 |
| Britská východoindická loď 'Rodney', namalovaná ve dvou pozicích u anglického pobřeží, výstřelem z děla oznamující návrat z Bengálska, 15. srpna 1788. V pozadí vlevo je tatáž loď stojící v driftu se zvrácenou hlavní košovou plachtou, aby na její palubu mohl vstoupit lodivod z lodivodského kutru poblíž. Loď po připlutí žádala o lodivoda kombinovaným signálem výstřelem z děla a vytažením britské vlajky (Union Jack) na vrchol předního stěžně. Vyobrazení stejné lodi ve dvou až třech pozicích byl v 18. stol. běžný způsob malby, představoval loď v bočním pohledu, od zádě a někdy od přídě. Olej na plátně z r. 1788, 71 x 122 cm, přední britský malíř-marinista Thomas Whitcombe (1763-1824). 'Rodney' byla lodí 800-tunové třídy jako 'Queen' a obě byly postaveny ve stejné loděnici Randall a spol. v Rotherhithe na Temži – 'Rodney' v r. 1782, 'Queen' v r. 1785. Dobové vyobrazení lodi 'Queen' není známo, s největší pravděpodobností vypadala stejně, jako v podstatě sesterská loď 'Rodney'. Obraz wikipedia |
Tento
příspěvek doplňuje obsáhlý článek z 1. listopadu 2015 zde na blogu o
dobytí východoindické lodi Kent
francouzským korzárem Robertem Surcoufem u indického pobřeží. Na palubě Kentu se totiž nacházeli vojáci a
cestující z východoindické lodi Queen,
která shořela v brazilském přístavu San Salvador. Queen vyplula 3. května roku 1800 z Anglie společně s Kentem, během plavby do Indie obě lodi
zakotvily začátkem července v San Salvadoru, aby doplnily zásoby pitné vody,
což bylo zvlášť akutní pro Queen,
převážející 300 pasažérů, včetně asi 100 vojáků a rekrutů regulérní britské
armády v Indii a soukromé armády Východoindické společnosti. Kromě
základní výstroje a zbraní vojáků převážela loď pro armádu v Indii několik
tun střelného prachu, uloženého v sudech v nákladovém prostoru. Dne
9. července kolem půl třetí ráno zpozorovala hlídka na lodi Kent kouř vycházející z okýnek dolní
paluby na zádi Queen a bylo zřejmé,
že na ní vypukl požár a že její posádka si ohně ještě nevšimla. Požár se šířil
velikou rychlostí a když prohořela kotevní lana, silný odliv a vítr začal
hořící loď rychle snášet ven ze zálivu na moře. Když se oheň dostal do
nákladového prostoru k sudům se střelným prachem, loď vybuchla. Při požáru a následné explozi zahynulo 106 osob.
Podívejme se, jak zkázu lodi Queen vylíčil očitý svědek. Následující text je volným překladem výběru z dopisu jednoho z důstojníků
východoindické lodi Kent, napsaném v brazilském
přístavu San Salvador dne 17. července 1800, a publikovaném v Námořní
kronice za rok 1800 (The Naval Chronicle Vol. 4, July 1800 – January 1801). V hranatých závorkách jsou doplněny informace pro lepší srozumitelnost textu:
Toto místo jsme již měli opustit, avšak zdržela nás tragická nehoda, jež postihla východoindickou loď Queen, která zde připlula zároveň s námi před několika dny, z nutnosti doplnit zásoby pitné vody. Dne 9. července mezi druhou a třetí hodinou ráno náš důstojník, který měl strážní službu na palubě, zpozoroval kouř vycházející z ventilačních okýnek podpalubí na zádi Queen, která kotvila nedaleko nás. Okamžitě jsme poslali pro kapitána a další důstojníky a ačkoliv na Queen nebyl vyhlášen poplach, bylo zcela evidentní, že na její palubě vypukl požár, a proto jsme spustili na vodu naše čluny s hasícími stříkačkami a vědry, abychom jí poskytli pomoc. Během několika minut poté, co jsme zpozorovali kouř, ale byla celá loď od přídě k zádi v plamenech, a krátce poté šly všechny tři stěžně přes palubu. Naneštěstí vál silný vítr a odlivový proud dosahoval rychlosti tří až čtyř uzlů, což ztížilo našim člunům přiblížení k jejímu boku, abychom zachránili lidi z její paluby [posádky člunů musely veslovat proti větru a silnému proudu, dosahujícímu rychlosti 5,5-7,4 km/hod]. Plameny se šířily tak rychle, že asi třicet vojáků zahynulo dole v podpalubí, jelikož se nemohli dostat k palubním průlezům. Všichni důstojníci z Queen se zachránili a naštěstí pro nás [nedaleko kotvící Kent] proud snesl hořící loď dost daleko ze zálivu směrem na volné moře, kde kolem sedmé hodiny ráno vylétla do povětří. Příčina požáru nebyla určena, jelikož v podpalubí na zádi po osmé hodině večer nebyla žádná osoba, a ačkoli několik lidí spalo o palubu výše nad okýnky dolní paluby, kouř byl objeven teprve před třetí hodinou. Výjev byl strašlivý, nocí se nesly výkřiky dvou až tří set lidí, z nichž mnozí zahynuli v plamenech. Ti, kteří byli zachráněni, byli téměř nazí, jak narychlo prchali ze svých lůžek. Ostatní vojáci a všichni pasažéři (asi 300) pokračovali v plavbě do Indie na palubě Kentu. Pět dam a generál St. John s rodinou byli ubytováni v kabinách kapitána lodi Kent.
Většina pasažérů z Queen, kapitán Craig a několik důstojníků, byli v tu dobu na břehu. Bohužel šest pasažérů a sedmdesát členů posádky zahynulo při zkáze lodi. První důstojník pan John Craig byl na palubě a loď opustil až v posledním okamžiku, poté co učinil vše, co bylo v lidských silách. Jediné možné vysvětlení příčiny této strašlivé katastrofy je, že okamžitě po připlutí lodi Queen na rejdu San Salvadoru byla na její palubu vyslána hlídka Portugalců, jak sami oznámili k zabránění pašování zboží; a ve stejném čase byl k boku lodi uvázán dělový člun, jehož posádka udržovala na palubě oheň. Je zde podezření, že někdo z posádky člunu vhodil kus hořícího dřeva otevřeným okýnkem do podpalubí na zádi, jelikož na tomto místě byl oheň poprvé zpozorován, a ve stejném čase zde poblíž nebyl žádný člen posádky s hořící svíčkou.
Mezi nešťastníky na palubě byl pan Edvard Mayne ml. z Powis Logie ve Skotsku, písař ve službách Ctihodné východoindické společnosti. Když se zrovna chystal sestoupit do člunu, který jej měl odvézt pryč od hořící lodi, vzpomněl si, že v kabině v podpalubí zůstal nešťastný pasažér, upoutaný na lůžko z důvodu nemoci. Rozeběhl se zpět, aby jej zachránil před hrozící záhubou, a zakrátko se objevil na palubě s nemohoucím nešťastníkem na zádech. Avšak běda! Bylo již příliš pozdě, člun již odrazil od boku lodi a vzdálil se, a několik minut poté loď vylétla do vzduchu.
Rovněž osud jistého pana Smithe, džentlmena z Bar, byl vskutku žalostný. Ve snaze dostat se pryč z paluby mu jedna ruka zůstala přiskřípnuta mezi člunem a lodí, ke které byl člun uvázán. Plameny šlehaly blízko něj a hrozilo, že smrti neunikne. V tomto okamžiku strašlivého dilematu žádal osoby sestupující z paluby do dalšího člunu, aby mu uřízli ruku a vzali jej sebou, ale jelikož mu nebylo vyhověno, vytáhl z kapsy kapesní nůž a v zoufalství ukončil svůj život podříznutím hrdla.
Toto byla od roku 1791 již třetí východoindická loď, zničená požárem. Předchozími dvěmi loděmi byly Princess Amelia a Earl of Fitzwilliam. Velitelé všech tří lodí se zachránili.
*
* *
Na záchraně lidí z paluby hořící
lodi Queen se kromě posádky z Kentu podílely také portugalské čluny,
které vyrazily na pomoc z přístavu. Všichni z Queen přišli o veškerý majetek, zachráněným poskytli šatstvo na Kentu a obyvatelé San Salvadoru, další potřebné
věci byly zakoupeny v přístavu. Vojáci přišli o zbraně a většinu výstroje –
tuto skutečnost ignoruje většina autorů, píšících o dobytí Kentu francouzskými korzáry o tři měsíce později, dne 7. října 1800.
Kolik přesně pasažérů a vojáků z Queen se nacházelo na palubě a kolik z nich
pokračovalo v plavbě do Indie na palubě Kentu, není známo – prameny se v počtech výrazně rozcházejí. Dle
dostupných informací při zkáze Queen
zahynulo 70 členů její posádky, 30 vojáků a 6 pasažérů. Queen byla lodí 800-tunové třídy, stejně velká jako Kent, s posádkou 101 mužů. V době
vypuknutí požáru byl její kapitán, několik lodních důstojníků, generál St. John
s rodinou, armádní důstojníci a většina civilních pasažérů na břehu. Všechny
lodní doklady včetně seznamu posádky a seznamu pasažérů byly zničeny.
Zbývajících 31 členů posádky z lodi Queen
se patrně vrátilo do Anglie, plavba do Indie pro ně neměla smysl. Dle různých
pramenů bylo na Kent naloděno 200-300
pasažérů z Queen: asi 100-150 vojáků
britské regulérní armády (pěšáci a dragouni); armádní kadeti, kteří neměli
žádný nebo jen částečný vojenský výcvik; vojenští rekruti – nováčci bez
vojenského výcviku; civilisté – koloniální úředníci, obchodníci, rodinní
příslušníci včetně žen, a služebnictvo. Zničeny byly rovněž lodní dokumenty
lodi Kent po jejím dobytí korzáry.
Zda se dochovaly nějaké dokumenty v archívech Východoindické společnosti a
britské armády, není známo. Na palubě Queen
se tak mohlo nacházet 300-400 osob: posádka 101 mužů a 200-300 pasažérů, vojáků
a civilistů, včetně žen. Pokud přijmeme za správné vyšší číslo 300 osob, vojáků
a rekrutů, kteří na Kentu pomáhali
odrazit útok francouzských korzárů, mohlo být přes 200.
* * *
Technické údaje lodi Queen
ozbrojená obchodní loď britské Východoindické společnosti, 800-tunová třída (800 tons class)
postavena v r. 1785 loděnicí Randall a spol. v Rotherhithe na Temži
trojstěžník s plným ráhnovým oplachtěním
3 paluby (dolní, střední, horní)
délka dolní paluby 43,82 m; šířka lodi 10,97 m; výška nákladového prostoru 4,50 m
tonáž 801 tun bm (prostornost, nikoli výtlak)
dělové střílny na jednom boku: 13 na dělové (střední) palubě, 13 na nekryté horní palubě
nominální výzbroj 26 děl: 20 x 12-liberních a 6 x 6-liberních
aktuální výzbroj podle kaperského listu: 26 x 9-liberních a 12-liberních děl
regulérní posádka 101 mužů
Loď vykonala čtyři plavby na dálný východ, do Indie, Číny a na Jávu. Na své páté plavbě shořela v Brazílii. Od třetí plavby byl velitelem lodi kapitán Milliken Craig.
Loď vykonala čtyři plavby na dálný východ, do Indie, Číny a na Jávu. Na své páté plavbě shořela v Brazílii. Od třetí plavby byl velitelem lodi kapitán Milliken Craig.
 |
| Plán britské východoindické lodi 800-tunové třídy z konce 18. století, podobné jako byla 'Queen'. Vpravo dole je vidět charakteristický tvar trupu těchto obchodních lodí s plochým dnem a téměř rovnými boky, které na rozdíl od válečných lodí nejsou výrazně oblé a v horní části vkleslé směrem dovnitř. Na bočním nákresu je vidět, že dolní paluba je pod čárou ponoru a v žádném případě na ní nemohla být děla, jak je často prezentováno v nekvalitní literatuře, kde jsou východoindické lodě přirovnávány k válečným dvojpalubníkům. Východoindické lodi byly štíhlejší, než válečné: jejich poměr délky trupu k šířce byl 1:4, zatímco u válečných lodí činil 1:3,6 až 1:3,8. Modrá čára na plánu označuje ponor plně naložené lodi. |
Literatura
- Hardy, Charles: A Register of Ships Employed in the Service of the Honorable the United East India Company, From the Year 1760 to 1810. London 1811. Dostupné online zde.
- The Naval Chronicle, Vol. 4: July - January 1801. Str. 344-345. Přináší události z období červenec-prosinec roku 1800. Online dostupné k přečtení i stažení zde.
- Sutton, Jean: Lords of the East. The East India Company and its Ships. Conway Maritime Press, London 1981.
Další webové odkazy
Žádné komentáře:
Okomentovat