném moři plula fregata o něco rychleji než cizí loď a pomalu ji doháněla. V poledne se přiblížila na dostřel dlouhých děl a zahájila ostřelování, na které cizí loď vzápětí odpověděla. Při zahájení palby vztyčily obě lodě své vlajky.

      Nepřátelskou lodí byla francouzská korveta Bayonnaise s výzbrojí 24 osmiliberních dlouhých děl na hlavní palubě, a 6 šestiliberními děly a dvěma obusiery (lodními houfnicemi) na velitelské palubě. Kromě toho měla osm ručních otočných děl malého kalibru na pažení, určených k palbě proti živé síle na velmi malou vzdálenost. Velitelem korvety byl 26letý řadový poručík (lieutenant de vaisseau) Jean-Baptiste-Edmond Richer, palubní důstojnický sbor sestával z jeho zástupce, kterým byl poručík Potier de la Houssay, a čtyř podporučíků. Posádka korvety čítala 250 mužů a plavčíků. Loď se vracela z Cayenne, Francouzské Guyany, a na palubě převážela 30 vojáků z alsaského pluku s jejich důstojníkem, vracejících se domů do Francie. Tito vojenští veteráni sehráli v následujícím střetu klíčovou a rozhodující roli.

      Po krátkém počátečním ostřelování zkrátila Bayonnaise plachty a lodě zahájily boj na malou vzdálenost. Britská 12-liberní děla a přesnější palba působila na Bayonnaise značné škody, řada mužů byla zabita a zraněna, zatímco osmiliberní děla korvety způsobily britské lodi jen minimální škody. Asi po hodině vzájemného ostřelování vypadala situace pro francouzskou korvetu špatně. V tu chvíli došlo na středolodí Ambuscade k výbuchu jednoho z 12-liberních děl, při kterém bylo těžce zraněno 11 mužů. Výbuch poškodil palubní ochoz, bok lodi a palubu kolem střílny a také čluny uložené na náhradních kulatinách. Taková nehoda dokáže otřást i zkušenou posádkou a ovlivnit její bojovou morálku, mezi nováčky-suchozemci na palubě Ambuscade však způsobila velkou paniku a zmatek. Toho využila Bayonnaise, napnula více plachet a začala se vzdalovat. Nyní zamířila k jihu s úmyslem se vzdálit a poté uniknou směrem k francouzskému pobřeží v domnění, že po výbuchu je britská fregata vážně poškozena. Mezitím měli britští důstojníci plno práce, aby chaos na palubě zvládli. Po chvíli byly řád a disciplína jakž takž obnoveny, otřesení muži se vraceli na svá stanoviště, fregata napnula všechny plachty a vydala se za odplouvající Bayonnaise. Aby korvetě zabránil uniknout k francouzskému pobřeží, zamířil kapitán Jenkins s Ambuscade k jihu tak, aby se jeho fregata dostala mezi pobřeží a Bayonnaise. Korveta měla po zásazích britských děl značně poškozený trup i takeláž, a mnoho zabitých a zraněných námořníků, včetně několika důstojníků. Mezi zraněnými byli také velitel lodi Richer a první důstojník Potier, kteří byli ošetřováni v podpalubí.

      Méně poškozená Ambuscade plula pod plnými plachtami výrazně rychleji a přibližovala se ke korvetě. Ta se opět stočila k západu, na volné moře, následovaná Ambuscade. Situace Bayonnaise vypadala beznadějně – kvůli poničené takeláži nemohla uniknout, posádka byla zdecimovaná a vypadalo to, že nezbývá než se vzdát. Když velitel francouzských vojáků viděl, že britská fregata je rychle obeplouvá po jejich závětrném boku a přibližuje se, navrhl jedinému zbylému námořnímu důstojníkovi na palubě, podporučíku Le Danseurovi, aby se pokusili o abordáž, která byla jejich poslední nadějí na úspěch. Ten okamžitě souhlasil, korveta odpadla od větru vlevo a zamířila k nepříteli. Vzápětí nato narazila do boku britské lodi, svým čelenem přerazila zadní stěžeň fregaty, rozdrtila několik metrů pažení na její pravoboční zádi a zaklesla se do ní. Padající trosky takeláže zranily a zabily několik mužů na velitelské palubě fregaty a smetly kormidelní kola. Manévr proběhl rychle a překvapivě bez jakékoli snahy Britů o protimanévr, jako by fregatě nikdo nevelel. Bayonnaise po nárazu sklouzla podél boku fregaty k zádi, kde zůstala viset, zachycená kotvou a na lanech s vrhacími kotvicemi. Francouzští vojáci zahájili ze zlomeného čelenu Bayonnaise, který čněl nad velitelskou palubou fregaty, intenzívní palbu z mušket na zmatené Brity. Nechráněnou palubu měli před sebou jako na dlani.

      Na jejich střelbu odpovídalo několik britských námořních pěšáků. Již v prvních minutách přestřelky byl první důstojník Dawson Main zasažen do třísel a odnesen k ošetření do podpalubí, kde vzápětí zemřel. Krátce nato byl těžce zraněn kapitán Jenkins, kterému kule z muškety poranila stehenní kost – také on byl snesen do podpalubí. Téměř ve stejný okamžik byl zraněn velitel námořní pěchoty poručík Sinclair, jedna kule ho zasáhla do stehna a druhá do ramene. Sotva byl odnesen do podpalubí, byl zásahem do hlavy zabit navigační důstojník Brown. Z paluby poslali pro nemocného třetího důstojníka Briggse, který byl zasažen do hlavy, sotva se vydrápal nahoru na velitelskou palubu. Velení lodi tak podle služebního postupu přešlo na lodního hospodáře Williama Murraye, jehož pracovní povinností bylo zásobování lodi proviantem a lodní účetnictví, nikoli velení v boji.

      Z podpalubí fregaty se ozvala mohutná rána a vzápětí se nahoře objevil dělmistr, který Murrayovi sdělil, že při výstřelu z děla v kapitánské kajutě na příď korvety došlo k výbuchu prachových náloží, neopatrně položených na kryt hlavy kormidelního pně, že bylo zraněno několik mužů, na zádi vypukl požár a vyděšená posádka prchla na příď a do podpalubí v obavě z výbuchu zadního skladiště střelného prachu. Exploze roztříštila část záďového zrcadla a poškodila malý člun zavěšený na zádi. Murray seběhl dolů a snažil se muže přesvědčit, aby se vrátili na palubu a bojovali, což odmítli. V nastalém zmatku vtrhli po čelenu Bayonnaise na poloprázdnou velitelskou palubu Ambuscade francouzští vojáci následovaní námořníky, v zuřivém boji vytlačili Brity na příď a po krátkém boji loď ovládli. Formálně kapitulaci potvrdil lodní hospodář Murray, který viděl, že se v dané situaci již nedá nic dělat.

      Ztráty na obou lodích byly značné: Ambuscade měla 10 mrtvých a 36 raněných, mezi nimiž byl těžce zraněný kapitán Jenkins. Z velitelského sboru byli dále zabiti první důstojník a navigační důstojník, třetí důstojník a poručík námořní pěchoty byli vážně zraněni. Do počtu raněných se uvádí jen těžká a středně těžká zranění, jejichž léčba trvá nějaký čas a vyřazuje muže ze služby na řadu dní; lehčí „škrábnutí“, po jejichž ošetření byli muži schopni ihned vykonávat službu, se obvykle do hlášení nezapočítavala. Lehce zraněných byly jistě desítky. Pět mužů zemřelo na následky zranění později, celkový počet mrtvých tak dosáhl 15 mužů a plavčíků. Ztráty na Bayonnaise byly ještě větší: 30 mrtvých a 35 těžce raněných, navíc další desítky lehce zraněných (podle francouzských odhadů bylo lehce zraněno 60-70 mužů). Z velitelského sboru byli vážně zraněni velitel lodi Richer a první důstojník, podporučík Le Danseur byl zabit při abordáži.

Epilog

      Během oddělení lodí po abordáži se zřítily přední a hlavní stěžeň Bayonnaise. Loď přišla o kormidlo a byla neovladatelná, což později vedlo Angličany k tvrzení, že srážka byla náhodná, nikoli úmyslný manévr. Po vykonání nezbytných oprav Francouzi obsazená britská fregata, která se přes dvě exploze na palubě a ztrátu zadního stěžně nacházela v daleko lepším stavu, vzala těžce poškozenou Bayonnaise do vleku a zamířila do přístavu Rochefort. Zde se dostupné zdroje rozcházejí – podle některých připluly do Rochefortu obě lodě 20. prosince, podle jiných nejdříve Ambuscade zakotvila 16. prosince u ostrova Aix před Rochefortem a Bayonnaise připlula o několik dní později. Jejich připlutí způsobilo ve Francii senzaci a vyvolalo obrovské nadšení, tisk se předháněl v barvitém líčení akce a státní propaganda začala pracovat na plné obrátky. Francouzské námořnictvo šlo od porážky k porážce a toto byť ojedinělé vítězství bylo nutno využít k povzbuzení veřejnosti, která měla o námořnictvu po debaklu u Abúkíru v srpnu 1798 nevalné mínění, na rozdíl od pozemních vojsk, které naopak slavily řadu bojových úspěchů. Direktorium ocenilo vítěznou akci a vydalo dekret o zvláštní odměně pro posádku Bayonnaise – za každé dělo Ambuscade bylo vyplaceno 3 500 franků. Nutno dodat, že posádka dostala rovněž odměnu za ukořistění nepřátelské lodě podle platného zákona o kořistném. Rodiny námořníků a vojáků zabitých v akci dostaly finanční kompenzaci. Na příkaz vlády byli rovněž povýšeni všichni důstojníci a poddůstojníci, velitel lodi poručík Richer rovnou o dva stupně na kapitána řadové lodi (capitaine de vaisseau), byť rozhodnutí k abordáži neučinil on, jelikož ležel zraněný v podpalubí; zraněnou paži mu museli nakonec amputovat.

      Zatímco Francouzi slavili senzační vítězství, v Anglii se o ostudné porážce tisk zmiňoval jen okrajově a aby pocit ponížení nebyl příliš velký, byla francouzská loď uváděna jako 32-dělová fregata, tj. o stejném počtu děl jako Ambuscade, ale bez specifikace kalibru děl. Určitou omluvou pro britský tisk může být skutečnost, že ani v publikovaném oficiálním rozsudku námořního válečného soudu s kapitánem Jenkinsem a jeho důstojníky nebylo zmíněno jak jméno francouzské korvety, která Ambuscade porazila a zajala, tak kalibr jejích děl. Francouzský tisk přeháněl na druhou stranu: vládní Le Moniteur Ambuscade popsal jako 42-dělovou fregatu, zatímco Bayonnaise jako 20-dělovou korvetu, aby vítězství menší francouzské lodi více vyniklo.

      Ukořistěná britská fregata byla zařazena do francouzského válečného loďstva pod jménem L’Embuscade. Pod francouzskou vlajkou sloužila do r. 1803, kdy byla 28. května zajata v Biskajském zálivu HMS Victory a znova zařazena do stavu Královského námořnictva pod původním jménem. V roce 1810 byla ze stavu vyřazena a rozebrána na kusy. Bayonnaise sloužila ve francouzském válečném loďstvu až do 28. listopadu 1803, kdy úmyslně najela na pobřeží u mysu Finisterre, aby unikla zajetí britskou HMS Ardent o 64 dělech; posádka loď po najetí na břeh zapálila a ta později explodovala.

*        *        *

      Angličtí námořníci z Ambuscade byli koncem února 1799 vyměněni za francouzské válečné zajatce, držené v Anglii. Britský námořní válečný soud, před kterým se kapitán Jenkins a jeho důstojníci zodpovídali za ztrátu lodi, zasedal v Portsmouthu na palubě HMS Gladiator ve dnech 26., 27. a 28. srpna 1799. Po třech dnech pročítání hlášení a výslechů posádky vynesl soud rozsudek, kterým kapitána Jenkinse a ostatní důstojníky zprostil viny. Ztráta lodi byla připsána řadě nepříznivých okolností: výbuchu děla na středolodí, následné panice, nezkušenosti velké části posádky nováčků-suchozemců, jejich zbabělému chování po druhém výbuchu, a především faktu, že všichni důležití důstojníci byli zabiti nebo zraněni hned na začátku francouzského pokusu o abordáž. Soud vyzdvihl úsilí té části posádky, která bránila loď do poslední chvíle, zároveň kritizoval chování ostatních, kteří se v boji nezachovali tak, jak bylo očekáváno. Vzhledem k řadě zmatečných výpovědí svědků nebyl soud schopen jednoznačně zjistit chování a podíl viny některých členů posádky a „v obavě, aby neukřivdil nevinným a viníky nechal uniknout trestu“, zprostil viny celou posádku. Na osvobozující rozsudek mělo vliv několik dalších skutečností: po spatření nepřítele zahájila fregata pronásledování a boj v souladu s válečným řádem, všichni důstojníci byli zabiti nebo zraněni v boji, proti početnějšímu nepříteli se nikdo z nich nevzdal bez boje. Soud rovněž zohlednil špatný zdravotní stav kapitána Jenkinse, na kterého byl během projednávání soudu žalostný pohled. Soud nicméně poukázal na to, že kapitán Jenkins dovolil francouzské korvetě získat výhodu návětrné strany a naopak nevyužil palebnou převahu vlastní lodi. Rovněž poukázal na to, že se Jenkins pustil do bojové akce aniž řádně zohlednil, že velkou část posádky tvoří mladí a nezkušení muži, včetně mnoha chlapců-plavčíků.

      Za jiných okolností by byl kapitán Jenkins s největší pravděpodobností shledán vinným za ztrátu lodi, nebo přinejmenším ostře pokárán za špatnou disciplínu na lodi a neprofesionální chování, jehož se dopustil během akce, od prvního okamžiku až do konce, kdy byl raněn a neschopen dalšího boje. Takové oficiální pokárání za nedostatek disciplíny, nekompetentnost a nedbalost mělo obvykle za následek buďto vyřazení z aktivní služby a přežívání na polovičním platu do konce života, bez možnosti opětovného pověření velením lodi (v případě, že dotyčný měl nějaké předchozí zásluhy, nebo byl šlechtic s protekcí vlivného politika), nebo byl důstojník propuštěn ze služby v Královském námořnictvu bez dalších nároků. V případě kapitána Jenkinse rozhodl osud – skončil na břehu na polovičním platu a velením válečné lodi již nemohl být pověřen ze zdravotních důvodů.

Postskriptum

      Zbývá doplnit několik informací, které mají souvislost s ostudnou porážkou HMS Ambuscade. Již krátce po vypuknutí námořní války s Francií mělo britské Královské námořnictvo problém s nedostatečným stavem posádek, nedostávalo se nejen kvalifikovaných námořníků, ale počtu mužů vůbec. Velká část mužů byla odvedena násilně verbířskými oddíly (press-gangs) na pevnině nebo na moři. V roce 1795 proto schválil britský parlament zákony o kvótách (Quota Acts) a zákon o tuláctví (Vagrant Act). Zákony o kvótách nařizovaly starostům povinnost zajistit pro službu v Královském námořnictvu určený počet mužů; zákon o tuláctví umožňoval smírčím soudcům místo vězení jako alternativní trest odsoudit tuláky, pobudy a pašeráky ke službě v Královském námořnictvu. Tito muži-suchozemci tvořili na britských válečných lodích až polovinu posádky a trvalo nějaký čas, než se alespoň část z nich podařilo vycvičit na kvalifikované námořníky.

      Když kapitán Jenkins přebíral v dubnu r. 1798 velení na Ambuscade, byl počet i stav posádky žalostný a proto dostal povolení, aby si vybral 30 mužů z 74-dělové řadové lodi HMS Carnatic, na které sloužil předtím. Všichni muži z HMS Carnatic byli dobrovolníci, což nasvědčuje, že Jenkins byl u mužstva oblíbený. Tyto své muže pak nazýval „džentlmeny z Carnaticu“, zatímco o původní posádce fregaty se veřejně vyjadřoval s despektem jako o „ničemech z Ambuscade“. Místo toho, aby se snažil posádku stmelit a usiloval o její výcvik, hned od začátku ji rozdělil. Od mužů, o kterých se vyjadřoval urážlivě, sotva mohl čekat loajalitu a nadšení v boji. Protežování jedněch a urážení druhých se pak projevilo v průběhu bojové akce. Jak se ukázalo, byl kapitán Jenkins laxní ve vyžadování disciplíny a nejevil zájem o výcvik a zlepšení kvalifikace suchozemců, ani o pěstování bojového ducha. Nelze se tedy divit, že po výbuchu děla, zabití a zranění důležitých důstojníků hned na počátku francouzského pokusu o abordáž, další explozi v kajutě na zádi a následném požáru, značná část mužů neprojevila loajalitu ani odvahu a zbaběle uprchla do podpalubí, čímž přispěla ke ztrátě lodi.

Námořní historik William James napsal:

Není pochyb o tom, že kapitán Jenkins, jeho důstojníci a mnozí námořníci a námořní pěšáci byli chrabrými muži, což dokázali prolitím své krve na bojových stanovištích. Jak ale možno ospravedlnit, že pomocí signálů nezjistili mnohem dříve identitu cizí lodi, když se objevila na dohled? Pokud by tak učinili, mohli se vyhnout mnoha zmatkům, Ambuscade mohla získat výhodu návětrné strany a znemožnit tak nepříteli abordáž. Dalších deset minut kanonády z jejích 12-liberních děl by nejspíše zvrátilo výsledek bitvy, berouce v potaz, jak velké škody způsobilo francouzské lodi prvních deset minut palby. Proč nebyly přineseny hamaky zpět na palubu a rozmístěny v sítích? Jaký měly užitek, když ne chránit posádku před nepřátelskou palbou z mušket?

      Využití velkého rozdílu v palebné síle Ambuscade a Bayonnaise – váha boční salvy 103 kg proti 73 kg, ale především kalibr hlavních dělových baterií: 12-liberní děla proti 8-liberním – by nepochybně vedl ke zcela jinému výsledku, kdyby nedošlo k nepředvídatelným nehodám na palubě fregaty. Výbuch děla na středolodí způsobil nejen zranění a paniku, ale znejistil osádky sousedních děl, zda se exploze nemůže opakovat. Všechna děla měla stejný kalibr, byla odlita ve stejné slévárně a na palubu lodi instalována ve stejné době. Otřesená posádka obnovila dělostřelbu po nějakém čase váhavě: obsluha, nabíjení, míření a střelba byla pomalejší, a méně přesná. Nedostatečně vycvičená posádka bez větší motivace způsobila po výbuchu děla zdržení a obnovená palba již nebyla tak účinná. Další chybou kapitána Jenkinse bylo příliš rychlé přiblížení k Bayonnaise od závětrné strany na tak malou vzdálenost, že se snadná abordáž přímo nabízela. Místo toho se měl přiblížit jen na vzdálenost, která by Bayonnaise rychlý manévr a abordáž neumožnila, a pokračovat v jejím ostřelování z děl z dálky. Poslední chybou bylo zaváhání v momentě, kdy se francouzská korveta začala otáčet a zamířila na bok fregaty k abordáži, kdy kapitán Jenkins nevydal žádný rozkaz k úhybnému manévru a nevyužil větší rychlosti Ambuscade k tomu, aby se vzdálil a na francouzskou loď neobnovil palbu z větší dálky. Francouzi tak bravurně vystihli správný okamžik, provedli abordážní manévr rozhodně a rychle, bez zaváhání. V neposlední řadě využili přítomnosti třiceti zkušených vojáků-veteránů z Alsaského pluku, jimž velel schopný a rázný důstojník, a jejichž střelba z mušket zmasakrovala nechráněné důstojníky a posádku na velitelské palubě Ambuscade.

      Kdyby se kapitán Jenkins nedopustil dvou hrubých taktických chyb – zbytečného přiblížení k Bayonnaise od závětrné strany, kdy v podstatě Francouzům přímo nabídl svoji loď k abordáži, a neprovedení úhybného manévru těsně před abordáží, bojový střet by pro něj skončil vítězně. V boji ale žádné „kdyby“ neplatí a tak razantní odhodlaná akce Francouzů zvrátila jejich zdánlivě zcela beznadějnou situaci v triumfální vítězství. Komu čest, tomu čest. Nutno dodat, že toto malé vítězství mělo především morální efekt, ztráta jedné menší fregaty byla pro Royal Navy bez většího významu.

*        *        *

Detaily Crépinova obrazu s komentářem

Crépinův obraz boje korvety Bayonnaise s fregatou Ambuscade je z řady vyobrazení této pro Francouze slavné akce nejznámější a nutno dodat, že celkovou atmosférou a detailním provedením zdaleka nejpůsobivější. Podívejme se na některé detaily tohoto obrazu, namalovaného v romantickém duchu, trochu podrobněji a porovnejme je se skutečností.

'Bayonnaise' je pevně zaseknuta u pravoboku britské fregaty a francouzští vojáci a námořníci přelézají a přeskakují na její palubu. Čelen korvety je zaklesnut za úponami hlavního stěžně 'Ambuscade', vlevo na přední palubě skupina námořníků přitahuje lano s malou čtyřramennou vrhací kotvou k zajištění korvety, aby nedošlo k jejímu uvolnění a vzdálení se během abordáže. Na jednu stranu je na obraze mnoho neuvěřitelně přesných detailů, zejména takeláže, na druhou stranu se malíř dopustil řady větších či menších chyb, např.: 'Ambuscade' je mnohem více poškozená, než tomu bylo ve skutečnosti; rozmístění dělových střílen britské fregaty vůbec neodpovídá plánu lodi; střílny pod úponovou lavicí hlavního stěžně jsou příliš blízko u sebe - na obraze je v prostoru od přídě až za úponovou lavici hlavního stěžně 12 střílen, ve skutečnosti jich tam bylo jen deset ('Ambuscade' měla 13 bočních střílen od přídě k zádi, podle obrazu by jich tak muselo být 15); schody na boku 'Ambuscade' jsou příliš úzké; čelen 'Bayonnaise' je nepoškozený, ve skutečnosti se při nárazu do zadního stěžně 'Ambuscade' zlomil; přestřelené úpony jsou napnuté, jakoby vůbec nebyly přerušené; vzdálenost mezi upínacími kladkami (deadeyes) na britské lodi je příliš velká, takto by námořníci měli problém na úpony vylézt. 'Bayonnaise' má na obraze pouze 11 bočních dělových střílen, jako starší 20-dělové korvety s šestiliberními dlouhými děly, avšak podle věrohodných údajů o její výzbroji měla nejméně 12 střílen; mohla dokonce mít ještě třináctou příďovou střílnu. Na realističtějších vyobrazeních (Jean-François Hue a Pierre Ozanne, viz níže) má minimálně 12 střílen. Podle neúplných svědectví abordáž neproběhla tak, jak představuje obraz, ale po nárazu 'Bayonnaise' sklouzla za záď britské fregaty a Francouzi se na její palubu dostali po čelenu - doslova se uvádí, že čelen posloužil jako most přes záď fregaty. Zlomení čelenu 'Bayonnaise' hned při nárazu zachytil na svém obraze jiný malíř-marinista, Jean-François Hue (viz níže).

Na tomto detailu je vidět Crépinova vynikající znalost takeláže lodí - správné proporce lan pevného a pohyblivého lanoví a jejich vedení; proporce kladek a kladkostrojů; visící přetržená lana; skasaná hlavní plachta atd. Na stěžni a ráhnech obou lodí jsou námořníci, střílející na nepřítele. Zajímavá je dvojice vlevo na předním koši 'Bayonnaise', která střílí z mušket na protivníka dírou v přední košové plachtě - při takto natočených ráhnech a úhlu, ve kterém byl trup korvety vůči britské lodi, by jinak z koše na palubu nepřátelské lodi přes plachtu neviděli. Za nimi stojí námořník, který se chystá vrhnout granát: to je ale v dané situaci prakticky nemožné, přední košová plachta mu výhled zcela blokuje, ledaže by chtěl granát prohodit velkou dírou v plachtě, což se mi jeví dost riskantní. Pokud by granát zavadil o okraj díry v plachtě, spadl by na přední palubu korvety a zabil jeho vlastní druhy. Dle mého názoru se jedná o nedomyšlenost, že z této pozice se granát na palubu nepřátelské lodi hodit nedá.

Z pohledu na příď 'Ambuscade' je zřejmé, že malíř loď osobně neviděl. Konstrukční detaily klounu jsou typicky francouzské, nikoliv britské. Rovněž kotva s podivně zalomenými drápy není britská. Chybí první příďová střílna (bridle-port). Na přední palubě fregaty klade houževnatý odpor oddíl britských námořních pěšáků v červených kabátcích, kterých je však příliš mnoho - loď měla pouze 20 námořních pěšáků a část jich bojovala vzadu na velitelské palubě, kde někteří byli zabiti nebo zraněni. Malíř dobře vystihl skupinu bezmocných britských námořníků u předního stěžně, zřejmě nezkušených a nedávno odvedených suchozemců, z nichž někteří se zřejmě vzdávají. Britští námořní pěšáci měli klobouky, nikoli přilbice s černými chocholy. Na trupu jsou vidět zásahy malých osmiliberních dělových kulí z 'Bayonnaise' a také dřevěné hřeby (treenails), kterými jsou připevněny k žebrům plaňky obšívky.

Přes určité nedostatky a nepřesnosti v zobrazení reality patří tento nesmírně působivý Crépinův obraz mezi mé nejoblíbenější, pro svoji úžasnou atmosféru a smyslem pro detail.

Další dobová vyobrazení

Senzační vítězství francouzské korvety Bayonnaise nad větší britskou fregatou Ambuscade se stalo námětem obrazů několika dalších francouzských malířů-marinistů, jejichž vyobrazení s komentářem jsou představena níže.

Okamžik abordáže na jiném dobovém obraze, zachycený v pohledu od levoboční zádě
HMS 'Ambuscade'. Malíř-marinista Jean-François Hue (1751-1823) zobrazil
na tomto obraze z r. 1801 poměrně přesně nejen proporce obou lodí, ale také
skutečnost, že britská fregata měla na rozdíl od 'Bayonnaise' jen minimálně
poškozenou takeláž. Hue jako jediný dobový malíř zachytil zlomení čelenu
hned při nárazu. Obr. Trois-ponts!

Ukázka vzorové revoluční propagandy - dobová rytina, představující poraženou britskou fregatu 'Ambuscade', vlekoucí v boji značně poškozenou, leč vítěznou korvetu 'Bayonnaise'. Proporce lodí jsou přehnané ad absurdum - britská fregata je dvakrát větší než francouzská loď, která je neúměrně zmenšena, aby vynikla vyjímečná "velikost" tohoto hrdinského aktu chrabrých francouzských námořníků. Nerealistické je rovněž oplachtění 'Ambuscade', která přišla v boji o zadní stěžeň. Je nepravděpodobné, že by posádka provedla instalaci nového stěžně tak blízko pobřeží, kam mohla doplout bez něj, nebo jen s provizorním stěžněm. Autorem rytiny, hojně používané v dobovém francouzském i zahraničním tisku, byl Pierre Ozanne (1737-1813), absolvent námořní školy kadetů, námořní důstojník, konstruktér lodí a oficiální námořní malíř, který jinak vytvořil řadu obrazů a rytin s lodní tématikou. Ozanne tedy znal lodě jako málokterý jiný malíř-marinista. Jak ale vidno, na politickou objednávku šel veškerý profesní i morální stud stranou. Obr. wikipedia

Autorem předlohy této rytiny je rovněž Pierre Ozanne - zde jsou již proporce lodí nejen realistické, kde 'Bayonnaise' je zobrazena korektně a 'Ambuscade' jen o trošku zvětšena, ale pro srovnání je dokonce uveden počet děl na hlavních palubách obou lodí, byť kalibr děl britské fregaty je chybně uveden jako 16 liber, místo skutečných 12 liber. Tato rytina vznikla přímo na popud ministra námořnictva kontradmirála Bruixe, který požadoval co nejpřesnější vyobrazení akce, bez revolučního patosu, který 'Ambuscade' připisoval 42 a 'Bayonnaise' 20 děl. Námořníci Bruix a Ozanne samozřejmě věděli, že při srovnávání velikosti dvou lodí jsou primární hlavní dělové baterie. Rovněž je zde korektně zobrazena málo poškozená takeláž britské lodi.
Obr. Trois-ponts!

Další dobový obraz, malíř-marinista Ange-Joseph-Antoine Roux (1765-1835).
Variace na předchozí rytinu, proporce lodí poměrně realistické. Obraz vznikl
o mnoho let později. Obr. wikipedia

"Můj důstojník je mrtev, pomstím ho!"
Dobová propagandistická ilustrace, vyzdvihující čin odvážného
dvanáctiletého plavčíka Sarrazina Guichoua, který při abordáži
následoval velícího důstojníka podporučíka Le Danseura na palubu
britské fregaty. Když ten padl u jeho nohou, plavčík popadl pistoli
a "vystřelil mozek britskému důstojníkovi, který zabil jeho velitele".
Obr. Trois-ponts!

Technické informace

HMS Ambuscade
- válečná loď 5. kategorie (5th rate) britského královského námořnictva (Royal Navy / RN)
- 32-dělová fregata, trojstěžník s ráhnovým oplachtěním
- design sir John Williams, třída Amazon (celkem 18 lodí)
- postavena v loděnici Adams & Barnard v Deptfordu
- kýl položen v dubnu 1771, spuštěna na vodu 17.9.1773, oficiálně zařazena do stavu RN 1.10.1773, poté v záloze (in Ordinary)
- celková cena včetně výstroje 11 346 liber
- délka 38,48 m / 126 stop 3 palce (délka mezi vazy na dolní palubě)
- šířka 10,71 m / 35 stop 1 3/4 palce
- výška nákladového prostoru 3,71 m / 12 stop 2 palce
- tonáž 683 81/94 tun bm
- nominální posádka 220 mužů
- výzbroj:
          hlavní paluba 26 x 12-liberní dlouhá děla na lafetách (po 13 střílnách na bocích)
          velitelská paluba (quarterdeck) 4 x 6-liberní dlouhá děla plus 4 x 18-liberní karonády
          přední paluba (forecastle deck) 2 x 6-liberní dlouhá děla plus 2 x 18-liberní karonády
- celková boční salva všech děl a karonád 228 liber = 103,4 kg
- boční salva hlavní baterie 13 x 12-liberních děl = 156 liber = 70,8 kg

Poznámka:
tonáž bm je stará loďařská míra, udává prostornost (burthen) stavitele lodi (Builder's Measurement, zkráceně bm), nikoli výtlak, jak je často chybně uváděno. Vypočítala se ze vzorce:
délka kýlu x šířka x 1/2 šířky : 94 [míry ve stopách, výsledek v prostorových "tunách", tj. tunách bm]

Stručná služební historie:
- do aktivní služby zařazena v lednu 1776
- pobití ponořené části trupu měděnými plechy na ochranu před šášní lodní a obrůstáním korýši (coppering) v r. 1779
- středně rozsáhlé opravy (middling repairs) květen 1793 – březen 1795, cena 16 598 liber
- sloužila v Anglickém kanále (La Manche), Středomoří a v Západní Indii
- v r. 1798 velení převzal kapitán Henry Jenkins
- 14.12.1798 poražena v boji a ukořistěna korvetou La Bayonnaise v Biskajském zálivu
- v boji 10 zabitých, 36 raněných
- zařazena do francouzského válečného loďstva jako L’Embuscade
- zajata HMS Victory 28.5.1803 bez jediného výstřelu, zařazena zpět do stavu RN jako HMS Ambuscade
- vyřazena ze stavu RN a rozebrána na kusy v červnu 1810

HMS 'Orpheus', klasifikována jako loď 5. kategorie (Fifth Rate), 32-dělová fregata třídy Amazon, sesterská loď Ambuscade, postavená stejnou loděnicí na Temži. Dobový plán britské Admirality z r. 1771 - návrh konstrukce pro stavbu v soukromé loděnici. Vlevo nahoře je schvalující podpis lorda admirality ze dne 9. ledna 1771. Loďařská firma Barnard & Co. provozovala několik loděnic, loď nebyla postavena v Harwich, jak zamýšleno a jak uvedeno na plánu, ale v Deptfordu u Londýna. 'Ambuscade' i 'Orpheus' byly postaveny o něco kratší; místo 130 stop, jak je uvedeno na plánu, měla 'Ambuscade' délku 126 stop a 3 palce, čímž měla rovněž o něco menší tonáž  - 683 tun bm místo plánovaných 705. Obr. © National Maritime Museum Greenwich, London

La Bayonnaise

- korveta (trojstěžník s ráhnovým oplachtěním)

- postavena v Bayonne v r. 1793 jako korzárská loď

- zakoupena pro válečné námořnictvo v březnu 1794

- měděné oplechování v r. 1795

- výtlak 580 tun

- posádka 10 důstojníků, 276 mužstvo (počet mužstva v r. 1798 byl menší, cca 250 mužů)

- výzbroj v r. 1798:

           hlavní paluba 24 x 8-liberní dlouhá děla na lafetách

           velitelská 6 x 6-liberní dlouhá děla, 2 x obusiery 36-liberní

           plus 8 ručních otočných děl malého kalibru

- celková boční salva všech děl mimo otočných = 150 fr. liber = 73,4 kg
- boční salva hlavní baterie 12 x 8-liberních děl = 96 fr. liber = 47 kg

V listopadu r. 1803 úmyslně najela na pobřeží u mysu Finisterre, aby unikla zajetí britskou HMS Ardent o 64 dělech; posádka ji zapálila a loď později explodovala.

Plán ani rozměry lodi se nedochovaly. Prameny uvádí pro Bayonnaise jen tonáž 580 tun, pro srovnání uvedeny níže rozměry dvou korvet z revolučního období a dvě starší, s nominální hlavní výzbrojí 8-liberních děl:

Le Berceau  22 děl, 1793; délka 36,7 m; šířka 9,1 m; výtlak 650 tun; válečná loď

L'Unité         24 děl, 1793; délka 38,3 m; šířka 9,5 m; výtlak 657 tun; válečná loď

La Blonde    20 děl, 1780; délka 38,6 m; šířka 9,9 m; výtlak 800? tun; korzárská loď
Jean Bart     24 děl, 1786; délka 32,6 m; šířka 9,1 m; výtlak 550 tun; korzárská loď

Srovnání velikosti trupů britské fregaty třídy Amazon (nahoře) a francouzské korvety. Vzhledem k tomu, že plány 'Bayonnaise' neexistují, je zde použit plán korvety 'L'Unité' (HMS Surprise), zmenšené na délku mezi vazy 113 francouzských stop (120,4 angl. stop, tj. 36,7 m), což je délka korvety 'Berceau' z r. 1793, velikostně odpovídající 'Bayonnaise'. Plán fregaty 'Orpheus' třídy Amazon je ponechán v původní větší navrhované verzi, s délkou mezi vazy 130 stop (39,6 m), ve skutečnosti měla 'Ambuscade' délku 126 stop a 3 palce (38,5 m). Jak je ze srovnání patrné, i menší korveta se celkovou délkou příliš od britské lodi nelišila, rozdíl zde činí cca 8 procent. Korveta je nižší a užší, má menší ponor, z čehož vyplývá menší prostornost a výtlak. V každém případě rozdíly mezi trupy obou lodí nejsou tak markantní, jak je prezentováno v literatuře a na některých vyobrazeních.

Na žádost přidán 20.05.2015 komentář k plavebním vlastnostem obou lodí:

      Podle dochovaných hlášení o plavebních schopnostech jednotlivých lodí (Observations of the Qualities of His Majesty’s Ship) byly britské 32dělové fregaty třídy Amazon považovány pouze za přiměřeně rychlé. Dosahovaly rychlostí: 10-11 uzlů při plavbě ostře na vítr (close hauling), 12 uzlů na zadoboční větry (broad reach) a 12,5 uzlů na zadní vítr (running). Maximální dosažená rychlost činila 13,5 uzlů na zadoboční vítr. Na klidném moři za mírného až čerstvého větru měly dobrou stoupavost na vítr, tj. velmi dobře pluly ostře na vítr, a především měly extrémně dobrou manévrovatelnost. Při plavbě ostře na vítr se dost nakláněly na bok. Slabou stránkou byla plavba na rozbouřeném moři (rough-weather performance), kdy značně klesla rychlost, výrazně se zhoršilo stoupání na vítr i manévrovatelnost; na druhou stranu pod redukovanými plachtami se na rozbouřeném moři chovaly dobře (easy in seaway), tj. netrpěly nadměrným podélným kolébáním (heavy pitching), ani nebyly „mokré“ (wet), tj. nenabíraly vodu (shipping water).

      Konkrétní údaje o plavebních vlastnostech korvety Bayonnaise nejsou k dispozici, navíc se jedná o původně korzárskou loď, nikoli válečnou korvetu, kde se stavěly lodě jednotlivých tříd v početných sériích a tak chybějící informace o jedné lodi stejné třídy lze doplnit informacemi o sesterské lodi. Rozdíly mezi různými třídami a typy korvet byly velké. Obecně korzárské lodě byly stavěny na rychlost, byly štíhlé a měly ostřejší žebra blíže tvaru V. Nejlepších výkonů dosahovaly za mírného až čerstvého větru: 8-9 uzlů při plavbě ostře na vítr, 10-11 na zadoboční vítr. Měly větší tendenci k bočním náklonům (rolling) a také k podélnému kolébání (pitching), často nabíraly na palubu vodu. Kvůli malému ponoru měly větší boční snos při plavbě ostře na vítr. Jakmile zesílil vítr a moře bylo více vzedmuté, tj. vytvořily se větší vlny, jejich plavební vlastnosti se rychle zhoršovaly a stávaly se poměrně snadnou kořistí větších britských lodí, fregat i řadových lodí. Britové na moři zajali řadu francouzských korvet, i těch považovaných za nejlepší, jako např. lodě třídy Bonne Citoyenne. Ostatně odlehčená Bayonnaise vracející se ze zámoří nebyla schopna uniknout britské fregatě plně naložené zásobami (Ambuscade doplnila zásoby 5. prosince 1798), ani v podobné situaci 64dělovému dvojpalubníku HMS Ardent v r. 1803.

      Rychlost lodi ovlivňuje řada faktorů: geometrie trupu (tvar trupu, délka, šířka, ponor, profil hlavního žebra, ostrost přídě a zádě, výška boků nad čárou ponoru); aktuální stav lodi (trim lodi, zatížení lodi zásobami – plně naložená/částečně naložená); trim plachet (nastavení plachet); stav ponořené části trupu (čistota obšívky); vítr a moře (síla a směr větru, výška a směr větrných vln, výška a délka tzv. mrtvé vlny - swell); v neposlední řadě schopnost kapitána a důstojníků plachtit a manévrovat, a také vycvičenost mužstva v obsluze plachet.

*     *     *

Obusier - bronzová lodní houfnice, kalibr 36 liber, typ z r. 1787. Exponát Musée national de Marine v Paříži. Francouzská obdoba britské karonády, nepříliš úspěšná. Obusier byl od r. 1795 postupně nahrazován karonádami, z palub válečných lodí zcela zmizel na začátku Napoleonova císařství.
Foto: © Rémi Kaupp, CC-BY-SA, Wikimedia Commons

Srovnání velikostí francouzských krátkých lodních děl pro střelbu na malou vzdálenost. Vlevo bronzový obusier, vpravo od něj francouzské železné karonády - zvlášť patrný je rozdíl mezi obusierem a karonádou stejného kalibru 36 liber. Ilustrace z knihy o francouzském námořním dělostřelectvu 1650-1850 od J. Boudriota a H. Bertiho.

Literatura:

• Jean Boudriot et Hubert Berti: L'Artillerie de mer: marine française 1650-1850. Paris, éditions ANCRE,‎ 1992.
• Jean Boudriot: Corvette La Créole 1827. Historique de la corvette 1650-1850. Paris 1990.
• Alain Demerliac: Nomenclature des navires français de 1792 à 1799. La marine de la révolution. Éditions Omega, Nice 1999.
• Robert Gardiner (ed.): Nelson against Napoleon. From the Nile to Copenhagen, 1798-1801. Caxton Editions 2001.
• James Henderson: Frigates, Sloops and Brigs. Pen & Sword, Barnsley 2005.
• David J. Hepper: British Warship Losses in the Age of Sail 1650-1859. J.Boudriot Publications, Rotherfield 1994.
• James, William: The Naval History of Great Britain, from the Declaration of War by France in February 1793, to the Accession of George IV. Vol. II., London 1837 (přetisk 2002).
• Kevin McCranie: 'The recruitment of seamen for the British Navy 1793-1815', in Donald Stoker (ed.), F.C.Schneid (ed), H.D.Blanton (ed): Conscription in the Napoleonic Era: A Revolution in Military Affairs? Routledge 2009.
• Naval Chronicle Vol. I. (January - June 1799), str. 170.
• Paul Roger: L’art maritime en France: mythe et propagande. NEPTUNIA n° 239, Revue des Amis du Musée national de la Marine, Septembre 2005.
• Onésime Troude: Batailles Navales de la France. Tome III. Paris, 1867. Str. 145-147.
• Tom Wareham: The Star Captains. Frigate Command in the Napoleonic Wars. Chatham Publishing, Rochester 2001.
• Rif Winfield: British Warships in the Age of Sail 1793-1817. Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth Publishing, Barnsley 2008 (Second revised edition). Kniha obsahuje přehled všech válečných lodí Královského námořnictva v daném období, jejich technické údaje a stručnou historii každé lodi.

Webové odkazy:

• Stránka Philippe de Ladebata (francouzsky)
• Francouzský web Trois-ponts! (Trojpalubník)
• Online kniha Naval History of Great Britain od Williama Jamese, díl II. (anglicky)
• Wikipedia - Action of 14 December 1798 (anglicky)

Poznámka:
Publikování tohoto článku v neděli večer zdržely dvě věci. Nejprve jsem zápasil s nedokonalým formátováním textu tohoto webu, které mne občas přivádí k šílenství. Další velké časové zdržení způsobilo vyhledávání na webu, kde jsem pátral po technických údajích a plánech francouzských korvet. Z Boudriotovy publikace jsem vybral několik jmen korvet postavených krátce před a na začátku francouzské revoluce, abych získal porovnání jejich parametrů. Postupně jsem vkládal jedno jméno lodi za druhým: corvette Naiade, corvette Brune, corvette Sémillante, corvette Fidéle, corvette Cornelie, corvette Belette a další, informací ale bylo velmi málo a především byly nedostačující, až na jedno. Po vložení jména korvety Blonde z r. 1780 mi google nabídl spoustu fotografií, jejichž důkladná prohlídka zabrala tolik času, že jsem článek v neděli nestačil dokončit - corvette Blonde

Inu, není korveta jako korveta :-)