BITVA V ZÁLIVU QUIBERON 20. LISTOPADU 1759

Obraz bitvy v zálivu Quiberon v podvečer 20. listopadu 1759. Uprostřed je britská vlajková loď 'Royal George' s modrou admirálskou vlajkou na hlavním stěžni, vpravo od ní francouzská vlajková loď 'Soleil Royal', s bílou a červenou vlajkou na hlavním stěžni. Olej na plátně z r. 1779, britský malíř-marinista Dominic Serres (1719-1793). Obraz vznikl na zakázku kapitána Williama Lockera, který se bitvy zúčastnil jako poručík na palubě HMS 'Sapphire'. Locker byl významným patronem malířů marinistů, obzvláště Serrese. Obr: wikimedia

        Rok 1759 Angličané nazývají Annus Mirabilis, Rok zázraků. Odvěcí rivalové Francie a Anglie jsou od r. 1756 opět ve válce, později nazvané Sedmiletá (1756-1763). Napětí mezi Francií a Anglií trvalo delší dobu a již od r. 1754, dva roky před oficiálním vyhlášením války, docházelo k občasným bojovým střetům v zámořských koloniích. Po několika letech vojenských neúspěchů se v r. 1758 začala situace měnit a v r. 1759 dosáhli Britové řady vítězství.

       Dne 20. listopadu 1759 se střetly britská a francouzská eskadra v dramatické námořní bitvě v zálivu Quiberon, u atlantického pobřeží Francie, jižně od Bretaňského poloostrova. Francouzi ji nazývají bitvou u Cardinaux, podle skalnatých útesů jihovýchodně od ostrova Hoëdic, poblíž kterých začala. Britská eskadra čítající 23 řadových lodí pod velením admirála sira Edwarda Hawkeho v bitvě drtivě porazila eskadru 21 řadových lodí francouzského maršála Conflanse (v té době byla hodnost maršála také v námořnictvu, odpovídala britské admirálské hodnosti).

      V r. 1759 Francie plánovala vojenskou invazi do Anglie a Skotska, později také do Irska, které se mělo zúčastnit 100 tisíc vojáků. Ve francouzských přístavech Lamanšského průlivu a Bretaně byly stavěny invazní čluny k přepravě vojáků a vojenského trénu. V jihovýchodní Bretani u Vannes se shromažďuje hlavní část invazní armády, v zálivu Morbihan jsou připraveny transportní lodě. K ochraně desítek transportních lodí během přeplavby k břehům Anglie se mají spojit dvě eskadry: toulonská o 12 řadových lodích a brestská o 21 řadových lodích. Řadové lodě mají doprovázet fregaty a menší válečné lodě. Britské Královské námořnictvo má rozkaz zabránit, aby se obě francouzské eskadry spojily, a provádí námořní blokádu hlavních přístavů Brest a Toulon. Britská eskadra blokující Toulon musí v červenci odplout do Gibraltaru kvůli doplnění zásob a opravám lodí. Toho využil kontradmirál de La Clue-Sabran a s patnácti loděmi vyplul na moře. Za jeho eskadrou, která v noci pronikla Gibraltarským průlivem, ve spěchu vyplouvají z Gibraltaru britské lodě admirála Boscawena. La Clue-Sabran se rozhodne neplout do Cádizu podle původního plánu, protože se obává, že by tam mohl být Boscawenovou eskadrou zablokován, ale zamíří na Atlantik. Následuje jej ale jen šest řadových lodí, ostatní v noci zamíří ke Cádizu, podle původního plánu. Sedm francouzských lodí pronásleduje silnější britská eskadra a pomalu je dohání – odpoledne 18. srpna se po krátkém a houževnatém odporu vzdala jedna 74-dělová loď. V noci z 18. na 19. srpna unikly dvě francouzské lodě západním směrem na volné moře, zatímco zbývající čtyři zamířily na sever do portugalských vod k přístavu Lagos. V bitvě byly dvě francouzské lodě zahnány na břeh a zničeny, a zbylé dvě se vzdaly. Francouzské lodě, které odpluly do Cádizu, byly zablokovány britskou eskadrou, jak La Clue-Sabran předpokládal. V bitvě u Lagosu přišli Francouzi o 5 řadových lodí - dvě byly zničeny a tři zajaty.

      Ani po této ztrátě se ale Francouzi plánů na invazi nevzdali. Námořní část výpravy měla zajistit Ponantská, tj. Atlantská flota, které velel maršál Hubert de Brienne, hrabě de Conflans (1690-1777). Hlavním přístavem a základnou Ponantské floty byl přístav Brest. Válečná rada Francie již dříve rozhodla provést první invazní výpravu do Skotska, následovat měly výsadky u Portshmouthu a v hrabství Essex. V říjnu 1759 byla u Vannes připravena invazní armáda 48 tisíc vojáků pod velením vévody D'Aiguillon. Vyplutí Conflansovy eskadry zdržel nedostatečný početní stav posádek a později bouřlivé západní větry, které znemožňují vyplutí z brestského zálivu na moře.

      Britové udržovali námořní blokádu Brestu a dalších atlantických přístavů Francie, kterou vykonávaly řadové lodě a fregaty tzv. Západní eskadry (Western Squadron), jež měla za úkol hlídkovat v západní oblasti vstup do Anglického kanálu (La Manche), a v Biskajském zálivu. Vrchním velitelem Západní eskadry byl čtyřiapadesátiletý admirál sir Edward Hawke, který měl k dispozici 32 řadových lodí, několik fregat a menších válečných lodí. Blokádu Brestu vykonávaly blízko pobřeží obvykle dvě řadové lodě a fregaty, hlavní eskadra asi 20 řadových lodí se zdržovala na volném moři nedaleko ostrova Ushant (Ouessant), dále od mnoha nebezpečných podmořských skalisek a útesů. Část lodí Hawke posílal do Anglie pro čerstvé zásoby, nezbytné opravy a také odpočinek od úmorné monotónní blokády. Za dobrého počasí dovážely čerstvý proviant britským blokádním lodím u francouzského pobřeží také zásobovací lodě. Dlouhodobá britská blokáda francouzských přístavů byla úspěšná: zamezila dovozu zboží z francouzských kolonií, ruinovala francouzský zámořský obchod a tím, že válečné lodě nemohly vyplout na moře, značně poškodila bojovou morálku francouzských námořníků. Celoroční blokáda lodí v přístavech měla významný vliv na horší vycvičenost francouzských posádek – britské lodě neustále manévrující za každého počasí měly naopak posádky vycvičené dokonale. Francouzské vojenské transportní lodě v zálivu Morbihan byly blokovány malou eskadrou komodora Roberta Duffa, sestávající ze čtyř 50-dělových lodí a několika fregat.

Britský admirál sir Edward Hawke (1705-1781),
portrét z let 1768-1770. Obr. wikipedia

      Za bouřlivých západních větrů se britská eskadra stahovala od závětrného pobřeží Bretaně do úkrytu v zálivu Torbay na jihu Anglie. Silný západní vítr byl pro britské lodě velmi nebezpečný – mohl je zahnat na četná skaliska a útesy u francouzského pobřeží; na druhou stranu znemožňoval vyplutí francouzských lodí z Brestu. Naopak vítr ze sektoru sever až východ, příznivý pro vyplutí francouzské eskadry na moře, byl rovněž příznivý a bezpečný pro britské lodě. Jedna z bouří začátkem listopadu přinutila Brity k odplutí do zálivu Torbay. Duffova malá eskadra setrvala na místě, protože záliv Quiberon byl před bouřlivým západním větrem chráněn poloostrovem stejného jména. Když se vítr konečně stočil k východu, vyplula 14. listopadu Conflansova eskadra z Brestu. Ve stejný den odplula z kotviště v Torbay také britská eskadra a zamířila k ostrovu Ushant. Zprávu o vyplutí Francouzů z Brestu dostal Hawke 16. listopadu od zásobovací lodě, která se vracela ze zálivu Quiberon od Duffovy eskadry. Bylo mu okamžitě jasné, že francouzská eskadra zamíří do zálivu Quiberon, aby umožnila vyplutí transportních lodí s invazní armádou z Morbihanu. Hawke nechal napnout maximum plachet a zamířil co nejrychleji ke Quiberonu. Silný jiho-jihovýchodní až jižní vítr znemožnil Francouzům plout nejkratší trasou přímo do Quiberonu a zahnal je dál na západ, na širé moře, stejně jako Angličany. Malá britská fregata HMS Vengeance zamířila do Quiberonu, aby varovala komodora Duffa před blížící se velkou francouzskou eskadrou. Duffovy lodě vypluly ze zálivu Quiberon na otevřené moře na poslední chvíli se sílícím severozápadním větrem. Francouzi spatřili Duffovu eskadru za úsvitu 20. listopadu a ihned zahájili pronásledování. Duff nejprve považoval eskadru blížící se od jihozápadu za britskou – nepřítele očekával od severozápadu – a vyplul jí naproti. Když zjistil, že se jedná o Francouze, nechal vytáhnout signál k rozdělení eskadry a úniku – několik jeho lodí zamířilo k severu, zbytek k jihu. Proti velkým řadovým lodím neměl Duff šanci se ubránit. O něco později spatřili z francouzského zadního voje na návětrné straně blížící se Hawkeho eskadru, a když se později ukázalo, že je početnější a jsou v ní také třípalubové lodě, přerušil Conflans pronásledování Duffových lodí. Následovaly vlajkové signály s rozkazy: „přiblížit se k sobě“, „plavební pořadí v jedné kýlové linii“, „dávejte pozor na bitevní signály“ a „připravit k boji“. Conflansova loď zaujala místo v čele jeho linie a zamířila k jižnímu vstupu do zálivu. Francouzská eskadra zahájila spořádaný ústup, plula v sílícím větru pod redukovanými plachtami a formovala se do bitevní linie. Zatímco Francouzi pluli pod refovanými košovými plachtami, Britové naopak refované plachty povolili, aby se co nejrychleji dostali k nepříteli. Některé britské lodě dokonce napnuly brámové plachty.

Trasy britské a francouzské floty před a po bitvě v zálivu Quiberon.
Čísla označují datum v měsíci listopadu 1759. Modrá přerušovaná
čára ukazuje trasu úniku několika francouzských lodí do přístavu
Rochefort. Zdroj: wikimedia, vlastní úprava

      Vzhledem k bouřlivému sílícímu větru, který se nyní stáčel od západo-severozápadu k západo-jihozápadu, a zvedajícím se vysokým vlnám, bylo Conflansovi jasné, že se početnějšímu nepříteli nemůže postavit na širém moři. Nejprve se domníval, že Britové za ním v bouřlivém počasí do zálivu plného mělčin a nebezpečných skalisek nepoplují, navíc když do zálivu měli dorazit pozdě odpoledne, před soumrakem. Když ale viděl, jak se Britové rychle přibližují s jednoznačným úmyslem svést bitvu, rozhodl se po vplutí do zálivu držet na jeho západní straně, blízko mělčin a podmořských skalisek – Conflans jednak tyto vody dobře znal, navíc na palubách jeho lodí byli zkušení místní lodivodi, a domníval se tak, že má nad Brity výhodu – a že se britská eskadra ocitne po jeho závětrné straně, hnána bouřlivým větrem k francouzskému pobřeží, a rozptýlí se. Tím by Conflans získal kontrolu nad situací. Tento manévr mu ale znemožnil vítr, který se stočil zpět k západo-severozápadu a ještě více zesílil. Navíc nevěděl, že admirál Hawke byl rozhodnut zaútočit za každou cenu, že nepočítal se zformováním vlastní bitevní linie, a že od začátku plánoval melée, neorganizovaný individuální boj jednotlivých lodí.

*      *      *

      Podívejme se nyní, jak situaci viděl admirál Hawke. Následující řádky představují volný překlad jeho hlášení Admiralitě s popisem bitvy. Pro lepší srozumitelnost textu jsou doplněny některé údaje v hranatých závorkách.

Admirál sir Edward Hawke sekretáři Admirality, H.M.S. Royal George, poblíž mysu Penvins, 24. listopadu 1759

     V mém dopise z 17. [listopadu] jsem vyjádřil přání, aby jste oznámil jejich lordstvům, že jsem obdržel hlášení o osmnácti řadových lodích a třech fregatách Brestské eskadry, spatřených asi 72 mil na SZ [severozápad] od Belle Isle, a které mířily na východ. Všichni zajatci však tvrdí, že v den, kdy jsme je pronásledovali, jejich eskadra sestávala ze čtyř 80-dělových, šesti 74-dělových, tří 70-dělových, osmi 64-dělových lodí, jedné fregaty o 36 dělech, jedné o 34 a jedné o 16 dělech, s další malou lodí jako pozorovací. Z Brestu odpluli 14. tohoto měsíce, ve stejný den, kdy jsem vyplul z Torbay. Soudě, že jejich prvním místem setkání bude Quiberon, okamžitě po obdržení hlášení jsem zamířil přímo tam pod maximálním možným počtem plachet. Silný vítr vanoucí zpočátku ze směru JkV [jih k východu] a poté z jihu nás zahnal značně na západ, ale 18. a 19., ačkoliv proměnlivý, byl vítr příznivější. Mezitím se k nám připojily fregaty Maidstone a Coventry, jejichž velitelům jsem přikázal držet se vpředu před eskadrou, jedna na levoboční a druhá na pravoboční přídi. O půl osmé ráno dne 20. listopadu, se Belle Isle [ostrov] podle našich výpočtů nacházel v náměru VkS ¼ k S [východ k severu a ¼ čárky k severu] ve vzdálenosti asi 39 mil, signalizovala Maidstone spatření floty. Ihned jsem nechal vyvěsit signál k zformování boční linie, aby se všechny lodě eskadry dostaly na mou úroveň. Ještě předtím jsem vyslal kupředu Magnanime, aby vyhlížela zemi. Ve tři čtvrtě na deset signalizovala spatření nepřítele. Pozorujíc, že se po našem objevení začal vzdalovat, vyslal jsem sedmi lodím, které byly nepříteli nejblíž, signál k pronásledování a zároveň utvoření kýlové linie přede mnou, a aby se snažily o jejich zdržení tak dlouho, než se přiblíží zbytek eskadry, která se měla také zformovat během pronásledování, aby nebyl ztracen ani okamžik. Toho rána [Francouzi] pronásledovali lodě Rochester, Chatham, Portland, Falkland, Minerva, Vengeance a Venus, které se ke mně připojily kolem jedenácté hodiny, a večer Sapphire ze zálivu Quiberon. Po celý den jsme měli bouřlivý vítr ze SZ [severozápadu] a ZSZ [západo-severozápadu] s prudkými poryvy. P. Conflans pokračoval v plavbě pod tolika plachtami, jaké mohly nést všechny lodě jeho eskadry [aby se lodě eskadry udržely spolu, musely se přizpůsobit nejpomalejší z nich], zatímco my se hnali za ním ve volné formaci pod všemi plachtami, jaké byly naše lodě schopny nést. V půl třetí odpoledne, když vpředu začala dělostřelba, nechal jsem vyvěsit signál k útoku. V tu chvíli jsme se nacházeli jižně od Belle Isle a francouzský admirál zcela vpředu se chystal obeplout skaliska Cardinals [Cardinaux], zatímco jeho zadní voj již bojoval. Asi ve čtyři odpoledne se vzdala Formidable a krátce poté byly potopeny Thésée a Superbe. Kolem páté hodiny se vzdal Héros a zakotvil, ale v bouřlivém větru k němu nemohl být vyslán člun. Blížila se noc a větší část eskadry se nacházela u pobřeží mezi skalisky a mělčinami, o kterých jsme neměli potuchy, bez lodivoda; a protože vál prudký vítr k závětrnému břehu, vydal jsem signál k zakotvení a sám zakotvil na hloubce 15 sáhů. Jak jsme zjistili následující ráno, ostrov Dumet byl v náměru VkS [východ k severu] vzdálený dvě až tři míle, Cardinals Z½J [západ půl čárky k jihu] a věž v Croisicu na JV [jihovýchod].

     V noci jsme slyšeli mnoho nouzových signálů z děl, ale bouřlivý vítr, nedostatečná znalost pobřežních vod a nemožnost rozpoznat, zda to byly výstřely našich lodí či nepřítele, zabránily jakékoli možnosti poskytnout pomoc. Za úsvitu 21. jsme spatřili jednu z našich lodí bez stěžňů na mělčině Four, rovněž francouzskou loď Héros a také Soleil Royal, která pod rouškou noci zakotvila mezi námi, přesekla kotevní lano a najela na břeh západně od Croisic. Jakmile se posledně zmíněná loď dala do pohybu, signalizoval jsem Essexu aby vypustil kotevní lana a jal se ji pronásledovat, ale loď nešťastně narazila na mělčinu Four a společně s Resolution je nenávratně ztracena, přestože jsme jim poskytli veškerou možnou asistenci, jakou dovolovalo počasí. Asi osmdesát mužů z posádky Resolution, navzdory protestům kapitána, zhotovilo vory a společně s několika francouzskými zajatci z Formidable odrazilo od lodi, avšak obávám se, že byli sneseni na širé moře. Z Essexu byli zachráněni všichni (včetně zásob, které bylo možno naložit) až na jednoho poručíka s posádkou člunu, jenž byl zahnán na pobřeží a o kterém jsme více neslyšeli. Oba vraky byly zapáleny. Zjistili jsme, že Dorsetshire, Revenge a Defiance odpluly večer 20. na moře; a doufám že také Swiftsure, neb o ní nemáme žádných zpráv. Dorsetshire a Defiance se vrátily následujícího dne, a Revenge byla spatřena druhou z nich. Ztráty, které jsme utrpěli, byly tak způsobeny počasím a nikoliv nepřítelem, jehož sedm nebo osm řadových lodí, jak se domnívám, se během nočních bojů dostalo na volné moře.

     Jakmile ráno 21. nastalo plné denní světlo, spatřil jsem sedm či osm řadových lodí nepřítele, zakotvených mezi mysem Penvins a řekou Vilaine, načež jsem nechal vyvěsit signál zvednout kotvy, za účelem přiblížení se a útoku na ně. Vítr ze SZ byl ale tak silný, že místo pokusu o přesun eskadry jsem byl nucen nechat spustit brámové čnělky. Většina těchto lodí [francouzských] se zdála být za odlivu uvízlá na mělčině, ale za přílivu, když byly odlehčeny a s příznivým větrem vanoucím k pevnině, všechny až na dvě se této noci dostaly do ústí řeky Vilaine. Jelikož se 22. [listopadu] vítr zmírnil, vyslal jsem Portland, Chatham a Vengeance zničit Soleil Royal a Héros. Když Francouzi zpozorovali, že se blíží naše lodě, zapálili první loď a krátce nato potkal druhou stejný osud z našich rukou. Mezitím jsme zvedli kotvy a probíjeli se k mysu Penvins, jednak proto, že je tam bezpečnější kotviště, jednak abychom zničili, pokud možno, dvě lodě stále kotvící před Vilaine; avšak než se k nim naše lodě vyslané za tímto účelem přiblížily, dostaly se značně odlehčené s přílivem do bezpečí. 

     23. [listopadu] po celý den jsme se zabývali průzkumem ústí oné řeky, které je velmi úzké a kde je na mělčině před ústím za odlivu hloubka pouhých 12 stop. Objevili jsme nejméně sedm, ne-li osm řadových lodí, kotvících asi půl míle dále na řece, značně odlehčených, a dvě velké fregaty zakotvené napříč řeky k obraně jejího ústí, a vypadalo to, že pouze fregaty mají na palubě děla. K večeru jsem měl dvanáct velkých člunů, vystrojených jako zápalné, připravených ke zničení nepřítele, se Sapphire a Coventry k jejich krytí; avšak špatné počasí a protivítr mne přinutily útok odložit, přinejmenším do doby, než se alespoň vítr změní na příznivý. Pokud mohou být zničeny jakýmikoliv prostředky, bude tak učiněno. 

     Během útoku na prchajícího nepřítele, vzhledem ke krátkému zimnímu dni, bylo nemožné, aby se všechny naše lodě dostaly do akce, nebo aby bylo možno zaútočit na všechny nepřátelské. Velitelé a posádky těch lodí, které zaútočily na zadní voj Francouzů 20. [listopadu], projevily značnou chrabrost a podaly tak důkaz pravého britského ducha. Jsem přesvědčen, že stejně tak by se zachovaly posádky špatně plujících lodí, jimž malá rychlost či značná vzdálenost, v níž se nacházely onoho rána, zabránily zasáhnout do boje. Naše ztráty způsobené nepřítelem nejsou velké, na lodích které jsou nyní se mnou, byli zabiti jeden poručík a 39 námořníků a námořních pěšáků, a asi 202 mužů zraněno. Vezmu-li do úvahy roční období, bouřlivý vítr v den bojů, prchajícího nepřítele, krátký den a pobřeží, u něhož se nacházíme, mohu směle prohlásit, že vše, co bylo možné udělat, bylo vykonáno. Co se týče ztrát, které jsme utrpěli, budiž brány jako daň z nutnosti, že jsem musel vše riskovat, abych zničil silného nepřítele; pokud bychom měli pouhé dvě hodiny denního světla navíc, všechny lodě by byly zničeny nebo zajaty, jelikož jsme již téměř dostihli jeho přední voj, když nás zastihla noc. Včera zde připluly Pallas, šalupa Fortune a zápalná loď Porcupine. 16. [listopadu] jsem vyslal Fortune do zálivu Quiberon s rozkazy pro kapitána Duffa, aby [záliv] pečlivě střežil. Během plavby narazila na Hébé, francouzskou fregatu o 40 dělech, plující s nouzovou takeláží, a bojovala s ní několik hodin. Poručík Stuart, druhý důstojník z lodi Ramillies, kterého jsem pověřil jejím velením, byl bohužel v akci zabit. Ostatní důstojníci se po poradě rozhodli v boji nepokračovat a odplout, jelikož se ukázalo, že je pro ně [Hébé] příliš silná. Ponechal jsem v zálivu Quiberon kapitána Younga s pěti loděmi a já pokračuji s eskadrou prozkoumat pobřeží ostrova Aix a pokud to bude možné, zaútočit na každou nepřátelskou loď, která by se tam mohla nacházet.

*      *      *

      V hlášení stojí za povšimnutí, jak admirál Hawke označuje svých 23 řadových lodí jako eskadru, a 21 francouzských jako flotu. Britských 23 lodí totiž byla jen část floty, které velel, proto označení eskadra, byť počet jejích lodí byl vyšší, než u Francouzů. V jejich případě se Hawke domníval, že se jedná o celou Brestskou invazní flotu. V té době se pojmy eskadra a flota nerozlišovaly tak striktně. Toto hlášení, napsané krátce po bitvě, popisuje situaci viděnou z paluby jeho vlajkové lodi.

Mapa zálivu Quiberon s vyznačenými trasami francouzské a britské eskadry. Jedna část lodí poražené francouzské eskadry unikla na východ do ústí řeky Vilaine, druhá na jih do přístavu Rochefort (modrá přerušovaná čára). U Le Croisic jsou označena místa ztroskotání francouzských lodí Soleil Royal a Le Héros, na mělčině Plateau du Four vraky britských lodí HMS Essex a HMS Resolution. Zdroj: wikimedia, vlastní úprava

HMS 'Royal George', 100-dělová třípalubová řadová loď, spuštěná na vodu v r. 1756. Vlajková loď admirála Edwarda Hawkea v bitvě v zálivu Quiberon. Detail obrazu z r. 1757, malíř-marinista John Cleveley starší (asi 1712-1777). Cleveley řadu let pracoval jako truhlář a lodní tesař v královské loděnici v Deptfordu a na rozdíl od některých jiných malířů znal lodě velmi důkladně. Jeho obrazy lodí, z nichž se na některých přímo podílel na jejich stavbě, jsou proto považovány za vysoce hodnověrné, byť jako malíř byl samouk a jeho obrazy mají menší nedostatky, např. nerozuměl dobře perspektivě, nebo nedokončil některé drobné detaily.
Obr. wikipedia

HMS Royal George

řadová loď I. kategorie (first rate), trojpalubník

postavena v r. 1756 v královské loděnici ve Woolwich

trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním

délka na dolní palubě 54,25 m; šířka 15,79 m; výška nákladového prostoru 6,55 m; ponor 4,9 m

tonáž 2046 tun bm (prostornost, nikoli výtlak)

nominální výzbroj 100 děl:

dolní paluba 28 x 42-liberní děla; střední paluba 28 x 24-liberní děla; horní dělová paluba 28 x 12-liberní děla; velitelská paluba 12 x 6-liberní děla; přední paluba 4 x 6-liberní

nominální posádka 850 mužů, v bitvě u Quiberonu 880 mužů

V prosinci 1762 byla loď odstavena do zálohy, v letech 1765-1765 prošla velkou generální opravou. Do aktivní služby opět zařazena v r. 1778 za války o americkou nezávislost. Dne 29.8.1782 se loď kotvící na rejdě Spithead převrátila během oprav, většina posádky a osob na palubě včetně kontradmirála Kempenfelta se utopila. Celkem zahynulo asi 900 osob, kromě části posádky a přístavních řemeslníků také asi 300 žen a 60 dětí, které byly na palubě lodi na návštěvě.

Britské síly

Eskadra admirála Hawkea:

23 řadových lodí, z nichž dvě (*) ztroskotaly v průběhu bitvy.

Royal George, 100 děl, vlajková loď, admirál sir Edward Hawke

3 x 90-dělové lodě: Union (vlajková loď, viceadmirál sir Charles Hardy), Duke, Namur

7 x 74-dělové lodě: Mars, Warspite, Hercules, Torbay, Magnanime, Hero, Resolution*

5 x 70-dělové lodě: Swiftsure, Dorsetshire, Burford, Chichester, Temple

2 x 64-dělové lodě: Revenge, Essex*

5 x 60-dělové lodě: Kingston, Intrepid, Montagu, Dunkirk, Defiance

Eskadra komodora Roberta Duffa:

4 x 50-dělové lodě: Rochester, Portland, Falkland, Chatham

6 fregat: Venus (36 děl), Minerva (32), Sapphire (32), Vengeance (28), Coventry (28), Maidstone (28)

Eskadra admirála Hawkea asi 12740 mužů; Duffova eskadra asi 2680 mužů.

Francouzská vlajková loď Soleil Royal

řadová loď, dvojpalubník

postavena v r. 1749 v Brestu

trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním

délka 59,5 m; šířka 15,7 m; výtlak asi 3500 tun

nominální posádka 1000 mužů

nominální výzbroj 80 děl: dolní paluba 30 x 36-liberní děla; horní dělová paluba 32 x 24-liberní děla; velitelská a přední paluba 18 x 8-liberní děla

Francouzská eskadra

21 řadových lodí, z nichž jedna byla zajata (#) a pět (*) zničeno – 2 potopeny v boji, 2 zničeny úmyslně najetím na břeh a zapáleny, jedna ztroskotala při pokusu o únik.

Soleil Royal*, 80 děl, vlajková loď vrchního velitele maršála de Conflans

Tonnant, 80 děl, vlajková loď, kontradmirál de Beauffremont-Listenois

Formidable(#), 80 děl, vlajková loď, kontradmirál St. André du Verger

Orient, 80 děl, vlajková loď, kontradmirál Guebriant

6 x 74-dělové lodě: Intrépide, Glorieux, Thésée*, Héros*, Robuste, Magnifique

3 x 70-dělové lodě: Dauphin Royal,  Juste*, Superbe*

1 x 68-dělová loď Northumberland

7 x 64-dělové lodě: Dragon, Sphinx, Solitaire, Brillant, Eveillé, Bizarre, Inflexible

2 fregaty: Vestale (34 děl), Aigrette (36)

korveta Calypso (16 děl) a jedna doprovodná zásobovací loď Prince Noire

Francouzská eskadra: asi 13500 mužů.

Ve středu tohoto obrazu zachycujícího začátek bitvy je potápějící se francouzská 'Thésée', dvojpalubová řadová loď o 74 dělech, na kterou ještě stále střílí britská, rovněž 74-dělová loď HMS 'Torbay'. Ta zastavila – na hlavním a zadním stěžni má plachty otočené proti větru, tj. plachty pracují dozadu a loď tzv. stojí v driftu. 'Thésée' se potopila v důsledku zaplavení otevřenými střílnami dolní dělové paluby na závětrném pravém boku, na který se při levobočním větru nakláněla. Na rozbouřeném moři je pozice návětrné lodi nevýhodou, pod náporem větru se naklání k nepříteli a to může způsobit buď nabírání vody otevřenými střílnami dolní dělové paluby, nebo si vynutit jejich uzavření, čímž dojde k značné redukci její palebné síly. Podobný osud potkal francouzskou 70-dělovou loď Le 'Superbe'. Zbývá dodat, že kapitán Keppel z HMS 'Torbay' nařídil urychleně spustit čluny k záchraně francouzských námořníků z potápějící se 'Thésée', ale vzhledem k rozbouřenému moři a rychlosti, s jakou šla francouzská loď ke dnu, se podařilo zachránit pouhých 22 mužů. Na obraze zcela vpravo se nachází francouzská 'Formidable' krátce předtím, než se vzdá pronásledující HMS 'Resolution'. Vlevo je britský přední voj útočící na francouzský zadní voj. Lodě plují na levoboční vítr. Nejblíže je francouzská vlajková loď 'Soleil Royal', chybně vyobrazená jako třípalubová, jejíž palbu opětuje britská loď, kupodivu nikoli vlajková loď 'Royal George', jak tomu bylo ve skutečnosti. Olej na plátně, britský malíř-marinista Richard Paton (1717-1791). Obr. wikipedia

Situace v zálivu Quiberon následující den po bitvě, 21. listopadu 1759. Vpravo v pozadí jsou francouzské lodě 'Soleil Royal' a 'Héros' v plamenech, v popředí je nakloněná britská 74-dělová loď HMS 'Resolution', která ztroskotala na mělčině, a před ní další ztroskotaná loď, 64-dělová HMS 'Essex'. Vlevo se nachází britský dvojpalubník a ukořistěná 80-dělová francouzská loď 'Formidable', s britskou vlajkou nad bílou francouzskou na vlajkové žerdi. V pozadí uprostřed je vlajková 100-dělová HMS 'Royal George' a další zakotvené britské lodě. Zcela v popředí jsou skaliska a trosečníci z lodí. Námořní bitvu, která byla svedena blízko pobřeží, dle dobových údajů sledovalo na 10 000 diváků. Dramatický obraz je značně stylizovaný, malíř soustředil na malém prostoru různé události, které se odehrály v rozlehlejší oblasti (viz mapa zálivu Quiberon výše). Olej na plátně z r. 1760, britský malíř Richard Wright. Obr. wikimedia

Ztráty přehledně

Britské ztráty: celkem asi 400 mrtvých. Dvě řadové lodě ztroskotaly na útesech - HMS Resolution (74 děl), HMS Essex (64), posádky zachráněny.

Francouzské ztráty: 6 řadových lodí - Formidable (80 děl) zajata v boji; Thésée (74) a Superbe (70) potopeny v boji; Soleil Royal (80 děl) úmyslně najela na pobřeží a zapálena; Héros (74) se vzdala, další ráno najela na pobřeží a zapálena; Juste (70) ztroskotala v ústí řeky Loiry při pokusu o únik. Celkem asi 2500 mrtvých.

      Sedm francouzských řadových lodí, které unikly do ústí řeky Vilaine po odhození všech děl a části zásob, Britové blokovali až do r. 1761: Glorieux (74), Robuste (74), Dragon (64), Eveillé (64), Brillant (64), Sphinx (64) a Inflexible (64). Fregaty a menší lodě rovněž unikly do ústí Vilaine.  Lodě zbavené děl byly zakotveny na řece a k jejich ochraně byly na břehu zřízeny dělostřelecké baterie. Ministr námořnictva Berryer vydal rozkaz, aby lodě odpluly do Brestu, ale kapitáni po válečné poradě odmítli s tím, že by padly do rukou Britů. Rozzuřený Berryer nechal služebně nejstaršího kapitána uvěznit a dva další propustil ze služby v královském námořnictvu. Inflexible byla po přetržení kotevních lan 1. ledna 1760 snesena na břeh v ústí řeky, kde se její trup zlomil.

*      *      *

Důsledky bitvy

Americký námořní stratég a spisovatel Alfred Thayer Mahan ve své stěžejní knize The Influence Of Sea Power on History 1660-1783 (Vliv námořní moci na historii 1660-1783) napsal toto hodnocení bitvy v zálivu Quiberon:

Veškeré šance na invazi do Anglie vzaly za své zničením brestské floty. Námořní bitva 20. listopadu 1759 byla Trafalgarem této války, a přestože pokračovala blokáda zbylých francouzských lodí v ústí řeky Vilaine a v Rochefortu, britské loďstvo bylo nyní volné k útokům proti francouzským koloniím, a později také proti španělským, v daleko větším rozsahu, než kdykoli předtím.

      Britové, kteří po brilantní vítězné bitvě v zálivu Quiberon plně ovládli moře, pokračovali rovněž v blokádě zálivu Morbihan. Francouzi se definitivně vzdali plánů na invazi do Anglie 25. listopadu. Zničení francouzských válečných lodí v bitvách u Lagosu a v zálivu Quiberon a trvalá blokáda francouzských přístavů znemožnila Francouzům vyslat dostatečné vojenské posily a zásoby do svých kolonií a o některé tak přišli.

Literatura:

• Corbett, Julian S.: England in the Seven Years' War, Vol II. Longmans Green, London 1907. Str. 59-70.
• Dull, Jonathan: The French Navy and the Seven Years' War. University of Nebrasca Press 2005.
• Hattendorf, John B. et al.: British Naval Documents 1204-1960. Navy Records Society, London 1993. Str. 393-397.
• Jenkins, E. H.: A History of the French Navy. London 1973.
• Mahan, Alfred Thayer: The Influence of Sea Power upon History 1660-1783. Barnes and Noble, New York 2004 (přetisk vydání z r. 1890).
• Pritchard, James: Louis XV's Navy 1748-1762. A Study of Organization and Administration. McGill-Qeeen's University Press, Montreal 2009 (přetisk vydání z r. 1987).
• Tracy, Nicholas: The Battle of Quiberon Bay 1759. Hawke and the Defeat of the French Invasion. Pen & Sword Maritime, Barnsley 2010.
• Winfield, Rif: British Warships in the Age of Sail 1714-1792. Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth Publishing, Barnsley 2007.

Webové odkazy:

• Bitva v zálivu Quiberon na wikipedii (anglicky)
• Bitva v zálivu Quiberon - La bataille des Cardinaux (francouzsky)
• Admirál Edward Hawke na wikipedii (anglicky)
• Annus Mirabilis 1759 na wikipedii (anglicky)
• HMS Royal George na wikipedii (anglicky)
• Potopení francouzské lodi Thésée na obraze Francise Swaineho

Poznámka: čtenářům se zájmem o námořní historii nedoporučuji článek o bitvě v zálivu Quiberon na české wikipedii. Textově i odborně je velmi mizerný, slušně řečeno, a obsahuje chyby. Na rozdíl od anglické nebo francouzské wikipedie, kde byla použita kvalitní literatura a další prameny, autor českého příspěvku použil jako zdroj knížku Josepha Cumminse (nikoli Gumminse, jak uvedeno), amerického autora, který si vybírá senzační témata napříč obory, bohužel je často zpracovává v bulvárním stylu, bez hlubší znalosti problematiky. Jeho knihy určené nenáročné široké čtenářské veřejnosti jsou většinou povrchní, nevyrovnané, obsahují chyby a nepodložená tvrzení. Cummins píše tzv. populární knihy o historii (popular history), kterým by se seriózní zájemce o historii měl rozhodně vyhnout.



Dobový model HMS Royal George v National Maritime Museum, Greenwich:

• Prezentace dobového modelu HMS Royal George
• Příď dobového modelu HMS Royal George
• Záď dobového modelu HMS Royal George
• Boční pohled