sobota 20. června 2015

LODĚ V ROMÁNECH PATRICKA O'BRIANA - ŠKUNER


Typický americký baltimorský škuner z počátku 19. stol. s charakteristicky zakloněnými stěžni. Obraz zachycuje incident v čínském přístavu Macao z 8. srpna 1807, kdy byly z britské válečné brigy 'Diana' (v pozadí) vyslány na inspekci škuneru 'Topaz', podezřelého z pirátství, čluny s oddíly námořníků. Škuner je zachycen v okamžiku, kdy po vytažení kotvy posádka ve spěchu napíná plachty a loď se chystá uniknout z přístavního kotviště na volné moře. Americká posádka střílí na blížící se člun z mušket a pistolí, zraněného britského poručíka Kempthornea vytahuje posádka člunu z vody. Přes zuřivé ostřelování a řadu zraněných námořníků se britským člunům podařilo provést abordáž a americkou loď obsadit. Olej na plátně z r. 1810, malíř-marinista Thomas Buttersworth (1768-1842). Butterswoth byl malíř amatér, ale jako bývalý námořník znal lodě "z první ruky".
Zdroj: © Vallejo Gallery


      Tento příspěvek je primárně určen čtenářům námořních románů Patricka O’Briana o dobrodružstvích kapitána britského královského námořnictva Jacka Aubreye a jeho přítele lodního doktora Stephena Maturina, odehrávajících se za napoleonských válek. O’Brianovy knihy nejsou pouhé dobrodružné romány, je v nich zakomponována řada skutečných událostí a především poměrně dost námořní terminologie, kterou autor popisuje, ale v textu většinou vůbec nevysvětluje, a protože se jedná o román, není opatřen poznámkovým aparátem. Nejvíce autorových vysvětlivek je zakomponováno v textu 1. románu Master and Commander (česky Velitel šalupy), kde námořníci vysvětlují doktoru Maturinovi, nováčkovi na palubě, výstroj lodi a další námořnické záležitosti. Pokud ale čtenáři anglického originálu něčemu nerozumí, mají k dispozici odborné námořní slovníky, námořní encyklopedie a celou řadu publikací o námořnictvu v dobách napoleonských válek, a to jak na internetu, tak v tištěné podobě. Navíc přímo pro čtenáře O’Brianovy dvacetidílné ságy (21. díl nestačil autor dokončit), jakož i pro čtenáře jiných sérii, existují specializované knihy s vybranou terminologií, obsaženou v románech, vysvětlující nejen námořní pojmy, ale také dobové reálie. Čtenáři anglických originálů tak mají velmi snadný přístup ke kompletní námořní terminologii, která se v románech vyskytuje.

      Český čtenář překladu O’Brianových námořních románů takové možnosti, jaké existují v angličtině, zdaleka nemá – obecně na českém internetu bohužel nic solidního není, online skutečně odborný námořní výkladový slovník neexistuje, skromné laické pokusy o „námořní slovníčky“ na internetu jsou nedostatečné jak obsahem, tak nevyrovnanou úrovní a s mnoha chybami; rovněž populárně-naučná literatura je skromná a většinou bez odborné korektury, což napomáhá k opakovanému přejímaní chybných informací z jedné knihy do další. Kromě toho, že v češtině neexistuje ani tištěný odborný slovník, který by českému čtenáři pomohl alespoň s technickým názvoslovím konstrukce lodi, takeláže a výstroje, nemá k dispozici ani ucelenou publikaci o loďstvech, lodích, námořní historii a dobových reáliích z období napoleonských válek.

      Jak již bylo zmíněno, O’Brianovy romány jsou námořní, je v nich dost odborné námořní terminologie a autor si s námořními reáliemi dal hodně práce – proto je i v českém překladu počínaje 5. dílem Pochmurný ostrov, od kterého je prováděna odborná korektura, snaha v maximální míře tuto odbornou námořní terminologii zachovat.


      Kromě konstrukčních částí lodí, takeláže, výstroje, výzbroje, námořnických prací a manévrování lodí, O’Brian zmiňuje řadu nejrůznějších druhů a typů lodí a člunů. V románu Pochmurný ostrov má čtenář pro lepší porozumění textu k dispozici nákres oplachtění 50dělové lodi HMS Leopard s názvy jednotlivých plachet a podélný řez trupu s popisem různých částí lodi; v dalších dílech je použita dobová kresba fregaty s názvy plachet. V románech jsou zmiňovány další typy lodí – v tomto příspěvku se budu věnovat škuneru, o němž se píše ve třetí kapitole románu Na vlnách Baltu, 7. dílu O’Brianovy ságy, kde dva americké kaperské škunery pronásledují britskou poštovní brigu, plující z Halifaxu do Anglie. V angličtině jsou tyto americké civilní lodě označovány jako privateers, tj. ozbrojené soukromé lodě. Dobová angličtina pro tyto lodě (a muže) nepoužívá označení korzár (corsair), takto byli označováni berberští korzáři, proto také v překladu románu bylo použito označení kaper, nikoli korzár. Slovo korzár používali Francouzi.

Ukázka z této kapitoly je zde na blogu.



Škuner


      V následujících řádcích je popsán jen typický, středně velký americký škuner z počátku 19. století, bez zabíhání do dalších detailů, velikosti a variant v oplachtění a vývoje tohoto typu lodi v pozdější době. Škuner za napoleonských válek byla menší plachetní loď se dvěma stěžni, s primárně s předozadním oplachtěním, tj. plachtami v podélné ose lodi. Základní oplachtění sestávalo z lichoběžníkových vratiplachet na obou stěžních, trojúhelníkové nebo lichoběžníkové vrcholové plachty nad hlavní vratiplachtou, 3-4 trojúhelníkových kosatek napnutých mezi předním stěžněm a čelenem, 1-2 stěhovek mezi předním a hlavním stěžněm, a obvykle 2-3 příčnými ráhnovými plachtami na předním stěžni. Lodě měly další, různé přídavné plachty pro slabší vítr a dobré počasí. Pro škuner je charakteristické, že největší plachty na předním a hlavním stěžni jsou vratiplachty. Stěžně se skládaly ze dvou částí: dolního pně, usazeného nad kýlem, a čnělek, nazývaných košové. Rovněž čelen, druh stěžně čnějícího na přídi šikmo vzhůru, se skládal z pně a čelenové čnělky.

      Pokud má škuner navíc na stěžni příčná ráhna, obvykle jen na předním, nazývá se obecně škuner s ráhnovými plachtami. Nejrozšířenější typ škuneru s košovými, případně brámovými plachtami, se v době napoleonských válek nazýval košový škuner (angl. topsail schooner, něm. Toppsegelschoner). Později v 19. stol. se škuner s brámovými plachtami začal označovat jako brámový škuner (topgallant schooner), ale název košový škuner se běžně používal pro oba typy, jak pro loď jen s košovými, tak pro loď s košovými a brámovými plachtami.

      Vzhledem k snadné obsluze jednoduchého plachtoví, nevyžadujícího početnou posádku, a dobrým manévrovacím a plavebním vlastnostem, se škunery používaly především jako obchodní lodě, menší pro pobřežní plavbu, větší pro dálnou plavbu (zámořskou). Za napoleonských válek se stavba škunerů a jejich použití rozšířilo zejména v USA, mnoho ozbrojených škunerů bylo účelově postavených jako kaperské, k přepadání a zajímaní obchodních lodí nepřítele. Škunerové oplachtění měly obvykle plachetnice lodivodů v přístavech, škunery používaly k ochraně pobřeží před pašeráky také celní služby řady zemí. V britském královském námořnictvu té doby nebyly škunery nějak zvlášť rozšířené, v pobřežních vodách Anglie byl preferován tradiční kutr (cutter) a o něco větší brigy. Royal Navy používala škunery především v Karibiku a u severoamerického pobřeží – ve svém pragmatickém přístupu používala v oblasti stejný typ lodí, jako protivník.

      Americké kaperské škunery byly lodě stavěné pro rychlost, měly nízký trup s žebry tvaru V, se šikmým kýlem s větším ponorem na zádi než na přídi, a charakteristicky výrazně zakloněnými vysokými stěžni a velkou plochou oplachtění, aby mohly doslova „létat na vlnách“ (flying). Dobře ostřily na vítr, proto dokázaly často uniknout britským válečným lodím s ráhnovým oplachtěním (brigám, šalupám, fregatám a řadovým lodím). Na zadní vítr pluly hůře, než lodě s příčným ráhnovým oplachtěním, obvykle na tzv. motýla (též na husí křídlo, z angl. goosewinged), tj. vratiplachty byly vytočené každá na jiný bok. Za silného větru musely redukovat plachty a snadněji se stávaly kořistí větších britských válečných lodí s ráhnovým oplachtěním. Z amerických škunerů ukořistěných loděmi královského námořnictva byla do stavu Royal Navy zařazena jen část.

      Orientační parametry středně velkých amerických škunerů z období napoleonských válek: délka na vodorysce 22-25 m, šířka 7–8 m, ponor 3,0 – 3,5 m, tonáž 150-250 tun bm (builder measurement), tj. prostornost, nikoli výtlak, jak je často chybně uváděno. Plocha oplachtění 500-1 000 m2. Americké kaperské škunery dosahovaly rychlosti až 11-12 uzlů (20-22 km/hod). Obvyklou hlavní výzbroj kaperských škunerů tvořily karonády, krátká děla kalibru 6-12 liber na kluzných lafetách, s malým dostřelem; jako stíhací ke střelbě na větší vzdálenost se běžně používala dlouhá děla na kolečkových lafetách, kalibr 6 liber. Posádky kaperských škunerů byly obvykle početné, 50-60 mužů, velké škunery měly kolem 100 mužů i více, jednak kvůli obsluze děl a boji, jednak kvůli tomu, že na každé ukořistěné obchodní lodi bylo do domovského nebo nejbližšího vhodného přístavu odesláno několik mužů z vlastní posádky, jejíž počet se tak s úspěšnou kampaní zmenšoval.

Oplachtění typického amerického kaperského škuneru (privateer) z anglo-americké války 1812-1815, zjednodušené schéma s českými názvy plachet a části takeláže. Obrázek byl původně určen pro knihu "Na vlnách Baltu", k lepšímu porozumění čtenářů textu v kapitole 3., kde dva americké škunery pronásledují britskou poštovní brigu 'Diligence'. Vlastní ilustrace a popisky  © kpt.KL.

*          *          *

     Dnes se po moři plaví dvě repliky amerických kaperských škunerů z války 1812, obě postavené v USA. Jsou to škunery Lynx a Pride of Baltimore II. První z nich není přesnou replikou, ale má modifikovaný trup pod čárou ponoru s ohledem na větší bezpečnost posádky a cestujících. Pride of Baltimore představuje věrnější repliku typického baltimorského škuneru z anglo-americké války 1812-1815.

Lynx, modifikovaná replika amerického kaperského škuneru z anglo-americké války 1812-1815.
Foto: © Sail Baltimore

Funkční replika šestiliberní karonády na palubě škuneru 'Lynx' 

Propagační video škuneru Lynx - pěkné záběry lodi při plavbě na oceánu, s poněkud vlasteneckým patosem komentářů.





Škuner 'Pride of Baltimore II' (Baltimorská pýcha II)
Foto: ©
 Dulluth Shipping






Setkání tří amerických replik na Velkých jezerech - vlevo škuner Pride of Baltimore, vpravo briga Ontario, vpravo v pozadí škuner Lynx. Plachetnice vítá hasičský člun, chrlící vodu z požárních děl.
Foto:  © 
Gentleman's Portion


Pride of Baltimore II vítá francouzskou fregatu Hermione, připlouvající do přístavu Baltimore.
Foto: ©
 Pride of Baltimore II



Webové odkazy:
O námořním románu Patricka O'Briana "Na vlnách Baltu" zde na blogu
Článek o britském spisovateli Patricku O'Brianovi a jeho námořních románech zde na blogu 
Talpress - vydavatel překladů námořních románů Patricka O'Briana v češtině



Vyhledávání na webu:
american privateer schooner
schooner Lynx
schooner Pride of Baltimore


     Dalším typům lodí v románech Patricka O’Briana, včetně informací o výstroji, takeláži, manévrování lodí a některým nautickým záležitostem se zamýšlím postupně věnovat v budoucnu.

Pozn.: při psaní tohoto příspěvku jsem procházel český web, co vše se o škunerech lze dočíst v češtině. Bylo toho žalostně málo, s množstvím chybných údajů. Při této příležitosti jsem opravil a o něco rozšířil heslo škuner na české wikipedii, ale i tak není zdaleka vyčerpávající.

     Modelářská příručka M. Cajthamla Historické lodě 16. až 18. století a tzv. Velký slovník lodí a moře, překlad anglického průvodce pro laické čtenáře námořní beletrie, nelze považovat za odborné, ačkoli jsou tyto knihy za odbornou literaturu vydávány.



2 komentáře:

Pavel řekl(a)...

Skvělé! Už se těším, až bude takto zpracována fregata.
Když jsem si prohlížel ten nákres oplachtění, tak mě napadlo, proč je na každém refovacím páse tolik těch lanek?

kpt.KL řekl(a)...

Aby se námořníkům s nimi snadno vázala refovaná část plachty, mají malý průměr, a aby uvázané vydržely nápor větru na plachtu, musí jich být dostatečně velký počet. Refovací lanka jsou na každém plachtovém pruhu, širokém cca 60 cm, tj. v tomto rozestupu.